Issuu

David Gilman Válečník Vzpoura proti smrti

NAKLADATELSTVÍ BRÁNA

Originální vydání: MASTER OF WAR Defiant unto Death Přeložil Václav Procházka

Věnováno Suzy, jako vždy

David Gilman

KAPITOLA DRUHÁ Jakmile se příliv obrátil, víry se utišily. Během příštích několika hodin bude břeh do vzdálenosti dobrých dvaceti stop odkrytý, jak se řeka požene k moři. Blackstone se svlékl a vklouzl do studené vody. V chladu se mu těžce dýchalo a cítil, jak se mu svaly napínají. Guillaume a Perinne ho následovali. Protože měli v bažině zůstat celou noc, zůstali oblečení. Zbraně měli pečlivě zabalené v naolejované tkanině. Nechali se unášet proudem k mostu, vedoucímu přes silnici. Každý z nich před sebou tlačil dva soudky, svázané k sobě a zabalené do pytloviny, aby do nich neprosakovala voda. Občas se dotýkali nohama dna, což jim usnadňovalo cestu mokřinou a pohyb mezi bujnými travinami a rákosím. Sotva se ocitli za hradbami pevnosti, ohlédli se, a uviděli železem pobitá vrata a strážní domek. Jak se rozednívalo, zahlédli v pološeru postavy dvou mužů na stráži. Po ostatních nebylo nikde ani stopy. Francouzský velitel mohl být sám se sebou spokojený – posádka byla rozmístěna tak, že to vypadalo, jako by jediná cesta, kterou se nepřítel může přiblížit, vedla podél silnice. Blackstone se vydal jedním kanálem, vedoucím k mokřině, Guillaume a Perinne, každý s kusem dřeva pod paží, druhým. V dálce se rozezněl kostelní zvon. Zbývá asi sto yardů, a budou moci vklínit soudky mezi chomáče vegetace a otevřít je. Zároveň museli udržet v suchu křesací kámen, ocilku, troud a roznětku, a to až do chvíle, kdy kdesi uprostřed pustiny znovu zazní kostelní zvon a jeho úder oznámí, že nadešel čas k útoku. Blackstone se vydal zpátky ke zbylým dvěma mužům. Vítr ustal, takže až v hrdle cítili zápach bahenního plynu, který probublával z podrostu. Z pevnosti líně stoupal dým, který studený a těžký vzduch odnášel k řece. Promočení muži se třásli nejen zimou, ale i tísnivým pocitem, že v téhle kleci mezi nebem a zemí povstanou z bažinaté, mazlavé půdy duchové smrti, a přijdou si pro ně. „V noci ne, Perinne. Jestli se ukážou, tak teď v pološeru. Vylez z vody a schovej se v rákosí. Víš, co máš dělat.“ „Vím, sire Thomasi.“ 26

Válečník: Smrti navzdory

„Můj život závisí na vás – jako mnohokrát v minulosti. Dnes ale potřebuji vaši odvahu víc než kdy jindy. A jestli tu někde sídlí duchové, jsou to duchové našich mrtvých přátel, kteří náš přišli chránit.“ Perinne přestal drkotat zuby a usmál se. „Příště mi řeknete, že moje máma nebyla čubka,“ řekl. Blackstone se protáhl spletitým podrostem. V jamce na krku mu seděla soška Arianrhod a poslouchala, jak se šeptem modlí za jejich ochranu, zatímco jeho obnažené tělo objímaly vodní rostliny a tlející prsty kořenů. Na mysli mu vytanul obraz smrti, blížící se přímo k němu. Musel se držet, aby nevykřikl. Tohle místo bylo něčím zlověstné. Překonal strach, podruhé doplaval ke Guillaumovi a umístil zde zbylé sudy. Je lepší, když se o odvahu podělí dva, než kdyby ji měl prokázat jen jeden! Byla už skoro tma, když Jennovi muži vytáhli prokřehlého Blackstona na palubu, kde mu Meulon podal zprávu, že poslal Gaillarda a dva další bojovníky napřed, aby vyznačili cestu. Blackstone se osušil kusem pytloviny a protřel si kůži, aby se zahřál. Cítil, jak se loď neklidně pohupuje na hladině a občas zadrhne o bahnité dno, jako by toužila odpoutat se odtud a nechat se odnést odlivem. Mokřinou se rozezvučel teskný hlas zvonu, zvoucího k večerní modlitbě a ohlašujícího konec dne. Meulon vzal s sebou dva muže na břeh, kde měli počkat na Blackstona. „Na palubě jsou ještě štíty dvou vašich mužů, které jste poslal se sudy,“ řekl Jenna. „Nemůžeme s sebou brát žádnou přítěž. Naložte s nimi, jak uznáte za vhodné,“ opáčil Blackstone a přehodil si svůj štít přes rameno. „Dostanou jiné.“ „Necháme si je s hrdostí, sire Thomasi. Padá mlha,“ řekl Jenna. Byl rád, že mu pomůže zamaskovat jeho odjezd. „Sedne na mokřinu a bude vás i vaše muže krýt, dokud nevyšplháte na hradby. Přeju vám hodně štěstí. Bůh žehnej vašemu úsilí. Já ale budu muset odvázat loď a zmizet.“ Blackstone skončil s oblékáním. „Čeká na vás náklad, kapitáne Jenno. Svatá Markéta je zase vaše.“ 27

David Gilman

Jenna se uklonil a Blackstone a jeho muži zvedli štíty. „Jsem námořník, sire Thomasi. Váš svět mě děsí. Ale musel jsem bojovat za svou loď, i kdybyste mě přitom měl zabít.“ „Postarejte se o svůj zisk a svou svobodu, kapitáne Jenno. Radši umřu tady než tváří v tvář moři. Každý bojujeme svým způsobem.“ O tom, že Jenna vděčí Blackstonovi za svůj život, i za to, že ušetřil jeho loď, už nepadla ani zmínka. Kapitán jen sledoval, jak Blackstone vede své muže vstříc temnotě. Nebylo třeba slov – každý z obou mužů se od této chvíle vydal vlastní cestou a každý věděl, co se od něj očekává. Jediné, co Jenna slyšel, byly tiché kroky Blackstonových mužů, prodírajících se bažinou. Loď se otočila ve směru odlivu a kapitán Jenna zamával na rozloučenou. Blackstone se však už neohlédl. Stáli po kolena v černé, mazlavé mokřině, opřeni zády o dřevěný val. Trvalo dlouhé, bolestné hodiny, než tuhle píď země přešli. Dávali si pozor, aby je neobjevila stráž, hlídkující u zadních hradeb. Když se příliv otočil, přebrodili jeden z přítoků. Vzájemně si pomáhali, sotva některý z nich zabředl hlouběji do bahna. Stoupající voda se tu vlnila jako velký černý had. Znovu se ozval kostelní zvon, oznamující sedlákům i pánům, že nastala noc a s ní čas uložit se k spánku. Zaznít měl ještě v noci, aby vyzval mnichy k modlitbám – a zároveň dal Guillaumovi signál, aby zapálil soudky se smolou. Blackstone si uvědomil, že je nejspíš pozdě. Jak voda stále stoupala, muži začali být neklidní a uchýlili se k modlitbám. Třásli se přitom po celém těle. Blackstone věděl, že Guillaume a Perinne se dosud skrývají v orobinci. Byl si vědom, že by olej ze soudků mohl prosáknout do podrostu. Navíc byl odliv rychlejší, než pokládal za možné. Pokud Guillaume usnul, nebo si včas neuvědomil, jak rychlý je odliv, zbude mužům pod hradbami jediná možnost – buď se utopí, nebo padnou do rukou nepříteli. Naslouchali hřmotu vody a sledovali, jak je pohlcuje tma. Řeka se tu spojovala s dalším přítokem, vinula kolem úzkého mysu a rozlévala po břehu. Bahno, ve kterém předtím stáli, se zalilo vodou, která jim narážela do stehen. Jestli budou déle otálet, brzy ztratí pevnou 28

Válečník: Smrti navzdory

půdu pod nohama, neudrží rovnováhu a nedokážou vyhodit kotvice dvacet stop nad hlavu. „Vyhoďte je!“ sykl Blackstone. Tmou švihla lana s kotvicemi, jejichž konce se zakously do dřevěné hradby. Dvacet mužů, šest lan. Blackstone se na jednom zapřel, aby vyzkoušel, jak je pevné, a pak po něm začal beze slova šplhat. Nohama se přitom snažil opírat o kluzkou stěnu. Také ostatní se začali škrábat vzhůru. Supěli námahou a snažili se odolat protestům ztuhlých svalů a prochladlých těl. Blackstone byl na hradbě první. Přikrčil se a spustil dolů. Jeho silueta se rýsovala proti potemnělé obloze. V rozích nádvoří blikalo matné světlo loučí. Pevnost nebyla o mnoho víc než násyp, postupně podle potřeby vyztužený opevněním. Blackstone a jeho muži teď stáli před strážním domkem. Ve stáji zaržál kůň. Muži strnuli. Donesl snad k němu vánek jejich pach? Z jedné z budov pod hradbami se vzápětí ozvaly tlumené hlasy. Otevřely se dveře dormitáře, zablikala pochodeň, vyšel voják a zamířil o pár kroků dál k latrínám. Zapal to, chlapče! Teď! Když se voják vrátil, ocitl se čelem k místu, kde se krčili Blackstone a jeho muži. Bez ohledu na to, jak se snažili udržet pod ochranným valem, ve vojákovi se probudil zvířecí instinkt – vycítil, že tu něco není jako dřív. Dveře se znovu otevřely. Vojákovi teď bylo lépe vidět do tváře. Zapal to, Guillaume! Nečekej na ten zatracený zvon! Zapal ten olej! Muži zneklidněli. Neodvažovali se pohnout. Blackstone cítil, že se k němu Meulon obrací a čeká na rozkaz svého velitele. Lepší je setrvat na nádvoří, než být lapen na hradbách! Existovala šance, že doběhnou ke strážnímu domku a zmocní se ho? Blackstone uvažoval. Nad šancí na úspěch převažovaly myšlenky na přežití. Raději budou bojovat a uvidí. V příští chvíli se noční obloha rozzářila plameny požáru. Stráže začaly volat na poplach. Posádka byla zakrátko na nohou. Muži s hlasitým křikem shromáždili zbraně a pak vyběhli k přednímu ochrannému valu. V té chvíli dal Blackstone znamení. Meulon s jednou polovinou mužů vyrazil vpravo, druhá polovina se 29

David Gilman VÁLEČNÍK SMRTI NAVZDORY

Z anglického originálu Master of War – Defiant unto Death, vydaného nakladatelstvím Head of Zeus, Londýn 2015, přeložil Václav Procházka Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 4, 101 00 Praha 10, jako svou 1146. publikaci Obálku navrhl Martin Zhouf Odpovědná redaktorka Nicole Škorpilová Technická redakce Vlasta Machová Sazba Patricie Císlerová EUROPRINT a.s.

Stran 408 První vydání Praha 2018

info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz Najdete nás na Facebooku Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením