u l1ll u jako bezvýminečn~ a neposouditelné přikázáni; od té doby, co věda zpita svými objevy ·ve světě hmotném (fysickém), vzdálila se světu duševnímu a intelektuelnúnu. stala se nevěřící v nauce své a materialistickou v počát ku i konci; od té doby co filosofie jimi spletena stala se bezmocnou, vzdala se svých práv a u~adta do nadsmyslnéhc pochybovačstvi, tu hluboký rozkol' učiněn byl v duši společenské i jednotlivcově. Tento boj z počáttku nutný a užitečný, nebof zajistil právo rozumu a vědy, p,rod.looženim svým zavinil chabost a společenskou schátralost. Náboženství odpovídá potřebám srdce, (dtu), odtud pochází jeho věčné kouzlo, věda odpovídá potřebám ducha. Odtud prýští její nezlomná sila. Ale ode dávna tyto dvě mocnosti nedovedou se shodnouti. Nábóženstvi bez diůlka.zů a věda bez naděje stojí proti sobě, pohrdají sebou ale nemohou se přemoci. Odtud pochází ony hluboké protivy, ona ,skrytá válka nejen ve státě a drkvi, ale i ve vědě samotné, i v nitru všech cf.rkví až do svědomí myslících jednotlivců. Nebof .kdokoli jsme, kterékoHv školy filosofické, estetické anebo sociální, neseme v sobě tyto dva nepřátel1ské a na pohled nesmiřitelné světy, které se rodí ze dvou nerzničitelných potřeb člověka: to jest potřeba vědy a potřeba náboženství. Tenrto sta.v věcí, který trvá jíž více než sto Jet, při-spěl nemálo k vývinu sclroonOIStí looských, nebof tento ·boj napínal tyto dva tábory lidí proti sobě. Tento boj dal popud bá&nidvf, a hudbě dal pňzv,uk dojemnosti a velikosti neslýchané. Ale dnes prodloužené a zahrocené napjetí zpdsobilo výsledek opačný. Ja,ko u nemocného po horečce následuje ochablost tak toto napjetí způ,s,q bilo marasmus, oškliwst a neschopnost. Věda zabývá se jen světem fysiokým a hmotným, filosofie ztratila směr rozumový. Náboženství vládne ještě iistou měrou davu, ale nevládne jí·ž na vrcholu 'S1)0lečnosti - jsouc stá.I'e velké mi1osrdenis.tvftn, nezáří více věrou. Rozumoví vůdcové naší doby isou nevěrci nebo 1.1ptíinnf ale blahovolní pochybovači. Nemají víry ve své 8
vědění a pohlíží na kromě předpovídají
sebe jako římští věštci, veřejně i souzmatky společenské, aniž by nacházeli léku. Jindy zahalují své věštby opatrným krasořeč něním. Pod takovouto ochranou literatma a umění ztratilo smysl božský. Odnavyklá v-ída,fi obzory nesmrtelné věčnosti, veliká čá.st mládeže uchytiléJ. se nových učitelů, kte•ří hlásají naturalismus, snižwjke tak krásné jméno ;,Přírody". Nebof to, co oni krášlí tímto jménem, jest jen obrana nízkých pudů, babo.a a neřestí, Re-ho líbivé malování společenské . mělkosti. Jedn'm slovem jest to soustavné zapírání duše a inteligence. A ubohá duše ztrativší křídla , úpí a v7Jdychá v nitru těch, -kteří jí zlořečí a ji zapírají. · Vlivem materialismu, positivismu a skepticismu (pochybovačstvil konce tohoto století došlo se k chybnému ponětí o Pravdě a Pokroku. Naši vědáfoři, kteří užívají Baconovy pokusné sousta vy ke studiu viditelného světa s přesností úžasnou a docháizejí k o:b divuhodným výsledkům, mají přece o pravdě ponětí docela zevní a materielnf. Oni mysli. že hromaděním důkazů přibli!ž.ují se pravdě . Ve svém oboru mají pr-a"1du. To je závažné, že naši fil•o sofové a moralisté dospěli též k tom.u způso,bu myšle1ní. Jejich výpočty jsou potud správné, že .první a poslední pří.činy zůstanou duchu lidském.u navždy n,eproniknute,Jnými. Předpokládejme, · že bychom věděli, co se děje, hmotně řečeno, na všech planetách sluneční soustavy, což by -bylo, mimochodem ře ieno, báiečné. Pňp.usfme dokonce, že bychom věděli , jaký druh obyvatel hostí oběžniice Siria a mnohých hvězd mléč né dráhy. Zajisté bylo bv to úž.a,sné, kdybychom toto vše věděli, aJ.e přece nevěděli bychom nic o celkovém mmožství hvězd, nemluvě ani o mlhovinách Andromedy a Ma·ilellanu. V tom tikví příčí.na. že v naší době c;hápeme vývin lidstva jako věčný pochod k neikonečné, nerozhomé a nikdy nedostupné prav,dě . Tof v přítomné době •t>řevládaiiící pojetí positivi~tické filosofie Augusta Comte a Herberta Spencera. 9
Pro mudrce a the,osofy Východu a Ře•cka „Pravda" byla docela něco jiného. Věděli za'.jisté, že nehe ji obsáhnouti a pochopiti bez povšechných znalostí světa fysického ·ale oni taiké věděli, že především sídlí v nás samotných, v naší podstatě mzumové (Í!Iltelektuální) a v duchovém bytí naší_ duše. Pro ně byla duše jedinou božskou skutečnoistí a klíčem ves.míru. Soustředěním své vůle vyvinuli dřímající schopnos·ti a došli tak k živoucí podstatě, kterou nazvali Bohem, jejíž světlem daji se pochopiti lidé a bytosti vůbec. Co my nazýváme pokrokem, rozumějme dějiny světa a lidí, prn ně bylo jen vývinem v času a prostoru z této Prapříčiny, tohoto k,once konečného. A vy si snad myslíte, že tito theosoiové byli; jen pouzí rozjímači a bezmocní &nil'kové nebo fakiTorvé trčící na svých sloupech? Mýlíte se! Svět nepoznal činnějších mužů ve smyslu nejpl,odněiším a nejobsažnějším. Oni zálří jako hrvěz dy první velikosti na nebi duchowtírn a nazývají se: Krišna,. Buddha, Zoroastr, Hermes, Mojžíš, Pythagor a Ježíš, a byli to přemocní tvořitelé ducha, přesi.lní buditelé duší, uzdravova:telé a uspoiiadatelé spoI:ečno1sti líid1ské. Zíli jen svým ideám, vždy přitpraveni zemříti, vědouce, že smrt pro Pravdu jest skutkem vydatným a; ne,jvyšším. Oni stvořili vědy a náboženství, písma, umění, jej-ichž míza dosud nás živí. Karn ale vede ná:s posmvi•sm a skeptidism (pochybova1čství} našich dnů? Stáváme se pokolením suchopárným, bez ideálů, beze světla, bez víry, nevěříce ani v duši, a1ni v Boha, ani v budoucnost Hdstva, ani v tenrto život, ani v příští, jsouce b-ez ráznosti, be.z vůle, pochybujíce sami o sobě, o svobodě lidstva a volnoisti lidské. ,,Podle ovoce poznáte je'' řekl Ježíš. Toto slovo mistra mistrů přiléhá jak naukám, tak mužům. Ano, tato myšlenka se nám vnucuje: buď pravda navždy bude nedostupná čl'ověku, nebo byla ve velké míře známa nejvě-t-· šírn mudrcům a za.svěceincům naší planety. Tato pravda nalézá se v základech všech velkých náboženství a v po•svá,tných knihách všech národů. Jenom musíme uměti ji nalézti a vybaviti.
]0