Issuu

Pravi la českého •

pravopisu ZPRACOVAL KOLEKTIV PRACOVNÍKŮ

ÚSTAVU PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD

ČESKÉ REPUBLIKY

ACADEMIA

STUDENTSKÉ VYDÁNÍ

OBSAH Předmluva

Obsah

PRAVOPISNÁ PRAVIDLA

Seznam zkratek

OZNAČOVÁNÍ 1-11.ÁSEK PÍSMENY

Označování hlásek v slovech domácích A. Písmena i (1) a y (ý) . . 8. Písmeno ě . . . . . . C. Měkké souhlásky d, ( ň D. Souhlásky párové . . E. Skupiny souhlásek .

11 11 17 18 18 18

Předložky a předpony s a z . Předložky s a z Předpony s(e)- a z(e)- . . A. U sloves a slov od nich odvozených B. U příslovcí . . . . . . . .

20 20 21 21 24

Délka samohlásek v domácích slovech . . . A. Označování délky samohlásek 8. Střídání krátkých a dlouhých samohlásek Střídání při tvoření slov I. Podstatná jména II. Přídavná jména . . III. Slovesa . . . . . Střídání v různých tvarech téhož slova

24 24 25 25 25 26 26 27

Psaní slov přejatých . . . . . . . . . . . A. Slova obecná . . . . . . . . . . . I. Slova psaná pravopisem původním II. Slova pravopisně počeštěná l. skupiny ue, ai, oe apod. 2. c vyslovované jako [k) 3. skupina th . . . 4. zdvojená písmena . . 5. psaní s a z . . . . 6. označování délky samohlásek 7. jiné úpravy . . . . . . . Prvky cizosti při počeštěném psaní .

28 28 28 29 29 29 29 29 29 30 32 32

B. Vlastní jména I. Jména osobní II. Jména zeměpisná

33 33 33

ZKRATKY A ZNAČKY .

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

Ve vlastních jménech a ve jménech užívaných jako vlastní 1. Podstata vlastních jmen . . . . . . . . . . . . . Il. Pravidla o psaní velkých písmen u vlastních jmen . . III. Typy vlastních jmen podle pojmenované skutečnosti . B. K vyjádření zvláštního vztahu k osobě nebo věci . . . . C. Na začátku větných celků . . . . . . . . . . . . . . D. V ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech HRANICE SLOV V PÍSMU Psaní spřežek . . . . . . Spojovací čárka (spojovník) Dělení slov . . . . . ČLENICÍ ZNAMÉNKA Tečka . . . Čárka . . A. Čárka B. Čárka Středník Otazník . Vykřičník Dvojtečka Uvozovky Pomlčka Tři tečky Závorky Odsuvník

. . . . . . . . . . v souvětí . . . . ve větě jednoduché

39 39 41 42 50 50 51 52 52 54 56 58 . 58 60 60 63 67 68 68 69 70 72 73 74 75 76

PŘÍDAVEK Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny

PRAVOPISNÝ SLOVNÍK

SEZNAM ZEMĚPISNÝCH JMEN

347

SEZNAM RODNÝCH JMEN .

371

SEZNAM Al\'TICKÝCH JMEN

379

DODATEK MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEtE A TE'.LOVÝCHOVY CR (Pravopisná poznámka) . , . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

390

OZNAČOVÁNÍ HLÁSEK PÍSMENY Český pravopis užívá pro označení českých hlásek těchto písmen: a, á, b, c, č, d, 1 á, e, é, ě,f, g, h, ch, i, í, j, k, I, m, n, ň, o, ó, p, r, ř, s, š, t, ,: u, ú, ů, v, y, ý, z, ž. Za jediné písmeno pokládáme v našem pravopise spřežku ch, tj. spojení písmen c a h. V slovech cizího původu se vyskytují ještě písmena q (zejména ve spojení písmen qu), w, x, popřípadě- zejména ve vlastních jménech- některá písmena další (o, ó, u, a, I. í aj.). Český pravopis je v zásadě hláskový, tzn. každá hláska se zpravidla označuje jedním zvláštním písmenem a každé písmeno obvykle označuje jednu a touž hlásku. Od této zásady se pravopis někdy odchyluje, a to většinou proto, aby se graficky lépe vyznačily významové rozdíly a vztahy mezi slovy.

OZNACOVÁNÍ HLÁSEK V SLOVECH DOMÁCÍCH A. Písmena i (í) a y (ý)

označují hlásku jedinou. Kdy se píše i, í a kdy y, ý, stanoví tato pravidla: I. a) Po písmenech h, ch, k. r, označujících tzv. (pravopisně) tvrdé souhlásky, se píše 3 y (ý); např. hynout, hýbat, chytat, nachýlit, kynout, kýta, ryba, r;íč; ťuhýk, měchýř, žákyně, rorýs; nohy, měchy, vlaky, hr y; drahý, suchý, měkký, dobrý; b) y ( ý) se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky tvrdé; např. dychtit, dýha, ty, týkat se. nynější, nýbrž; hrady, rudý, boty, stý, brány, věrný. Pozn. Toto pravidlo není závazné pro slova zvukomalebná, např. kikirikí vedle kykyryký,

hihihi.

II. a) Po písmenech ž, š, č, ř,j a zpravidla i po c, která označují tzv. (pravopisně) 4 měkké souhlásky, se píše i {í); např. živý, žít, široký, šíp, čistý, čípek, hřib, říkat,jitro,jízda, cizí, cítit, muži, běží, kaši, sluší, oči, mlčí, bratři, dobří, hraji, mají, chlapci, vedoucí; b) i (í) se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky měkké [ďJ, [tl, [ň] (které se jinak píšou s háčkem, jako ďábel, rtu( kůň); např. divoký, dítě, tisk, tíseň, nitka, vnímat; Miladin, mladík, tetin, proutí, vinice, zedník; hadi, mladí, kosti, svítí, (na) kameni, nemocní. li

Ill. Po písmenech b, J. I, m, p, s, v, z, označujících tzv. (pravopisně) obojetné souhlásky, se píše jednak i (í),jednak y (ý). Základní je podoba s i (í), kdežto podoba s y (ý) je vázána jen na vymezené případy. O tom, kdy psáty (ý), platí zvláštní pravidla: 1. V kořenech slov domácích se píše y (ý) ve slovech dále uvedených (a v jejich tvarech) a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo jsou s nimi příbuzná. (Výčet slov odvozených a jmen vlastních není vyčerpávající.) by, bý: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, ... , kdybych, kdybys, kdyby, ... , bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj. příbytek, živobytí), dobýt, dobyvatel. dobytek, dobytče, dobytkářství, nabýt, nabývat, nábytek, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, přebýt, přebývat, přebytek, přibýt, přibývat, příbytek, ubýt, ubývat, úbytek, zbývat, zbytek, zabývat se), obyčej (obyčejný), bystrý (bystře, bystrost, bystřina, Bystrc, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl, zlatobýl), kobyla (kobylka, Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka; Bydžov, Přibyslav, Bylany, Hrabyně; Zbyněk. Pozn. Ale bít (tlouct), bidlo (tyč, žerď).

ly, lý: slyšet (slyšitelný, slýchat, nedoslýchavý), mlýn (mlynář, mlýnice), blýskat se (blýsknout se, zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se), polykat (zalykat se), vilykat (vzlyknout, vzlyk, vzlykot), plynout ( uplynout, rozplynout se, rozplý vat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plynulý, plyn, plynný, plynárna, plyno měr, plynojem), plýtvat, lysý (lysina, lyska, Lysá, Lysolaje), lýtko, lýko (lýčí, lýčený (tj. lýkový), lýkovec, lýkožrout), lyže (lyžovat, lyžař), pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys (vlýsek, vlysový); Volyně. Pozn. Ale mlít, líčený (předstíraný, strojený), vlis (k vlisovat), lísat se, lišaj, lišej, ližina (trámec).

my, mý: my (zájmeno l. os. č. mn.), mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval. mýdlo, mydlit, mydlář, mydli na), myslit i myslet (mysl, myšlenka, pomyslit i pomyslet, pom)ÍŠlet, přemý.í,let, vymyslit i vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si i usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl), mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), myš (myší, myšina), hlemýžď, mýtit (mýtina, vymýtit, vymyco vat), iamykat (odmykat, nedomykavost, vymykat se, výmyk, přimykat se), smý kat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchat ( rozdmýchat, dmychadlo i dmých adlo), chmýří, nachomýtnout se (ochomýtat se), mýto (mýtné, Mýto), mykat (mykaný), mys, sumýš; Litomyšl, Kamýk. Pozn. Ale mi (3. p. os. zájmena já), mít (být vlastníkem), vymítat (vypuzovat).

py, pý: pýcha (pyšný. pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy), pytel (pytlovina, pytlák, pytlačit). pysk (pyskatý, ptakopysk, Solopysky). netopýr, slepýš, 12

pyl (opylovat), kopyto (sudokopytník), klopýtat (klopýtnout), třpytit se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovat (jazykozpyt, nevyzpytatelný), pykat (odpykat), pýr (pýřavka), pýří, pýřit se (zapýřit se, pýřivý, čepýřil se), pyj; Chropyně, Pyšely; Spytihněv. Pozn. Ale

píchat (bodat), pisk (pískot; základ ptačího pera).

sy, sý: syn (synovský, synovec, zlosyn, Syneč), sytý (sytost, dosyta, nasytit, nenasyt ný), sýr (syreček, sýrař, sýrárna, syrovátka, Sýrovice), syrovj, (syrovinka), syrý (tj. syrový), sychravý (Sychrov), usychat i usýchat (vysychat i vysýchat), sýkora (sýkořice), sýček, lyse/, syčet (sykat, sykot), sypat (sypký, sýpka, sypek, nasy pat, násyp, násypný, osypaný, vysypat, zasypat, zásyp); Bosyně. Pozn. Ale

sirý (osiřelý), sirup, sirob, sípat (chraptět), sivý (šedivý).

vy, vý: vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad), výt (zavýt), výskat (výskot, zavýsknout), zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý). žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka). vydra (vydří, vydrovka, Povydří), výr (pták), vyžle (Vyžloi•ka), povyk (povykovat), výheň, cavyky, vyza; Vyškov, Výtoň. vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu), vískat (probírat se někomu ve vlasech), vít (vinout), vížka (věžička); Vizovice.

Pozn. Ale

zy, zý: brzy, jazyk (jazýček, jazykozpyt, jazykověda, dvojjazyčný, jazylka), nazývat (se) (vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se); Ruzyně. Pozn. Ale brzičko (je odvozeno příponou -ičko jako maličko od málo); zívat (únavou, touhou po spánku), nazívat se (mnoho zívat).

Po písmenech/, c se v základech domácích slovy (ý) nepíše.

Pozn. Vlastní jména, zvláště příjmení, se pravopisným pravidlům, a tedy ani pravidlům

o psaní i ( í) a y (ý) vždy nepodřizují; tak vedle Syrovátka je i Sirovátka, Zíval i Zýval, Zima

i Zyma, Mlynář i Mlinář apod.

2. V předponě vy-, vý- se píše y (,v). Např.: vyslechnout, vyvařit, vyvářka, vy- 8 zděný; výslech, výstava, výborný, výzkumný atd. Pozn. Ale

visutý (visící, např. visutá hrazda).

3. V koncovkách podstatných a přídavných jmen se řídí psaní i (í) 9 a y (ý) po souhláskách obojetných podle toho, ke kterému vzoru jméno patří. a) Písmeno y se píše v koncovkách podstatných jmen ve 4. a 7. p. č. mn. vzoru 10 ,,pán", např. chlapy, psy; v 1., 4. a 7. p. č. mn. vzoru „hrad", např. duby, vozy; v 2. p. č. j. a ve 4. a 7. p. č. mn. vzoru „předseda", např. dareby, nemluvy; ve 2. p. č. j. a v 1. a 4. p. č. mn. vzoru „žena", např. stavby, lampy; v 7. p. č. mn. vzoru „město", např. čísly, slovy. 13

Pouze y se píše také v koncovce jmen vzoru „hrad", předchází-li ji souhláska c, např. tácy, puncy, nespisovné placy, kecy, trucy, hicy aj. Pozn. V koncovkách podstatných jmen vzoru „předseda", ,,žena" a „město" se po souhlás kách (pravopisně) měkkých píše i: bača - bači, paša - paši, paňáca - paňáci; káča - káči, skica - skici; bendžo - bendži; Váňa - Váni, Baťa - Bati, Nohavica - Nohavici, Máca - Máci; Marica - Marici.

11 b) Písmeno ý se píše v koncovkách přídavných jmen vzoru „mladý", např.: veselý (člověk), bílý (mrak), veselým (hochem; hochům, ženám, děvčatům), veselých, veselými; nových, mladistvých, nevidomých, bosých, slepých atp.; podobně i v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích na -ův, -ova, -ovo, např. otcovým (bratrem; bratrům, kabátům, sestrám), otcových, otcovými. Ale v tva rech I. a 5. p. č. mn. mužského rodu životného se píše -i, -í: veselí (hoši), hoši se vrátili zdraví a veselí (viz § 12); otcovi bratři, Jiráskovi „Psohlavci", mladí manželé Novákovi. 4. Psaní -i a -y v 1. p. č. mn. přídavných jmen a v příčestích (v č. mn. minulého času a v jiných složených tvarech slovesných) slouží jako prostředek m I uvn i c k é shody přísudku, resp. doplňku s podmětem. 12 A.I. Je-li podmětem jméno mužského rodu životného v množném čísle, píše se v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen -i. Např.: Účastníci zájezdu se vrátili z hor do hněda opáleni. - Byli vyznamenáni nejlepší absolventi školy. - Naši přátelé nám dobře poradili. - Tu zprávu přinesli zvědové. - Hoši se rozběhli bosi po louce. Platí to i v případech, kdy je v podmětu užito podstatného jména mužského rodu, ale označujícího věci neživé v tvaru životném, např. Na dvoře stáli dva obrovští sněhuláci. Hadroví strašáci se kolébali ve větru. Pozn. 1. Některých jmen mužského rodu se užívá v tvarech životných i neživot ných, i když označují pouze věci neživé, např. slanečci i slanečky, uzenáči i uzenáče, ledoborci i ledoborce, ukazatelé i ukazatele apod. Životné tvary podstatných jmen vyžadují ve shodných tvarech jmen přídavných a příčestí měkké -i, neživotné tvary tvrdé -y. Např. Uzenáči byli na skladě vedle Uzenáče byly na skladě. - Mohutní ledoborci vypluli na pomoc vedle Mohutné ledoborce vypluly na pomoc. - Byli stanoveni noví hospodářští ukazatelé vedle Byly stanoveny nol·é hospodářské ukazatele.

U některých jmen odpovídá rozdíl mluvnické životnosti a neživotnosti rozlišení významovému. Např. Unavení nosiči odpočívali, ale Železné nosiče zrezavěly. - Podobně též: Zkušení vodiči velbloudů jsou nepostradatelní při cestách, ale Kovy jsou dobré vodiče tepla. Draci z pohádky strašili chlapce ve snu. ale Kovové draky letadel ležely připraveny v tovární hale. Pozn. 2.

A.2. Je-li podmětem jméno mužského rodu neživotného v množném čísle nebo jméno rodu ženského v množném čísle, píše se v koncovkách pří čestí a jmenných tvarů přídavných jmen -y. Např. Motory automobilů se na znamení rozběhly. - Počítače se staly součástí našeho života. - Na poradě vedoucích pracovníků se stanovily nové výrobní programy. - Učitelky nám připravily hezký výlet. - Otepi slámy se vršily ve stoh. - Do několika cizích jazyků byly přeloženy i Bezručovy Slezsk é písně. 14

Podstatná jména rodiče, koně, lidičky mají koncovky jako neživotná, ale shodu jako podst. jména životná: Svědomití rodiče by to nedopustili. Čtyři vraní koně táhli kočár atp. (ale

Pozn. 1.

Dřevěné houpací koně stály za výlohou).

Podstatné jméno den má v I. p. č. mn. dva tvary: dny a dni; oba však mají shodu pouze jako jména neživotná: Dny ( dni) se krátily. - Uplynuly tři dlouhé dny (dni). Pouze u knižního a zastaralého tvaru dnové je shoda jako u podstatných jmen životných: Krásní Pozn. 2.

dnové minuli.

Pozn. 3. Podstatné jméno dítě má v j.č. tvar středního rodu, ale vč. mn. tvar ženského rodu děti, a tedy i shodu v ženském rodě, např. Děti běhaly na pláži bosy. - Všechny děti se shromáždily na dvoře školy.

B. Tvoří-li podmět něko lik souřadně spojených jmen různého rodu a čísla nebo životnosti (u jmen mužského rodu), řídí se shoda těmito pravi dly: l. Je-li mezi jmény v podmětu jméno rodu mužského životného, závisí psaní -i nebo -y v tvarech příčestí a ve jmenných tvarech přídavných jmen na těchto okolnostech: a) Jsou-li všechna jména v podmětu v jednotném čísle, píše se u přísudku v množ ném čísle jen měkké -i. Např. Matka i otec byli v divadle. - Byli vyznamenáni autor scénáře a režisérka filmu. b) Jestliže některé jméno nebo všechna jména v podmětu jsou v čísle množném, píše se měkké -i vždy tehdy, když přísudek následuje za podmětem. Např. Všichni žáci a žákyně s dobrým prospěchem byli odměněni. - Všechny žákyně, ale pouze jediný žák šli na koncert. - Naši automobiloví závodníci ajejich stroje byli vysoce oceněni. - Slepice, kuřata i lwhout před psem utekli. Předchází-li však přísudek před podmětem, je možná shoda dvojí; obvyklá je shoda s nejbližším jménem několikanásobného podmětu. Např. Předmětem studia se staly kosatky a delfinivedle Předmětem studia se stali kosatky a delfini. - K soutěži se přihlásily pěvecké sbory i přední sólisté vedle K soutěži se přihlásili pěvecké sbory i přední sólisté. - V naší třídě byly za dobrý prospěch odměněny čtyři dívky a jeden chlapec vedle V naší třídě byli za dobrý prospěch odměněni čtyři dívky a jeden chlapec. 2. Není-li mezi jmény v podmětu jméno mužského rodu životného, je v přísudku shoda podle jména rodu mužského neživotného nebo jména rodu ženského; píše se -y: a) Jména v podmětu jsou v čísle jednotném. Např. Hřeben, žínka a mýdlo ležely na stole. - Včera uzavřely dohodu závodní výbor a vedení podniku. - Armáda, ba celý národ byly připraveny se bránit. - Elektrotechnická fakulta a Dům techniky se dohodly na uspořádání dne otevřených dveří. b) Jména v podmětu jsou v čísle množném a přísudek následuje za podmětem. Např. Krávy i všechna telata byly očlwvány. - Po skončení výstavy se stoly, křesla a židle naložily na vůz a odvezly na nádraží. 15

ft Akademie věd

W české republiky

Pravidla českého pravopisu Zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i. Vodičkova 40, 11 O 00 Praha I Obálku navrhla Michaela Blažejová Redaktorka publikace RNDr. Jitka Spoustová Technická redaktorka Běla Trpišovská Vydání 3. (s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR), 2017 Ediční číslo 122 3 I Sazba nakladatelství FORTIJNA, středisko fotosazby, Vodičkova 40, l 10 00 Praha I Tisk SERIFA®, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5 ISBN 978-80-200-2755-9 Knihy Nakladatelství Academia zakoupíte také na www.acadcmiaknihy.cz, www.academiabooks.com a www.eknihy.acadrmia.cz

Pravidla českého pravopisu, jedna z nejdůležitějších jazykových příru ček pro širokou veřejnost, přináší úpravy zásad týkajících se především psaní velkých písmen, psaní s a z, označování délky samohlásek, psaní složených přídavných jmen a částečně též interpunkce. Ústřední část je pojata jako pravopisný slovník. Výběr hesel se řídí pře devším potřebami pravopisnými, proto jsou do něj zařazena zejmé na slova obsahující jevy pravopisně obtížné. Slovník obsahuje mnoho nových výrazů, zvláště odborné názvy šíře užívané. Ve snaze podat ucelenější obraz též o rodných, antických a zeměpis ných jménech a poskytnout podrobnější informace o jejích skloňování a výslovnosti jsou tato jména zpracována do samostatných částí (Seznam rodných jmen, Seznam antických jmen, Seznam zeměpisných jmen). Zřetel k současným jazykovým kontaktům češtiny s jinými jazyky se projevuje v rozšíření části věnované přepisu slov z cizích jazyků do češ tiny, tzv. přídavku (Pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny), a to zejména transkripci z jazyků užívajících znakového písma. V závěru publikace je zařazen Dodatek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

ft Akademie věd W české republiky www academ,a cz