RAKOUSKO V PRVNÍ STUDENÉ VÁLCE, 1945-1955
(Anschluss) a stát, ,,který nikdo nechtěl", sloučit s národem,
který si udržel potenciální sílu i po porážce. Když pokračující ideologické rozdělení a následná pře trvávající občanská válka nebyly překonány ani patnáct let po konfliktu, v roce 1933 se moci chopily „vlastenecké" kon zervativní síly. Vzpurnou socialistickou opozici rozdrtily vojensky a nastolily autoritářský korporativistický režim. Po porážce socialistů se domácí rakouští národní socialisté velmi rychle stali hlavními vyzyvateli režimu Engelberta DollfuBe, který se italskému fašismu blížil mnohem více než německý národní socialismus. Tehdejší pozorovate lé, například Hamilton Fish Armstrong, konzervativní a uznávaný šéfredaktor časopisu ForeignAffairs, měli na věc jiný názor. Poté co byli socialisté v únoru 1934 rozdrce ni, poznamenal: ,,DollfuB, obávám se, Rakousko zabil. ... S (rakouskými) nacisty se názorově nerozchází v sociální teorii, ekonomické teorii ani antisemitismu, ale jen a pouze v tom, jestli se připojit, nebo nepřipojit k Německu." Když DollfuB rakouské nacisty zakázal, nacističtí teroristé se pokusili ve Vídni chopit moci silou a kancléře v červenci 1934 zavraždili. Na místo „mučedníka" DollfuBe nastoupil Kurt Schuschnigg, který se vydal na dlouhou cestu odporu a ústupků Hitlerovi, jež v březnu 1938 skončila připojením Rakouska ke třetí říši. 2 Kromě tohoto zhoršení situace na domácí půdě bylo dále oslabováno mezinárodní postavení Rakouska ustupová ním Západu Hitlerovi. Poté co se Britům a Francouzům nepodařilo zajistit obranu Rakouska před německou agresí silou, Rakousko zůstalo „viset na větvi, aby si ho ve vhod nou chvili mohl Hitler utrhnout", jak z Paříže prezidenta Franklina D. Roosevelta varoval velvyslanec William C. Bul litt. Prezident na to jako správný vyznavač appeasementu 38
RAKOUSKO V PRVNÍ STUDENÉ VÁLC E, 1945-1955
ROLE RAKOUSKA A SPOJENECKÉ PLÁNY ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
\nschluss) a stát, ,.který nikdo nechtěl", sloučit s národem terý si udržel potenciální sílu i po por ážce. Když pokračující ideologické rozděle ní a následná pře vávající občanská válka nebyly překon ány ani patnáct let ) konfliktu,v roce 1933 se moci chopily „vlastenecké" kon1:"ativní síly. Vzpurnou socialisticko u opozici rozdr tily 1Jensky a nastolily autoritářský korp orativistický režim. , porážce socialistů se domácí rakouš tí národní socialisté lmi rychle stali hlavními zyvateli režimu Engelberta vy lllfuBe, který se italskému fašismu blížil mnohem vice ž německý národní socialismus. Teh dejší pozorovate například Hamilton Fis h Armstron g, kon zer vativn í znávaný šéfredaktor časopisu Foreign ff A airs, měli na věc Ý náz or. Poté co byli socialisté v úno ru 1934 rozdrce poznamenal: ,. DollfuB, obávám se, Rakousko zabil. ... rakouskými) nacisty se názorově ner ozchází v sociální /rii,ekonomické teorii ani antisemitism u, ale jen a pouze m,jestli se připojit, nebo nepřipojit k Německu." Když llfuB rakouské nacisty zakázal, nac istič tí teroristé se cusili ve Vídni chopit moci silou a k ancléře v čer venci 14 zavraždili. Na místo „mučedníka" D ollfuBe nastoupil ·t Schuschnigg,který se dal na dlou hou cestu odporu vy ltupků Hitlerovi,jež v březnu 1938 s končila připojením touska ke třetí říši. 2 !romě tohoto zhoršení situace na dom ácí půdě bylo dále lbováno mezinárodní postavení Ra kouska ustupováZápadu Hitlerovi. Poté co se Bri tům a Francouzům odařilo zajistit obranu Rakouska pře d německou agresí 1, Rakousko zůstalo „viset na větvi, aby si ho ve vhod chvíli mohl Hitler utrhnout", jak z Pař íže prezidenta ·na D. Roosevelta varoval vel slanec William C. Bul vy Prezident na to jako správný znavač appeasementu vy
zareagoval ukázkovým zbožným přáním. Doufal, �e s� ?m Hitler zkazí žaludek: ,.Pokudtoto jablko utrhne a sm,kez by mu po něm bylo špatně jako po jablku kyselém."3 Zatímco Mussolini se stále vice přibližoval Hitlerovi a v roce 1937 podepsal Pakt proti Kominterně, teď už se italský diktáto v : na ochranu Rakouska spoléhat nemohl. To se skutecne 4 stalo „fotbalovým míčem v zápase Hitlera s Mussolinim". Hitlerovy přípravy a obsazení Rakouska se odehrály jako souběžný proces trojice jevů, aniž by to F�h�erový7:1 žaludkem vůbec hnulo. 5 Tím prvním bylo revolucm uchva cení moci rakouskými nacisty, zejména v metropolích spolkových zemí (anšlus coby čin lidí zdola). Je_dená�tého března, kdy Schuschnigg rezignoval a rakouský prezident kancléřem jmenoval SeyB-Inquar ta, se domácí národní socialisté chopili moci ve všech rakouských zemích. Ještě před invazí německé armády a obsazením �emě,�e kt��� došlo následující den, nacistická chátra ovladla nektere ura dy centrální vlády v regionech a německé agresory nadšeně vitaly davy lidí v ulicích. Vzhledem k tomuto scénáři lze jen těžko Rakousko posuzovat jako nějakou „oběť" temných sil přicházejících zvenčí nebo si myslet,že je velmoci ponechaly v těžké chvíli svému osudu. Za druhé, a to je dobře známo,se rakouský stát stal obětí imperialistického zásahu třetí říše (anšlus zvenčí). Německý útok byl tak úspěšný i díky izolaci rakouské díplomacie. To byl důsledek toho, že se D ollfuB a Schuschnigg mylně spoléhali na Mussoliniho ochra�� Nejpozději v průběhu roku 1937 mělo Ballhausplatzu doJit, že Duce je vlk v rouše beránčím. Když Hitler do Rakous ka brzy ráno 12. března vyslal svou 8. armádu, rakou�ká armáda měla nařízeno neopě tovat palbu. Schuschmgg odmítl „prolít německou krev". Rakouští vůdci z toho, že „zůstali úplně sami", raději obvinili „Západ a jeho politiku
38
39