K A PI TOL A 2
VYPRÁV NÍ O TOM, JAK JSME SE SEZNÁMILI
Možná by vás jako většinu našich čtenářů zajímalo, jak jsme se s Terrrym seznámili. Je to na dlouhé vyprávění, ale strašně zajímavé. Všechno to začalo takhle…
• 31 •
K A PI TOL A 2
VYPRÁV NÍ O TOM, JAK JSME SE SEZNÁMILI
Možná by vás jako většinu našich čtenářů zajímalo, jak jsme se s Terrrym seznámili. Je to na dlouhé vyprávění, ale strašně zajímavé. Všechno to začalo takhle…
• 31 •
Kdysi dávno bylo v jedné daleké zemi velikánské město…
a v tom velikánském městě byl vysokánský věžák…
• 32 •
• 33 •
Kdysi dávno bylo v jedné daleké zemi velikánské město…
a v tom velikánském městě byl vysokánský věžák…
• 32 •
• 33 •
DRRN! DRRN!
DRRN! DRRN!
DRRN! DRRN! a na špičce toho vysokánského věžáku byl byt…
Omluvte mě na moment. Zvoní nám videotelefon. Radši bych to měl zvednout. Asi volá Raťafák, náš nakladatel.
a v něm bydlel jeden strašně osamělý chlapec…
• 34 •
• 35 •
DRRN! DRRN!
DRRN! DRRN!
DRRN! DRRN! a na špičce toho vysokánského věžáku byl byt…
Omluvte mě na moment. Zvoní nám videotelefon. Radši bych to měl zvednout. Asi volá Raťafák, náš nakladatel.
a v něm bydlel jeden strašně osamělý chlapec…
• 34 •
• 35 •
Jo, měl jsem pravdu. Je to Raťafák. Nikdo na světě nemá tak velký nos jako on.
„Proč to nezvedáte? Já nemám času nazbyt, víme?“ „Vždyť to zazvonilo jenom šestkrát,“ povídám. „Nehádejte se se mnou,“ říká Raťafák. „Nemám času nazbyt, a už vůbec ne na hádky. Jak jste na tom s novou knihou?“ „Docela dobře,“ já na to. „Zrovna vyprávím, jak jsme se s Terrym seznámili.“ „Skvělý nápad,“ chválí Raťafák. „A jak jste se vlastně vy dva šašci seznámili?“ „No, to je na dlouhé vyprávění,“ začnu, „ale strašně zajímavé, a —“
• 36 •
Nemám čas na nějaké zdlouhavé historky,“ přeruší mě Raťafák. „Nechte si to do knížky. Ale ať ji mám příští pátek na stole!“ Obrazovka zčerná.
V pátek? Ale to je už za týden! To není zrovna dlouhá doba. Musím sebou hodit. Tak kde jsme to přestali? Počkat…
• 37 •
Jo, měl jsem pravdu. Je to Raťafák. Nikdo na světě nemá tak velký nos jako on.
„Proč to nezvedáte? Já nemám času nazbyt, víme?“ „Vždyť to zazvonilo jenom šestkrát,“ povídám. „Nehádejte se se mnou,“ říká Raťafák. „Nemám času nazbyt, a už vůbec ne na hádky. Jak jste na tom s novou knihou?“ „Docela dobře,“ já na to. „Zrovna vyprávím, jak jsme se s Terrym seznámili.“ „Skvělý nápad,“ chválí Raťafák. „A jak jste se vlastně vy dva šašci seznámili?“ „No, to je na dlouhé vyprávění,“ začnu, „ale strašně zajímavé, a —“
• 36 •
Nemám čas na nějaké zdlouhavé historky,“ přeruší mě Raťafák. „Nechte si to do knížky. Ale ať ji mám příští pátek na stole!“ Obrazovka zčerná.
V pátek? Ale to je už za týden! To není zrovna dlouhá doba. Musím sebou hodit. Tak kde jsme to přestali? Počkat…
• 37 •
Daleká země…
byt…
velikánské město…
a strašně osamělý chlapec…
vysokánský věžák…
• 38 •
• 39 •
Daleká země…
byt…
velikánské město…
a strašně osamělý chlapec…
vysokánský věžák…
• 38 •
• 39 •
„Andy!“ řve Terry, který zrovna vrazil do kuchyně. „Máme problém!“ K A PI TOL A 3
PRO ŽRALOCI SEŽRALI TERRYMU SPODKY
„Jaký problém?“ ptám se. „Žralokům je zle!“ „A co se jim stalo?“ „Sežrali mi spodky!“
• 40 •
Asi minutu na Terryho zírám a snažím se pochopit, co mi právě řekl. „Sorry, asi jsem ti špatně rozuměl,“ povídám nakonec. „Zdálo se mi, jak říkáš, že ti žraloci sežrali spodky.“
• 41 •
„Andy!“ řve Terry, který zrovna vrazil do kuchyně. „Máme problém!“ K A PI TOL A 3
PRO ŽRALOCI SEŽRALI TERRYMU SPODKY
„Jaký problém?“ ptám se. „Žralokům je zle!“ „A co se jim stalo?“ „Sežrali mi spodky!“
• 40 •
Asi minutu na Terryho zírám a snažím se pochopit, co mi právě řekl. „Sorry, asi jsem ti špatně rozuměl,“ povídám nakonec. „Zdálo se mi, jak říkáš, že ti žraloci sežrali spodky.“
• 41 •
„Ale já to fakt řekl!“ na to Terry. „A teď je jim strašně zle. Leží na dně nádrže a ani se nehnou.“ „Ale proč ti sežrali spodky?“ ptám se. „Jak se k nim vůbec dostali?“
„Načež jsem spodky přivázal na tyč a spustil je do vody.
Jenomže žraloci tak řádili, že shodili ty spodky z tyče, a pak je sežrali. Teď jenom leží na dně nádrže a mají takovou divnou zelenkavou barvu!“
„No,“ povídá Terry, „napadlo mě, že by se spodky daly vyprat ve žraločí nádrži. Tak jsem nad vodou zavěsil figurínu, žraloci si mysleli, že to je opravdický člověk, začali vyskakovat, aby se do něj zakousli, a tím rozvířili vodu – víš, trochu jako v automatické pračce.“
Víte, Terry už udělal v životě pár hovadin, ale tahle je asi ze všech největší!
• 42 •
• 43 •
„Ale já to fakt řekl!“ na to Terry. „A teď je jim strašně zle. Leží na dně nádrže a ani se nehnou.“ „Ale proč ti sežrali spodky?“ ptám se. „Jak se k nim vůbec dostali?“
„Načež jsem spodky přivázal na tyč a spustil je do vody.
Jenomže žraloci tak řádili, že shodili ty spodky z tyče, a pak je sežrali. Teď jenom leží na dně nádrže a mají takovou divnou zelenkavou barvu!“
„No,“ povídá Terry, „napadlo mě, že by se spodky daly vyprat ve žraločí nádrži. Tak jsem nad vodou zavěsil figurínu, žraloci si mysleli, že to je opravdický člověk, začali vyskakovat, aby se do něj zakousli, a tím rozvířili vodu – víš, trochu jako v automatické pračce.“
Víte, Terry už udělal v životě pár hovadin, ale tahle je asi ze všech největší!
• 42 •
• 43 •
• 44 •
• 44 •
„Co budeme dělat, Andy?“ ptá se Terry. „Já ti nevím,“ povídám. „Kdybychom tak znali někoho, kdo má rád zvířata a všechno o nich ví a bydlí tak blízko, že by se sem mohl rychle dostat.“ „Jo,“ souhlasí Terry, „někoho, jako je Jill.“ „Jo,“ já na to, „někoho přesně takového, jako je Jill.“ „Hele, už to mám!“ vykřikne Terry. „Zavoláme Jill!“ „Super nápad!“ povídám.
Terry vyskočí. „Jdu jí zavolat videotelefonem!“ „Ale Jill nemá videotelefon!“ namítám. „Nevadí,“ povídá Terry. „Tak místo něj použiju svou novou superflexibilní, nekonečně natahovací komunikační hadici s titanovým pláštěm.“
Kdybyste to náhodou nevěděli, tak Jill je naše sousedka. Bydlí na druhé straně lesa a miluje zvířata a ví o nich úplně všechno. Má dva psy, kozu, tři koně, čtyři zlaté rybičky, jednu krávu, šest králíků, dvě morčata, jednoho velblouda, jednoho osla a třináct létajících koček.
• 46 •
• 47 •
„Co budeme dělat, Andy?“ ptá se Terry. „Já ti nevím,“ povídám. „Kdybychom tak znali někoho, kdo má rád zvířata a všechno o nich ví a bydlí tak blízko, že by se sem mohl rychle dostat.“ „Jo,“ souhlasí Terry, „někoho, jako je Jill.“ „Jo,“ já na to, „někoho přesně takového, jako je Jill.“ „Hele, už to mám!“ vykřikne Terry. „Zavoláme Jill!“ „Super nápad!“ povídám.
Terry vyskočí. „Jdu jí zavolat videotelefonem!“ „Ale Jill nemá videotelefon!“ namítám. „Nevadí,“ povídá Terry. „Tak místo něj použiju svou novou superflexibilní, nekonečně natahovací komunikační hadici s titanovým pláštěm.“
Kdybyste to náhodou nevěděli, tak Jill je naše sousedka. Bydlí na druhé straně lesa a miluje zvířata a ví o nich úplně všechno. Má dva psy, kozu, tři koně, čtyři zlaté rybičky, jednu krávu, šest králíků, dvě morčata, jednoho velblouda, jednoho osla a třináct létajících koček.
• 46 •
• 47 •
„Právě že nebyly,“ povídá Terry. „Víš, zrovna jsem se je chystal vyprat.“ „TO SNAD NE!“ vykřikne Jill. „Už letím – sejdeme se u žraločí nádrže!“
„Haló, Jill,“ povídá Terry. „Mohla bys sem hned teď přijít?“ „Teď se mi to moc nehodí,“ na to Jill. „Pozvala jsem kanočky na čajový dýchánek.“ „Ale tohle strašně spěchá!“ povídá Terry. „Žralokům je zle!“ „A co se jim stalo?“ ptá se Jill. „Sežrali mi spodky,“ povídá Terry. „Tvoje spodky?“ na to Jill. „To snad ne! A kolikery?“ „Troje,“ odpoví Terry. „Doufám, že byly čisté,“ říká Jill.
• 54 •
• 55 •
„Právě že nebyly,“ povídá Terry. „Víš, zrovna jsem se je chystal vyprat.“ „TO SNAD NE!“ vykřikne Jill. „Už letím – sejdeme se u žraločí nádrže!“
„Haló, Jill,“ povídá Terry. „Mohla bys sem hned teď přijít?“ „Teď se mi to moc nehodí,“ na to Jill. „Pozvala jsem kanočky na čajový dýchánek.“ „Ale tohle strašně spěchá!“ povídá Terry. „Žralokům je zle!“ „A co se jim stalo?“ ptá se Jill. „Sežrali mi spodky,“ povídá Terry. „Tvoje spodky?“ na to Jill. „To snad ne! A kolikery?“ „Troje,“ odpoví Terry. „Doufám, že byly čisté,“ říká Jill.
• 54 •
• 55 •
„A je tady!“ volá Terry. „Páni,“ povídám. „To byl fofr!“ „To jo,“ na to Jill. „Létající kočky jsou skvělé. Přeměnit Žmoulinku na kanočku byla asi ta nejlepší věc, co se ti kdy povedla, Terry – zatímco krmit žraloky spodkama je zatím ta ze všech nejhorší.“
Jill nakoukne do nádrže. „Chudinky,“ prohlásí. „Asi bych se na ně měla podívat zblízka.“ Sledujeme, jak se Jill i kočky potápí do nádrže a pouští se do práce.
• 56 •
• 57 •
„A je tady!“ volá Terry. „Páni,“ povídám. „To byl fofr!“ „To jo,“ na to Jill. „Létající kočky jsou skvělé. Přeměnit Žmoulinku na kanočku byla asi ta nejlepší věc, co se ti kdy povedla, Terry – zatímco krmit žraloky spodkama je zatím ta ze všech nejhorší.“
Jill nakoukne do nádrže. „Chudinky,“ prohlásí. „Asi bych se na ně měla podívat zblízka.“ Sledujeme, jak se Jill i kočky potápí do nádrže a pouští se do práce.
• 56 •
• 57 •
Jill zkouší akupunkturu…
žraločí aerobik…
masáž hřbetní ploutve…
a motivační filmy…
řízenou meditaci…
ale zjevně nic nezabírá.
• 58 •
• 59 •
Jill zkouší akupunkturu…
žraločí aerobik…
masáž hřbetní ploutve…
a motivační filmy…
řízenou meditaci…
ale zjevně nic nezabírá.
• 58 •
• 59 •
Nakonec se Jill vynoří na hladinu. „Takhle zřízené žraloky jsem ještě neviděla,“ prohlásí. „Je jim tak zle, že je budu muset operovat.“ K A PI TOL A 4
ŽRALOKÁLNÍ EZ „Operovat?!“ ptám se. „Jo,“ povídá Jill. „Provedu žralokální řez!“
Kdepak Jill! Fakticky miluje zvířata. Dokonce i žraloky.
• 60 •
• 61 •
Nakonec se Jill vynoří na hladinu. „Takhle zřízené žraloky jsem ještě neviděla,“ prohlásí. „Je jim tak zle, že je budu muset operovat.“ K A PI TOL A 4
ŽRALOKÁLNÍ EZ „Operovat?!“ ptám se. „Jo,“ povídá Jill. „Provedu žralokální řez!“
Kdepak Jill! Fakticky miluje zvířata. Dokonce i žraloky.
• 60 •
• 61 •
Jako já mám taky rád zvířata, a žraloci jsou podle mě vážně cool, ale abych vlezl k nim do nádrže a operoval je, i když je jim tak zle, že se nemůžou hnout, to prostě ANI NÁHODOU.
A když vidím, jak se Terry třese, počítám, že je na tom podobně.
„No,“ povídám, „my tě tu radši necháme o samotě. Tak zlom vaz!“
„Kam si myslíš, že jdeš?“ vyštěkne Jill. „Do kuchyně,“ povídám. „Zrovínka totiž vyprávím čtenářům takový příběh.“
„Jo,“ přidává se Terry, „radši bych měl taky jít – Andy mě bude potřebovat na kreslení obrázků.“
• 62 •
• 63 •
Jako já mám taky rád zvířata, a žraloci jsou podle mě vážně cool, ale abych vlezl k nim do nádrže a operoval je, i když je jim tak zle, že se nemůžou hnout, to prostě ANI NÁHODOU.
A když vidím, jak se Terry třese, počítám, že je na tom podobně.
„No,“ povídám, „my tě tu radši necháme o samotě. Tak zlom vaz!“
„Kam si myslíš, že jdeš?“ vyštěkne Jill. „Do kuchyně,“ povídám. „Zrovínka totiž vyprávím čtenářům takový příběh.“
„Jo,“ přidává se Terry, „radši bych měl taky jít – Andy mě bude potřebovat na kreslení obrázků.“
• 62 •
• 63 •
„Žádný takový,“ povídá Jill. „Oba dva zůstáváte tady – potřebuju, abyste mi s tou operací pomohli.“ „Ale co čtenáři?“ ptám se. „Buď v klidu,“ povídá Jill, „se čtenáři to vyřídím.“
Otočí se zpátky na nás. „Čtenářům jsem vysvětlila situaci, jsou v pohodě, takže si oblékněte neopreny a pustíme se do toho.“ Krčíme rameny, soukáme se do neoprenů a jdeme za Jill do nádrže.
„Promiňte, čtenáři! Bohužel nám tady nastala krizová situace, takže si budu muset na moment půjčit Andyho s Terrym. Jste s tím v pohodě? Bezva! Díky za pochopení. A klidně se můžete dívat! Jenom prosím nekýchat – nechceme, aby se nám do chudáků žraloků zanesly nějaké další bacily.“
• 64 •
• 65 •
„Žádný takový,“ povídá Jill. „Oba dva zůstáváte tady – potřebuju, abyste mi s tou operací pomohli.“ „Ale co čtenáři?“ ptám se. „Buď v klidu,“ povídá Jill, „se čtenáři to vyřídím.“
Otočí se zpátky na nás. „Čtenářům jsem vysvětlila situaci, jsou v pohodě, takže si oblékněte neopreny a pustíme se do toho.“ Krčíme rameny, soukáme se do neoprenů a jdeme za Jill do nádrže.
„Promiňte, čtenáři! Bohužel nám tady nastala krizová situace, takže si budu muset na moment půjčit Andyho s Terrym. Jste s tím v pohodě? Bezva! Díky za pochopení. A klidně se můžete dívat! Jenom prosím nekýchat – nechceme, aby se nám do chudáků žraloků zanesly nějaké další bacily.“
• 64 •
• 65 •
Nevím, jestli jste už někdy byli v nádrži s lidožravými žraloky, ale věřte mi, je to docela horor. Žraloci tady dole vypadají ještě větší, než když se na ně díváte seshora.
„Co když se žraloci během operace proberou a dostanou hlad?“ ptám se. „Neproberou,“ tvrdí Jill. „Věř mi. Ale pro jistotu jim ještě každému píchnu Žraločí oblbovačku doktora Trottela.“
• 66 •
• 67 •
Nevím, jestli jste už někdy byli v nádrži s lidožravými žraloky, ale věřte mi, je to docela horor. Žraloci tady dole vypadají ještě větší, než když se na ně díváte seshora.
„Co když se žraloci během operace proberou a dostanou hlad?“ ptám se. „Neproberou,“ tvrdí Jill. „Věř mi. Ale pro jistotu jim ještě každému píchnu Žraločí oblbovačku doktora Trottela.“
• 66 •
• 67 •
„Můžu mít jednu otázku?“ ptám se. „Do toho,“ řekne Jill. „Nejsme snad pod vodou?“ „Jasně že jsme,“ povídá Jill. „Tak jak to, že spolu můžeme mluvit?“
„Nic na tom není,“ povídá Jill. „Umíš zacházet se zipem, ne?“ „Jo.“ „Tady v půlce břicha zrovna jeden je. Prostě ho rozepni a vyndej, co je uvnitř.“ „Páni,“ já na to. „Jsem netušil, že žraloci jsou na zip!“
„Promiň, Andy, to byly dvě otázky a čas jsme měli jenom na jednu. Jste připraveni?“ „Jsme, ale co máme dělat?“ ptá se Terry. „Já žraloka ještě nikdy neoperoval.“
• 68 •
• 69 •
„Můžu mít jednu otázku?“ ptám se. „Do toho,“ řekne Jill. „Nejsme snad pod vodou?“ „Jasně že jsme,“ povídá Jill. „Tak jak to, že spolu můžeme mluvit?“
„Nic na tom není,“ povídá Jill. „Umíš zacházet se zipem, ne?“ „Jo.“ „Tady v půlce břicha zrovna jeden je. Prostě ho rozepni a vyndej, co je uvnitř.“ „Páni,“ já na to. „Jsem netušil, že žraloci jsou na zip!“
„Promiň, Andy, to byly dvě otázky a čas jsme měli jenom na jednu. Jste připraveni?“ „Jsme, ale co máme dělat?“ ptá se Terry. „Já žraloka ještě nikdy neoperoval.“
• 68 •
• 69 •
Rozepnu svého žraloka a nakouknu mu do břicha. Je tam fůra ryb, což se dalo čekat. Terryho spodky nikde nevidím, zato si všimnu takové velké koule. Sáhnu dovnitř a vytáhnu ji. „Jé, koukněte, co jsem našel! To je dřevěná hlava kapitána Dřeváka!“
• 70 •
„Fuj!“ řekne Terry. „Uch,“ vydechne Jill. „To je dost děsivý.“ Jill má pravdu. Ta hlava je fakticky děsivá. Oči má sice taky ze dřeva, ale stejně to vypadá, jako by zíraly přímo na nás.
• 71 •
Rozepnu svého žraloka a nakouknu mu do břicha. Je tam fůra ryb, což se dalo čekat. Terryho spodky nikde nevidím, zato si všimnu takové velké koule. Sáhnu dovnitř a vytáhnu ji. „Jé, koukněte, co jsem našel! To je dřevěná hlava kapitána Dřeváka!“
• 70 •
„Fuj!“ řekne Terry. „Uch,“ vydechne Jill. „To je dost děsivý.“ Jill má pravdu. Ta hlava je fakticky děsivá. Oči má sice taky ze dřeva, ale stejně to vypadá, jako by zíraly přímo na nás.
• 71 •
A je to teda neuvěřitelná náhoda, protože kapitán Dřevák shodou okolností hraje roli v historce o seznámení s Terrym, kterou jsem vám tuhle vyprávěl. Pamatujete na toho osamělého chlapce? Jak žil na špičce vysokánského věžáku? Nuže…
„Andy!“ povídá Jill. „Přestaň se vybavovat se čtenáři! Nedochází ti, že jsme uprostřed žradikálního řezu? Teď se musíme soustředit a dodělat ho – a pak si můžeš žvanit, co chceš.“ „Já nežvaním, ale vyprávím,“ já na to. Jill s Terry se na sebe podívají, zakoulí očima a uchechtnou se. „To máš jedno,“ povídá Jill. „Prostě si to nech na potom.“
• 72 •
• 73 •
A je to teda neuvěřitelná náhoda, protože kapitán Dřevák shodou okolností hraje roli v historce o seznámení s Terrym, kterou jsem vám tuhle vyprávěl. Pamatujete na toho osamělého chlapce? Jak žil na špičce vysokánského věžáku? Nuže…
„Andy!“ povídá Jill. „Přestaň se vybavovat se čtenáři! Nedochází ti, že jsme uprostřed žradikálního řezu? Teď se musíme soustředit a dodělat ho – a pak si můžeš žvanit, co chceš.“ „Já nežvaním, ale vyprávím,“ já na to. Jill s Terry se na sebe podívají, zakoulí očima a uchechtnou se. „To máš jedno,“ povídá Jill. „Prostě si to nech na potom.“
• 72 •
• 73 •
„Jé, koukněte, co jsem našel!“ povídá Terry a drží v ruce spodky.
„A já zrovna taky jedny objevil,“ povídám a tahám je ze svého žraloka.
• 74 •
„A tady jsou třetí,“ povídá Jill a drží spodky co nejdál od sebe. „Terry, ty spodky jsou nechutný!“
„Já vím,“ povídá. „Proto jsem je chtěl vyprat!“
• 75 •
„Jé, koukněte, co jsem našel!“ povídá Terry a drží v ruce spodky.
„A já zrovna taky jedny objevil,“ povídám a tahám je ze svého žraloka.
• 74 •
„A tady jsou třetí,“ povídá Jill a drží spodky co nejdál od sebe. „Terry, ty spodky jsou nechutný!“
„Já vím,“ povídá. „Proto jsem je chtěl vyprat!“
• 75 •
„Budou už teď žraloci v pohodě?“ ptám se. „Snad jo,“ povídá Jill. „Nejlepší bude, když je zase zapneme a dají si šlofíka. Vezmu si to s kočkami na starost.“
•
76 •
„Budou už teď žraloci v pohodě?“ ptám se. „Snad jo,“ povídá Jill. „Nejlepší bude, když je zase zapneme a dají si šlofíka. Vezmu si to s kočkami na starost.“
•
76 •
Pojďte se s námi podívat za Andym a Terrym do jejich nově rozšířeného devětatřicetipatrového domu na stromě! Čeká vás 13 zbrusu nových, akčních poschodí. Najdete tu například nejděsivější horskou dráhu na světě, operní dům, buldozerové bitevní pole, diskotéku se světelnou podlahou a obří disko-koulí, arénu s boxovacím slonem, který si říká Troubinátor, špičkově vybavenou kancelář s opakovacími poloautomatickými sešívačkami, laserovými gumami a katapultovacími kancelářskými křesly.
Tak na to čekáte? Čtěte!
JIŽ VYŠLO V KVĚTNU 2017
VYJDE V KVĚTNU 2018
Pojďte se s námi podívat za Andym a Terrym do jejich nově rozšířeného devětatřicetipatrového domu na stromě! Čeká vás 13 zbrusu nových, akčních poschodí. Najdete tu například nejděsivější horskou dráhu na světě, operní dům, buldozerové bitevní pole, diskotéku se světelnou podlahou a obří disko-koulí, arénu s boxovacím slonem, který si říká Troubinátor, špičkově vybavenou kancelář s opakovacími poloautomatickými sešívačkami, laserovými gumami a katapultovacími kancelářskými křesly.
Tak na to čekáte? Čtěte!
JIŽ VYŠLO V KVĚTNU 2017
VYJDE V KVĚTNU 2018