REB ELKA POD ZÁMKEM
I Dni já, ani moje sestra jsme nebyly dětmi lásky. Matka tvrdila, r.l že k sexu s otcem svolila pouze dvakrát, prý „deset vteřin a dost", protože si přála mít chlapečka. Nám holkám, protože „ten debil kluka udělat neumí", bylo sděleno, že otec je úchylák. Prasák, co si musel nechat předepsat brom, jinak by chtěl dělat ty hnusný věci. Matka často zdůrazňovala, že ona se vdávala jako panna, a ostrými výroky odsuzovala všechny ženy, které byly i jen nepatrně podezřelé z toho, že se někde „rozcapují". Otci vyhradila ten nejmenší pokoj v bytě, kterému říkala kutloch. Otec ani my holky jsme kutloch nesměly moc otvírat, aby z něj nešel smrad. Táta, srkaje za zavřenými dveřmi pokojíku brom, brzo ztrácel energii nejenom k sexu, ale zřejmě i k dohadování se svou ženou. Pár marných pokusů sice učinil, obléknuv si upnuté modročerné vykrojené plavky, zkusil zaklepat na prosklené dveře obýváku, kde lože obsadila paní domu. Potom jsme doma slýchaly (a nejenom my, traduje se, že pod okna našeho bytu si chodily sedat děti celého města), jaký je táta odporný prase, který si navlékne ty svoje „nedomrdky" (to měly být ty plavky) a chce po ní, no to by se poblila! Moje zploditelka se občas chlubila, že obohatila český jazyk o dvě nová slova. Upíděný, to se také týkalo otce, a nedomrdky. S upíděným si nejsem takjistá, slýchám to i jinde. Nedomrdky ano, to je nové slovo. I moje psychoterapeutka se ptala: ,, A co to má být, ty nedomrdky, Marťno?" Nedomrdky je zajímavé slovo, ale nevýstižné. Matka pravděpodobně chtěla říct nezamrdky, jelikož se nedá říct, že by to otec nedomrdal, táta si prostě nezamrdal. Myslím, že to po čase vzdal, jeho nedomrdky si však dodnes pamatuje ně kolik generací dětí díky povinnému školnímu plavání. Tatínek byl ředitel školy, maminka učitelka .
AVA LACKOVSKÁ
~
áti
přesto,
že
nechtěla
dávat,
chtěla
dostávat. Pod vánočním
I.WJ stromem vybuchovala vzteky, když místo očekávaného zlatého prstenu dostala svoje boty, ovšem přinesené s tátovým potutelným ze správkárny. Nebo doma známý starý mixér, který pod stromečkem smutnil ošuntělou barvou, byl však nově opravený. Ona „tomu debilovi" dala novou košili, aby do tý školy nechodil „jako dobytek". A jakmile skončily vánoční prázdniny, marná nosila ze zaměstnání barvité příběhy o ještě barvitějších vánočních darech svých kolegyň. Obvykle to bylo podáváno formou: ,,Ta děvka přišla zase v novém kožichu, na každém prstě zlatý prsten. Ta se asi rozcapovala." Vyrůst v učitelské rodině je vskutku zajímavé. Vedle u dlaždičů zřejmě neměli ani z poloviny tak barvitý slovník. Nevím, zda mě mohla tato profesionální výchova nějakým způsobem poznamenat. Navzdory, nebo možná díky matčiným výrokům jsem objevila sex už v předškolním věku. A to nepočítám sen z útlého dětství, který jako by vypadl Freudovi z rukávu. Dnes touto historkou bavím své známé, ale v těch třech čtyřech letech to bylo spíš o strachu. V noci se mi zdál sen o Třínožičkovi. Třínožička byl tajemný muž, který měl, jak už vyplývá z názvu té postavy, tři nohy. Dvě normální dlouhé a k tomu třetí nohu uprostřed krátkou. Prostřední noha sahala jen ke kolenům těch druhých dvou běžných nohou. Přesto, že noha nedosáhla na podlahu, natož pak do bláta, i na téhle krátké noze nosil Třínožička botu. V tom snu se nedalo poznat, zda si ta prostřední noha obouvá pravou, či levou botu. V každém případě tam ta bota byla. A hrůza šla i ze samotné situace, když jste viděli zavřené dveře a před nimi tři boty. Věděli jste, že Třínožička je uvnitř, a bylo to děsivé. Vyskočila jsem tenkrát uprostřed noci zalitá studeným poúsměvem
REBELKA POD ZÁMKEM
tem. Jak říkám, byly mi asi čtyři roky, vzbudila jsem babičku, abych jí o tom všem řekla. Babička, unavená, hodná, ale prostá žena, mávla rukou a velela spát. Jenže já jsem na ten sen nezapomněla, bála jsem se Třínohy i ráno, bála jsem se představy tří bot za dveřmi. A vůbec jsem nechápala, proč má o pět let starší sestra a o sedm let starší sestřenice mají z mého vyprávění takovou legraci. Musím podotknout, že jsem v té době nikdy neviděla nahého muže, v rodinách nebývalo zvykem, aby se tatíkové producírovali nazí. Dnes sice poněkud košilatá story, ale možná měl ten sen předznamenat můj osud. Možná to bylo varování, že muži mají uprostřed těla něco jako třetí nohu a že bych se měla mít před tou nohou na pozoru. První opravdovou sexuální rozkoš jsem zažila v šesti letech. Matčina žačka Tamara přišla několikrát týdně zvonit na domovní dveře. „Dobrý den, půjde Martinka ven?". Potom mě odvedla na louku, kde jsme si ve vysoké trávě hrály s pindičkami a já se celkem slušně naučila přivést sama sobě klitoriální orgasmus. Aniž bych teda vědě la, o co letí. A že to je právě ten sex, z kterého by se moje maminka poblila. Ve druhé třídě mi kamarádka sdělila, že děti nenosí čáp, ale že se rodí z břicha. V deseti letech jsem v místním kině, kde jsme byli se školní družinou, viděla polský film S borovou šiškou za zády. Soudruzi to tenkrát nějak neodhadli a napsali, že je to dobrodružný film. Byly jsme tam samé malé děti a borová šiška byla nikoli za zády, nýbrž pod zády několika dívek, které v lese vesele souložily s jedním mladíkem. Moc jsme tomu nerozuměly, ale ani jsme nedutaly. Jen malý Roubal občas vykřikl: ,,Hele, prdel!" Při večerním představení, které jsem okamžitě doporučila své starší sestře Hance, už šel náhradní film Cesta svobody o vítězném tažení sovětských tankistů proti hitlerovské armádě. Ve čtvrté třídě ve sklepení panelového domu odchytla pro mě sestřenka malého kluka: ,,Pojď, ukaž Martince čuráčka!" V šesté mi půjčila kamarádka starověký milostný román Dafnis a Chloé. Hlavní hrdinové jsou zcela nezkušení milenci a čtenář spolu s nimi
7