Polský policista neví, jak má na otcovu odpověď reagovat. Zatímco ještě přemýšlí, obrátí se tatínek ke mně. Mluví tiše, ale rozhodně: ,,Běž pryč, Shlojme ! Jinak jsi mrtvý. Na náklaďák ne! Utíkej, co můžeš!" Rozběhnu se. A vběhnu esesákovi přímo do náruče. Chytne mě, vytáhne svůj kožený bičík a začne mě mlátit. Do očí mi vhrknou slzy. Křičet ale nesmím. Můj pohled je upřený na otce. Musí přihlížet, jak jsem bit. Esesák mě konečně přestane trýznit. Strčí mě k ostatním a zařve: ,,Znovu už neutečeš!" Potom si narovná uniformu, jako by se nic nestalo, a odchází pryč. . I U t1'keJ.. I" ,, U t1'keJ,. Shl OJme. ~ t·1... " h e k' v J' v ,,.1a am, ,,on mev b'l 1 . O n oso b ne. a nemuzu ... " ,,Musíš, Shlojme. Utíkej! Jinak tě vyřídí. Utíkej!" Otcův příkaz je silnější než bolest a strach. Opět se dávám na útěk. Tentokrát se mi podaří doběhnout až k dalšímu rohu. Slyším, jak esesák křičí: ,J'en židovský spratek je zase pryč ... Za ním!" Běžím dál. Vzduch mě pálí v plicích. Když je bolest již příliš veliká, vbíhám do domu, rozrazím dveře a vklouznu dovnitř. Dveře za m nou zapadnou. Jak oddechuju, tak se mi chvěje celé tělo. Strachem a vyčerpáním téměř nemohu popadnout dech. Venku je slyšet křik a hluk. Někdo kope do dveří, za nimiž se ukrývám. Mají mě ... ,,Tam není ... " slyším hlas svého otce. ,,Běžte dál! Hledejte ho jinde! Dokud ho nenajdete! Toho chci mít!" rozkazuje jim esesák. ,,Honem!" Kroky se vzdalují. Klesnu na kolena. Krev mi s každým úderem srdce tepe v uších. ,,Ha malach ha goel..." Jako dítě jsem se modlil „k anděli strážnému". Od té doby, co tu jsou Němci, anděl zmizel. 0
6