Ve čtvrtek 15. května vyrážím tátovou škodovkou z Olomouce do Malé Fatry - směr Valča. Na místo přijíždím v pět hodin večer. Vítá mne můj hostitel Jarda, spolužák z lesnické fakulty, a jeho žena Mirka. Můj kamarád tady pracuje jako technik lesní správy. Je to zapálený myslivec, a proto zde spolupracuje také při lovu medvědů. Lovečtí hosté tu každého jara uloví dva huňá če. V těchto podmínkách bývá již tradičně úkolem mého hostitele stažení složeného medvěda a příprava jeho houně k preparaci. Dalšího dne večer vyjíždíme od Jardovy hájenky deset minut po sedmé. Naše vozidlo nyní směřuje údolím vzhůru, proti proudu říčky. Vezeme s sebou batohy s fotoaparátem, teleobjektivem a proviantem. Projíždíme celým dlouhým údolím Valčianského potoka. Na jeho konci se napojujeme na svážnici, lesní cestu ke svážení dřeva. Doposud sledovala říčku, ale v závěru údolí zatáčí doprava. Asfaltku v těchto místech vystřídala zemní cesta s nezpevněným povrchem. Ve srovnání s předchozí komunikací je sice její kvalita nižší, zato nám však umožňuje dostat se do poměrně vysoké nadmořské výšky a přitom do relativní blízkosti medvědího újediště.
Je pět minut před půl osmou, když konečně vjíždíme do ostré zatáčky pod hřebenem. Lesní komunikaci tu protíná potok přité kající ze svahu po naší levici, kde se nachází místo naší dnešní čekané. Na tomto úseku svážnice parkuji a zamykám auto. S batohy na zádech nyní obezřetně stoupáme po úzkém chodníčku do stráně nad lesní cestou. Pěšina nás později dovede až do prostoru medvědích hodů. V dnešní výbavě máme i dva spacáky. S ohledem na to, že cíl naší výpravy je již nedaleko, postupujeme nyní zcela tiše. Už dole u auta jsme spolu mluvili jenom šeptem. Nahoře, poblíž kryté uzavřené kazatelny se pak pro jistotu nebavíme vůbec. Lovecký chodník se tu klikatí do svahu smrkovým mýťákem 6
Mohutný
medvědí samec poblíž újediště
sto padesát kilo. V porovnání s labužníkem, který před malou chvílí újeď opustil, je však přece jen o něco větší. Zmíněný huňáč, který byl dnes na újedišti prvním hostem, mohl vážit snad jen sto dvacet kilo. Oba macové začínají žrát současně. Soustředěně je fotografuji a podaří se mi záběr, kde mám oba medvědy na jednom políčku filmu. Na stupnici zaostřeného teleobjektivu odečítám distanci, která dělí střílnu kazatelny od návnady. S překvapením zjišťuji, že je to pouhých pětačtyřicet metrů, tedy vzdálenost brokového dostřelu prodloužená jen o deset metrů ... Dvojice návštěvníků přišla pět minut po osmé. Dosud klidně žerou a přecházejí po zbytcích újedi. Po čtvrthodině hodování pojednou oba bez zjevné příčiny újediště opouštějí a po pravém břehu potoka beze spěchu odcházejí do svahu, směrem k hřebeni.
9