Issuu

Prosluněná krása Victorie

na Baltu, v pozadí nízký pás polského pobřeží.

PO L SKO-ČESKÁ V I CTORIA A JEJÍ PLAVC I

Je 21. srpna 2004, 9.00 hodin dopoledne. Victoria vplula po pěti leté plavbě kolem světa do přístavu Svinoústí v Polsku. Jak loď vypadala, to jsem viděl na první pohled. Byla vybydlená asi jako Magalhaesova Victoria před pěti sty lety. Ale nepřivezla žádné koření, které by se dalo zpeněžit. To, co měla při vézt, je lidská kvalita. Námořníky zocelené v bouřích a bezvětří oceánu. Tvory, kteří přes vlastní strázně něco na světě pochopili. A teď to předají suchozemcům dřepícím doma. Těším se na knihy, které napíšou. Jsou čistí jako poutníci vracející se z Mekky. Bůh je věčný a stejně věčná je i síla lidského ducha, to jediné, co člověka snad přibližuje Bohu. Jen nemnohým je dáno sdělit světu něco moudrého. Ve Victorii byla zakleta energie stovek lidských rukou a mozků. Zkušenosti, poctivost a láska k tvorbě. Všichni bez rozdílu, kteří přidali svůj kvádr k této lodní pyramidě, mají dnes svátek. Stejně jako při výstupu na osmitisícovku v Himálaji nelze přece zapomenout na Šerpy, kteří nesli náklad výpravy bosí ve sněhu mnoho kilometrů vstříc vrcholu. Člověk žil miliony let v tlupách a tlupa někdy dokáže vykonat něco velkého, co může překročit i lidský stín. V dřívějších dobách bylo snadné sjednotit tlupu. Byla to podmínka přežití. Ale dnes, v čase extrémního rozvoje egoismu, je to těžké, až skoro nemožné. Dokáže to jenom síla myšlenky. Myšlenky čisté, opravdové nebo fanatické. Když její záře vyhasne, tlupa se rozpadá na jednotlivce odcházející za vlastním světlem do svého vysněného světa, z něhož budou opět hledat únik. To je osudem tvůrčího člověka, který vyměňuje jistotu za nejistotu, protože cítí, že jistota je předčasná smrt. Ale každá hořící pochodeň bude v tmách pozvednuta jako naděje na cestu do neznáma. Ta naše pochodeň se jmenuje Victoria a já už slyším kroky těch, kteří ji ponesou dál a dál.

Návrat

Seděli v kajutě Victorie, jako by připluli z výletu. Podali jsme si ruce. Z pů vodní posádky se vraceli jenom tři. Tři je dobré číslo. Třínožka už znamená jistotu, stabilní základnu. Na třínožce sedí švec za verpánkem třeba celý život. Sedí

POLSKO ČESKÁ VICTORIA A JEJÍ PLAVCI

celou vahou a má jistotu, že se nepřevrátí. Nabídl jsem jim, že na Victorii mohou plout, kam chtějí, a nechat si ji. Ivan: ,,Ne, chci dělat něco jiného. Už jsem si Viktorky užil dost." To je naprosto jednoznačné, je vidět, že už o tom hodně přemýšlel. Michal: .,Ne, nechci, teď budu studovat a chci si od toho odpočinout." Jindra mlčí. Ne, loď nechce, ví, co to bude práce a nákladů, aby zase mohla vyplout na oceán. Jindra je rodinné stříbro nás všech. Chce domů k rodině. Všichni už na něj netrpělivě čekají a těší se na jeho vyprávění. Jindra nezabloudí, patří k velké tlupě tam ve Slezsku, kde se mluví tak „kratce". Skutečný kapitán Victorie Jindřich Kuchejda vypráví: ,,Z Floridy jsme pluli na Kubu a jako většina turistů jsme podlehli jejímu kouzlu. Vadilo nám úplatkářství, ale my jsme žádné úplatky nedávali, a tak jsme dostali pokutu. Ale co kraj, to obyčej. Z Kuby jsme pluli na Azory, odtud na Kanáry a na Kapverdské ostrovy. Odtud do Brazílie a Argentiny. Jižní Ameriku si navždy uchováme v srdcích, stejně jako krásu Magalhaesovy úžiny - ledovce, vodopády a přející lidé. A také tisíce ostrovů jihozápadního Chile. Pluli jsme na ostrov Juana Fernándeze, kde žil Robinson, dále na Velikonoční ostrov s ohromnými sochami a fascinující historií. Velmi zajímaví byli obyvatelé Pitcairnu. Ostrovy Pacifiku rozseté na ohromné ploše oceánu. Romantický ostrov Suvorov, pestrý Nový Zéland, tropická severní Austrálie. Indický oceán a ostrovy La Réunion a Madagaskar. Na Madagaskaru jsme dostali od čarodějky lahev drinku. Složení toho alkoholu raději ani nebudu říkat, ale během plavby přes polovinu světa ho nikdo nevypil. Teď ti ji dám." Poděkoval jsem a nepil. ,,Jižní Afrika se svým nádherným klimatem a znovu Brazílie. Odtud přes Azory do kanálu La Manche a do Polska. Nechce se mi věřit, že nám ta plavba zabrala pět let. Ze základní posádky jsme dopluli tři. Kromě mě ještě Michal Nešvara a Ivan Orel, který psal o plavbě knihu. Během těch pěti let s námi plulo ještě asi šedesát lidí. No a co teď? Je třeba jet domů do Čech a popřemýšlet, co dál." Victoria lidi spojila, ale i rozdělila. Spojila je svým vzdáleným, až nereálným cílem a rozdělila růzností povah, tužeb a nadějí. Victorii bych bez nich nepostavil, ale je by beze mě ani nenapadlo ji stavět. Kdo nekráčí za svým cílem, zabloudí. A zabloudit znamená nehledat.

Zajistil jsem pro Viktorku ve~ na Viktorku jsem se vracel s desí pírem, ocelovými kartáči, špacht: dva roky tvrdé práce, abych uve Protože platí: Plavba skončila,jsm a jenom pracovat. Neptun je přís vám na moři otluče o hlavu. Ale i: Sláva uvítání ve Štětíně dozně jednotliví lidé s gratulacemi. Dí~ zrovna nemusí vonět mýdlem. K Victoria se jemně pohupuje ve s občas zaskřípe. Nemůžu usnout část je unavená dlouholetou nárr pomalu rozvazuje. Potom se ale 1 To ne já, ale Victoria vypráví př' příběh, a přece by jej každý slyš1 lepší, prostě jenom jiný.

Sny a skutečnost

Každ sám před sebou). Jestliže to dokt a odříkání, kde však může najít Sebetěžší porážka však nemůže který si určil. Odměnou za to V) jakési smrti zaživa.

Magalhaes a ti druzí

prosto neobvyklým. Náhodně j galhaesovy plachetnice a téměr jeho trasou. Podívejme se, kdo všechno realizaci stavby lodě či plavby energie způsobila. Začnu od Jindřicha Mořepl noval mimořádnou energii ro: povýšil mořeplavbu na vědeck litiky. Portugalsko se svojí chu, soutěžit s námořními velmoce měst, Anglie a arabských států Jindřich Mořeplavec byl pro P, Petr I. pro Rusko. Osvíceným č za vlastním stínem. Od dětství jsem četl knihy hrdinech, jako jsou Ericson, ř

l jsem jim, že na Victorii mohou

'iktorky užil dost." om hodně přemýšlel. . si od toho odpočinout." e a nákladů, aby zase mohla vyh. Chce domů k rodině. Všichni ·ávění. Jindra nezabloudí, patří .ratce". t vypráví: ,,Z Floridy jsme pluli [mu kouzlu. Vadilo nám úplat:ak jsme dostali pokutu. Ale co 1d na Kanáry a na Kapverdské riku si navždy uchováme v srddovce, vodopády a přející lidé. ne na ostrov Juana Fernándeze, iromnými sochami a fascinujírn. Ostrovy Pacifiku rozseté na ov, pestrý Nový Zéland, tropic{éunion a Madagaskar. Na Mau. Složení toho alkoholu raději lU světa ho nikdo nevypil. Teď ;e svým nádherným klimatem Manche a do Polska. Nechce se ladní posádky jsme dopluli tři. rý psal o plavbě knihu. Během , a co teď? Je třeba jet domů do

,ým vzdáleným, až nereálným Tictorii bych bez nich neposta1ekráčí za svým cílem, zablou-

POLSKO-ČESKÁ VICTORIA A JEJÍ PLAVCI

Zajistil jsem pro Viktorku ve Svinoústí místo ke kotvení a odjel do Čech. Zpět na Viktorku jsem se vracel s desítkami litrů fermeže, terpentýnu, brusným papírem, ocelovými kartáči, špachtlemi a dalším náčiním. Věděl jsem, že mě čekají dva roky tvrdé práce, abych uvedl Viktorku do stavu schopného plavby. Proč? Protože platí: Plavba skončila,jsme před plavbou. A před plavbou musíte pracovat a jenom pracovat. Neptun je přísný kontrolor a každou špatně vykonanou práci vám na moři otluče o hlavu. Ale pracovat pro velký cíl je snadnější. Sláva uvítání ve Štětíně dozněla. Jako ozvěny přicházeli za posádkou Victorie jednotliví lidé s gratulacemi. Dívčí oči zářily jen pro muže, co voní dálkou, a ti zrovna nemusí vonět mýdlem. Kroky dozněly, Victoria osiřela . Zůstal jsem sám. Victoria se jemně pohupuje ve slabém větru, obíječe vržou o molo a v ráhnoví občas zaskřípe. Nemůžu usnout a poslouchám, co Victoria vypráví. Každá její část je unavená dlouholetou námahou. Té lodi není moc do řeči, ale přece jenom pomalu rozvazuje. Potom se ale rozpovídá tak rychle, že stačím sotva zapisovat. To ne já, ale Victoria vypráví příběh o Viktorce a jejích plavcích. Vypráví jeden příběh, a přece by jej každý slyšel jinak, protože každý z nás je jiný, ne horší ani lepší, prostě jenom jiný.

Sny a skutečnost

Každý člověk si musí uhájit právo na sny (nejčastěji sám před sebou). Jestliže to dokáže, pak nastal čas vykročit na cestu plnou práce a odříkání, kde však může najít jak naplnění svého života, tak určitě i porážky. Sebetěžší porážka však nemůže znehodnotit čas, kdy kráčel svobodně za cílem, který si určil. Odměnou za to vykročení je, že se vzdálil šedi a dobrobytu - tedy jakési smrti zaživa.

Stavba Victorie v Čechách je něčím ve světě naprosto neobvyklým. Náhodně jsem posbíral lidi z ulice na stavbu repliky Magalhaesovy plachetnice a téměř po 500 letech zorganizoval plavbu kolem světa jeho trasou. Podívejme se, kdo všechno stál za tím nápadem. Nejde mi teď o samotnou realizaci stavby lodě či plavby, ale o takzvanou boží jiskru, která ten výbuch energie způsobila. Začnu od Jindřicha Mořeplavce. Tento osvícený portugalský panovník vě noval mimořádnou energii rozvoji mořeplavby. Ve své chudé a hornaté zemi povýšil mořeplavbu na vědeckou úroveň a stala se i hlavním proudem jeho politiky. Portugalsko se svojí chudou rybářskou flotilou mělo zdánlivě malé šance soutěžit s námořními velmocemi své doby. Vedle Španělska, Itálie, hanzovních měst, Anglie a arabských států bylo Portugalsko opravdovým trpaslíkem. Princ Jindřich Mořeplavec byl pro Portugalce jako Kernal Ataturk pro Turecko či car Petr I. pro Rusko. Osvíceným člověkem, jenž svítí jenom dopředu a neohlíží se za vlastním stínem. Od dětství jsem četl knihy o úžasných mořeplavcích, o všech těch dávných hrdinech, jako jsou Ericson, Kolumbus, Magalhaes, del Cano, da Gama, Cabot

Magalhaes a ti druzí

POLSKO-ČESKÁ VICTORIA A JEJÍ PLAVCI

a další. Nepříliš známí jsou čínští moře plavci Chung Pao, Čou Man, Čou Wen, Čeng Che. Plavby těchto mořeplavců v letech 1421-1423 za vlády Youg-lea, třetího císaře dynastie Ming, se zdají až příliš dokonalé. Z kusých historických záznamů však lze vydedukovat, že tehdejší objevitelé propluli všemi oceány a navštívili všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Tehdy nesmírně kulturně vyspělá Čína však došla k závěru, že kontakt s jinými národy jí nepřinese žádný užitek, ale spíše ohrožení. Proto, ale i vlivem vnitropolitických změn se na mnoho let uzavřela světu. Často myslím na palubě při svých plavbách, oblečen do nepromokavého odě vu, nebo v teple kabiny s pohledem na navigační přístroje, jak lidé v pravěku objevovali svět. Je jedno, jestli vyšli z kolébky lidstva z Afriky či Asie, anebo z jiného místa. Jejich dobrodružství nelze zopakovat ani pochopit, či se do něj vcítit. Mám jenom určitou představu. K přesunům jistě používali i vodní plochu. Ta jediná v panenské přírodě umožňovala „snadný" přesun. Fascinuje mě například osídlení obou Amerik asijskými národy. V dobách před desítkami tisíc let šli lidé krok za krokem, až došli do Ohňové země. Možná že další generace tlupy těchto lidí se přesunula jenom o několik údolí a usídlila se tam. Když se zabydleli, rozmnožili a zdevastovali své okolí, někteří se přesunuli dále, protože to území nemohlo uživit všechny. Nevím. Tak nějak to mohlo být. Ze stromu nebo z kopce se díval jejich vůdce (je mi líto, že to slovo je zprofanované Hitlerem, stejně je to u nás i se slovem soudruh) do dálky a volil pro další cestu směr, kterým se pak se svými sou druhy vydal. Věřím, že musel být jeden druhému druhem. Možná často bojovali s jinými tlupami, protože v přírodě vládne právo silnějšího. Boj o zásoby, aby pře žili zimu, či o samice nebo samce, mohl být opravdu lítý. A když plavec vylezl na stěžeň, ani na vodní hladině mnoho neviděl, jenom větší kruh horizontu. Teprve pohled aviatika na svět z výšky (raději bych napsal z nebe) dal nám pozemšťanům možnost vidět náš svět, kde se modravé nebe odráží v hladině oceánu (nebo že by se oceán odrážel v nebi?) a vysílá to modré pohlazení do kosmického prostoru. Mým favoritem mezi mořeplavci navigátory je James Cook. Jeho precizní plavby oceány představovaly absolutní vrchol mořeplavby všech dob. Nelze pominout jeho humánní přístup k domorodcům, do té doby nebývalý. Cook svými plavbami dokončil velké objevitelské dílo svých mořeplaveckých předchůdců. Do Cookovy „rodiny" bych zařadil i Bellingshausena, Nansena, Amundsena, ale také českého mořeplavce a geografa Julia Payera - objevitele Země Františka Josefa. Můj obdiv k nim je „pohonem" mých činů. To oni podnítili moji fantazii a udali směr mého života. Mezi všemi byl pro mě nejzářnější Fernao Magalhaes. Jako chlapec jsem jeho příběh často četl se zatajeným dechem. Měl v cestě tolik pře kážek, že se zdálo nemožné, aby dosáhl svého cíle. Nedostatek svých vědomostí nahrazoval nezdolnou vůlí, kterou proměnil v absolutní úspěch, byť se naplnil

až po jeho smrti. Tato první pl: k ní byly spíše mocenské nežli < A tak se ve mně zrodil plán • ta. V Americe jsem odešel z Ví které více naplňují moje předst v tropickém pásmu. Na lodi m a to já jsem už v Americe přesta ci, navíc dokonale zvládl řemeE nepostradatelným a skutečnýrr že Viktorku dovede po „velké F úzkost. Jejich případné ztrosko1 rii nebyl, cítil jsem se jejím zaja zodpovědnosti mě opustil. Jako malý chlapec jsem žeh1 mořské cesty byly už dávno pro na vodní plochu je neopakovate nebo oceán. Všichni realizátoř čátku musí být touha. Bez ní 1c Při dnešní vysoké úrovni navii plout kolem světa takřka každ Ale! Touha a loď jsou základ. P< věnovat moři, alespoň nějaké ( jenom přátelé mohou žít na mc Kolem světa už pluli slepí i bezmála století kmeti. Ženy i 1 (70 dnů) nebo pomalu (až 25 le1 životního stylu. Lidé bohatí, al, rali. Byli to často mořeplavci zk ponětí. Pluli na přepychových valí se i rozcházeli, prostě žili. i plavbou patří. I když porovna

Magalhies spojil oceány

galhaes od dětství sloužil port vem, že muž jeho odvahy, rozh naopak upadl vlivem pomluv d dlouhých let strávených na lod znalosti o mořeplavbě. Doma v světa podporu, a tak se stejně nalezl, ač cizinec, přízeň a na tých zranění, nepochopení, ús1 v zatrpklost, ale jako kvalita a zocelený člověk zrealizoval plc myšlenkou. Jeho neochvějná v

říliš známí jsou čínští moře

\ Pao, Čou Man, Čou Wen, Čeng těchto mořeplavců v letech vlády Youg-lea, třetího císaře 1g, se zdají až příliš dokonalé. storických záznamů však lze t, že tehdejší objevitelé prooceány a navštívili všechny : výjimkou Antarktidy. Tehdy lturně vyspělá Čína však dože kontakt s jinými národy jí dný užitek, ale spíše ohrožení. livem vnitropolitických změn let uzavřela světu. lečen do nepromokavého odě řístroje, jak lidé v pravěku ob~ Afriky či Asie, anebo z jiného chopit, či se do něj vcítit. Mám ívali i vodní plochu. Ta jediná . Fascinuje mě například osíddesítkami tisíc let šli lidé krok ší generace tlupy těchto lidí se Když se zabydleli, rozmnožili ,rotože to území nemohlo užimu nebo z kopce se díval jejich rem, stejně je to u nás i se slo' kterým se pak se svými sou lruhem. Možná často bojovali nějšího. Boj o zásoby, aby pře u lítý. A když plavec vylezl na větší kruh horizontu. Teprve :nebe) dal nám pozemšťanům :v hladině oceánu (nebo že by ení do kosmického prostoru . .mes Cook. Jeho precizní plavby všech dob. Nelze pominout ibývalý. Cook svými plavbami ých předchůdců. Do Cookovy \mundsena, ale také českého tě Františka Josefa. podnítili moji fantazii a uda11ější Fernao Magalhaes. Jako ~chem. Měl v cestě tolik pře Nedostatek svých vědomostí :,lutní úspěch, byť se naplnil

POLSKO-ČESKÁ VICTORIA A JEJÍ PLAVCI

až po jeho smrti. Tato první plavba kolem světa bez ohledu na to, že pohnutky k ní byly spíše mocenské nežli objevitelské, mě vždy fascinovala. A tak se ve mně zrodil plán na stavbu české Victorie a její plavbu kolem svě ta. V Americe jsem odešel z Victorie na Polárku a plul s ní do polárních moří, které více naplňují moje představy o mořeplavbě. Cítím se lépe mezi ledovci než v tropickém pásmu. Na lodi má zůstat jenom ten, kdo je pro plavbu nezbytný, a to já jsem už v Americe přestal být. Jindra Kuchejda už uměl perfektně navigaci, navíc dokonale zvládl řemeslné námořní praktiky a byl po dobu další plavby nepostradatelným a skutečným kapitánem. Nepochyboval jsem ani na okamžik, že Viktorku dovede po „velké pentli" kolem světa domů. Přesto jsem často cítil úzkost. Jejich případné ztroskotání by pro mě bylo tragédií. I když jsem na Victorii nebyl, cítil jsem se jejím zajatcem. Teprve když se vrátila zpět do Polska, pocit zodpovědnosti mě opustil. Jako malý chlapec jsem žehral na to, že jsem se narodil příliš pozdě. Všechny mořské cesty byly už dávno propluty a pevniny objeveny. A přece každá výprava na vodní plochu je neopakovatelným originálem. Není podstatné, jde-li o rybník, nebo oceán. Všichni realizátoři plaveb musí projít stejnou cestou. Na jejím začátku musí být touha. Bez ní loď stojí v přístavu a je jenom obyčejnou atrapou. Při dnešní vysoké úrovni navigační techniky a kvalitě lodních materiálů může plout kolem světa takřka každý. Vystačí průměrná schopnost řídit automobil. Ale! Touha a loď jsou základ. Podstatné je mít čas. Hodně času. Nejlépe všechen věnovat moři, alespoň nějaké údobí ze svého života. A také mít přátele. Protože jenom přátelé mohou žít na moři vedle sebe dlouhodobě. Kolem světa už pluli slepí i jinak handicapovaní lidé. Také skoro děti nebo bezmála století kmeti. Ženy i muži, sólově i v posádkách. Obepluli svět rychle (70 dnů) nebo pomalu (až 25 let). Pluli pro slávu i pro radost, ale také jako projev životního stylu. Lidé bohatí, ale i beznadějně chudí. Na jachtách se rodili i umírali. Byli to často mořeplavci zkušení, ale i úplní zelenáči, kteří neměli o moři ani ponětí. Pluli na přepychových jachtách i v ubohých člunech či na vorech. Milovali se i rozcházeli, prostě žili. A do této velké rodiny Victoria se svojí stavbou i plavbou patří. I když porovnat ji s plavbami před érou satelitní navigace nelze.

Magalhaes spojil oceány a změřil svět Chudý šlechtic Fernao Magalhaes od dětství sloužil portugalské koruně, později jako voják. Je až s podivem, že muž jeho odvahy, rozhodnosti a cti se nestal vysokým důstojníkem, ale naopak upadl vlivem pomluv do královy nemilosti. Nikdy o nic neprosil. Během dlouhých let strávených na lodích v Atlantském a Indickém oceánu získal veliké znalosti o mořeplavbě. Doma v Portugalsku nenašel pro svůj plán plavby kolem světa podporu, a tak se stejně jako Kolumbus vydal do Španělska. Teprve tam nalezl, ač cizinec, přízeň a naplnění svých tužeb. Léta vojenských útrap, čas tých zranění, nepochopení, ústrků a ponižování se ukládala v jeho mysli nikoliv v zatrpklost, ale jako kvalita a zkušenost. Tento životem, mořeplavbou a bojem zocelený člověk zrealizoval plavbu v tehdejší době neslýchanou svojí odvážnou myšlenkou. Jeho neochvějná víra v úspěch dokázala zvítězit nad malostí doby,

Rudolf Krautschneider

Co přinesly vlny

a odvál vítr Redakce Pavla Švábenická Ilustrace Rudolf Krautschneider, Ladislav Vlna Grafická úprava z písma Skolar Jakub Krč, studio Lacerta (www.sazba.cz) Obálka a sazba Jana Štěpánová Vytiskla tiskárna Finidr Český Těšín Vydalo nakladatelství 65. pole Tomáš Brandejs, Na Žertvách 36,180 00 Praha 8 roku 2017 jako svou 76. publikaci Edice Za obzor - svazek 8 První vydání v 65. poli ISBN 978-80-87506-95-0

www.65pole.cz

„Možná že jsem se svými plachetnicemi celé ty dlouhé roky neplul, ale létal. Vždyť voda je jenom příliš mokrý vzduch." Mořeplavec RUDOLF KRAUTSCHNEIDER

vypráví o stavbě a části plavby plachetnice Victoria, repliky slavné historické lodě Fernaa de Magalhaese, která jako první v 16. století obeplula zeměkouli. Popisuje také výpravy do polárních moří. Nechybí ani příběhy výjimečných lidí, ať už jsou spjati s mořem, či nikoli. V knize najdete malý kousek dřeva, který jako součást Victorie obeplul svět.

WWW .6 SPOLE . CZ

mn 11r111

9 7ssos r 506950