0297337

Českobudějovické

Pověsti

Ilustrace Hana Jinderlová Texty Michaela Trnková

Tento projekt je spolufinancován Statutárním městem České Budějovice a Jihočeským krajem.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována, skladována ve vyhledávacím systému nebo předávána v jakékoli formě nebo jakýmkoli prostředkem elektronickým, mechanickým, fotokopírováním, nahráváním nebo jinak bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Ilustrace © Hana Jinderlová, 2017 Texty © Michaela Trnková, 2017 ISBN 978-80-7232-488-0

Milí zvídaví čtenáři, otevřením této knihy jste se vydali na tajemnou výpravu za poznáním mytických i skutečných dějin města České Budějovice, na níž vás bude provázet má maličkost.

Proto mi nyní dovolte, abych se krátce představil, abyste věděli, s kým máte tu čest. Mé jméno je Šimon Plachý z Třebnice a v době, v níž se právě teď nacházíme, tj. na počátku 17. století, vykonávám funkci budějovického městského písaře.

Stejné povolání vykonával i můj otec – pocházím totiž z rodiny známého plzeňského písaře Šimona Plachého († 1609), který je autorem slavného díla s názvem Paměti města Plzně v české řeči od nejstarších dob až do roku 1604. A nesmím opomenout zmínit také mého děda. Tím byl Jiří Plachý z Třebnice původem z měšťanské rodiny v Horšově Týně. Za své služby v různých zemských a městských úřadech však získal v roce 1567 od římského císaře a českého krále Maxmiliána II. erb a titul z Třebnice, a byl tak povýšen do stavu vladyckého (nižší šlechtický stav). Já jsem se narodil v Plzni, nicméně po univerzitních studiích v zahraničí jsem se usadil v Budějovicích, kde jsem se oženil s dcerou zámožného měšťana Marií Annou Hirschovou a v roce 1604 jsem byl přijat do služeb města jako písař.

A jako správný písař jsem si vytýčil úkol sepsat budějovické pověsti - příběhy s možná pravdivým jádrem, které však byly předáváním z generace na generaci obohaceny o různé smyšlenky. Proto jsem se také rozhodl doplnit tato vyprávění některými historickými fakty, abyste se vy, čtenáři, seznámili nejen s vyprávěnkami našich předků, ale také s hodnověrnými informacemi o dějinách města.

Pojďte se tedy spolu se mnou potěšit z pověstí, které se nám díky lidovému vyprávění dochovaly, a zároveň také odkrýt pravdu o historických skutečnostech z dějin Českých Budějovic. Ale již nesmíme příliš meškat a musíme se vydat na cestu, ať vše zvládneme, neboť mě již brzy stihne krutý osud…

O založení města

N

a soutoku dvou řek - Vltavy a Malše - se rozprostírá malebné město České Budějovice založené v roce 1265.

Město bylo zbudováno na příkaz krále Přemysla Otakara II., který vládl českému království v letech 1253–1278 a díky své udatnosti v boji, tvrdé vládě a nezměrnému bohatství si vysloužil přízvisko „Král železný a zlatý“. Lokaci a projekci města svěřil Přemysl purkrabímu hradu Zvíkov, Hirzovi z Klingenbergu, který se již předtím osvědčil při založení města Písek a kláštera Zlatá koruna. Stěžejním úkolem Budějovic jako hlavního zdroje královské moci v jižních Čechách mělo být omezení rostoucího vlivu rodu Vítkovců (pánů z Růže). A tento účel po většinu času město zdatně plnilo.

A jak to tak u většiny měst bývá, váže se k jejich založení nějaká pověst. A není tomu jinak ani v případě města našeho.

Vyslechněte proto na úvod našeho společného putování pověst o založení Českých Budějovic, které díky svým pevným hradbám přetrvaly do dnešních dnů…

4

To máme ale krásného a silného synka, viď ženo.

Pojmenujeme jej Václav.

Na příkaz krále se postarej o toto děvčátko, jako by bylo tvé vlastní!!!

Na místě dnešního kostela Obětování Panny Marie, který je součástí dominikánského kláštera na Piaristickém náměstí, stával v dávných dobách lovecký hrádek krumlovského pána Jindřicha z Růže. Hrádek spravoval Jindřichův lovčí, který zde žil se svou ženou a právě narozeným synkem. Jednoho dne zabouchal na bránu muž zahalený v kápi a předal správci podivné poselství.

Mám tě rád, sestřičko, a vždy tě budu chránit.

Děti vyrůstaly vedle sebe, jako by byly skutečnými sourozenci. Čas neúprosně ubíhal. Anička, jak svěřené děvčátko pojmenovali, brzy rozkvetla do krásy a z Václava se stal statný jinoch. Není tedy divu, že v sobě našli zalíbení. Žili si šťastně, jediný zármutek jim způsobila smrt maminky. Měli však ještě tatínka, který se jim svou láskou snažil ztrátu maminky vynahradit.

5

Jednoho dne se na hrádku sešla tajná společnost, jejíž členové se chtěli zbavit stávajícího krále Přemysla Otakara II. a na uvolněný královský trůn dosadit příslušníka pánů z Růže.

Hej, lovčí, jsem posel od pána z Růže. Můj pán ti vzkazuje, abys pro něj a jeho vznešené hosty připravil pohoštění a nocleh.

Vyřiď svému pánovi mou nejuctivější poklonu. Zařídím vše dle jeho rozkazu.

Václave, dobře mě poslouchej, větřím nebezpečí, vezmi Aničku a prchněte do sousedního městečka.

Ano, otče, nestrachujte se, dám na Aničku dobrý pozor!

Hle, již se blíží skupina několika rytířů.

6

Správce hrádku cizince zahalené do bílých plášťů uvedl do sálu, kde bylo připraveno jídla a pití, co hrdlo ráčí. Rytíři začali hodovat, zatím však žádné jednání nezapočalo, neboť chyběl nejdůležitější účastník, urozený pán Budivoj z Růže.

Hahá, zastřelil jsem ho v královském hvozdu!

Já ti ukážu, králi Otakare!!!

Teď nadejde čas pánů z Růže!!!

Pan Budivoj dorazil se značným zpožděním, hodil na stůl mrtvého zajíce a chlubil se, kterak si zapytlačil v královském lese. Toto vychloubání nezůstalo dlouho bez odezvy – král Přemysl Otakar II. se o poklesku dozvěděl a povolal Budivoje na Pražský hrad. Budivoj však králova posla tvrdě odbyl.

Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, Budivoji, ještě jsme ničeho nedosáhli!

Musíme vše důkladně promyslet, aby nás to pak nestálo život!

Budivoji, máš se ihned dostavit ke králi a omluvit se za svůj troufalý čin!

Vyřiď svému králi, že mě se rozhodně nedočká!!!

7

A

tímto příběhem končí naše vyprávění. Jak nám náš milý průvodce písař Šimon na konci svého úvodního slova naznačil, stihl jej tragický osud. Ve službách města působil až do roku 1611, kdy vyvrcholil spor císaře Rudolfa II. s českými stavy podporujícími snahy Rudolfova bratra Matyáše o získání českého trůnu – Rudolf si proto pozval na pomoc vojska svého bratrance, pasovského biskupa Leopolda V. Habsburského.

Z Pasova vedla cesta na Prahu přímo přes České Budějovice, které se tak měly stát první kořistí této vojenské výpravy.

Jelikož bylo město dobře opevněné, nebylo snadné jej dobýt. Proto museli Pasovští použít lsti – skupina důstojníků vydávajících se za císařské komisaře přijela do města, kde přenocovala a druhý den brzy ráno měla pokračovat v cestě. Časně ráno 31. ledna 1611 proto Šimon Plachý úředně dohlížel na předčasné otevření Pražské brány, aby mohli komisaři vyjet z města. Při vjezdu kočáru na padací most však kočí zastavil a znemožnil tak bránu opět uzavřít. To bylo znamení pro pasovské vojáky ukryté před hradbami, kteří touto cestou do města pronikli.

V nastalém zmatku bylo několik osob zákeřně zastřeleno. Mezi oběťmi byl právě i městský písař Šimon Plachý z Třebnice.

Na písařovu památku byly do Pražské brány zasazeny pamětní desky se znakem bílo-červeně půleného volka (erb vladyků z Třebnice) a s latinským nápisem, jenž v překladu hlásá: „Simeon Plachý z Třebnice, muž slavného původu a výtečného vzdělání, někdejší zdejší občan a soudní písař, byl za náhlého vpádu pasovských vojsk do tohoto města na tomto místě nevinně zavražděn.

Nechť jeho duše žije v Bohu.“ 63

Ve druhé polovině 17. století byl památník doplněn o reliéf Nejsvětější Trojice a nápis připomínající jeho syna, jezuitu Jiřího Plachého (1606–1664), který se vyznamenal při obraně Prahy proti Švédům v roce 1648. Při tom zřejmě došlo k odstranění původní nápisové desky, která byla nalezena až v roce 1976 při bourání blízkého domu. Od roku 1995 můžete najít kopii desky v místech bývalé Pražské brány, tj. na rohu domu č. 43 v Krajinské ulici. Originály desek jsou pak uloženy v Jihočeském muzeu.

Obsah: O založení města ������������������������4 O bludném kameni ��������������������13 O železné panně ������������������������� 20 O dceři pekaře Todta ����������������27 O statečné jeptišce ������������������� 36 O zvonu jménem Bumerin ����������46 O černé paní z Vítkova dvora ������ 53

Českobudějovické pověsti První vydání Ilustrace: Hana Jinderlová Texty: Michaela Trnková Grafická úprava: Petr Řepík Tisk: Tiskárna PROTISK, s.r.o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydalo nakladatelství KOPP, Šumavská 3, 370 01 České Budějovice tel.: 386 460 474, e-mail: knihy@kopp.cz; e-shop: www.kopp.cz České Budějovice, 2017

Vydali jsme pro vás další komiks: