Issuu

ft Akademie věd W české republiky

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Nový, Petr Ve službách módy a stylu : česká bižuterie v období první republiky (1918-1938) / Petr Nový. Vydání první. - Praha: Academia, 2017. - 222 stran, ilustrace v textu - (První republika; svazek 8.) ISBN 978-80-200-2708-5 (brožováno) 671.21:666.23/.28 * 666.1/.2 * 334.712 * 338.45 * 339.5 * 323.1 * (437.316) * (048.8) - 1918-1938 - skleněná bižuterie - Česko - 1918-1938 - sklářství - Česko - 1918-1938 - řemeslná výroba - Česko - průmyslová výroba - Česko - 1918-1938 - zahraniční obchod - Česko - 1918-1938 - Jablonec nad Nisou (Česko) - národnostní poměry - 1918-1938 - monografie 666 - Sklářství. Keramika. Cement [19]

Recenzenti: Prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc. Ing. Jiří Koucký, CSc. Mgr. Zbyněk Černý © Petr Nový, 2017 ISBN 978-80-200-2708-5

Místo úvodu - Jablonecká pyramida

Není ve světě mnoho komodit tak bytostně spjatých s územím dnešní České re publiky, jako je tomu v případě bižuterie - drobných ozdob ze skla, kovů a dalších materiálů, které jsou symbolem luxusu dosažitelného pro každého. Nebylo tomu tak ale od počátku. Trvalo tisíce let, nežli se ze skleněných imitací drahokamů a perel, zhotovených poprvé v době eneolitu na Předním východě, stalo běžné spotřební zboží. Velmi tomu napomohlo světovládné Římské impérium a poté italské Benátky, obchodní středomořská velmoc, brána mezi Východem a Západem, kde se nejen zachovala, ale byla i dále rozvíjena znalost výroby skleněných ozdob. V Čechách a na Moravě se jako první začali výrobě skleněné bižuterie věnovat Keltové v době laténské. Ve vrcholném středověku se ze Šumavy do blízkých němec kých tržních měst, především do Norimberku, ve velkém množství dodávaly vinuté různobarevné korálky s velkou středovou dírkou, z nichž se navlékaly růžence. A protože modlitba Pater Noster (Otčenáš) patřila k těm nejčastěji používaným, ujal se pro ně název pateříky. Skutečně významným výrobcem a vývozcem skleněné bižuterie se ale české země staly až v průběhu 18. století. Skleněné kameny a perle z Lužických hor, Turnovska a později Jizerských hor se prostřednictvím českých obchodních kompanií rozšířily doslova do celého světa (výraz „perle" se v souvislosti se skleněnou bižuterií používá dodnes, protože ji odlišuje od pravé přírodní „perly"). V průběhu 19. století se výroba bižuterie soustředila v Jizerských horách a cent rem vývozu se stal dnešní Jablonec nad Nisou. Z „norimberského" nebo „krátkého" zboží (německy Kurzwaren), jak se bižuterie nazývala, se stalo zboží „jablonecké" (německy Gablonzer Ware). Česká bižuterie byla pod tímto názvem známa na všech kontinentech a sám Jablonec nad Nisou vnímán jako jediné místo na světě, kde lze koupit jakýkoliv myslitelný druh módních, oděvních a galanterních ozdob. V obci, povýšené na městys roku 1808 a na město teprve v roce 1866, začaly vyrůstat exportní domy, vícepatrové reprezentativní stavby s až stovkami zaměstnanců. Často je vlast nili obchodníci, kteří do Jizerských hor přišli z německých zemí včetně hanzovních měst, Francie či Velké Británie.

MfSTO ÚVODU - JABLONECKÁ PYRAMIDA

Pohled na Jablonec v roce 1873, Sbírka MSB

Tito lidé se s českou bižuterií seznámili díky kontaktům s místními dodavateli. Jejich usazení v Jablonci nad Nisou bylo jen vyústěním logické snahy o zvýšení rych losti reakce na změny poptávky, snížení prodejní ceny a maximalizaci zisku. Vedle zavedených obchodníků pak do klína Jizerských hor, přivábeni nebývalou konjunk turou šedesátých let 19. století a liberálním ekonomickým prostředím habsburské monarchie, přicházeli i ambiciózní lidé bez finančního zázemí, kteří viděli ve zdejším podnikání životní šanci. Ne všichni vývozci byli samostatní, někteří měli pouze statut nákupčích velkých zahraničních firem, případně jejich komisionářů. Také se tehdy kraji, kde bylo možné rychle zázračně zbohatnout, přezdívalo „rakouská Kalifornie", což odkazovalo na nedávnou zlatou horečku v zámoří (1848-1855). „Nová vlna obchodníků" sice dobře znala světovou poptávku, nikoliv však místní podmínky a zejména pak výrobce. Znalosti tohoto typu naopak nechyběly původ ním jizerskohorským obchodníkům, ti se však ve většině případů zase nemohli - až na výjimky, jakými byli třeba bratři Josef, Adolf a Franz Pfeifferové, spoluvlastníci textilní a bižuterní velkofirmy Josef Pfeiffer & Comp. - rozhledem a silou kapitálu rovnat nově příchozím konkurentům. Z většiny z nich se tedy stali dodavatelé, tzv. líferanti (něm. Lieferanten) nebo faktoři, kteří zajišťovali komunikaci a výměnu

VE SLUŽBÁCH MÓDY A STYLU

Pohled na Jablonec v roce 1888, Sbírka MSB

zboží mezi vývozci a výrobci. Většina exportérů se sama vlastní výrobě věnovala jen zřídka, výjimky však existovaly, a to především v případě těch největších a kapitálově nejsilnějších firem. Dodavatel ve vztahu k exportérovi vystupoval jako malý továrník, jenž zadával práci domácím dělníkům, často pracujícím v jeho vlastních dílnách (jednalo se zejména o brusírny a mačkárny). Domáčtí dělníci dostali od dodavatele přesně spe cifikovanou zakázku a lhůtu na její vyhotovení. Surovinu, případně polotovary, si museli obstarat sami. Potřebné nářadí jim někdy líferant půjčoval, třeba mačkářské kleště na lisování skleněného zboží. Hotová práce byla odměňována od kusu a výše mzdy se značně lišila podle oboru, typu výrobků, odbytové situace i lokality. Bez do davatelů, přímo, vystupovali ve vztahu k exportérovi pouze výrobci kovové bižuterie. Samostatní výrobci se z vlastní vůle, i díky rakouskému zákonodárství, od osm desátých let 19. století spojovali do rozličných oborových a profesních sdružení, která je měla chránit před nekalou konkurencí na jedné straně a snižováním cen za hotové výrobky ze strany dodavatelů či exportérů na straně druhé. V době krizí též mezi výrobci a vývozci vznikaly ankety a konvence, běžnou součástí podnikatelské praxe byla výrobní a prodejní společenstva. V poslední třetině 19. století se tak ustálila struktura jabloneckého podnikání v podobě pyramidy výrobce - dodavatel exportér, která patřila k jejím charakteristickým znakům až do roku 1948. Doslova přikázáním byla pro jablonecký průmysl též nepřetržitá poptávka po vlastních i im portovaných technologických inovacích, jež mu zajišťovaly konkurenceschopnost. Jablonecké exportní domy se sice do značné míry specializovaly na jednotlivé komodity, nikdy se však nevěnovaly pouze obchodu s jedním typem zboží. Ve dle bižuterie často nabízely též náramkové kroužky, krystalerii, lustrové ověsky

MfSTO ÚVODU - JABLONECKÁ PYRAMIDA

Pohled na Jablonec v roce 1903, Sbírka MSB

a kompletní osvětlovadla, duté sklo, hodinky, hračky nebo výrobky z porcelánu. Ty, které měly přímé obchodní styky s exotickými zeměmi, se často zabývaly i obchodem s koloniálním zbožím. Všechny exportéry bez výjimky spojovalo, že se dlouhodobě věnovali jen obchodu s tím sortimentem, kde byli konkurenceschopní jak pestrostí vzorů, tak prodejní cenou. Druhou spojnicí byla proklamovaná zásada, že dodá vaný výrobek musí být zhotoven za nižší cenu nežli výrobek konkurenční, avšak při srovnatelné kvalitě a stejné výši zisku. Podoba a provoz exportního domu měly svůj ustálený řád. Pomineme-li menší firmy, kde často vedle majitele pracovali jen účetní a vzorkař, disponoval takový dům třemi odděleními - obchodem, vzorkovnou a skladem. Majitel exportního domu během roku pravidelně navštěvoval evropské trhy, z nichž si nejprestižnější místo na sklonku 19. století vydobyly lipské veletrhy. Zde získával informace o kon kurenci, módních změnách, poptávce, navazoval nové obchodní kontakty, případně uzavíral kontrakty. Prostřednictvím sítě obchodních cestujících pak jablonecké firmy získávaly informace o dalších trzích. Vedle již zmíněných skutečností je zajímala koupěschopnost, místní zvláštnosti, stabilita měny a cenové relace, politická stabilita, celní předpisy nebo dopravní možnosti a tarify. Podle všech dostupných informací

VE SLUŽBÁCH MÓDY A STYLU

Exportní dům W. Klaar v dnešní Podhorské ulici (něm. Gebirgsstrasse), počátek 20. století, Sbírka MSB

pak exportér nechal vytvořit vzorkovou kolekci, připravil cenovou kalkulaci a vytiskl ceníky nebo nabídkové katalogy. Ve vlastním obchodě pracovali účetní, fakturisté a korespondenti. Ti museli být dobře jazykově vybaveni - němčina, angličtina a fran couzština byly samozřejmostí -, aby byli schopni svým úkolům dostát. V oddělení skladu pracovali přejímači zboží, expedienti a baliči. K přepravě se zabalené zboží zadávalo specializovaným speditérským firmám. Před první světovou válkou jich jen v Jablonci nad Nisou působilo sedm. Srdcem exportního domu byla vzorkovna, někdy spojená s předváděcí místnos tí. V jejím čele stál vrchní vzorkař, jenž byl zodpovědný za podobu kolekcí vzorů. Větší firmy měly vzorkovnu dále rozdělenou podle různých typů zboží. Na podobě nových vzorů se vedle vzorkaře podíleli též obchodní cestující a partneři. Kolekce se obměňovala dvakrát ročně - na jaře a na podzim (na konci 19. století to bylo ročně kolem 1 000 kusů). Podle návrhů zhotovili v případě velkých firem vlastní zaměstnanci, většinou však specializovaní výrobci prototypy. Hotové vzorky byly našity na karty, označeny kódy, umístěny do vzorkovny a zaneseny do knih vzorů a cen, obsahujících čísla výrobků, jména dodavatelů, prodejní ceny a často i nákresy. Podle zájmu zákazníků se pak přistupovalo k výrobě, zadávané prostřednictvím

VE SLUŽBÁCH MÓDY A STYLU

Skleněné knoflíky Zhotovovaly se zejména ručním nebo mechanickým lisováním z mačkárenských tyčí pomocí kovových klešťových forem, ale i vinutím z tyčinek nad sklářskou lampou nebo foukáním z perlových trubic. U mačkaných knoflíků po lisování následovalo olamování přelisků, omílání nebo broušení, leštění (většinou v ohni) a případně další dekorování. Běžné velikosti tohoto zboží se pohybovaly v průměrech od 6 do 42,3 mm.

3030� co ' 25 coul U

30127

• 7

oooe 11

-1

30i78 1l

30-1&)

f. 7

� ---

--F

-�-!j 193

Mačkané skleněné knoflíky, firma J. W. Jackel & Co., Lučany nad Nisou, 20. léta 20. století, Sbírka MSB, foto Aleš Kosina

CO JE CO V JABLONECK1' B12UTERII PRVNI REPUBLIKY - STRUČNÝ SLOVNÍČEK POJMŮ

Skleněné náramkové kroužky (indické kroužky, bangle) V meziválečném období se užívaly čtyři způsoby výroby tohoto zboží. Prvním z nich bylo řezání z foukaných válců, tzv. tuten o průměru 6-9 cm a šířce až 1-3,5 cm. Polo tovar se poté brousil a dále zdobil. Nejrozšířenějším technologickým postupem však bylo lisování do kovových forem, tzv. napliků. Takto šlo najednou zhotovit až 60 kusů banglí, jež bylo třeba dobrousit nebo dokonce jen vyleštit. Náramkové kroužky se zhotovovaly též vinutím ze skleněných tyčinek nebo tvarováním z perlových trubic.

Skleněné náramkové kroužky - bangle, Jablonecko, první třetina 20. století, Sbírka MSB, foto Aleš Kosina

194