Issuu

Obsah Umění být dědečkem .............. .. ............. . . . ..... 7 To je dobře, že tě mám . . ......................... ..... .. 11 Co bych nechtěl . ................ .. .................. ... 16 Dobrou ch uť ........ . .................................. 18 Vzory aneb Kompas jménem dědeček .. . . . ................ 21 Dědečku, nauč mě být m ladý ............ ..... . ........... 23 Na co se těšiŠ? ....... ..... .............. .. ....... . . . .... 26 Přeju dobré ... ....... .. . . . . .. . .... .... ................. 28 Zvládnout a nezvládno ut . .. . ... . . . . . .. .. ................. 31 Brr ...................... . . . . . . . . . . .... ...... .......... 36 Výzva ........ . .................. .. ...... . . • ... ........ 39 Jak se řekne pejskovsky „nebuď smutný"? ........ . .. . . . . .. . 41 H ledání ............ . . . .............................. ... 45 Mozaika ....... .... ............. . . . . . .............. . ... 48 Člověkolapka ......................... . ................. 52 Omáčník .... . . ..... ...... . ............................ 56 Nejvyšší velitel .. ..... ......... .. . . ........... . .......... 65 Když jsem ještě viděl. .. ... ......... .... . . ............ .. ... 70 Dvě možnosti aneb Auvajs . . . . .......... ... ...... . ...... . 73 Nezranění ................... ... ........... . . ... ..... .. 76 Dědečkův směr aneb Chod ící hotel .............. . . .... ... 80 Au Au autorita ... . ................. . ................ ... . 83 Po hnojení ..................... . .. . ..................... 85 Svatý Martin .............. . .. .. ..... .. .... . ............. 87 Být bohatý ... ... ...... . . . ..................... . ........ 95 Dnešek je ten den . . ... . ..... .... .............. . . . ...... 97

Obsah Umění být dědečkem .............. . ...................... 7

To je dobře, že tě mám .................................. 11 Co bych necht ěl ................... ... ........ . . . ....... 16 Dobrou chu( .. . . ......................... . ...... .... ... 18 Vzory aneb Kompas jménem dědeček ........... . . ... ..... 21 Dědečku , nauč mě být mladý . ..... ....... .. . . . . . . ... . . ... 23 Na co se těšíš? .... ..... ........ ... .. . . . .......... . ...... 26 Přej u dobré ........... .... . . . . . . . .. . . ..... .. . .... .. .... 28 Zvládnout a nezvládnout .. .. . . .. . . . . . . . .. . . . . . . . . ..... .. . 31 Brr ....................... . . . . . . . . . . . ........ ..... ..... 36 Výzva . . .. ....................... ... .... . . . . . . . .. .. . . .. 39 Jak se řekne pejskovsky „nebuď smutný"? ... . . . . .. . . . . . .... 41 H ledání .............. . .................. . ........ . . .... 45 Mozaika ... . .............................. . . . ... . . . . ... 48 Člověkolapka . .. ... .. . .. ........ . .............. . . . ...... 52 Omáčník ..... ... ..... . . . . . . . .... . .............. . . . .... 56 Nejvyšší velitel ...... . . . . .. ....... . ... .. . .. ......... . .... 65 Když jsem j eště viděl. ..... . . .... .. . ..... .. .... . . .. ........ 70 Dvě možnosti aneb Auvajs ... . .... ... ... . .......... .... .. 73 Nezranění ..... ..... ............ ... .... . . . .... .. ....... 76 Dědečkův směr aneb Chodící hotel ............ . .......... 80 Au Au autorita .............. ..... . . .. . .................. 83 Pohnojení . .... .. . ............ .... ............ . . . . . ..... 85 Svatý Martin ...... . .... . ........... . . ... ................ 87 Být bohatý ..... . .................... . ... . .. ............ 95 Dnešek je ten den ........................... . .. . ....... 97

Nemám na to, abych šetři l ............. . ..... . . . . . . . ..... 99 Chci být hloupej ..................... .... . . . . .......... 101 Drbna . . ....................... . ......... . . . . . . . . . .... 106 Voňavky ........ . .. ........ ...... . ....... . .... . .. ..... 109 Tančící koco ur ................. .. ......... . ............ 111 Růst ....................... . . . ... . ....... ... . . . . . . . . .. 114 Pohon ... .... . .... . . . . .................. . • .• .......... 122 Co bys tomu řek l ? ................ .. ..... . . . . . .......... 124 Zba b ě l ec ............. . ....... .... . . ... . . . . . ... . ... . .. 128 Proč . . ............ ................... . . . . . . . ......... 131 Výchova snů ....... ................ . . . .. ......... .. .. . 134 Výčitka ................ ... .. . ........ . . . . . ............ 136 Pořádek .. .. . . . . ................... . . . ................ 139 Na po uti .. . ....... ...................... . . .. . ........ . 141 Nes t ř íl ej ............ . .......... . ....... . . . ............ 143 Dědečku, nauč mě kulhat ....... .. . . . . . . ................ 145 Slova vydechující svět lo .................. . . . ............ 147 Hranice snů aneb P roblémeček ..... . ... . . . . .. .. . . ....... 149 O štěstí .......................... . . . .................. 153 Vteři ny ............... ...... .... . .... . .......... . . .. . . 155 Společnost Dost času ...................... . . . . . . ....... 158 Dnes budu přÍjem n ý .. . ...... . ......... ... ... . .......... 160 V .... . . . ..... . ..... . .......... ..... ..... . . . .......... 162 Paprsky ... .. .. .................... . . . • . . . ............. 164 Děd ečkování ................... . . . . . . . . . ... ........... 167 Dědečku, nauč mě létat ....... . ... . . . ... . .............. 171

U mění být dědečkem (vyprávění jednoho dědečka)

Jsou všelijaká umění, ale umění být dědečkem patří k nejdůležitějším ... Je to umění, které se my dědečkové nepřestá váme učit. ,,Škola dědečků" nemá ani jeden volný den v týdnu. Nejvíc vyučování bývá v téhle škole dokonce v neděli nebo ve svátek. To když se dědečkové vydají s vnoučaty na výlet. V téhle škole nejsou prázdniny, výuka probíhá stále. V létě se vyučuje jako o Vánocích . Škola dědečků je podivuhodná ... Je to škola pro vnoučata, mohou se v ní učit báječné věci. I škola pro dědečky. Co všechno se v ní mohou přiučit... Každý den se v té škole učím a každý den se snažím něco potřebného vyučovat. Nenápadně vyučovat. ~onečně, takhle by měla správná škola poznání vypadat. Clověk získává poznání i tím, když poznání přináší...

Jak tu školu ilustrovat? Jako ilustrace mě napadá jeden zážitek. Dostali jsme koťátko. Vnuk je chtěl nechat běhat na zahradě. Ale já mám s koťátky zkušenosti, není dobré nechat je bloudit, jak je napadne, když si ještě nezvykla, kde bydlí. Jsou hloupoučká. Snadno zabloudí. .. Ztratí se. Bylo by nářku, kdyby se naše kotě zatoulalo. „Naše" koťátko? Je naše. A my jsme jeho. Máme je rádi. Cítí se jako „naše" a my cítíme, že jsme „jeho".

Tohle je láska. Člověk patří tomu, ke komu patří... „Počkej," říkám vnukovi, ,,zvykne si, že tady bydlí, že bydlí s námi. A nezatoulá se, nikdo je neodnese." „Já bych takové koťátko hned odnes, kdybych je někde našel," říká vnuk. 11Tak vidíš." Vnuk to uznal a hraje si s koťátkem v pokoji. Ukazuje mu

byt. „Tady máme spíž a je v ní hodně mlíčka," říká a otevírá dveře do komory. Koťátko mňoukne - spokojeně. Bydlí ve správném domeč ku. Mají tu mlíčko. Kde je mlíčko, tam je dobře. „Tady je kuchyně. Tady se budou vařit dobroty pro lidi i pro tebe," vysvětluje a ukazuje koťátku kuchyni. Koťátko spokojeně zamňouká.

,,Tady je koupelna, tady tě budeme koupat," říká vnuk. ,,Nebudeme," usmívám se. 11 Proč ne?" ,,Koťátka se myjí sama." Vnuk žasne: ,,Kdo je to naučil?" ,,Umí to sama od sebe." "Sama od sebe?'' Kývnu. A uvědomím si, jak je důležité, aby se lidé naučili, co umí koťátka - co umí sama od sebe. Omývat se. Ale nejen tělo. Omývat nejen prach, který se na ně nachytá. Nejsou tady dědečkové i proto, aby učili tohle? Nemyslím setřít z vnoučka bláto, když v něm běhá a pocáká se ... Je omytí, které se netýká těla, je ,,omytí duše". Kolik lidí kolem nás je vykoupaných, navoněných, našamponovaných. A přitom mají zablácenou, zašpiněnou duši. Neuvědomují si to ...

Omýt si duši je nádherné umění. Pokud se to člověk naučí je na cestě k vítězství. Naučí se udělat tolik pro zdraví. .. Nejen pro zdraví duše, touhle očistou podpoří i tělesné zdraví. „Dědečku, myslíš, že by se koťátko ztratilo, kdybychom ho nechali chodit venku?" ,,Mohlo by se ztratit." „Proč by se ztrácelo?" Kotě se na nás dívá, jako by i ono netrpělivě čekalo na odpověď ... Proč bych se ztrácelo? ,,Nezvyklo si ještě, že je doma." ,,Aha... " ,,Ale zvykne si." ,,Fajn," říká vnuk. ,,Zvykne si," opakuji a kotě hladím. ,,Ono neví, že je doma?" ,,Ještě ne." ,,Já to už vím," pochvaluje si vnuk. ,,Já vím, že jsem doma." A mě napadá, že právě tohle je součástí umění být dědečkem. Dědečkové a babičky mají víc času na důležitou výuku. Mají čas, aby dětem ukazovali, že jsou doma. Aby jim ukazovali, že mají ve vesmíru jedno místo Místo, které je pro ně středem vesmíru. DOMOVEM ... včas,

Dědečkové a babičky mohou ukazovat místo, kde není tma a kde vždycky svítá. Tohle je krásné vědomí, jaké mi přinesli prarodiče. Dali mi jistotu, že je místo, kde vždy najdu ty, na které se mohu spolehnout - ty, kteří neopouštějí. Tohle je úkol dědečků a babiček. Ukazovat, jak je krásné být někde doma. Rodiče to také ukazují, je to i jejich úkol. Jenže rodiče mají víc jiných starostí, nejen se starat o malé poutníčky.

e tady bydlí, že bydlí

e." kdybych je někde

e správném domeč dobře.

arit dobroty pro lidi tku kuchyni. Koťátko

se I dé naučili, co umí at se. Ale nejen tělo.

hytá. uoli tohle? v něm běhá a pocá-

Omýt si duši je nádherné umění. Pokud se to člověk naučí včas, je na cestě k vítězství. Naučí se udělat tolik pro zdraví... Nejen pro zdraví duše, touhle očistou podpoří i tělesné zdraví. „Dědečku, myslíš, že by se koťátko ztratilo, kdybychom ho nechali chodit venku?" ,,Mohlo by se ztratit." „Proč by se ztrácelo?" Kotě se na nás dívá, jako by i ono netrpělivě čekalo na odpověď... Proč bych se ztrácelo? ,,Nezvyklo si ještě, že je doma." ,,Aha... " ,,Ale zvykne si." ,,Fajn," říká vnuk. ,,Zvykne si," opakuji a kotě hladím. ,,Ono neví, že je doma?" ,,Ještě ne." ,,Já to už vím," pochvaluje si vnuk. ,,Já vím, že jsem doma." A mě napadá, že právě tohle je součástí umění být dědečkem. Dědečkové a babičky mají víc času na duležitou výuku. Mají čas, aby dětem ukazovali, že jsou doma. Aby jim ukazovali, že mají ve vesmíru jedno místo Místo, které je pro ně středem vesmíru. DOMOVEM ...

Dědečkové a babičky mohou ukazovat místo, kde není tma a kde vždycky svítá. Tohle je krásné vědomí, jaké mi přinesli prarodiče. Dali mi jistotu, že je místo, kde vždy najdu ty, na které se mohu spolehnout - ty, kteří neopouštějí. Tohle je úkol dědečků a babiček. Ukazovat, jak je krásné být někde doma. Rodiče tGJ také ukazují, je to i jejich úkol. Jenže rodiče mají víc jiných starostí, nejen se starat o malé poutníčky.

,,Jsi doma," říká vnuk koťátku. Koťátko chápe, že se na ně mluví. Vzhlédne. Usmálo se? ,,Dědečku, ono se směje," řiká vnuk. ,,Proč by se nesmálo, když je doma?" ,,Máme tě rádi," říká vnuk. Koťátko se mu otře o kotníček. ,,Dědečku, rozum,?" Kývnu. ,,Dědečku, ví, že ho máme rádi?" Kývnu. Tohle je domov. Místo, kde nás mají rádi. Kde máme rádi. Je to znak, podle kterého poznáme, že jsme doma. I naši blízcí poznají, že jsou s námi doma. Tohle je poznání, jaké učí dědečkové a babičky. Je to jejich velký dar. ,,Dědečku, už jsem koťátko naučil, co je být doma?" Usměju se. Kotě se usmívá. Usmívá se i vnuk. Domov je místo, kde jsou ti, na které se rádi usmíváme. Na které máme proč se usmát. Místo, kde i oni mají důvod se na nás usmívat... Pokud ho nemají... Pokud ho nemají, můžeme jim ho dát. Třeba právě, právě dnes ...

To je dobře, že tě mám ,,Dobře že jsem k vám přišel." Tohle mi řekl muj tříletý vnuk. Pomyslel jsem si: ,,Raduje se, že je u mě a u babičky pod peřinou."

Bydlíme s babičkou v přízemí a vnuk k nám někdy po ránu připoskakuje po schodech. Trpaslíček v pyžamku ... Když se probudí brzy, s babičkou ještě dřímeme. Vydrápe se k nám do manželských postelí. Hoví si mezi námi. A my si hovíme s ním. Leží vedle mě. Pokračuje v hovoru šeptem. ,,Mohl jsem přijít k jinému dědečkovi a k jiné babičc~···" Slyším vnukův hlas v polospánku. Jako by se ke mne nesl z dalekého daleka. Pomalu si uvědomuji, že to, co říká, myslí jinak, než jsem pochopil. ,, ... mohl jsem přijít k jinému tatínkovi a k jiné mamince." Myslí nahlas, a přitom tichounce. Aby nerušil. Jako by s námi leželo koťátko a předlo si. Přitulí se ke mně. ,,To je moc dobře, že jsem se narodil do tohohle domečku."

Teď je mi jasné, jak to myslí. Otevřu oči.

Usměju se na něj.

,,Dědečku, ty sis mě vybral?" ,,Kdy?" ,,Když jsem se měl narodit?" ,,Ne," říkám. ,,Dědečkové do toho, jaká budou mít vnoučata, mluvit nemohou." Mluvit sice nemohou, napadá mě, ale ... Ale hodně to mohou ovlivnit.

To je dobře, že tě mám 11 Dobře že jsem k vám přišel." Tohle mi řekl můj tříletý vnuk.

Pomyslel jsem si: ,,Raduje se, že je u mě a u babičky pod

peřinou.''

Bydlíme s babičkou v přízemí a vnuk k nám někdy po ránu připoskakuje po schodech. Trpaslíček v pyžamku ... Když se probudí brzy, s babičkou ještě dřímeme. Vydrápe se k nám do manželských postelí. Hoví si mezi námi. A my si hovíme s ním. Leží vedle mě. Pokračuje v hovoru šeptem. Mohl jsem přijít k jinému dědečkovi a k jiné babičce ... " 11 Slyším vnukův hlas v polospánku. Jako by se ke mně nesl z dalekého daleka. Pomalu si uvědomuji, že to, co říká, myslí jinak, než jsem pochopil. ••• mohl jsem přijít k jinému tatínkovi a k jiné mamince." 11 Myslí nahlas, a přitom tichounce. Aby nerušil. Jako by s námi leželo koťátko a předlo si. Přitulí se ke mně. ,,To je moc dobře, že jsem se narodil do tohohle domečku."

Teď je mi jasné, jak to myslí. Otevřu oči.

Usměju se na něj. ,,Dědečku, ty sis mě vybral?"

,,Kdy?" ,,Když jsem se měl narodit?" Ne," říkám. 11 Dědečkové do toho, jaká budou mít vnou11 čata, mluvit nemohou." Mluvit si,e nemohou, napadá mě, ale ... Ale hodně to mohou ovlivnit.

Už tím, jakou si vyberou manželku, tedy jakou si vyberou babičku. A jak s ní vychovají děti - a jak si tyto děti pak vyberou, s kým budou žít a s kým budou mít děti. Děti jsou už budoucí dědečkové a babičky. I chlapeček, který se ke mně tulí, je přece budoucí dědeček ... Ta představa mě pobavila. Hošíček, který leží vedle mě, je už budoucí dědeček. Malý dědeček.

Ležíme s babičkou jednak vedle vnoučka a jednak vedle budoucího dědečka. Koneckonců už tím, jak se k němu chováme, mu pojmenováváme, co je být dědečkem ... A co je být babičkou. Vzpomněl jsem si na svého dědečka. Měl jsem báječného dědečka. A teď, když nejsem malý chlapeček, ale dědeček, snažím se svému dědečkovi vyrovnat. Někdy se mi to snad i daří.

Kdo ví, jak by se mi to dařilo, kdyby mi dědeček neukázal, jak udělat, abych byl správný dědeček. Napadlo mě, že bych měl říct manželce, že dědečkové vychovávají ve svých vnucích budoucí dědečky. Pobaví ji to ... Vychováváme nejen vnuka, ale i dědečka. Jenomže manželka sladce dřímá. Nemusím jí to říkat právě teď, kazit jí pospáváníčko. Vnuka jeho cesta do naší rodiny zaujala. ,,Tak já si tě vybral za dědečka?" Mlčím. Tohle je na mě moc složité. Kdo ví, jak to je. Nejspíš jsem si já svého báječného dědečka nemohl vybrat. Nejspíš si ani můj vnuk nemohl vybrat mě ... Do toho, kde se narodím, jsem já, nenarozené miminko, mluvit nemohl. I když ... Kdo ví, jak to bylo.

Pokud bych se už úplně probudil, takové myšlenky bych asi neměl. Myšlenky? Myšlenečky. Kolem mě plují všelijaké myšlenky a myšlenečky. ,,Dědečku, já byl chytrej." ,,Proč?"

Jen tak tak jsem neusnul. .. Snažím se vymanit ze spánku a pochopit proč byl vnuk chytrý. ,,Proč jsi byl chytrý?" „Protože jsem se narodil tobě a tatínkovi a mamince," říká vnuk a pohlédne na hebce oddychující babičku. ,,A naší babičce." Byl chytrý. Mohl dopadnout mnohem hůř. Mohl se narodit do rodiny, ve které tatínek odešel od maminkv nebo maminka od tatínka nebo dědeček od babičky. Anebo babička od dědečka. Mohl se narodit někam, kde by se mu teď mezi dědečkem a babičkou neleželo hezky.

,,Dědečku, jak jsem věděl, že to tady bude tak hezký?" Zase usínám. Ta věta mě probouzí, ta věta zasvítí. Jak je krásné, když je dítě rádo, že se narodilo, kam se narodilo. Povím to dnes jeho rodičum a také babičce. Není to, jako bychom všichni čtyři dostali vysvědčení? Nejenom dospělí dávají dětem ve škole vysvědčení. .. Vnuci dávají vysvědčení dědečkům a babičkám, děti dávají vysvědčení tatínkům a maminkám. Tolik rodičů se nikdy nezamyslelo nad tím, jaké vysvědčení by od svých dětí dostali. Starají se jen o to, jaké vysvědčení přinesou ze školy jejich děti.

u tedv jakou si vyberou ak s tyto děti pak vybem t děti. a babičky. I chlapeček, dědeček ...

Pokud bych se už úplně probud il, takové myšlenky bych asi neměl. Myšlenky? Myšlenečky. Ko lem mě plují všelijaké myšlenky a myšlenečky. ,,Dědečku, já byl chytrej." ,,Proč?"

oučka a jednak vedle t1m jak se k němu chodědečkem ... A co je

Jen tak tak jsem neusnul. .. Snažím se vymanit ze spánku a pochopit, proč byl vnuk chytrý. ,,Proč jsi byl chytrý?" „Protože jsem se narodil tobě a tatínkovi a mamince," říká vnuk a pohlédne na hebce oddychující babičku. ,,A naší babičce.'' Byl chytrý. Mohl dopadnout mnohem hůř. Mohl se narodit do rodiny, ve které tatínek odešel od maminky nebo maminka od tatínka nebo dědeček od babičky. Anebo babička od dědečka. Mohl se narodit někam, kde by se mu teď mezi dědečkem a babičkou neleželo hezky.

m1 dědeče k neukázal,

ce, že dědečkové vyedečky. Pobaví j i to ... ka.

Kdo \Í, Jak to je. ečka nemohl vybrat. e . Do toho, kde se U\ t nemohl. I když .. .

,,Dědečku, jak jsem věděl, že to tady bude tak hezký?" Zase usínám. Ta věta mě probouzí, ta věta zasvítí. Jak je krásné, když je dítě rádo, že se narodilo, kam se narodilo. Povím to dnes jeho rod ičům a také babičce. Není to, jako bychom všichni čtyři dostali vysvědčení? Nej enom dospělí dávají dětem ve škole vysvědčení. .. Vnuci dávají vysvědčení dědečkům a babičkám, děti dávají vysvědčení tatínkům a maminkám. Tolik rodiču se nikdy nezamyslelo nad tím, jaké vysvědčení by od svých dětí dostali. Starají se jen o to, jaké vysvědčení při nesou ze.školy jejich děti.

Ale není školní vysvědčení závislé na tom, jaké vysvědčení by dostali od svých dětí rodiče? Kolik dědečků a babiček se ještě nezamyslelo nad tím, jaké vysvědčení by jim dala vnoučata. Známky na vysvědčení pro rodiče a pro prarodiče se píší zvláštním způsobem Píší se srdcem ...

„Dědečku, já byl moc chytrý miminko. Že jsem se narodil sem." Usmívám se do jitřního šera. Svítá, moc hezky svítá ..., když slyším tahle slova. I já byl chytrý dědeček, uvažuji. Byl jsem taky chytré miminko. Když jsem se narodil do téhle rodiny. Když jsem si vybral tohohle vnuka. Tenhle domov... Ale vybral jsem si ho? Bylo mi dáno právo si ho vybírat? Přemýšlel jsem, že bych tomu, kdo mě nechal se do téhle rodiny narodit, měl poděkovat. Anebo tomu, kdo mě do ní poslal. .. Je jedno, jak to bylo. Tohle sladké meditování skončí, až se probudím úplně. Ještě je čas vychutnávat si chvíli mezi spánkem a bděním ... Je hezké vnímat, jak je život hezký. Slyšet hudbu vnukova dechu u svého ucha. Vědět, že je rád, že se nám narodil. Kolik lidí by se asi začalo chovat jinak k těm, se kterými žijí. Kolik lidí by změnilo své chování, kdyby zauvažovali o tom, jestli se jejich blízcí mohou radovat, že se narodili k nim, že žijí právě s nimi ... ,,Dědečku, jsi moc rád, že jsem se narodil sem?" ,,Jsem," říkám, ,,jsem moc rád." Vnuk se ke mně přitulí. Usíná.

Usnul... Ale já neusínám. Děkuji. Děkuji za

tuhle chvíli. Tolik krásných chvil člověk má, ale zapomíná za ně podě kovat. Čím víc za dary děkujeme, tím víc jsme jimi obdarováváni ... A děkuji i za to, že mi bylo dáno uvědomit si, že právě tohle je chvíle, za kterou bych měl být vděčný... Pane, kéž nezapomínám být vděčný i za zdánlivě nepatrné chvíle. I nenápadná, zdánlivě nepatrná chvíle může být, když se na ni podíváme s odstupem, démantem ... Dobře jsem se narodil. Narodil jsem se tam, kde žijí ti, kteří jsou rádi, že jsem se pro ně narodil. ..

Usnul... Ale já neusínám. Děkuj i.

Děkuj i za tuhle chvi1i. Tolik krásných chvil člověk má, ale zapomíná za ně podě kovat. Čím víc za dary děkujeme, tím víc jsme jimi obdarováváni ... A děkuji i za to, že mi bylo dáno uvědomit si, že právě tohle je chvi1e, za kterou bych měl být vděčný... Pane, kéž nezapomínám být vděčný i za zdán livě nepatrné chvi1 e.

I nenápadná, zdánlivě nepatrná chvi1e může být, když se na ni podíváme s odstupem, démantem ... Dobře jsem se narodil. Narodil jsem se tam, kde žijí ti, kteří jsou rádi, že jsem se pro ně narodil. ..

Eduard Martin Dědečku, máme tě rádi

Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Praze roku 2017 jako svou 2122. publikaci Odpovědná redaktorka Ivana Trefná Redakce Richard Straberger Obálka Václav Peták Ilustrace na obálce Simonetta Šmídová Grafická úprava a sazba Studio Jakub Kubů Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Další tituly, které by vás mohly zaujmout:

www.1karme1.cz/autori/martin-eduard Všechna knihkupectví KNA jsou od b ěrným i místy obchodu www.ikarrnel.cz.