,,Kttnopis Jest třeba provozovati tak, že všude, i při procházce parkem, kreslíte si jednotlivé znaky a opakujete jejich čtení. Klínopisec musí být schopen, jsa ze sladkého spánku probuzen, odříkati všechny významy znaků ... " (Friedrich Delitzsch)
,, (Bedřich Hrozný) ...patřil mezi muže, kteří svou prací napsali jedno z nejvzrušivějších dobrodružství na cestě lidského poznání." (Vojtěch
Zamarovský)
,,Pod touto zemí ještě podřimují staré kulty. Někdy stačí maaby se probudily. A najednou vyvstanou před námi ty nejúžasnější představy." · ličkost,
(Henri Bosco)
,, ... nu NJNDA-an ezateni vádar-ma ekuteni." ,,Nyní chléb budete jísti, vodu pak budete píti. " (První věta, kterou promluvil tři tisíce let mrtvý Chetita, po rozšifrovaní jeho řeči Bedřichem Hrozným)
,, Všechny své epochální objevy začlenil Hrozný do mohutného toku dějin starého Orientu, tak jak je podal ve svém syntetickém díle Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty. Tato jeho kniha představuje veliký pokus zachytit životně a plasticky obraz historie starověké Přední Asie a sledovat jednotlivé kultury v jejich vzájemném působení a prolínání. " (Lubor Matouš)
„Jediný člověk nemůže odhalit tajemství celých tisíciletí v oblastech vzdálených od sebe tisíce kilometrů. " (Blahoslav Hruška)
„Bože můj, měl bych toho ještě tolik na srdci a přitom můj čas už uplynul. Můj starý dobrý Orient-Expres přijel na konečnou ... " (Bedřich
Hrozný)
I. DĚTSTVÍ. LYSÁ NAD LABEM. 1. Znamení Býka je znamením bojovníků. Chlapec se narodil dne 6. května roku 1879. Porod nebyl ani těž ký, ani lehký a mladá maminka i porodní bába ho slavně zvládly. Dne 20. května 1879 otec Václav Hrozný, evangelický farář v Lysé nad Labem, svého syna pokřtil a zapsal do matriky pod jménem Bedřich Hrozný. Snad si při tom ani neuvědomil, že se jeho syn Bedřich narodil ve znamení Býka a že jako býk bude jednou zápasit a vítězit. (I prohrávat.) Ale jeho mladá maminka Anna Hrozná to s jasnozřivou moudrostí žen tušila. Ovšem malý Bedřich se narodil také v době, kdy Rakousko končilo své válečné dobrodružství v Bosně a Hercegovině, kterou přiřknul císaři (a českému králi, králi nekorunovanému) Františku Josefu I. berlínský kongres velmocí roku 1878 po vítězné válce Ruska proti Turecku, a kdy byl už zajat vůdce bosenských povstalců Hadži Loj a a udatná srbská (ale i mohamedánská) Bosna a Hercegovina byly už pod rakouskými vojsky polního zbrojmistra Filipoviče v Bosně a podmaršálka Jovanoviče v Hercegovině úspěšně „pacifikovány". Ale narodil se také v době, kdy císařští manželé František Josef I. a císařovna Alžběta slavili koncem dubna a počátkem května 1879 stříbrnou svatbu ve Vídni a kdy se celá Vídeň a celé Rakousko-Uhersko (tedy i české království) chystaly v příštím roce oslavit padesáté narozeniny svého císaře a krále. Ale o tom všem malý Bedřich neměl ani tušení. Nevěděl, že u jeho kolébky stály sudičky a ty mu - podle obrazu světa, do něhož se narodil - přisoudily odvážný, rušný a slavný život. Neboť nejen na poli válečném je možné dobýt slávy. Byla to doba, kdy celá Evropa, celý svět si vyprávěly o neuvěřitelném archeologickým nálezu na pahorku Hissarlik v Turecku na pobřeží Malé Asie - prý starověké Tróji. Kopal zde archeolog Heinrich Schliemann a vykopal z hlubin země úžasný zlatý poklad, který prý kdysi patřil bájnému trojskému králi Priamovi ... Nejen Egypt a Mezopotámie, ale i Turecko se stávalo archeologicky zemí zaslíbenou.
7
A o tom všem se vypravovalo i u Hrozných v Lysé nad Labem, když přišli sousedé na kus řeči. 2. Pan
farář
Hrozný pocházel ze starého selského rodu, z vesnice u Poděbrad, narodil se roku 1845, vystudoval evangelickou teologii a od roku 1876 působil jako farář v Lysé nad Labem. Sem na faru si také přivedl půvabnou a milou pannu Aničku Šimáčkovou, dceru vesnického kupce z Mcely u Nymburka, která se už jako malá holka dovedla otáčet za pultem k radosti svých rodičů. A najednou fara! I když to byla jen prostá evangelická fara, kdepak bohatá a honosná fara římsko-katolická. Ale živobytí tu bylo a mladá paní se brzy otáčela na faře jako kdysi za kupeckým pultem u rodičů. Malý Bedřich se jí narodil, když jí bylo sotva šestadvacet let. Chlapec rostl jako z vody. První dva roky byl jedinou láskou aradostí svých rodičů . Ale pak se jim narodila sestřička Anna (dostala jméno po mamince), rok na to druhá sestra Marie, za další rok sestra Berta a asi za tři roky po ní se narodil nejmladší v rodině Hrozných syn Jindřich. Porodní babička, které už říkali po sousedsku „teta", měla jak vidět na faře plné ruce práce. Ale už jí to ani netčšilo . Když se narodil malý Jindřich, vzala si paní Aničku stranou a začala jí domlouvat: ,,Pět dětí je pět dětí, budete se mít co ohánět, dušinko." ,,Budu," přikývla vesele paní Hrozná. ,,Ještě, že jsme na to dva." A tak s tou láskou a radostí museli Anna a Václav Hrozní podělit všech pět dětí. Podělili je spravedlivě a rádi. Tedy spravedlivě ... Bedřich byl prvorozený a Jindřich nejmladší, Benjamínek. Rodiče oba chlapce hýčkali a hýčkaly je i všechny tři sestry. Ale Bedřich o žádné hýčkání nestál. Byl to venkovský kluk, jak se patří a fara nefara - do jeho klukovských starostí by se mu neměly plést. Vosečka
3. Pět
vysokých oken v prvním patře, čtyři okna v přízemí , uprozdobené kováním, za domem zahrada, ovocné stromy, včelíny, před domem náměstí plné okrasných stromů, nebo střed mezi nimi dveře
8
spíš široká a dlouhá ulice, kterou dům - až na úzkou silničku, která vedla někam k Dvorcům a k Staré Lysé - uzavíral a korunoval, to byla evangelická fara v Lysé. Tady malý Bedřich Hrozný skoro sedmnáct let žil a vyrůstal, (neohlížíme-li se na jeho studentská léta v Praze na akademickém gymnáziu), vyrůstal tu se svými čtyřmi mladšími sourozenci. To byl jeho domov. Ale jeho domovem bylo i město samo a jeho okolí. Ano, Lysá nad Labem, město uprostřed úrodných polí, luk a lesů. Původně knížecí dvorec, později královský hrad s podhradím, městečko bylo založeno za vlády krále Václava II. roku 1294, původně patřilo českým královnám, později- až do roku 1647 českým králům- město plné barokních památek se sochami Matyáše Brauna a Ferdinanda Brokoffa i s dalšími barokními plastikami z dílny Matyáše Brauna v zámecké zahradě, město s renesančním zámkem, který v 16. století postavil na kopci nad městem italský stavitel O. Aostalli na místě hradu a kde na přelomu 17. a 18. století bydlel šlechtic kavalír a rebel hrabě F. A. Špork. Ale taky tu byl klášter bosých augustiniánů, barokní radnice, katolický barokní kostel z dílny F. M. Kaňky se sochami J. Brokoffa a M. B. Brauna před vstupním průčelím i barokní děkanství a pří zemní, přívětivý (někdy až příliš, jak naříkaly paňmaminky na své žíznivé mužské) hostinec U krále Václava, postavený jak jinak, než ve slohu lidového baroka. Tak takové bylo rodné město Bedřicha Hrozného. A pak tu byla nedávno vybudovaná železnice a velké železniční nádraží Rakouské severozápadní dráhy. 4. V té době malý Bedřich nejvíc kamarádil s Michalem Jedličkou, který byl stejně starý jako on, a tak měli i společné klukovské zájmy: honičky na lukách za městem, koupání v řece, hry na schovávanou v zámeckém parku, luk a šípy, hry na Indiány, výpravy na kradenou do cizích zahrad na třešně a na hrušky - ale ze všeho nejvíc je přita hovala železnice, vlaky. Kluci často postávali na velkém železničním nádraží dole pod městem, obdivovali hřmotné dýmající lokomotivy, osobní vlaky i kurýrní vlaky- rychlíky, které přijížděly bůhví odkud a odjížděly bůhví kam. ,,Směr Nymburk- Poděbrady- Velký Osek9