0298760

Ja k Kra konoš s T raut en ber k em v edli vá lku

A RTU R

Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku

Marie Kubátová

Ilustrovala Helena Zmatlíková

A RT U R

© Marie Kubátová, heir, c/o Dilia 2000 Illustrations © Helena Zmatlíková, heir 2000 Graphic design © Vladimír Vimr 2017 ISBN 978-80-7483-067-9

7

Vstupujeme do pohádky

Víte, děti, kde se líhnou pohádky? Inu, jako mají kuřátka svou kukaňku, kde se líhnou z vajíčka, tak mají pohádky svou ma­ lovanou truhličku. Tak jako je kuřátko ve vajíčku a vajíčko v proutěné kukani, tak jsou krkonošské pohádky v malovaných truhličkách a truhlička je v dřevěné chalupě po prabábě. Když nastala zima a Krakonoš přikryl pole, les i louku sněhovou peřinou, zatopila prabába v peci, všichni se stulili do tepla a prabába vyprávěla pohádky, aby se zima dala přečkat do jara.

8

Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku

Jsou to pohádky z časů, kdy se nechodilo pro moudrost do škol, ale do světa na vandr. Co posbíral tovaryš na vandru rozumu pro své řemeslo, co písniček, poudaček, pohádek a šprý­mů, to střádal do malované truhličky, a tak jsou v těch truhličkách pohádky tkalcovské, ševcovské, krejčovské, perlařské, sklářské i pytlácké a pašerácké. Muzikantská truhlička má na víku nama­ lovanou trumpetu. V té, která má na víku růži stolístku, jsou ukládány pohádky o Krakonošovi. Co lístků má stolistá růže, tolik je krakonošovských pohádek.

I když s růžičkou na víku, je to truhlice okovaná a se zámkem, taková, do jakých bývají ukládány poklady. Králové mají ve své truhlici královskou korunu, vladařské žezlo a zlaté jablko. Krakonoš, vládce a hospodář krkonošských hor, má poklady svého pohádkového království prostší: je tam klobouk, dýmka a hůl. Krakonošův klobouk se podobá klobouku, jaký nosívá hajný, jenže místo pentle má věnec z bylin a za věncem ptačí pírko. Je to pírko ptačího rytíře a Krakonošovi slouží pro dorozumění s ptáky. Když si Krakonoš zakouří z dýmky, plní se údolí mlhou, a z té mlhy je utkán i Krakonošův plášť, když chce být Krakonoš lidskému oku neviditelný. Ani hůl není jen opěrná, ale i dálkohledná: opřen o hůl překračuje pán hor kopce a doliny, a když se obráceným koncem té hole rozhlédne po krajině, vidí jak dálkohledem. A ještě něco maličkého je v rohu té truhlice: krabička s nápisem „sedmimílovej šúvix“. Tím si Krakonoš leští své vysoké boty, aby kráčely co krok to sedm mil. A ještě něco tam na dně leží: klíč k jarmaře

Vstupujeme do pohádky

na počasí. Však ostatní vládcové a potentáti vladaři hor to kouzelné vybavení závidějí, a nejvíc jakýsi Trautenberk. Sousedí svým hospodářstvím s Krakonošovým revírem, vidějí jeden druhému pod pokličku a vedou spolu letitou válku přes ploty a meze. Však si o tom vrabci cvrlikají po střechách a písničkáři o těch dvou zpívají písničky po jarmarcích a poutích.

Pootevřeme truhličku. Nelekněte se rámusu: to jen Trautenberk hudruje na Krakonošovo počasí: „To se to kraluje, když se čaruje!“ A Krakonoš se chystá vytáhnout na Trautenberka hromobitný buben.

9

11

Jak chtěl Trautenberk pírko ptačího rytíře

a Krkonoších vládne od nepa­ měti Krakonoš. Pod horami měli své panství Trauten­ ber­kové. Od časů rytířského pra­dědečka ubývalo pánům z Trautenberka na slávě i na statcích. Krakonoš a jeho hory přetrvávají přes mnohá lid­ ská pokolení a hemžení jako kamenný majestát. Krakonoš za staletí znalý řeči zvěře, ptactva i bylin hospodaří jako spravedlivý pantáta čtverno­ hým, dvounohým, mnohonohým, pernatým, chlupatým i ze­ lenolistým podle slunečního kalendáře od času, kdy zvonky sněženek vyzvánějí k uvítání jara, po čas, kdy zvonce modrých

12

Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku

hořců odzvánějí podzimu. Družina víliček a skřítků pomáhá uložit živáčky pod sněhovou peřinu k zimnímu spaní. Po­ slednímu z Trautenberků zbyli na všechno starání od setí po sklizeň jen děvečka Anče, čeledín Kuba a s cípkem lesa zdědil Trautenberk po předcích hajného. Zato pýchy panské Trautenberkovi neubylo, a tak u něj čeládka neměla velké medy.

Však se všichni okolo Trautenberka něco naskákali a nasta­ rali, když se Trautenberk chystal na hraběcí hon!

To bylo tak: Když hrabě Harrach pořádal podzimní hon, rozeslal pozvání všemu panstvu pod horami, a pozvánku do­ stal i Trautenberk. Tuze si toho považoval a chtěl se ukázat mezi panstvem v parádě. Svolal své lidi: „Anče, Kubo, hajnej!

Ke mně!“ Pospíchali jako na vojenský rozkaz. Anče chvátala: „Už bě­ žím, milostpane. Jen co zamíchám těsto v díži!“ Kuba zasekl sekyrku do špalku a hajný salutoval: „Posluš­ ně melduju, že jsem k službám.“ Trautenberk vydával rozkazy: „Anče, položit vařečku a vzít do ruky klepač na tébichy. Vytáhnout z jarmary loveckou ka­ mizolu po našem urozeném dědečkovi a vyprášit ji z prachu a molů! Kubo, zaseknout sekyrku a vzít do rukou kartáč a šúvix!

Vyblejskat moje holínky jako na maršparádu! Hajnej, sundat z hřebíku trautenberskou dědičnou flintu, protáhnout lauf a přichystat patrontašku!“ Hajnej se zeptal po mysliveckém obyčeji: „A sebou flaštič­ ku placatici s něčím vostřejším, milostpane?“ Trautenberk se nadul:“ Flašku placatici nechat doma v kre­

Obsah

Vstupujeme do pohádky / 7 Jak chtěl Trautenberk pírko ptačího rytíře / 11 Jak si Trautenberk zakouřil z Krakonošovy fajfky / 21 Krakonošův kvásek a Trautenberkův křen / 37 Sedmimílovej šúvix / 46 Sedmikrásní králíci / 55 Oubyťová voda a Ančina truhlička po bábě / 62 Jak se dal Trautenberk na čárymáry / 68 Patálije s chramostejlem / 78 Jak Krakonoš válku s Trautenberkem málem prohrál / 92 Zavíráme vrátka do pohádky / 107

Marie Kubátová

Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku Ilustrace Helena Zmatlíková Graficky upravil Vladimír Vimr Odpovědný redaktor Ivan Zmatlík Vydal ARTUR – nakladatelství, s.r.o. v Praze roku 2017 jako svou 288. publikaci Vytiskly Tiskárny Vimperk, a.s., Pasovská 55, Vimperk Vydání druhé www.artur.cz