v ústech, pozorován 7.enou, z níž jsou ovšem Všechno na cigareta
něm
mířící
cílevědomé ,
je
činnost, něco
na vykonávanou
jen nohy.
napřažená
paže
ve stejném úhlu
vidět
palcem
k zemi,
pohled
vzhůru,
připevnit
upřený
ke zchcÍ-
tralé plechové tabulce, kterou si vybral jako moliv na bal a na niž
ještě
na
závěr
ze svých knih za více než Loni na podzim Reither
let, než s tím byl konec.
tř'icet
své nakladatelství i s
zavřel
druženým malým knihkupectvím a prodal domu ve Frankfurtu;
pře
položil ruku, jako na každou
výtěžek
přízemí
při
starého
mu umožnil zaplatit dluhy
tiskárnám, obrátit se k velkoměstu zády a odstěhovat se do bytu s výhledem na louky a hory, byť ty louky byly ještě na konci dubna pokryté
sněhem. Právě
horního Weissachu, unikl všechno, co mohl vytištěné
někdo
světu
za to sem, do údolí úsměvu:
unaveného
za to
jako on dvakrát do roka nabídnout
a svázané.
Reither otáčel trnem otvíráku v korku v hrdle lahve. Když ona fotografie vznikla - ležela teď zarámovaná v kuchyni, nedokázal se přimět pověsit ji-, nohy na obrázku la, snímek dařený.
patřily ženě,
pořízený
Vytahoval zátku, až
za
místo, kde by se la, zda je to
člověk
záměr
uviděl
přítomen,
dveřmi. Někdo
baňatý
bí, už po
chodil chodbou, což nebylo
zdržoval, barva
10
zimě
stěn
zamáčkl
těch
právě
neprozrazova-
bezdůvodně nepřechá
cigaretu a
popelník- kdo tam od
nepřichází.
čtyřiašedesáté,
víno proti
lesklé kroužky, marná
něj někdo něco chtěl?
jen proto, že jaro
nepo-
byl v myšlenkách u
barevného nápadu. Nikdo by tam nou knihu o
takzvaně šťastně
nebo jen vybledlý zbytek bezduchého
zel sem a tam. Reither A chce, aby od
píval ve společnosti;
jež ho králce na to opusti-
samospouští ,
snaha; nebyl duchem kroků
ještě
pár
opřel
něj něco
chce?
Možná; možná ale
Zima není jeho
dětských
objeve-
zim
roční
obdo-
nepočítaje.
A to
zbylo z cesty starou toyotou až do Apulie,