vám děsivé sny, ale zatím vždy přišlo úlevné procitnutí. Teď to bylo jiné. Začínala jsem tušit, že tentokrát se hnedtak neprobudím ...
* Zima, strach, prudký náraz světla do očí, odkudsi zvenku, asi ze dvora, nevybíravé nadávky. A paní doktorka. Blond vlasy sčesané do krátkého ohonu, oduševně lá tvář, skoro krásná. Od sester vím, že o mně rozhodne a také, že je tu jednou z nejlepších. Nevím, snad. Zatím mám spíš dojem, že ji dost otravuj u. ,,Jedna moje známá byla taky tak tvrdošíjná. Taky si nenechala poradit, a teď," lékařka podrážděně zvýšila hlas, teď má doma holčičku, která ve svých čtyřech letech ještě nezvedla hlavu nad podložku! A navíc už nemůže mít další dítě ... " dodá významně. ,,Začínáte pětadvacátý týden a s tímhle nálezem ... To je prostě nesmysl! Pokud jde o mne ... " nedopoví, jenom rozhodně zavrtí hlavou. ,,Jste mladá, za nějaký čas se můžete pokusit znovu." Rukavice gumově zaskřehotaly a pak odevzdaně pleskly o dno nádoby na odpad. Jak prosté - vypudit, počkat, zkusit znovu. Zkusit! Ona to fakt nechápe! Otočila jsem obličej k oknu. Nemusí vidět, že už zase brečím! Stejně to ale vidí. Znechuceně zafuní. ,,Pediatři 6