0304183

,.-, lt.0 \-11>

,-if_7 ~ .l~t"'")I

Proč už zase

ztrdcime suobodu a nikomu to neuadí...

" BOURDON

OBSAH

© Tomáš Klvaňa. 2017 © Bourdon. 2017 © Ilustrace: Marek Douša, 2017 © Foto: Nguyen Phuong Thao, 2017 ISBN 978-80-906728-9-5

- I Valka - s mloky ................................................................ 8 Uvod 01

Kontury kmene ................................................................30

02

Havana blues: Tvář nezfalšuješ .................................. 54

03

Marilyn &. Michelangelo .................................................94

04 Děti paní Evy ·····································································ll6 05 Kdo neskáče, není Čech ...............................................146 06

y.1vot.Je poc1 y't acova y ' h ra ............................................... .174 Z

07

Směr

08

Tlampače oligarchů

Moskva ................................................................... 212 .................... ................................ 240

Místo závěru/ Lincoln ani Palacký by neměli šanci .. 280

10

Třeba

mne opustíš,

nezahynu.

Ale uíš, kolik sem přijde stínů?

Viktor Dyk

1.

Z

nábřeží

siluetu, Léto už

u Národního divadla jsem zahlédl neobvyklou

rázně nakročilo,

stmívalo se

později

a šero rozpí-

jelo zlatý odraz Vltavy do Manetova obrazu, když tu vodní hladinu na vteřinu

zčeřil

temný oblouk

hřbetu

Na ještě kratší chvilku jsem zahlédl jeho ~ o

E rn

o

-"" ;a

>

a zase rychle zmizel.

tvář_

A jaká to byla tvář!

Pokud si ze mne halucinace netropila žerty, podobal se normalizační herečce,

té,jež vzdor své smrti a smrti jejího režimu ne a ne

zmizet z obrazovek

"O

o >

,:::i

Proto ušak také pohrdáme těmi, kdo u nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu, nebo dokonce za mrzký peníz se kdeko/iu na suětě - a také u nás se našla skupinka takouých odpadlíků a zrádců ...

Pak byl

nějaký čas

klid,

alespoň

pokud jde o úkazy. Mu-

sím poznamenat, že tehdy napoprvé mezi

Střeleckým

ostrovem

a Národním divadlem, na sklonku dne rozpáleného sálajícím velkoměstským nepřikládal

kamenem, jsem temné siluete s

zlého klauna

žádný význam, Takových podivností napadne

ka za den tucet, Podruhé jsem ho na druhé

tváří

straně řeky

u Janáčkova

ským ostrovem, stále ne

úplně

spatřil

taky ve

nábřežL

vodě,

člově­

tentokrát

Procházel jsem

Dět­

zotaveným po povodních a nedáv-

11 činžovní

domy se vzornými

mikrosvět,

v němž by se při jis-

ném hudebním festivalu. Honosné fasádami tam s nábřežím vytvářejí

tém šťastně usazeném světle (brzo ráno, pozdě večer) klidně mohly

natáčet

mi v

úvodní scény z ráje.

občasným

zlatým

městem.

Alespoň

si to myslím, protože ráj

snech splývá s visutými zahradami obklopenými Zase ten hřbet;

kém rituálu, napadne

zřejmě

mě později,

se musí vynořovat v něja­

když už bude pozdě, záda prv-

nejdřív

zadní

část

v jeden celek, bezvlasé,

černé

temeno, a nakonec škubnutí, rychlý

ní a pak hlavu, obraz

tváře,

ponořil.

rychlejší než svalová

Tahle

tvář

silného krku spojená s trupem křeč

v nástupu ... a pak se zase

byla jiná. Sladká jako melancholie chytlavého

refrénu:

C,

o<

-°' Q.

<

Domů k nám,

;;,,

o

kde uítr zpíuá diuiznám!

(/)

3

o

~

Dokonalá intonace kantilény, složené na míru romantickému tenoru.Jméno a tvář zpěváka jsem si vybavil hned. Tvář z dávné doby, kdy byl slavík mladý a ještě neexistoval bulvární tisk. Ale na tu

písničku

jsem si vzpomenout

neuměl. Něco

vzdáleného mi

připomínala, ale tehdy na nábřeží byla jen nejasnou ozvěnou. Úplně jsem

na něj asi na půl roku

zapomněl.

Pak se mi zdál sen, z ně­

hož jsem se s křikem vzbudil celý mokrý potem. V tom snu jsem šel Kampou a na náměstíčku v aleji vidím srocení davu u Karlova mostu. Lidé sebou vzrušeně mleli jak v ragbyovém mlýnu, cosi vykřiko­

vali a ukazovali směrem ke břehu

řeky,

odkud je osvětlovalo modré

blikající světlo policejních aut, takže jejich tváře vypadaly jako tváře tanečníků

v nějakém pekelném techno klubu. Snažil jsem se pro-

drat davem, tmou

začínající

noci a nervozitou na pokraji hysterie.

12 ,,Nechoďte

tam, je to

nebezpečné,"

Když jsem se po chvíli

značného

slyším kolem sebe.

úsilí dostal skoro až do

první řady,jíž v pohybu bránil policejní kordon, uvědomil jsem si, že kromě bledého stroboskopu na střeše bílých aut dotvářel scénu ohromný hluk jakéhosi agresivního bagrování, divokého cákání zpěněné řev

vody a v nepravidelných chvílích také neartikulovaný

mnoha

hlasů

odkudsi z podzemí.

,,Podkopávají most!" ,,Chtějí

o

E

se prokopat až k Hradu!" někde středověké

„Možná jsou tam

>-

-"'

křičel někdo.

katakomby, na které

se napojí! "

Cf)

o

-"'

:o

-> -•

o >

·::i

,,Kdo?" ptám se znamně zřelý

dívají,

mlčí,

marně několika

prohlížejí si

mě,

lidí. Jen se na

jako bych byl

mě

nějaký

pode-

týpek, ale nikdo mi neodpoví. Policisté zatím ke kraji

přivlekli

pár silných

reflektorů

natáčení akční­

světlo reflektorů, přerušované

blikáním policejních majáků.

Tlačím

spoň něco.

intenzívnější, řev

Hluk je mnohem

řeky

a další umístili nahoru na most.

Když je zapnou, vypadá to,jako by se tu chystalo ho filmu. Ostré, bílé

vý-

pravidelným

se dopředu, abych viděl alez útrob

země

má

podobu ozvučené ozvěny. Tam, kde se ještě odpoledne rozkládala mírná plošinka vltavského něnou

břehu,

je kráter

zaplněný černou zpě ­

vodou. Ale to není všechno. Mezi špinavou pěnou a křečo ­

vitými víry se mele cosi slizkého. Co chvíli to rozeznávám silné čí,

hřbety,

vidím odulé, lesklé

mění

tvar, ale přesto

krky splývající s hlavami, a když se oto-

tváře

se škodolibými,

sveřepými

výrazy.