0305652

Ăštok lepidlem Byl krĂĄsnĂ˝ letnĂ­ den. VelkĂŠ hodiny, kterĂŠ visely nad vstupem do internĂĄtnĂ­ ĹĄkoly, ukazovaly pravĂŠ poledne. PĹ™ed malou chvĂ­lĂ­ skonÄ?ila poslednĂ­ dopolednĂ­ hodina, a tak vÄ›tĹĄina studentĹŻ mĂ­Ĺ™ila do jĂ­delny, aby se posilnili pĹ™ed odpolednĂ­m vyuÄ?ovĂĄnĂ­m. OvĹĄem ne tak Mia, kterĂĄ hned po matematice popadla svĹŻj batoh a zamĂ­Ĺ™ila do mĂ­stnĂ­ knihovny. Ta v tuto dennĂ­ dobu byla skoro prĂĄzdnĂĄ, pouze nÄ›kolik studentĹŻ se u malĂ˝ch stolkĹŻ pokouĹĄelo rychle dopsat Ăşkoly nebo si do hlav na poslednĂ­ chvĂ­li uloĹžit pĂĄr informacĂ­ na testy, kterĂŠ je Ä?ekaly odpoledne. Mia se kolem sebe rozhlĂŠdla

13

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 13

18.10.17 16:42

a zhluboka se nadechla. MÄ›la rĂĄda zvlĂĄĹĄtnĂ­ vĹŻni starĂ˝ch knih, kterĂĄ tu panovala. A pĹ™edevĹĄĂ­m milovala knihy samotnĂŠ. Kdyby mohla, pĹŻjÄ?ila by si ĂşplnÄ› vĹĄechny, kterĂŠ tu byly, a nevrĂĄtila by je dříve, neĹž by je nÄ›kolikrĂĄt pĹ™eÄ?etla. AvĹĄak svou knihu by nikdy nikomu nepĹŻjÄ?ila. A prĂĄvÄ› kvĹŻli nĂ­ tu byla. Naposledy se rozhlĂŠdla po vysokĂ˝ch regĂĄlech plnĂ˝ch knĂ­Ĺžek – ĂşplnÄ› malinkatĂ˝ch, jeĹž se veĹĄly do dlanÄ›, i tÄ›ch obrovskĂ˝ch, kterĂŠ by stěŞí uzvedla. Pak zamĂ­Ĺ™ila k velkĂŠmu dĹ™evÄ›nĂŠmu pultu, u kterĂŠho stĂĄla přísnÄ› pĹŻsobĂ­cĂ­ knihovnice v brĂ˝lĂ­ch. Mia s nesmÄ›lĂ˝m ĂşsmÄ›vem poloĹžila na pult knihu, kterou zdÄ›dila po svĂ˝ch rodiÄ?Ă­ch. DĂ­ky nĂ­ se mohla dostat do Cen-

14

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 14

18.10.17 16:42

topie za svĂ˝mi kamarĂĄdy, pĹ™edevĹĄĂ­m za Onchaem. Knihovnice jeĹĄtÄ› chvĂ­li mlÄ?ky ĹĽukala do klĂĄvesnice poÄ?Ă­taÄ?e, neĹž si koneÄ?nÄ› vĹĄimla, Ĺže u pultĂ­ku nÄ›kdo stojĂ­. „S Ä?Ă­m ti mohu pomoci?“ zeptala se, ale pak jejĂ­ oÄ?i sklouzly ke krĂĄsnĂŠ starodĂĄvnĂŠ vazbÄ› knihy. „Proboha, ta je nĂĄdhernĂĄ. Kdes ji vzala?“ zeptala se pĹ™ekvapenÄ› a uĹž uĹž se natahovala, aby si tu vzĂĄcnost prohlĂŠdla. Ale Mia v tu chvĂ­li popadla knihu a pevnÄ› ji sevĹ™ela. „Hmm, promiĹˆte, ta je moje, ale hĹ™bet se zaÄ?Ă­nĂĄ uvolĹˆovat. NevĂ­te nĂĄhodou, jak bych strĂĄnky udrĹžela pohromadÄ›? BojĂ­m se, Ĺže Ä?asem se celĂ˝ hĹ™bet rozpadne a jĂĄ jednotlivĂŠ listy poztrĂĄcĂ­m,“ vysvÄ›tlila jĂ­ Mia.

15

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 15

18.10.17 16:42

Knihovnice se zamyslela a pĹ™itom zvÄ›davÄ› pozorovala knihu. „No, myslĂ­m, ŞŞe by mohlo pomoci starĂŠ r dobrĂŠ lepidlo. Nebo udÄ›lej to, co by udÄ›u lal kaĹždĂ˝ Ä?lovÄ›k mladĹĄĂ­ ĹĄedesĂĄti let – stĂĄhni si kopii.“ „MyslĂ­m, Ĺže zkusĂ­m to lepidlo,“ usmĂĄla se na ni Mia a dĂĄl pevnÄ› svĂ­rala svou knihu. „No, jak myslĂ­ĹĄ.“ Knihovnice se sehnula pod pult a vytĂĄhla obrovskou krabici se vĹĄĂ­m moĹžnĂ˝m. ZaÄ?ala se v nĂ­ pĹ™ehrabovat a po chvĂ­li koneÄ?nÄ› naĹĄla, co hledala. „Tady mĂĄĹĄ ĹĄtÄ›teÄ?ek a lepidlo. Opa-

16

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 16

18.10.17 16:42

trnÄ› ho nanes na mĂ­sto, kterĂŠ potĹ™ebujeĹĄ opravit, a pak ho na nÄ›kolik minut pevnÄ› stiskni. Snad to pomĹŻĹže, ale pokud knihu budeĹĄ Ä?asto otevĂ­rat, je moĹžnĂŠ, Ĺže se ti Ä?asem stejnÄ› zase rozlepĂ­.“ Mia pĹ™ikĂ˝vla, Ĺže rozumĂ­, a pustila se do prĂĄce. Byla tĂ­m tak zaujatĂĄ, Ĺže si ani nevĹĄimla Violetty a jejĂ­ch kamarĂĄdek, kterĂŠ ji pozorovaly z ochozu tĂĄhnoucĂ­ho se kolem celĂŠ knihovny. Violetta uĹž dlouho touĹžila zjistit, proÄ? Mia knihu, kterĂĄ podle vĹĄeho obsahovala jen jakĂŠsi pohĂĄdky o jednoroĹžcĂ­ch a elfech, pořåd vĹĄude nosĂ­ s sebou a stĹ™eŞí ji jako oko v hlavÄ›. OvĹĄem aby ji mohla lĂŠpe prozkoumat, musela by se jĂ­ nejdřív zmocnit. A tak se obrĂĄtila na Miinu spolu-

17

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 17

18.10.17 16:42

bydlĂ­cĂ­ Paulu. „Jak moc chceĹĄ bĂ˝t mojĂ­ kamarĂĄdkou?“ zeptala se jĂ­ se zĂĄludnĂ˝m ĂşsmÄ›vem. „To jako na stupnici od jednĂŠ do deseti?“ odvÄ›tila vyjevenÄ› Paula. „StejnÄ› uĹž znĂĄm odpovÄ›Ä?,“ pĹ™eruĹĄila ji Violetta. „ProstÄ› udÄ›lej, co ti říkĂĄm.“ Pak se k nĂ­ naklonila a nÄ›co jĂ­ ĹĄeptala do ucha. Paula jen vykulila oÄ?i, ale potĂŠ se posluĹĄnÄ› sebrala, urovnala si ĹĄkolnĂ­ uniformu a vydala se po toÄ?itĂ˝ch schodech z ochozu dolĹŻ. Na poslednĂ­m schodu zavĂĄhala, jako by nevÄ›dÄ›la, jestli mĂĄ pokraÄ?ovat dĂĄl. Ale pak se zadĂ­va-

18

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 18

18.10.17 16:42

la na Violettu, kterĂĄ se vĂ˝hruĹžnÄ› usmĂ­vala, a udÄ›lala poslednĂ­ krok. PĹ™istoupila k pultĂ­ku a hlasitÄ› Ĺ™ekla: „PromiĹˆte, panĂ­ HolfstelterovĂĄ, mohla bych se vĂĄs na nÄ›co zeptat?“ Pak se otoÄ?ila, jako by si Mii vĹĄimla teprve teÄ?, a s faleĹĄnĂ˝m nadĹĄenĂ­m ji zaÄ?ala zdravit. „JĂŠĂŠ, ahoj Mio, nevidÄ›la jsem tÄ›.“ „To je v pohodÄ›, taky mĂĄm problĂŠmy tÄ› nÄ›kdy vidÄ›t, Violetta tÄ› neustĂĄle zakrĂ˝vĂĄ,“ odbyla ji Mia a dĂĄl pevnÄ› tiskla hĹ™bet knihy, aby lepidlo pořådnÄ› zaschlo. Paula chvĂ­li nevÄ›dÄ›la, co mĂĄ dÄ›lat, ale z ochozu na ni shlĂ­Ĺžela celĂĄ parta a vĹĄechny ukazovaly na knihu. Paula se zhluboka nadechla a rukou se opĹ™ela o tubu s lepi-

19

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 19

18.10.17 16:42

dlem. To vystříklo ve vysokĂŠm oblouku a rozprsklo se na obĂĄlku knihy. „NĂŠĂŠ,“ vykĹ™ikla vyděťenÄ› Mia a spoleÄ?nÄ› s knihovnicĂ­ zaÄ?aly knihu Ä?istit. Ubrousky se snaĹžily odstranit vĹĄechno lepidlo, ale to rychle zasychalo a zĹŻstĂĄvaly po nÄ›m oĹĄklivĂŠ bĂ­lĂŠ skvrny. Paula se otoÄ?ila a s provinile sklopenĂ˝ma oÄ?ima odchĂĄzela. Zato Violetta se spokojenÄ› usmĂ­vala. Mia se smutnÄ› dĂ­vala na svou knihu. Na obĂĄlce zĹŻstaly pĹ™ilepenĂŠ ĂştrĹžky ubrouskĹŻ, kterĂ˝mi ji Ä?istila. „MyslĂ­m, Ĺže tady uĹž nic nevymyslĂ­me,“ Ĺ™ekla knihovnice soucitnÄ›. „NejlepĹĄĂ­ bude, kdyĹž si

20

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 20

18.10.17 16:42

nÄ›kde v klidu sedneĹĄ a ty kousky ubrouskĹŻ opatrnÄ› strhneĹĄ. Snad po nich zĹŻstanou jen drobnĂŠ íÄ?ky, Ä?asem si jich ani nevĹĄimneĹĄ,“ dodala povzbudivÄ›. Mia se smutnÄ› usmĂĄla, podÄ›kovala a vyrazila do svĂŠho pokoje. Tam se pustila do odstraĹˆovĂĄnĂ­ zbytkĹŻ ubrouskĹŻ. Trvalo to celou vÄ›Ä?nost, ale zdĂĄlo se, Ĺže knize se nic vĂĄĹžnĂŠho nestalo. JeĹĄtÄ› Ĺže dnes jejich třída nemÄ›la odpoledne Şådnou hodinu. Najednou se tiĹĄe otevĹ™ely dveĹ™e a v nich stĂĄla Paula. „Ahoj,“ pĂ­pla tiĹĄe a pĹ™eĹĄla ke stolku, kde si zaÄ?ala Ä?esat vlasy. Ani jedna z nich nic neříkala. RozpaÄ?itĂŠ ticho po chvĂ­li koneÄ?nÄ› prolomila Paula. „Je ta kniha zniÄ?enĂĄ?“ „Ne, ale mĂĄlem byla,“ odbyla ji Mia.

21

Mia and Me_05_130x200_CZ.indd 21

18.10.17 16:42