Issuu

PRACOVNÍ POSTUP 4

Jak správně o něco požádat

Pracovní list 10

Smysl aktivity

Umět zformulovat požadavky vůči druhým a odpovídat na otázky okolních lidí je nutnost, která nás doprovází v průběhu celého života. Důsledkem toho je, že čím je člověk v této dovednosti kompetentnější, tím větší bude mít možnost efektivně se integrovat do různých kontextů, ve kterých se nachází. Navrhujeme několik aktivit, jak na těchto aspektech pracovat.

Pomůcky: tvrdý papír červené, žluté a zelené barvy, maňásci.

Postup

V první fázi zjistíme, jaké požadavky je už dítě schopné samostatně vyjádřit, a jaké by naopak měly být předmětem naší specifické intervence. K tomuto účelu použijeme tabulku obsaženou v Materiálu pro učitele (na str. 26), která představuje různé typy požadavků. Na základě získaných výsledků vytváříme během dne situace v různých kontextech (ve třídě, v jídelně, na zahradě...), v nichž se objevuje nutnost formulovat požadavky takového typu, jaké se má dítě naučit nebo se v nich zlepšit. Obzvláště pracujeme na způsobu, jakým je třeba požadavek zformulovat: dítě se má naučit nejen to, kdy a koho má o něco požádat, ale také jakým způsobem (klidně a přívětivě, s použitím vhodných zdvořilostních formulí; viz návrh na následující straně).  Často navrhujeme dítěti, aby si vybralo, i když už víme, co chce. Opatříme si dva předměty, jeden vysoce motivující a druhý méně žádoucí, umístíme je před dítě v takové vzdálenosti, aby na ně nemohlo samo dosáhnout. Potom se zeptáme: „Kterou věc chceš?“ Jakmile dítě dá najevo nějaký požadavek, dáme mu příslušný předmět a verbalizujeme jeho volbu. Když se tato schopnost upevní, můžeme navodit situaci volby mezi stejně motivujícími předměty.  Během dne vytváříme situace s malými „sabotážemi“: například silně zamáčkneme zátku od lahve s vodou, přineseme svačinu ještě zabalenou v papíru, dáme dítěti puzzle, kde několik dílků chybí, atd. Pokud se dítě zastaví nebo se na nás tázavě podívá, navedeme je na správnou otázku, s jejíž pomocí má problém vyřešit (například: „Otevřeš mi láhev?“) a vyhovíme jeho požadavku. S malou skupinou dětí využijeme dobu svačiny nebo oběda jako důležitou příležitost pro kooperativní učení, jak si osvojit slušné chování u stolu. Všichni se posadíme a postupně jedno po druhém si ukážeme pravidla navrhovaná v LISTU 10. Nejprve budeme sami figurovat jako vzor a ukážeMENU me, jak se používají zdvořilostní formule při požádání o jídlo, a poté vyzveme všechny děti, aby to udělaly stejným způsoPředkrm bem.   Pokud dítě není schopno odhadnout množství jídla, které může sníst, můžeme použít podpůrný vizuální materiál, jako je např. na obrázku vedle: jedná se o výběr menu, kde je konkrétně uvedeno: • typ jídla; • počet porcí, o kolik je možné požádat (v uvedeném příkladě lze o přílohu a ovoce požádat dvakrát).

Hlavní chod Příloha Ovoce

POKRAČOVÁNÍ NA DALŠÍ STRANĚ

AREA SOCIALE SOCIÁLNÍ OBLAST

Cíl: požádat o pomoc a přijmout ji. Nutná dovednost: zaměřit pozornost na osoby, tolerovat blízkost druhých.

SOCIÁLNÍ OBLAST

PRACOVNÍ POSTUP 4

Jak správně o něco požádat

Před celou třídou, kdy žáci sedí v kruhu, vysvětlíme, že existují tři způsoby chování, když chceme o něco požádat: agresivní, pasivní a asertivní. Ke každému z těchto způsobů přiřadíme kartičku jedné barvy (viz vedle) a hned určíme, že správný způsob je asertivní. Všem žákům rozdáme kartičky všech tří barev. Potom reprodukujeme tři popsané způsoby pomocí AGRESIVNÍ PASIVNÍ ASERTIVNÍ drobných scének, interpretujeme a zdůrazníme specifičnost každé siPOŽADAVEK POŽADAVEK POŽADAVEK tuace výrazem obličeje, tónem hlasu a pozicí těla. Agresivní požadavek: Nohy jsou rozkročené, ruce vbok – požádáme (dítě, které se scénky účastní) hlasitě, rozkazovačným tónem a zamračeným pohledem: „Dej mi tužku!“ Pasivní požadavek: S ohnutými zády, se skloněnou hlavou a pohledem upřeným na zem požádáme dítě tichým hlasem: „Dáš mi tužku?“ Asertivní požadavek: Ve stoji s chodidly mírně od sebe, s rukama podél těla a uvolněnými zády požádáme dítě klidným hlasem a přátelským výrazem: „Mohl bys mi podat tužku, prosím?“ Požádáme děti, aby pozorně sledovaly všechny scénky a pokaždé zvedly kartičku příslušné barvy; zpočátku jim poradíme barvu my.  Pro „sehrání“ různých situací můžeme také použít maňásky, ukazovat podpůrný vizuální materiál s obrázky nebo kreslenými dialogy nebo děti stimulovat, aby scénky samy zahrály. V takovém případě také zdůrazníme reakce druhých, například sestavíme scénáře, v nichž jedno rozkazovačným tónem o něco požádá a druhé se k němu obrátí zády. Zdůrazníme: chceme-li, aby byly naše požadavky snadněji přijaty, můžeme použít zdvořilostní formule a vysvětlit motiv („Potřebuji gumu, protože jsem si počmáral papír, půjčíš mi ji, prosím?“).

MATERIÁL PRO UČITELE TA B U L K A K E Z J I Š T Ě N Í S C H O P N O S T I F O R M U LO VAT P O Ž A D AV K Y TYP POŽADAVKU

Dítě...

• na požadovaný předmět ukazuje rukou nebo celou paží • chce jídlo nebo pití • chce jít na toaletu • požaduje oblíbenou činnost nebo předmět • sděluje únavu • požaduje pomoc, když má strach • sděluje, že je něco bolí • sděluje, že je mu teplo nebo zima • požaduje pomůcku, kterou během aktivity potřebuje • požaduje vysvětlení během aktivity • požaduje pomoc, kterou potřebuje pro zvládnutí nějakého problému během aktivity • požaduje jednoduché informace (kolik je hodin, kdy se bude jíst...) • požaduje dovolení, aby si mohlo vzít nějaký předmět nebo vykonávat nějakou činnost • formuluje sociální požadavky („Zahrajeme si spolu?“…)

NIKDY NEBO ZŘÍDKA

NĚKDY NEBO NA POŽÁDÁNÍ

SAMOSTATNĚ

PRACOVNÍ LIST 10 JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

AREA SOCIALE SOCIÁLNÍ OBLAST

Pravidla slušného chování u stolu ● Přečti si pravidla a realizuj je v praxi. 1 KDYŽ JÍM, SEDÍM.

2 POŽÁDAT O NĚCO K JÍDLU NEBO K PITÍ MOHU SLOVY: „MOHU DOSTAT TROCHU VODY, PROSÍM?“

3 POTÉ, CO DOSTANU TO, O CO JSEM POŽÁDAL, ŘEKNU: „DĚKUJI.“

DĚKUJI.

4 SNAŽÍM SE JÍDLO KOUSAT A ŽVÝKAT SE ZAVŘENÝMI ÚSTY.

5 NA OČIŠTĚNÍ RUKOU A ÚST SE SNAŽÍM POUŽÍVAT UBROUSEK.

6 POKUD MI JÍDLO NECHUTNÁ, MOHU ŘÍCI: „NE, DĚKUJI.“

NE, DĚKUJI.

7 JAKMILE SKONČÍM, POSTAVÍM SE.

SOCIÁLNÍ OBLAST

PRACOVNÍ POSTUP

Pracovní listy 11–13

Řešení sociálních problémů

Cíl: umět požádat o pomoc a přijmout ji, hledat řešení sociálních situací. Nutná dovednost: zaměřit pozornost na osoby, tolerovat blízkost druhých.

Smysl aktivity

Řešení každodenních problémů vyžaduje schopnost dát na otázku jednu nebo více odpovědí, možnost identifikovat složky problému (nebo položit, případně položit sám sobě správnou otázku), schopnost vygenerovat více než jednu alternativu („flexibilita“) a identifikovat důsledky reakce nebo reakcí. Pracovat na tomto aspektu je tedy velmi důležité.

Pomůcky: listy papíru, barevné fixy.

Postup

Pro práci na schopnostech nutných pro řešení sociálních problémů si připravíme podpůrný vizuální materiál (podle vzoru na LISTU 11), který bude zahrnovat vizualizaci: • alternativ k problematické situaci (relevantních a méně relevantních); • možných důsledků (pozitivních a negativních). Vedeme dítě k volbě mezi alternativami; abychom mu pomohli řešit potíže, které se objevují při sociální interakci, vedeme je k tomu, aby dokázalo zvážit více řešení a možných důsledků jednání pro něho i pro druhé. Proces reflexe a hledání vhodných řešení podporujeme tím, že zpočátku prezentujeme pracovní listy na odděleném místě a pouze ve dvojici s námi. Vezmeme si LIST 11, projdeme s dítětem chování, které je třeba v popsané situaci dodržovat, a také různé alternativy, mezi kterými si má dítě vybrat, a důsledky tohoto výběru. Na navrhovaném modelu můžeme vytvářet různé příklady sociálních situací a ukazovat různé možnosti řešení s příslušnými důsledky. V další fázi vyzveme dítě, aby různá řešení a jejich důsledky dodalo samo. K tomuto účelu použijeme schéma z LISTU 12: stimulujeme dítě, aby vytvářelo hypotézy, vyhodnocovalo své nápady, všechna pro a proti, a aby rozhodlo, jestli je to v prosociálním slova smyslu dobrý nápad, nebo spíše ne. Alternativy necenzurujeme hned, ale až poté, co jsme analyzovali jejich důsledky.  Souběžně s prací na hledání efektivních řešení různých problémů je vhodné demonstrovat dítěti rozdíl mezi myšlením a mluvením. Použijeme LIST 13, společně si přečteme všechny kreslené dialogy a uvedeme, co si hlavní postava myslí a co pak řekne. Pak zdůrazníme, že slova jsou důsledky myšlenek. Snažíme se také vysvětlit, že někdy nelze přesně vyjádřit slovy, co si člověk myslí, a pak se tedy může stát, že člověk řekne něco jiného, než jsme si mysleli.  Různé situace můžeme efektivně znázornit pomocí kreslených dialogů, což je expresivní způsob, který integruje kresby, texty a symboly. Jejich přednost spočívá v tom, že synteticky znázorňují to, co druhé osoby dělají, říkají a co si myslí, a také jasně ilustrují abstraktní koncepty. Pokud dialogům dáme specifickou barvu a tvar, umožňuje nám to vyjádřit „viditelné“ znaky komunikace, tedy soubor motivů, které určily jednání a verbální komunikaci osob.

STOP!

Ahoj, kamaráde!

Mám strach!

Řešení sociálních problémů

AREA SOCIALE SOCIÁLNÍ OBLAST

Například můžeme psát: Zahrajeme si? • do červené špičaté bubliny výroky, které označují hněv nebo negativní myšlenku; • do zelené hladké bubliny výroky, které označují přátelskou komunikaci nebo pozitivní myšlenky; • do modré vlnité bubliny výroky, které označují nejistotu a strach; A tak dále. V kreslených dialozích dítěti ukazujeme různé sociální situace, abychom je takto připravili na nové situace a naznačili mu, co má při různých příležitostech dělat. On-line navrhujeme příklad pracovního listu, který vysvětluje, jaké chování je užitečné, pokud nejsou uspokojeny vlastní požadavky.

ON-LINE

 Co dělat, když si z nás někdo dělá legraci. Jedna z obtížných sociálních situací, ke kterým může v případě dětí s autismem nebo s Aspergerovým syndromem (viz Průvodce, str. 26) často docházet, je, když se děti stanou obětí žertů druhých lidí. Jedna z prvních věcí, které musíme dítě naučit, je rozlišovat, zda se jedná o přátelskou legraci či žert, nebo jestli jde o urážku či šikanu. K tomuto účelu můžeme použít schéma navržené v pracovním listu Materiál pro učitele (na str. 32): společně s dítětem si je přečteme a vycházíme ze situací, které se přihodily jiným osobám (události, které se dítěte osobně týkají, použijeme až v další fázi). Spolu s dítětem se zamyslíme nad tím, co se stalo, a stimulujeme je ke tvorbě odpovědí na otázky. Na závěr společně vypracujeme specifické strategie, které dítě může použít, když se ocitne v podobné situaci. Můžeme si také vystřihnout různé prvky a zalaminovat je nebo si připravit základ z tvrdého papíru, kde bude dítě pomocí suchého zipu tvořit analytický proces. Na webových stránkách nabízíme list, který umožňuje pokračovat v analýze reálně proběhlých situací na základě asistovaného vyplňování dotazníku. ON-LINE Poté můžeme v malé skupině znovu projít některé aktivity, abychom stimulovali komunikační výměnu a sdílení myšlenek, které jsou jiné než vlastní myšlenky. Cílem je také naučit se nepřisuzovat nabízeným řešením hodnotící soudy a přijmout všechna odpovídající řešení. Takto se dítě také může naučit, že pokud se problém nepodařilo vyřešit jedním způsobem, může vyzkoušet jiná řešení, zapamatovat si je a utřídit si je – tím si rozšíří repertoár možností, ze kterých si může vybrat. Ve třídě rozdělené na dvě skupiny navrhneme následující hru. Vytiskneme, vystřihneme a zalaminujeme obrázky z Materiálu pro učitele (na stranách 30–31), jeden z nich vytáhneme a přečteme problematickou situaci vyobrazenou s příslušným řešením. Potom se zeptáme: „Je to dobrý nápad?“ Dáme týmům několik vteKAMARÁD MI NEÚMYSLNĚ NATRHL KAMARÁD MI NEÚMYSLNĚ NATRHL řin, aby se poradily, a poKNIHU. KNIHU. tom je postupně vyzveme, aby řekly, jestli je dané řešení dobrý nápad nebo spíše ne. Pokud je odpověď správná, odevzdáme týmu příslušnou kartičku, pokud není správná, zeptáme se druhého týmu. Poté navrhneme reflexi TO SE NEDĚLÁ, A PROTO MU ZASE JÁ MOHU SVŮJ VZTEK ZVLÁDNOUT TAK, a diskusi o motivaci k výNATRHNU JEHO KNIHU! ŽE ZAČNU BUŠIT PĚSTMI DO POLŠTÁŘE. NE ANO běru daného řešení. Vyhraje je tým, který získá více kartiček. POKRAČOVÁNÍ NA DALŠÍ STRANĚ

PRACOVNÍ POSTUP 5

Řešení sociálních problémů

SOCIÁLNÍ OBLAST

MATERIÁL PRO UČITELE

Karty pro hru „Je to dobrý nápad?“ DVA MOJI SPOLUŽÁCI SI HRAJÍ S MÍČEM, JÁ BYCH SI CHTĚL TAKÉ HRÁT.

MOHU ŘÍCI: „MŮŽU SI HRÁT S VÁMI?“ A POČKAT NA ODPOVĚĎ.

ANO

DÍTĚ STOJÍ PŘED TABULÍ A JÁ NA NI NEVIDÍM.

MOHU ŘÍCI: „NEVIDÍM NA TABULI, MŮŽEŠ SI PROSÍM SEDNOUT?“

MOHU JIM SEBRAT MÍČ A HRÁT SI SÁM.

DÍTĚ STOJÍ PŘED TABULÍ A JÁ NA NI NEVIDÍM.

ANO

KAMARÁD MI VZAL MOU OBLÍBENOU KNIHU.

MOHU JEJ POŽÁDAT, ABYCHOM SE NA NI SPOLEČNĚ PODÍVALI.

DVA MOJI SPOLUŽÁCI SI HRAJÍ S MÍČEM, JÁ BYCH SI CHTĚL TAKÉ HRÁT.

MOHU NA NĚ ZAKŘIČET: „UHNI!“

KAMARÁD MI VZAL MOU OBLÍBENOU KNIHU.

ANO

MOHU MU JI NÁSILÍM VZÍT, VŽDYŤ JE KONECKONCŮ MOJE.

Řešení sociálních problémů

MOHU SI SNÍST SVOU SVAČINU.

POŽÁDAL JSEM KAMARÁDA O BONBON A KAMARÁD ŘEKL NE.

ANO

V PARKU DÍTĚ NEODCHÁZÍ ZE SKLUZAVKY.

MOHU ŘÍCI: MŮŽEŠ JÍT STRANOU, PROSÍM? JINAK BY SIS MOHL UBLÍŽIT.

MOHU MU JEJ VYTRHNOUT Z RUKOU.

V PARKU DÍTĚ NEODCHÁZÍ ZE SKLUZAVKY.

ANO

SKLOUZNU SE I TAK.

KAMARÁD MI NEÚMYSLNĚ NATRHL KNIHU.

MOHU SVŮJ VZTEK ZVLÁDNOUT TAK, ŽE ZAČNU BUŠIT PĚSTMI DO POLŠTÁŘE.

SOCIÁLNÍ OBLAST

POŽÁDAL JSEM KAMARÁDA O BONBON A KAMARÁD ŘEKL NE.

ANO

TO SE NEDĚLÁ, A PROTO MU ZASE JÁ NATRHNU JEHO KNIHU!

POKRAČOVÁNÍ NA DALŠÍ STRANĚ

PRACOVNÍ POSTUP 5

Řešení sociálních problémů

SOCIÁLNÍ OBLAST

MATERIÁL PRO UČITELE

Schéma pro rozpoznání žertu ROZLIŠOVÁNÍ ŽERTŮ, TÝKAJÍCÍCH SE DRUHÝCH LEGRAČNÍ VTIPY A ŽERTY

URÁŽKY A NEPŘÍJEMNÉ ŽERTY.

JAK OSOBY REAGUJÍ? SMĚJÍ SE VŠICHNI KROMĚ DOTYČNÉ OSOBY.

VŠICHNI SE SMĚJÍ.

O JAKÉ ŽERTY SE JEDNÁ? NAPADAJÍ, POKOŘUJÍ A VYŘAZUJÍ DRUHÉ.

PŘÍJEMNÝ, ŽERTOVNÝ TÓN, TÝKÁ SE VŠECH.

JAK SE CÍTÍ TI, KTEŘÍ ŽERTUJÍ? SILNÍ, NADŘAZENÍ, SNAŽÍ SE DRUHÉ ZRANIT.

VESELÍ, ŠŤASTNÍ, CHTĚJÍ SDÍLET ZÁBAVU.

JAK SE CÍTÍ TI, O NICHŽ SE ŽERTUJE? VESELÍ, ŠŤASTNÍ, POVAŽUJÍ TO ZA ZÁBAVNÉ.

JSOU SMUTNÍ, ZRANĚNÍ, ROZZLOBENÍ, V ROZPACÍCH.

PRACOVNÍ LIST 11 JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

SOCIÁLNÍ OBLAST

Zvol si své chování ● Přečti si situaci a vyber si, jak se zachováš. SITUACE: KAMARÁD MI DAL DÁREK, KTERÝ SE MI NELÍBÍ.

CO MOHU DĚLAT?

disegno di volto di bambino (A) che sta pensando

MOHU MU ŘÍCI: „NELÍBÍ SE MI TO, JE TO OŠKLIVÉ!“

NEŘEKNU NIC A PŮJDU PRYČ.

MOHU MU ŘÍCI: „DĚKUJI.“

KAMARÁDOVI JE TO LÍTO.

KAMARÁD JE NAŠTVANÝ.

JE OD NĚHO PĚKNÉ, ŽE MI CHTĚL DÁT DÁREK. MOHU SI HRÁT S JINÝMI HRAČKAMI. DĚKUJI ZA DÁREK.

NENÍ ZAČ.

ANO

PRACOVNÍ LIST 12 SOCIÁLNÍ OBLAST

JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

Vyřeš obtížnou situaci. ● Vyřeš obtížnou situaci, napiš, co můžeš dělat, a co se stane potom. ● Potom vystřihni vyšrafované postavy a nalep je do příslušného rámečku. SITUACE: ................................................................................ ................................................................................

CO MOHU DĚLAT?

disegno di volto di bambino (A) che sta pensando

ŘEŠENÍ

DŮSLEDEK

ANO

PRACOVNÍ LIST 13 JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

SOCIÁLNÍ OBLAST

Najdi rozdíly mezi myšlenkami a slovy ● Přečti si dialogy a najdi rozdíl mezi myšlenkami a slovy postavy.

MYŠLENKY Tady je Marek. Mohu se na něho usmát a pozdravit ho. Taky ho potěší, když se ho zeptám, jak se má.

Lukáš má ale krásné autíčko. Chci je taky. Mohu se ho zeptat, kde je koupil, a pak se zeptám maminky, jestli mi je koupí.

Tato paní je opravdu tlustá, ale nemohu jí to říct, protože by ji to mrzelo.

SLOVA Ahoj Marku, jak se máš?

 Tvoje autíčko je moc krásné. Kde jsi je koupil?

 

Dobrý den, paní.

SOCIÁLNÍ OBLAST

PRACOVNÍ POSTUP 6

Pracovní listy 14–17

Sociální situace

Cíl: aktivně se účastnit sociálních situací. Nutná dovednost: zaměřit pozornost na druhé lidi, tolerovat blízkost druhých lidí, požádat o pomoc.

Smysl aktivity

Schopnost účastnit se sociálních situací se skládá mimo jiné z některých jednoduchých pravidel, která se týkají situací, kdy je třeba pozdravit, poděkovat, usmát se, podívat se do očí, omluvit se atd. Abychom tato pravidla dítě naučili, můžeme vytvářet „sociální příběhy“ (viz Průvodce, kap. 4, str. 83), které představují vizuální znázornění obvyklého chování. Pomáhají dítěti pochopit, co se v různých situacích má nebo nemá dělat.

Pomůcky: listy papíru, fixy, tvrdý papír, obrázky nebo fotografie.

Postup

Abychom dítě naučili, jak se má nebo nemá v různých situacích chovat (když někoho potká, když se chce na něco zeptat atd.), napíšeme několik „sociálních situací“ či „příběhů“: jedná se o krátké příběhy tvořené textem a obrázky. Aby byly opravdu efektivní, musí být přizpůsobeny kontextu, schopnostem (například době udržení pozornosti), zájmům a stylu učení (například schopnostem čtení a porozumění) dítěte, kterému jsou určeny. Jeden příběh týkající se sociální situace dítěte v mladším věku má obsahovat málo slov, slova mají být napsána velkými písmeny a mají být doprovázena mnoha jednoduchými ilustracemi nebo fotografiemi, zatímco sociální situace pro starší dítě může pracovat s členitějšími příběhy. Pokyny k vytvoření příběhu • Příběh napíšeme v první osobě, například: „Budu se snažit dívat se na spolužáka, když se mnou mluví,“ nebo: „Budu se snažit dávat si do úst malá sousta a budu se snažit kousat je se zavřenými ústy.“ Abychom se vyhnuli doslovné interpretaci textu, používáme slova jako zhruba, někdy, obvykle, pravděpodobně. • Začneme popisnými větami, které navozují situaci – tedy co se zde děje a proč, kde se to děje, kdo jsou zúčastněné osoby a co dělají. Například napíšeme: „Na dětském hřišti u domu jsou různé atrakce: skluzavka, houpačka a domeček. Hraje si tam mnoho dětí.“ Také připojíme několik vět popisujících vnitřní stav osob, myšlenky, pocity, přesvědčení. Například: „Když si děti hrají, většinou se dobře baví,“ nebo: „Lidem se líbí druzí lidé, kteří se na ně usmívají.“ • Používáme direktivní věty obsahující informace o chování, které od dítěte budeme chtít. Například napíšeme: „Mohu se naučit dělit se o hračky,“ nebo: „Budu se snažit chodit v zástupu.“ • Pro posílení obsahu použijeme ilustrace nebo fotografie, které odrážejí individuální preference a zájmy.

 Jako ukázku a vzor můžeme použít LISTY 14–17, které popisují některé situace typu: jak pozdravit, jak požádat o dovolení, jak přijmout porážku a jak zvednout ruku, když se chceme na něco zeptat. Instrukce pro didaktické použití Pokaždé prezentujeme jeden příběh s jednou sociální situací: uvedeme dítě do uvolněného prostředí, neprovádíme tuto aktivitu během obtížné situace, když je dítě rozrušené nebo jako „trestný důsledek“ negativního chování. Pokud je dítě v klidu, řekneme mu: „Napsal jsem pro tebe příběh,“ posadíme se k němu (pokud je malé, vezmeme je do náručí) a klidným a uvolněným tónem navozujícím důvěru mu přečteme text. Příběh čteme denně a sdílíme ho s osobami, které se v blízkosti dítěte vyskytují, postupně snižujeme četnost prezentací a pak přejdeme k dalšímu příběhu. Všechny příběhy se sociálními situacemi uchováme pohromadě v sešitě, který bude na dostupném místě a bude možné do něj kdykoli nahlédnout. V malé skupině prezentujeme příběhy se sociálními situacemi pomocí techniky role playing: společně se skupinou definujeme téma, na kterém chceme pracovat, rozdělíme role, prezentujeme příběh, nakonec navodíme diskusi a analýzu situace. Tato technika je aktivní metodou, protože reprodukce situace zahrnuje emoční a kognitivní kontext účastníků.

PRACOVNÍ LIST 14 JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

SOCIÁLNÍ OBLAST

Nauč se zdravit ● Přečti si příběh s paní učitelkou.

KAŽDÝ DEN POTKÁM NĚJAKÉ LIDI. JE MNOHO ZPŮSOBŮ, JAK JE POZDRAVIT.

Dobrý den.

KDYŽ UVIDÍM NĚKOHO ZNÁMÉHO, BUDU SE MU SNAŽIT PODÍVAT DO OČÍ, USMĚJU SE A ŘEKNU: „DOBRÝ DEN.“ DRUHÝ ČLOVĚK MŮŽE ODPOVĚDĚT A ŘÍCT MI: „DOBRÝ DEN,“ NEBO „AHOJ“ A PROMLUVIT SE MNOU.

Dobrý den.

Dobrý den, já jsem Marek.

KDYŽ SE SETKÁM S NĚKÝM, KOHO NEZNÁM, MOHU ŘÍCT „DOBRÝ DEN“ A SVÉ JMÉNO. TENTO ČLOVĚK MŮŽE ODPOVĚDĚT A ŘÍCT „DOBRÝ DEN“ A SVÉ JMÉNO. NEZNÁMÝM LIDEM JE NUTNÉ SE PŘEDSTAVIT.

KDYŽ ZDÁLKY VIDÍM NĚKOHO ZNÁMÉHO, MOHU SE USMÁT A POZDRAVIT RUKOU. TÉMĚŘ VŠICHNI JSOU RÁDI, KDYŽ SE NA NĚ USMĚJI.

Dobrý den, já jsem Anna.

Tam je někdo, koho znám.

Ahoj!

PRACOVNÍ LIST 15 SOCIÁLNÍ OBLAST

JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

Nauč se požádat o dovolení ● Přečti si příběh s paní učitelkou.

NĚKDY LIDÉ MOHOU STÁT NA MÍSTĚ A BLOKOVAT MI PRŮCHOD. KDYŽ MI NĚJAKÁ OSOBA NEBO SKUPINA OSOB BRÁNÍ V PRŮCHODU, JE DOBRÉ JIM ŘÍCT: „S DOVOLENÍM!“

BUDU SE SNAŽIT CHOVAT SE K TAKOVÉ OSOBĚ NEBO SKUPINĚ OSOB SLUŠNĚ A ŘEKNU: „S DOVOLENÍM, PROSÍM VÁS“. OBVYKLE LIDÉ UHNOU A NECHAJÍ MĚ PROJÍT.

LÍBÍ SE MI, KDYŽ SE KE MNĚ LIDÉ CHOVAJÍ SLUŠNĚ. BUDU SE SNAŽIT, ABYCH SE TAK CHOVAL I JÁ K DRUHÝM.

Jak se dostanu dovnitř? Mohu požádat o dovolení.

S dovolením, prosím.

PRACOVNÍ LIST 16 JMÉNO .............................................................................................................. TŘÍDA

................................................................... DATUM ................................................

SOCIÁLNÍ OBLAST

Nauč se prohrávat ● Přečti si příběh s paní učitelkou.

SPOUSTA DĚTÍ SI SPOLU HRAJE. HRÁT SI SPOLU S OSTATNÍMI DĚTMI MŮŽE BÝT ZÁBAVNÉ.

NĚKDY MŮŽE KAMARÁD HRU VYHRÁT. POKUD KAMARÁD HRU VYHRAJE, BUDU SE SNAŽIT BÝT V KLIDU, PROTOŽE SE TO MŮŽE STÁT.

MOHU HO POŽÁDAT, ABYCHOM SI JEŠTĚ ZAHRÁLI. KDYŽ SI DĚTI HRAJÍ, VĚTŠINOU JEDNOU DÍTĚ VYHRAJE A PODRUHÉ VYHRAJE ZASE JINÉ DÍTĚ.

POŽÁDAT KAMARÁDY O DALŠÍ HRU JE DOBRÝ NÁPAD. BUDU SE SNAŽIT PŘIJMOUT PORÁŽKU A MYSLET NA PŘÍŠTÍ HRU.

Vyhrál jsem!

Hodím dvě šestky a vyhraji.

Mohu ho požádat, abychom si ještě zahráli, možná příště vyhraji já.

Zahrajeme si ještě?

KDYŽ ZŮSTANU V KLIDU, MOŽNÁ SI MOJI KAMARÁDI BUDOU CHTÍT JEŠTĚ ZAHRÁT.