l. ,,Jsi k Paulovi hrozně nespravedlivá, drahoušku." Gillian Roylandová se natáhla pro skleničku a pomalu se napila ovocného džusu. Pak si sundala sluneční brýle a zpod širokého klobouku krátkozrace pohlédla na svol;! švagrovou. ,,Proboha, copak ty nechceš mít děti?''
„To víš, že chci." Clare chvíli mlčky hleděla na vzedmuté břicho své švagrové, oděné v drahých plavkách. Potom se položila na osušku a zavřela oči. Jednu ruku nechala volně padat do bazénu. Cítila, jak se vlnky na hladině lehounce dotýkají konečků jejích prsti\. Obě ženy trávily pří jemné odpoledne v zahradě Clařina venkovského sídla v Bucksters. ,,Proč si nedáš udělat nějaké testy; abys věděla, v čem tkví problém?'' Clare si povzdechla. ,,Byli jsme s Paulem u doktora Stanforda." ,,Ach tak. Popovídali jste si s tvým gynekologem." Gillian poposedla a uvelebila se pohodlněji v křesle vystlaném horou polštářů. ,,Ale co ten o tom ví? Říkala jsem ti, aby sis zašla za tím mým v Harley Street." ,,Ale já jsem v pořádku, Gill!" Clare zaťala pod vodou pěst. Nechtělo se jí na toto téma debatovat, nechtěla se šířit o ponižujících testech, jaké s Paulem podstoupili. ,,John Stanford mi řekl, abych se snažila trochu uvolnit, toť vše." ,,A tys na to konto začala chodit za tím guru." ,,To není žádný guru!" Clare se netrpělivě posadila a odhrnula si mokré vlasy z tváře. ,,Je to učitel jógy. Jógou se dnes zabývají miliony lidí. Na tom přece není nic špatného. Měla bys to také zkusit. I v tvém stavu!" ,,Ale no tak, miláčku, uklidni se." Gillian si rychle nasadila brýle, odhodlána vyhnout se jakémukoli sporu. Mlčky pozorovala svou vznětlivou švagrovou. ,,Opravdu se musíš naučit uvolnit," dodala po chvíli. Když Clare neodpovídala, pokračovala. Za tmavým sklem brýlí se cítila mnohem bezpečněji. ,,A mezi tebou a Paulem je všechno v pořádku?" Na okamžik ta otázka visela ve vzduchu. Clare objala pažemi kolena a zachvěl a se pod náhlým náporem chladného větru. Z živého plotu se na modrou vodní hladinu sneslo několik zbloudilých lístků. ,,Máš snad dojem, že není?'' opáčila konečně. Gillianji po očku pozorovala. ,,Vůbec ne. Taky doufám, že k nám v so-
11
botu oba přijdete na večírek." Změnila téma hovoru tak nečekaně, až se Clare zarazila. ,,Pokud se Paulovi podaří dostat se na víkend z Londýna, tak ano," odpověděla a s lehkou grácií se vztyčila. Na okamžik zůstala zamyšleně stát na okraji bazénu, vědoma si kritického pohledu své švagrové. Potom se vnořila do studené vody. Z chladu, který jí pronikl až do morku kostí a vyburcoval ji k pohybu, už čišel podzim. Byl první říjnový den. Ve chvíli, kdy na druhém konci bazénu vylézala po schůdcích ven, se už celá třásla zimou. ,,On se ještě pořád zlobí kvůli tomu testamentu tvé pratety, vid'?'' zaslechla Clare Gillianin klidný hlas, když se shýbala pro ručník. ,,On něco říkal?" zajímala se. ,,Ne, jen se o tom letmo zmínil Davidovi, ale my ostatní jsme se dovtípili, že něco není v pořádku. Mysleli jsme si, že vám s Jamesem odkáže každému polovinu." ,,To je věc, do které nikomu nic není," ohradila se energicky Clare. ,,Ale no tak, vždyť jsme přece jedna rodina." Gillian se začala zvedat k odchodu. ,,Clare, nemá Paul momentálně nějaké finanční potíže?'' „Paul?" Clare na ni pohlédla, viditelně zaskočena její otázkou. ,,Jak tě to, proboha, mohlo napadnout?" Obě ženy na sebe chvíli upřeně hleděly. Clařiny tvrdé šedé oči se střet ly s bledýma modrýma očima Gillian. Ta uhnula pohledem. ,,To nevím. Jen jsem měla pocit, že ho záležitosti kolem toho dědictví mrzí. To je všechno." „Mrzí ho kvůli mně." Clare si energicky pročísla vlasy. ,,Myslí si, že je mi to líto." ,,A není?" Clare zavrtěla hlavou. ,,Chtěla jsem Duncaim. Nic víc."
*** Když Gillian odešla, stála Clare ještě dlouho vedle bazénu a upřeně hleděla na vodní hladinu, na niž se snesla další sprška zlatých lístků. Samozřejmě že ji ty peníze mrzely. Moc ji mrzely. Byly by jí přinesly svobodu. Pomalu se osušila a odhodila ručník. Vítr ustal. Na obloze se znovu objevilo slunce a teplými paprsky pohladilo její prochladlou kůži. Přejela si rukama po štíhlém, opáleném těle a v duchu si vybavila podobu zaoblené postavy své těhotné švagrové, když tu si všimla ženy, která se objevila v brance vysokého živého plotu oddělujícího bazén od okolní zahrady. Zamávala. ,,Pojďte si zaplavat, Sarah, dokud svítí slunce!" zavolala. Sarah Collinsová zavrtěla hlavou. Tato vysoká, pečlivě upravená pade-
12
sátnice
měla přes
sukni uvázanou bílou
zástěrku
a v ruce svírala svazek
dopisů.
,,Přišla
pošta, madam. Zrovna když paní Roylandová odcházela," od-
pověděla. ,,Říkala jsem si, že vám ty dopisy donesu sem. Ale zaplavat si teď
nemohu. Mám dnes dopoledne opravdu hodně práce." Clare napadlo, zda Sarah Collinsová nepoložila lehký důraz na poslední větu proto, aby z ní jasně vyplynulo, že ona nemá na práci nic. Odhodlaně se na ni usmála a zkusila to ještě jednou. ,,Práce v domě mohou počkat, Sarah. Dost pochybuji, že letos bude ještě někdy takhle krásně." Věděla, že Sarah plavat nepůjde. Nikdy nešla. Přes veškeré její úsilí se s ní sblížit se zdálo, že Sarah Collinsová je pevně odhodlána udržet si od ní odstup. Existují přece jisté přesně vymezené hranice. Madam a služebná. Paní domu a hospodyně. Tak trochu důvěrnice - což bývá neodmyslitelný atribut této tradiční role - avšak rozhodnutá nedat na oplátku vůbec nic, takže ve skutečnosti žádná opravdová přítelkyně. Ani náznakem. Clare pokrčila rameny. Sehnula se pro ručník, osušila si ruce a začala se probírat dopisy. Jeden za druhým je bez zájmu házela na bílý tepaný stůl. Sarah už mezitím zamířila k domu. Branka za ní zapadla a Clare osaměla. S lehkým povzdechem si nalila trochu ovocného džusu ze džbánu na stole, ale nenapila se. Místo toho vykročila k rohoži ležící na okraji bazénu. Její tělo je čisté a uvolněné. Teď si dvacet minut zacvičí jógu. Rychle se vysvlékla z vlhkých bikin, odhodila je stranou a nahá elegantně usedla na rohož. Pomalu a zhluboka se nadechla, zavřela oči a začala cvičit uvolňovací cviky. Zatímco její myšlenky bloudily, pomalu zvedla nohy a srovnala je do první ásany. ,,Jóga, meditace, relaxace. To všechno je skvělé, má drahá. Prvotřídní." V uších jako by jí stále zněl lehce autoritativní hlas Johna Stanforda. „Vyzkoušejte všechno, co vám může nějak pomoci zbavit se stresu. Teď si s tím však nelamte hlavu. Testy nepochybně prokáží, že vše je, jak má být. Uvidíte. Až příroda usoudí, že jste zralá a připravená, přijde to samo. Ale ani o chvíli dřív. Tohle se nedá uspěchat." ,,Nemusím tedy do nemocnice?" Čekala něco horšího než pouhé testy. Hospitalizaci, pohovory o tom i onom, cokoliv. Ne to, že jí lékař poklepe na rameno a pošle ji na kurz jógy. Doktor Stanford zavrtěl hlavou. ,,Pět let jste užívala antikoncepci, Clare. Může ještě nějaký čas trvat, než otěhotníte. Jsem si jist, že to je ten pravý důvod. Naléhá na vás Paul nějak, drahá? Chtěl by syna a dědice? Promluvím s ním o tom. Nechte to na mně." A u toho zůstalo. Paulova rodina ji doslova obklopila dětmi. Gillian měla tři a další bylo na cestě. Chloe, další její švagrová, přivedla na svět dvě. A Emma, její nejlepší přítelkyně a Paulova mladší sestra, měla Julii.
13
Oblékla se opět do bikin a zamířila k domu. Když vstupovala na mehebký trávník z.a domem, otevřela první dopis.
chově
Pokud víme, jste majitelkou hotelu, hradu a pozemků v lokalitě nazývané Duncairn ve Skotsku. Stálý klient naší realitní kanceláře projevil zájem o koupi výše zmíněné nemovitosti i se vším, co k ní náleží. Cena bude před mětem jednání...
Clare na dopis z.araženě hleděla a nevěřila vlastním očím. Cítila, jak v ní roste vztek. To si někdo vážně myslí, že Duncairn prodá? Že jen tak odhodí kolébku svého rodu, sedm set let historie, své jediné dědictví po tetě Margaret? Všechnu tu krásu, divokou přírodu a vzpomínky z dětství? Dopis byl psán asertivním, oficiálním tónem, neosobní právnickou mluvou, z.a níž se však skrývalo něco víc než pouhý zájem a jež naznačovala, že zájemce zná nejen místo, ale i rozsah jejího vlastnictví a osobuje si nárok nemovitost koupit. Náhle se jí zmocnila panika. Sevřela dopisy v ruce a rozběhla se k domu. Prudce otevřela prosklené dveře a vběhla dovnitř. Na staré leštěné prkenné podlaze nebylo kroky jejích bosých nohou vůbec slyšet. V obývacím pokoji, kam přes zpola z.atažené závěsy nepronikalo sluneční světlo, vládl příjemný chládek. locasta, fena dlouhosrstého zlatého retrievera, ležela na zemi a spala. Když se Clare objevila, zvedla hlavu a z.avrtěla ocasem, zatímco její paní odhodila poštu na vedlejší křeslo. Aniž si dopis ještě jednou přečetla, vrhla se Clare k psacímu stolu, vytáhla z jedné zásuvky hlavičkový dopisní papír a uchopila pero. Nic na světě ji nepřiměje Duncaim prodat. Žádný finanční obnos ji k tomu nepohne. Pero kmitalo po papíře. Nemovitost není a nikdy nebude na prodej. Jak si jen realitní kancelář pánů Mitchisona a Archera vůbec dovoluje jí takovou nabídku učinit? V rychlosti se podepsala, složila list do obálky, a teprve v té chvíli si uvědomila, že se jí třesou ruce. Casta se s hlasitým zívnutím složila zpět na podlahu a z.avřela oči. Clare se na ni na okamžik zahleděla a pak dopis pomalu roztrhla ve dví. Zhluboka se nadechla. Jakže tomu říká Zak? Uvědomění si těla. Člověk si musí uvědomovat své tělo, poznat, kdy je ve stresu. Sledovat pulz a srdeční tep, vnímat horkost i rytmus dechu. Dopřát si víc kyslíku. Nic na světě nestojí z.a to, aby se člověk takhle rozčiloval... V duchu slyšela jeho klidný hlas. Čas. To chce čas. Cítila, jak se celá třese, jako kdyby ten člověk, ten neznámý právník s tím svým drzým dopisem stál v místnosti vedle ní. Pomalu vstala. Je blázen. Vždyť není naspěch. Dopis může poslat kdykoliv. Ten člověk přece nemůže nic dělat. Nemovitost není na prodej. Ať ji jeho klient chce z jakéhokoli důvodu, může se poohlédnout jinde. Nikdo a nic ji nemůže přinutit dědictví prodat...
14
Náhle si vzpomněla na Paula a nervómě polkla. Co by tomu asi řekl Paul, kdyby se o téhle nabídce dozvěděl? V_té chvíli však už s chladnou Jistotou věděla, že mu o ní nikdy nepoví. Vyšla do patra, osprchovala se, vklouzla do koupacího pláště a :zamíři la do ložnice. Byl to krásný pokoj, plný slunečního jasu. Meruňkově růžo vé z.ávěsy mu dodávaly příjemně hřejivou atmosféru, zatímco stříbřitě šedý koberec navozoval pocit klidného sebevědomí. Ucítila vůni růží ve skleněné váze na stolku u okna. Medituj. To byla Zakova rada pro takovéto krizové situace. Medituj, uvolni se, nespěchej. Potom si problém promysli a udělej s ním něco. A pak na něj zapomeň. Otevřela skříň v rohu místnosti a vyndala odtud svíčku v drobném svícnu z broušeného skla a zápalky. Opatrně ji zapálila, položila na koberec, zatáhla z.ávěsy, usedla na zkřížených nohách, zavřela oči a z.ápěstí nechala volně spočívat na kolenou. Jejím nejmilejším cvičením ale nebyla meditace. Vyzkoušela různé postupy, které jí Zak navrhl, ale žádný ji nezaujal tolik jako cvičení vizualizace. ,,Zavřete oči a myslete na nějaké místo, které máte ráda, které se vám zdá nejkrásnější a kde se cítíte nejuvolněněji. Vybavte si scénu. Představte si ji tak živě, až ji budete cítit, prožívat, slyšet, až vás bude slunce hřát na tváři, až uslyšíte ptáky zpívat, až ucítíte, jak voní tráva... a v duchu si tam vytvořte ašram." Vždycky si vybrala Duncaim.
*** Naposledy tam byla v červnu o svatém Janu. Těsně poté, co se s Paulem poprvé pohádala. Poslední vůle tety Margaret byla zcela jasná. Clare dostala hradní zří ceninu, přibližně tisíc akrů vřesoviště v jejím okolí, starosvětský a poně kud ospalý hotýlek a malou rybářskou osadu krčící se u paty útesu. Měla bohatého manžela, nepotřebovala tedy peníze, a tak tři farmy a majetek, který vynášel, připadly Jamesovi, který se tolik podobal svému zemřelé mu otci. Dostal i Airdlie, rodové sídlo v Perthshiru, s polnostmi, které . k němu patřily, byť s podmínkou, že jejich matka se svým druhým manželem zde budou mít právo bydlet až do smrti. „Vědělas, co ta stará čarodějnice chystá?'' vybuchl Paul, když spolu po oficiálním přečten[ z.ávěti osaměli v hotelovém ·pokoji. „Ne, nevěděla." Její hlas zněl dutě. ,,Říkávala, že všechno přenechá mně a Jamesovi. Já jsem měla dostat Duncaim - vždycky jsem věděla, že ho dostanu - ale myslela jsem, že mi odkáže i nějaké peníze." ,,Nějaké peníze!" Paul ztišil hlas. ,,Margaret Gordonová měla majetek
15