,.-, lt.0 \-11>
,-if_7 ~ .l~t"'")I
Proč už zase
ztrdcime suobodu a nikomu to neuadí...
" BOURDON
OBSAH
© Tomáš Klvaňa. 2017 © Bourdon. 2017 © Ilustrace: Marek Douša, 2017 © Foto: Nguyen Phuong Thao, 2017 ISBN 978-80-906728-9-5
- I Valka - s mloky ................................................................ 8 Uvod 01
Kontury kmene ................................................................30
02
Havana blues: Tvář nezfalšuješ .................................. 54
03
Marilyn &. Michelangelo .................................................94
04 Děti paní Evy ·····································································ll6 05 Kdo neskáče, není Čech ...............................................146 06
y.1vot.Je poc1 y't acova y ' h ra ............................................... .174 Z
07
Směr
08
Tlampače oligarchů
Moskva ................................................................... 212 .................... ................................ 240
Místo závěru/ Lincoln ani Palacký by neměli šanci .. 280
10
Třeba
mne opustíš,
nezahynu. Ale uíš, kolik sem přijde stínů?
Viktor Dyk
1.
Z
nábřeží
siluetu, Léto už
u Národního divadla jsem zahlédl neobvyklou
rázně nakročilo,
stmívalo se
později
a šero rozpí-
jelo zlatý odraz Vltavy do Manetova obrazu, když tu vodní hladinu na vteřinu
zčeřil
temný oblouk
hřbetu
Na ještě kratší chvilku jsem zahlédl jeho ~ o
E rn
o
-"" ;a
>
a zase rychle zmizel.
tvář_
A jaká to byla tvář!
Pokud si ze mne halucinace netropila žerty, podobal se normalizační herečce,
té,jež vzdor své smrti a smrti jejího režimu ne a ne
zmizet z obrazovek
"O
o >
,:::i
Proto ušak také pohrdáme těmi, kdo u nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu, nebo dokonce za mrzký peníz se kdeko/iu na suětě - a také u nás se našla skupinka takouých odpadlíků a zrádců ...
Pak byl
nějaký čas
klid,
alespoň
pokud jde o úkazy. Mu-
sím poznamenat, že tehdy napoprvé mezi
Střeleckým
ostrovem
a Národním divadlem, na sklonku dne rozpáleného sálajícím velkoměstským nepřikládal
kamenem, jsem temné siluete s
zlého klauna
žádný význam, Takových podivností napadne
ka za den tucet, Podruhé jsem ho na druhé
tváří
straně řeky
u Janáčkova
ským ostrovem, stále ne
úplně
spatřil
taky ve
nábřežL
vodě,
člově
tentokrát
Procházel jsem
Dět
zotaveným po povodních a nedáv-
11 činžovní
domy se vzornými
mikrosvět,
v němž by se při jis-
ném hudebním festivalu. Honosné fasádami tam s nábřežím vytvářejí
tém šťastně usazeném světle (brzo ráno, pozdě večer) klidně mohly
natáčet
mi v
úvodní scény z ráje.
občasným
zlatým
městem.
Alespoň
si to myslím, protože ráj
snech splývá s visutými zahradami obklopenými Zase ten hřbet;
kém rituálu, napadne
zřejmě
mě později,
se musí vynořovat v něja
když už bude pozdě, záda prv-
nejdřív
zadní
část
v jeden celek, bezvlasé,
černé
temeno, a nakonec škubnutí, rychlý
ní a pak hlavu, obraz
tváře,
ponořil.
rychlejší než svalová
Tahle
tvář
silného krku spojená s trupem křeč
v nástupu ... a pak se zase
byla jiná. Sladká jako melancholie chytlavého
refrénu:
C,
o<
-°' Q.
<
Domů k nám,
;;,,
o
kde uítr zpíuá diuiznám!
(/)
3
o
~
Dokonalá intonace kantilény, složené na míru romantickému tenoru.Jméno a tvář zpěváka jsem si vybavil hned. Tvář z dávné doby, kdy byl slavík mladý a ještě neexistoval bulvární tisk. Ale na tu
písničku
jsem si vzpomenout
neuměl. Něco
vzdáleného mi
připomínala, ale tehdy na nábřeží byla jen nejasnou ozvěnou. Úplně jsem
na něj asi na půl roku
zapomněl.
Pak se mi zdál sen, z ně
hož jsem se s křikem vzbudil celý mokrý potem. V tom snu jsem šel Kampou a na náměstíčku v aleji vidím srocení davu u Karlova mostu. Lidé sebou vzrušeně mleli jak v ragbyovém mlýnu, cosi vykřiko
vali a ukazovali směrem ke břehu
řeky,
odkud je osvětlovalo modré
blikající světlo policejních aut, takže jejich tváře vypadaly jako tváře tanečníků
v nějakém pekelném techno klubu. Snažil jsem se pro-
drat davem, tmou
začínající
noci a nervozitou na pokraji hysterie.
12 ,,Nechoďte
tam, je to
nebezpečné,"
Když jsem se po chvíli
značného
slyším kolem sebe.
úsilí dostal skoro až do
první řady,jíž v pohybu bránil policejní kordon, uvědomil jsem si, že kromě bledého stroboskopu na střeše bílých aut dotvářel scénu ohromný hluk jakéhosi agresivního bagrování, divokého cákání zpěněné řev
vody a v nepravidelných chvílích také neartikulovaný
mnoha
hlasů
odkudsi z podzemí.
,,Podkopávají most!" ,,Chtějí
o
E
se prokopat až k Hradu!" někde středověké
„Možná jsou tam
>-
-"'
křičel někdo.
katakomby, na které
se napojí! "
Cf)
o
-"'
:o
-> -•
o >
·::i
,,Kdo?" ptám se znamně zřelý
dívají,
mlčí,
marně několika
prohlížejí si
mě,
lidí. Jen se na
jako bych byl
mě
nějaký
pode-
týpek, ale nikdo mi neodpoví. Policisté zatím ke kraji
přivlekli
pár silných
reflektorů
natáčení akční
světlo reflektorů, přerušované
blikáním policejních majáků.
Tlačím
spoň něco.
intenzívnější, řev
Hluk je mnohem
řeky
a další umístili nahoru na most.
Když je zapnou, vypadá to,jako by se tu chystalo ho filmu. Ostré, bílé
vý-
pravidelným
se dopředu, abych viděl alez útrob
země
má
podobu ozvučené ozvěny. Tam, kde se ještě odpoledne rozkládala mírná plošinka vltavského něnou
břehu,
je kráter
zaplněný černou zpě
vodou. Ale to není všechno. Mezi špinavou pěnou a křečo
vitými víry se mele cosi slizkého. Co chvíli to rozeznávám silné čí,
hřbety,
vidím odulé, lesklé
mění
tvar, ale přesto
krky splývající s hlavami, a když se oto-
tváře
se škodolibými,
sveřepými
výrazy.