Věnováno
mé ženě Lence, synovi Jakubovi a dceři Veronice.
Poděkování Ireně
Zítkové za korektury textu,
za dobré nápady bratrovi lvošovi a švagrové sestře
Líbě,
Majce a švagrovi Gertovi, bratrovi Bédovi a švagrové Marcele,
Pavlovi Mullerovi, Aleně
Kopáčkové,
Erice Mikanové, Marii Gabrielové
a Růže Šlemínové.
Z KANADY NA ALJAŠKU NA ČLUNECH PANENSKOU PŘÍRODOU PODÉL POBŘEŽÍ SEVERNÍHO PACIFIKU LEOŠ ŠIMÁNEK Text: Leoš Šimánek Fotografie: Leoš, Lenka a Jakub Šimánkovi Při
fotografování byly použity fotoaparáty Leica R, Nikon-Nikonos
a Kodak-Kodachrome filmy. Jazyková korektura: Irena Zítková Design: Leoš Šimánek Obálku navrhl: Pavel Muller Zpracování diapozitivů: Marcel Stelzig Sazba a tisk: GZH , s.r.o., Hronov
Vydalo nakladatelství Leoše Šimánka ACTION -PRESS 543 33
Rtyně
v Podkrkonoší
E-mail: leoss imanek@rtyne.net Více informací: www.leossimanek .cz www.facebook .com/leossimanek/ ISBN 978-80-904191-6-2
Musím
vysvětlit,
že mi bratr
před
lety v sálech pomáhal pro moje diashow
stavět
aparaturu. Podobnou otázku jsem vlastně očekával a hned reaguji: ,,Archiv s diáky jsem dlouho procházel a vybral obrázky, které jsem nikdy nepoužil. Takže se teď ode mne dozvíš mnoho dalších historek a k tomu to, na co si ještě vzpomene Lenka. Tady s Marcelou jsme se zatím o této plavbě nebavili, takže pro ni bude všechno nové," řeknu a odejdu do předsíně, odkud přinesu tři velké krabice s průhlednými zásobníky
plné diapozitivů. Potom pokračuji: ,,Zde mám všechny tři etapy naší plavby podél pobřeží perfektně
pacifického
zdokumentované. V této další
bedně
jsou
ještě
mapy
a sešity s poznámkami. Dlouhé hodiny jsem si je pročítal. Teď mi připadá, že jsme se před
z Aljašky vrátili
nedávnem, tak jsem si vzpomínky výborně oživil."
,,Diashow, u kterého ti Béda asistoval, bylo přece o druhé a třetí etapě. O té první, ještě bez naší Verunky, toho nemůže moc vědět," ozve se Lenka a dodá: ,,Musíme ji
tedy probrat ,,Hlavně
pěkně
dopodrobna." pěkně
se pak chci
dopodrobna všechno
dozvědět
i o těch dvou dalších,
které už Béda zná!" přidá se švagrová. Přikývnu,
vylepším si čaj troškou rumu, obrátím se ke švagrové a začnu: ,,Určitě
jsi od Bédy slyšela, jak jsem se v
zimě
devadesátého
konečně
vrátil z emigrace
zpátky domů. Rád bych to v krátkosti shrnul," podívám se na ni, a poté, co přikývne, pokračuji: ,,Lenku jsem poznal tady na Šajtavě, když jsme se sem tenkrát společně
s Bédou po dvaadvaceti letech zajeli podívat. Je to tady mé nejmilejší místo na světě. Zde jsem s mámou, tátou a sourozenci strávil školy v
přírodě,
překrásné dětství.
kterou zde táta s kolegy kantory v
Byl jsem tu od zrodu
šestačtyřicátém
založil. Do deseti
chalup po původních německých osadnících jezdily o prázdninách choceňské děti a naši „jedenáctku" pak Lenka - tehdy
rodiče
odkoupili. V lednu devatenáct set devadesát zde byla
učitelka tělocviku
- jako instruktorka lyžování. Hned mi na sjezdovce
padla do oka. Lyžování bylo odjakživa mojí vášní a se zálibou jsem ji pozoroval, jak elegantně sjížděla
po svahu. Byla to vysoká, štíhlá, prostě krásná holka," odmlčím se
a vidím na Lence, jak se jí má slova líbí. Marcela se hned zeptá: ,,Proč mluvíš v minulém čase? Vždyť je pořád stejná i po těch pětadvaceti
letech, co od té doby uplynuly!"
Omluvně přikývnu
a pokračuji: ,,Den před tím jsem byl ve Frýdku Místku
u kamaráda Lumíra, kde jsme se domluvili, že na jaře vyrazíme náklaďákem napříč Ruskem na Bajkal. Hned mi bleskla hlavou myšlenka, že by Lenka mohla jet s námi.
9