0298577

Anna Iris Cesty časem

NAKL ADATELST VÍ BR ÁNA

1strana cesty.indd 1

20.01.18 8:38

Přeložila Ivana Dirk Lukačovičová

Copyright © 2018 by Anna Iris Copyright © Nakladatelství Brána, 2018 Translation © Ivana Dirk Lukačovičová, 2018 ISBN 978-80-7584-033-2

5

Cesty časem

Kapitola 1 STŘEDA, 29. LISTOPADU 2000 SOUTHAMPTON Ellie vešla tiše do obýváku a sklouzla na pohovku. Stočila se v embryonální poloze a zavřela oči. Bylo jí skoro pětatřicet, měla až příliš štíhlou postavu, dlouhé nohy, čistou pleť a světlé vlasy na ramena. Hodiny odbily pět odpoledne. Každý den touhle dobou skončila se všemi domácími pracemi. Všechno bylo na místě a vůně čerstvě upečeného pomerančového koláče se linula z kuchyně celým domem.

Hnědé a červené odstíny zařízení dodávaly obýváku příjemnou, teplou atmosféru. Všechno bylo v přímém protikladu s tím, jak vypadala Ellie. Ležela bledá a nehybná na vínově červené pohovce, hruď se jí rychle zdvíhala a klesala, a bylo jasné, že ve skutečnosti neodpočívá. S očima pořád ještě zavřenýma se natáhla ke stolečku, vytáhla šuple a vyndala z něj starý diář. Otevřela oči s očividně obrovským úsilím a zírala na něj. Vypadal tak opotřebovaně, jako by se měl každou chvilku rozpadnout a stránky rozletět po podlaze. Pak se namáhavě zvedla, jako by její tělo vážilo tunu, umístila si diář na klín, vzala z malého stolku vedle sebe propisovačku a otevřela stránku, kterou si označila červenou záložkou. Stránka byla prázdná. Ellie odvrátila pohled od diáře a upřeně zírala na velké mohutné hodiny na protější stěně. Zdálo se, že fixuje jejich rezavé ručičky, když najednou, poháněna neznámou silou, se probudila z letargie a začala horečnatě psát.

Středa, 29. listopadu Maminko, já vím, že je to hodně dlouho, co jsem ti posledně napsala, ale nemohla jsem najít nic, co by bylo dostatečně zajímavé, abych to chtěla sdílet. Doteďka bylo všechno jako obvykle. Ale v posledních pár dnech se něco změnilo. Je pro mne

Anna Iris

6

těžké vykonávat každodenní povinnosti. Vůbec se nemůžu uvolnit a výsledkem je nedostatek energie, abych udělala to, co je potřeba. K tomu bych si potřebovala odpočinout – nevím úplně, jak to mám říct, asi se ti to bude zdát divné… ale třeba ne, ty jedna z mála bys měla být schopna tomu porozumět… Musím nějakým způsobem zastavit čas… dokud hodiny tikají, dokud mě ručičky na hodinách předhánějí, je to nemožné… pohybují se tak strašně rychle, a já se marně snažím odpočívat v mezerách mezi sekundami.

Za půl hodiny musím odejít do knihkupectví, ale vůbec jsem si neodpočinula… Neměla jsem na to prostě čas.

Proč se všechno musí dít ve specifickou dobu? Proč musí čas být stejný pro všechny?

Ellie položila propisovačku na malý stolek, zavřela knihu a opatrně ji položila zpátky do šuplíku. Zhluboka se nadechla, vstala z pohovky a namířila z obýváku do kuchyně. Téměř mechanicky zkontrolovala vrchní desku sporáku, přikryla koláč na kuchyňském stole utěrkou a vydala se chodbou, která vedla k východu. Oblékla si kabát, obula boty, vzala kabelku a vyšla ven.

Spěchala po ulici a každou chvíli si přitahovala kabát těsněji k tělu, aby jí nebyla zima. Za pár týdnů se město začne připravovat na Vánoce. Obchody už teď jeden za druhým začínaly zdobit výkladní skříně a na ulicích byla instalována první barevná světla.

Ellie přešla hlavní ulici, zahnula doleva do malebné uličky a zastavila se před knihkupectvím.

Bylo nejstarší ve městě a nabízelo velký výběr knih z celého světa. Ačkoliv Ellie studovala anglickou literaturu, nikdy toho v zaměstnání nevyužila a našla si práci v knihkupectví. Nejdřív si myslela, že je to jen dočasné, ale čas utíkal a Ellie zde už pracovala dvanáct let. Znala tu každý kout a každý titul, byla tu služebně nejstarší zaměstnankyní. Původní majitel Bud zemřel před pěti lety a firma přešla na jeho syna Steva. Ellie se na chvíli zastavila před výkladní skříní. Najednou ucukla.

Cesty časem

7

Hrozně se lekla, když jí odněkud na hlavu spadla stuha. Vedle ní na vysokém žebříku se tyčil Steve, který se snažil ozdobit název firmy barevnou stuhou. Začal se smát, když viděl, jak ji polekal. „Co kdybys mi poděkovala za výzdobu,“ zavolal na ni a smál se tak, že se na žebříku skoro zakymácel.

Ellie se neudržela a musela se taky smát, když se zbavovala stuhy, která se jí zamotala do vlasů. „Přestaň se smát, nebo spadneš,“ řekla a snažila se přidržet žebřík. „Kdy konečně přestanu dělat věci tak chaoticky. Uhni, ať mohu slézt, nebo dojde k nejhoršímu. Mohl bych ti přistát na hlavě i s žebříkem jako ta stuha. To by nás hned přešel smích.“ Stevovi bylo třicet dva, byl průměrně vysoký a trochu zavalitý. Protože byl silně krátkozraký, byl závislý na brýlích a nerad se s nimi loučil i v posteli, protože bez nich se cítil jako slepý. Když před pěti lety obchod převzal, vnesla jeho nevázaná vitalita a humor do knihkupectví nový život.

Ellie si sundala plášť, postavila se k pokladně a pořád ještě se snažila potlačit záchvat nervózního smíchu. „Náš velký den nastane ani ne za dvaasedmdesát hodin. Dva měsíce jsem se snažil dostat sem Pierra, aby prezentoval svou knihu, a teď, když k tomu má dojít, tak zbořím prodejnu. Prosím tě, Ellie, pomoz mi, protože pokud budu muset udělat výzdobu sám, zůstane neporušený jen vývěsní štít.“ Za ta léta hostilo knihkupectví řadu spisovatelů z celého světa, kteří předčítali ze svých knih. Stevův otec, který miloval literaturu a knihy od malička, vlastnil obrovskou sbírku.

Když mu umřela před dvaatřiceti lety žena, upadl do hluboké deprese. Claire umřela při Stevově porodu a Bud se z posledních sil rozhodl, že otevře knihkupectví. Do té doby pracoval jako knihovník v městské knihovně, kde se s Claire seznámil. Sdíleli spolu vášeň pro knihy a sen, že jednou si otevřou knihkupectví. A tak k tomu došlo. Rok poté, co Bud ztratil Claire, dal dohromady své malé úspory, zadlužil dům a dal se do práce. Musel být úspěšný za každou cenu. Steve byl ještě

Anna Iris CESTY ČASEM Z anglického originálu TRAVELLING IN TIME přeložila Ivana Dirk Lukačovičová Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 4, 101 00 Praha 10, jako svou 1144. publikaci Obálku navrhla Diana Delevová Odpovědná redaktorka Nicole Škorpilová Technická redakce Vlasta Machová Sazba Patricie Císlerová Tisk a vazba Finidr, s.r.o., Český Těšín Stran 240 Vydání první Praha 2018 info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz Připojte se k nám na Facebooku Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením