Eduard Steun NEJVĚTŠÍ MORD NA ŠUMAVĚ Teta Růža byla naše vzdálená příbuzná z Prahy.Jmenovala se Růžena Hradilíková a jezdívala k nám na Šumavu každým rokem, ke konci jara nebo začátkem léta, na něko lik dní. Nevím, zda se dá o ní ještě hovořit jako o příbuzné. Byla švagrovou otcovy sestřenice a s naším otcem si velice dobře rozuměla.
Otec jako vedoucí polesí jí dával občas možnost přivy dělat si nějakou korunu v lesní školce, při sázení stromků nebo vyžínání trávy, která je obrůstala, apod. Aby nebyla v lese sama, vždy ji k někomu přidělil nebo přidělil něko ho k ní. Tak tomu bylo i v roce 1954. Ale nepředbíhejme událostem. Někdy před rokem 1930 se jistá mladá dívka, Emilie Luksch z Horské Kvildy, seznámila s mladým mužem, Franzem Gruberem z Filipovy Huti. Emílie pocházela ze slavného rodu Lukschů, který po celé generace vyráběl kamenná koryta, kamenná boží muka a zejména kamenné podstavce pod litinové kříže. S pozůstatky jejich prací se můžeme setkat téměř po celé Šumavě ještě dnes. Jeden z členů tohoto rodu také sepsal podrobnou historii Horské Kvildy. Emilie se do Franze Grubera zamilovala, on do ní také a vše vyvrcholilo uzavřením sňatku. Franz pocházel z poměrně početné rodiny. Matku již neměl, ta brzy zemřela, ale měl ještě šest bratrů, jednu ses-
7
Eduard Steun
tru a otce. Čtyři z bratrů i sestra již měli své rodiny a v domě čp. 23 začal hospodařit Franz s mladou manželkou Emílií. Museli se starat o jeho otce Karla, o těž ce tělesně postiženého bratra Karla a o slabomyslného bratra Emila. Karel i Emil zůstali kvůli postižení svobodnými mládenci, kteří Polesný Robert Steun vlastně nic neuměli, a nic se jim nemohlo svěřit. Oba byli těžkou přítěží rodiny. Říkalo se, že prý Karel měl tak velkou hlavu, že ji mnohdy nemohl ani zvednout a vstát z postele, a jeho bratr Emil absolutně nic nechápal. K tomu všemu ještě jejich otec, starý Gruber, byl až pře hnaně přísný pedant, stojící vždy na straně svých synů. Mladá paní Emílie se zpočátku snažila, jak jen mohla, aby domácnost fungovala. Zastávala všechny domácí práce.Její manžel Franz pracoval od rána do večera v lese, a tak vše, co se týkalo rodiny, záviselo jenom na ní. Nejenže měla vlastně denně na krku tři muže, kteří ji doslova sekýrovali, měla na starost i hospodářské zvířectvo a také sušila seno, prala prádlo, zašívala, uklízela, zkrátka nevěděla, kam dřív skočit. Běda, když něco nestihla včas, hned se na ni starý Gruber osopil, později od něho dokonce schytala i pár kopanců a facek, když manžel nebyl doma. Neměla
8
NEJVĚTŠÍ MORD NA ŠUMAVĚ
si ani komu postěžovat. Manžel Franz se také svého otce bál a snažil se vždy situaci nějak smírně vyřešit, leč bylo to marné. Emílie si stále častěji a stále více uvědomovala bezvýchodnost situace, do které se dostala. Přemýšlela o odchodu od Gruberů a návratu domů k Lukschovým do Horské Kvildy. S tím ale Lukschovi nesouhlasili, v té době bylo něco takového na Šumavě nevídané, zkrátka by to byla velká ostuda. Také manžel Franz ji prosil, aby setrvala, že se snad vše v dobré obrátí. Neobrátilo se nic. Ba naopak. Dva postižení Franzovi bratři, při návště vách svých dalších sourozenců, škemrali prý u nich o jídlo a měli tvrdit, že jim Emílie nedává najíst. To se záhy rozneslo po celé Filipově Huti a rázem se stala Emílie hamižnou, vypočítavou ženskou, která se s podporou svého muže snaží získat dům jenom pro sebe. Docházelo kvůli tomu i k hádkám mezi sourozenci. Nikdo nevěděl,jak to ve skutečnosti u Gruberů chodí, ale příčinu jako by znal každý. V roce 1931 náhle zemřel za velkých bolestí žaludku Franzův dementní bratr Karel. Na Filipově Huti se začalo mluvit o tom, že mohl být otráven. Ale nebyly žádné důka zy a Karel byl pochován na hřbitově ve Kvildě. V následujícím roce 1932 skonal náhle starý Gruber, Franzův otec, který byl rovněž pochován na kvildském hřbitově.Jeho smrt žádné podezření nevyvolala, byl to pře ce jenom už starší muž. Ovšem potom, když opět po roce náhle a se silnými bolestmi žaludku zemřel další Franzův bratr Emil, lékaři z Kvildy, který byl povolán k ohledání mrtvoly, se tato smrt jevila velmi podezřelá. Neměl ale žádné přímé důkazy, proto dal svolení k pohřbu.
9
Eduard Steun
Mezi filipohuťskými se ovšem čím dál tím více šuškalo, že se Franz s Emílií chtěli zbavit svých doživotních výměnkářů, že je otrávili, aby tak získali dům i s pozemky jenom pro sebe. Záhy pak zřejmě někdo z místních tato podezření oznámil četnictvu a hartmanickému soudu.Jak tehdy také informovaly Sušické noviny, začalo velké vyšetřování. Franz i jeho žena Emílie byli zatčeni a soud nařídil exhumaci všech tří zemřelých Gruberů a následnou pitvu. Pitvou byla u všech tří zjištěna otrava arzenem. Zbývalo jen vyřešit, kdo byl travičem a z jakého důvodu. Při vyšetřování oba manželé shodně uváděli, že doma žádné jedy neměli. Domovní prohlídka ale ukázala, že na půdě i na dalších místech byly sáčky s označením Jed. Obvinění ale stále zapírali. Emílie to vysvětlovala tím, že to byly příprav ky proti hmyzu a myším. Až teprve následnými podrobnějšími a častějšími výslechy došli vyšetřovatelé v květnu roku 1935 k závěru, že vrahem nemohl být nikdo jiný než Emílie Gruber, která jedem nešetřila, neboť zavraždění měli v sobě více než čtyřicet smrtících dávek arzenu. Navíc se pod tíhou důkazů k vraždám přiznala. Byla to do té doby největší vražda na Šumavě. Jako motiv byla oficiálně uvedena chamtivost a touha získat majetek jenom pro sebe, a proto Emílii klatovský soud odsoudil k trestu smrti. Jejímu manželovi Franzovi žádná vina ani spoluvina nebyla prokázána a byl propuštěn z vězení. Po čase si našel jinou družku, ale to by už byla jiná kapitola. Pro rodinu Lukschovu, ze které Emílie pocházela, však nastaly těžké časy. Oni jediní věděli, co bylo skutečnou příčinou toho, čeho se Emílie dopustila, ale kdo by z ní
IO
NEJVĚTŠÍ MORD NA ŠUMAVĚ
odstranil cejch, jakým ji soud označil? Její rodiče i bratr podávali různá dovolání, psali všude možně, jen aby se pokusili nějak zvrátit rozhodnutí klatovského soudu. Jeden z jejich dopisů byl adresován také prezidentské kanceláři. V něm byl vylíčen téměř celý Emíliin život a zejména život u Gruberů ve Filipově Huti. Tento dopis měl pak rozhodující vliv. Tehdejší prezident T. G. Masaryk těsně před svou abdikací udělil Emílii Gruber milost a trest smrti vykonán nebyl. Nevím a ani si nepamatuji, jak jí byl trest změněn, nebo kolik let měla ve vězení strávit. Vím jistě, že dobu druhé světové války ve vězení prožila a že ve vězení byla ještě i v době nástupu komunistického režimu. Když zemřel v březnu roku 1953 prezident Klement Gottwald a novým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký, který vyhlásil amnestii, byla mezi propuštěnými také Emílie Gruber. Na Filipovu Huť se už vrátit nemohla, nejen kvůli rodinné tragédii, ale dům už měl jiné vlastníky - všichni Gruberové museli po válce Filipovu Huť opustit a odejít do Německa. Vrátila se tedy ke svým rodičům do Horské Kvildy čp. 36, kde kromě nich bydlel také její bratr Karel s rodinou a jejich syn Karel nejmladší. Jediné zaměstnání, které mohla vykonávat, byla práce v lese, a tak pálila klestí, dělala menší prořezávky, pracovala v lesní školce, vysazovala stromečky, vyžínala kolem nich trávu atd. Tyto práce ji jednoho červnového dne roku 1954 seznámily s „naší tetou" Růžou,jak uvádím na začátku tohoto vyprávění. Růžena neměla ani nejmenší tušení, s kým že to vlast-
II