0295453

Gayle Callen

1(..nifiu věnuji áomácím maz{íčk.ftn ((Jeří o6ofiacují naše životy a přinášejí nám v,

Svému roztomiíimu pejsK.,01/Í. ~poffovi za že mi věnuje prosebný, citupfuý poftídpo~ f(!yž si při.padám příliš unavená na procfu za to, Jat((g. mně za cfúaáných zimnúfi Vt tís{ne svýcfí_ třicet sdm {iíogramů., a za óáječné procfuizKy v fuse, {áe šťastni a óezstarostně óěfuí. 'l(áyž tě pozoruji, JatspíJ s pac{ami nataženými do vzáuc. vžáy se rozesměji. Copyright © Gayle Kloecker Callen, 2015 AU rights reserved Translation © Eva Fuková, 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být bez písemného svolení nakladatele reprodukována jakoukoliv formou ani prostředky mechanickými nebo elektronickými, ani fotokopírováním nebo zaznamenáváním na jakýkoliv nosič informací. ISBN 978-80-7411-165-5

I. kapitola

~

Velká Británie, 1727 Riona Duffová se s leknutím probudila z hlubokého spánku, zmatená a neklidná. Okamžik nevěděla, kde je. V mihotavém světle svíčky, která stála na nočním stolku, spatřila postel s nebesy a dveře. Není to její pokoj. Kde je? Pak si vzpomněla - už není v Londýně, kde strávila většinu svého života. S rodinou svého strýce odjela na sever do Yorku a její rodiče a sestra odcestovali do Francie, protože tamější podnebí prospívá sestřinu křehkému zdraví. Vtom cosi zapraskalo, jako by někdo otevřel dveře. Ty vedle ní byly zavřené, což znamenalo .. . Velká mužská ruka jí zakryla ústa. Riona vytřeštila oči, její výkřik utlumila dlaň. Ucítila pach koně a potu. Zmocnil se jí strach. Snažila se uhnout stranou, ale muž ji druhou rukou přitlačil k posteli. Srdce se jí rozbušilo hrůzou tak, až pocítila závrať. ,,Neublížím vám," řekl odměřeně tichým hlasem. Měl skotský přízvuk. Ani její otec se ho po mnoha letech v Anglii nezbavil. „Udělejte, co vám řeknu," pokračoval muž. ,,Když slíbíte, že nebudete křičet, odtáhnu ruku z vašich úst." Očima zoufale těkala kolem sebe. Viděla obrys jeho hlavy 7

s rozcuchanými vlasy, avšak jeho tvář zůstala zastíněna, jelikož svíčka stála za jeho zády. Tyčil se nad ní jako hora, cizí muž, který vnikl do její ložnice balkonem. Mohl chtít. .. cokoliv. Lehce s ní zatřásl a Riona ustrašeně vyjekla. ,,Slibujete?" Jelikož neměla na vybranou, přikývla. Dlaň zakrývající její ústa sklouzla, ale druhá ruka stále spočívala na jejím těle. Riona si připadala jako hadrová panenka. ,,Co chcete?" vypravila ze sebe rozechvěle. ,,Nic cenného nemám. Chytí vás, jestli. .. " ,,Mlčte." Jeho hluboký, tlumený hlas zněl výhrůžně. ,,Pojedete se mnou." Sevřel jí ruku a zvedl ji do sedu. V jeho velké pěsti její paže vypadala jako proutek. ,,Ale ... kam mě odvezete?'' zeptala se vylekaně. Přitáhl ji blíž a opět s ní zatřásl. ,,Všechny otázky vám zodpovím později. Teď budete zticha, než odsud vypadneme." Postavil ji na nohy a držel ji za paže. V tu chvíli, jak se nad ní tyčil, si uvědomila, jakje mohutný. Celá se třásla. Jedinou její nadějí teď bylo, že ji někdo přispěchá zachránit. Únosce však nedě­ lal hluk, a proto sem asi nikdo nepřijde. Byla jenom neteř, kterou strýcova rodina tolerovala z povinnosti. Její sestřenice Cat by se o ni zajímala, ale odjela s přáteli na venkov. „Přinesl jsem vám oblečení," řekl a podal jí balík. ,,Vezměte si to na sebe." Riona zděšeně otevřela ústa a zase je zavřela. ,,Před vámi se nesvléknu," odsekla a snažila se, aby její hlas vyzněl statečněji, než se cítila. „To po vás nechci. Navlékněte si šaty přes noční košili. Je tam i spodnička, protože vím, že ji dámy potřebují." ,,Moje šaty .. . " ,, . .. jsou příliš nóbl a přitáhly by nežádoucí pozornost. Pospěš­ te si, pokud si nepřejete, abych vám pomohl." Riona na okamžik zadržela dech, a když ji konečně pustil, vy8

dechla Vytrhla mu balík, otočila se a hodila ho na tam korzet, bez něhož vypadala jako žena uvolněný, nesebrala odvahu, aby se ho na něj zeptala. Vstou1 lněné spodničky a zavázala si ji nad boky. Na roi spodniček v téhle chyběly obruče. Tváře jí hořely, stál cizí muž a sledoval ji při velice důvěrné činno by jí šaty opatrně přetáhla přes hlavu. Nebyla zvy)

sama. Musela si pospíšit, aby nesplnil výhrůžku, že jí pi Šaty s čtvercovým výstřihem byly z jemné vlny, ho klínu v přední části živůtku. Při výběru vzal v ~ nost. Vklouzla do nich a na zádech ucítila jeho ru( zavazovat. Zaťala zuby, aby jí tolik nedrkotaly. Když skončil, položil jí dlaně na ramena a pos1 couzskému oknu vedoucímu na balkon. Udělala dv jednou se jí před očima mihla představa, že je unei na .... a její tělo se nikdy nenajde. Možná bude pož.ad od jejího strýce, jenž o ni neprojevuje zájem, nebo čů, kteří jsou příliš daleko, aby s ním mohli vyjedná ce zbraň? Žádnou neviděla, což jí náhle dodalo odva Uskočila stranou. Muž se lekl a pustil ji. Přišl lem sukně, a když se pokusila rozběhnout ke dvc v pase a zvedl. Zády se dotýkala jeho hrudi. Začals opět zakryl rukou ústa. ,,To by stačilo," řekl jí přísně do ucha. Nesl ji k proskleným dveřím. Mohla jenom dál tmě ho to ani trochu nebolelo. Volnou rukou ho ch Jenom zaklel a vyšel na balkon. Ovanul ji chladn~ Byla zvyklá na ruch londýnských ulic, protože k lou noc, a pouliční prodavači a jejich zákazníci na valí ještě před svítáním. Ale tady, daleko od centra vato ticho jako na vřesovišti, jako by byli jediní dv Připadala si zoufale osamělá. Únosce zamiřil k zábradlí a naklonil se. Riona 9

nými vlasy, avšak jeho tvář zůstala zastíněna, jelikož a za jeho zády. Tyčil se nad ní jako hora, cizí muž, který tií ložnice balkonem. Mohl chtít. .. cokoliv. ní zatřásl a Riona ustrašeně vyjekla. ete?" neměla na vybranou, přikývla. Dlaň zakrývající její da, ale druhá ruka stále spočívala na jejím těle. Riona si o hadrová panenka. ·ete?" vypravila ze sebe rozechvěle. ,,Nic cenného ne. vás, jestli .. ." • Jeho hluboký, tlumený hlas zněl výhrůžně. ,,Pojedete ruku a zvedl ji do sedu. V jeho velké pěsti její paže o proutek. m mě odvezete?" zeptala se vylekaně. blíž a opět s ní zatřásl. ,,Všechny otázky vám zodpo. Teď budete zticha, než odsud vypadneme." Ji na nohy a držel ji za paže. V tu chvíli, jak se nad ní omila,jakje mohutný. Celá se třásla. Jedinou její na' že ji někdo přispěchá zachránit. Únosce však nedě­ oto sem asi nikdo nepřijde. Byla jenom neteř, kterou ina tolerovala z povinnosti. Její sestřenice Cat by se , ale odjela s přáteli na venkov. sem vám oblečení," řekl a podal jí balík. ,,Vezměte si šeně otevřela ústa a zase je zavřela. ,,Před vámi se dsekla a snažila se, aby její hlas vyzněl statečněji,

nechci. Navlékněte si šaty přes noční košili. Je tam rotože vím, žeji dámy potřebují." f ... " v,liš nóbl a přitáhly by nežádoucí pozornost. Pospěš­ nepřejete, abych vám pomohl." kamžik zadržela dech, a když ji konečně pustil, vy8

dechla. Vytrhla mu balík, otočila se a hodila ho na postel. Nebyl tam korzet, bez něhož vypadala jako žena uvolněných mravů, ale nesebrala odvahu, aby se ho na něj zeptala. V sto upila do hrubé lněné spodničky a zavázala si ji nad boky. Na rozdíl od jejích spodniček v téhle chyběly obruče. Tváře jí hořely, protože za ní stál cizí muž a sledoval ji při velice důvěrné činnosti . Komorná by jí šaty opatrně přetáhla přes hlavu. Nebyla zvyklá oblékat se sama. Musela si pospíšit, aby nesplnil výhrůžku, že jí pomůže. Šaty s čtvercovým výstřihem byly z jemné vlny, bez ozdobného klínu v přední části živůtku. Při výběru vzal v úvahu praktič­ nost. Vklouzla do nich a na zádech ucítila jeho ruce. Začal jí je zavazovat. Zaťala zuby, aby jí tolik nedrkotaly. Když skončil, položil jí dlaně na ramena a postrčil ji k francouzskému oknu vedoucímu na balkon. Udělala dva kroky a najednou se jí před očima mihla představa, že je unesena, zneuctě­ na .... a její tělo se nikdy nenajde. Možná bude požadovat výkupné od jejího strýce, jenž o ni neprojevuje zájem, nebo od jejích rodičů, kteří jsou příliš daleko, aby s ním mohli vyjednávat. Má únosce zbraň? Žádnou neviděla, což jí náhle dodalo odvahu. Uskočila stranou. Muž se lekl a pustil ji. Přišlápla si spodní lem sukně, a když se pokusila rozběhnout ke dveřím, sevřel ji v pase a zvedl. Zády se dotýkala jeho hrudi. Začala kopat a on jí opět zakryl rukou ústa. ,,To by stačilo," řekl jí přísně do ucha. Nesl ji k proskleným dveřím. Mohla jenom dál kopat, ale patrně ho to ani trochu nebolelo. Volnou rukou ho chytila za vlasy. Jenom zaklel a vyšel na balkon. Ovanul ji chladný letní vzduch. Byla zvyklá na ruch londýnských ulic, protože kočáry jezdily celou noc, a pouliční prodavači a jejich zákazníci na sebe pokřiko­ vali ještě před svítáním. Ale tady, daleko od centra Yorku, panovalo ticho jako na vřesovišti, jako by byli jediní dva lidé na světě. Připadala si zoufale osamělá. Únosce zamířil k zábradlí a naklonil se. Riona při pohledu na 9

temnou hlubinu osvětlenou dorůstajícím měsícem zalapala po dechu. Zatočila se jí hlava. Jistě ji nedonutil obléknout se jenom proto, aby ji pak hodil do zahrady. Vtom spatřila záblesk lucerny a tmavé obrysy kočáru, který táhli dva černí koně. Kočí zastavil opodál a koně stáli bez hnutí. ,,Spustím vás ke kočímu," řekl muž. ,,Jestli se budete bránit, mohla byste spadnout, což nechceme. Rozumíte?" Riona přikývla, ale když odtáhl ruku z jejích úst, chraptivě vyhrkla: ,,Proč to děláte? Nemám pro vás žádnou hodnotu. Výkupné ..." ,,Nechci výkupné. Mlčte." Po tvářích jí stékaly první slzy. Únosce vytáhl provaz připev­ něný ke kamennému zábradlí. Vylezl po něm? Ona by po laně nedokázala slézt! ,,Ve spodní části je smyčka. Stoupněte si do ní a já vás spustím. Teď se postavte na zábradlí." Vzápětí zalapala po dechu, když ji velkýma rukama sevřel v pase a zvedl na úzký okraj zábradlí. Musela se postavit, pokud nechtěla spadnout a zlomit si vaz. Zasténala, zavřela oči a zakymácela se. Byla muži vděčná, že ji pevně drží za boky. ,,Ne," řekl důrazně. Povzdechl si a dodal: ,,Takhle to nepůjde." ,,Tak mě pusťte. Nikomu µeřeknu, co se zde stalo!" Otevřela oči a při pohledu na zastíněnou obezděnou zahradu, která se před ní rozprostírala, zavrávorala. Zvedl se vítr. Byla hrů­ zou bez sebe. ,,Nepustím vás. Jste moje budoucnost." Jeho budoucnost? Neměla však čas přemýšlet, co tím mínil, jelikož vyskočil na zábradlí a stál vedle ní. Ačkoliv byl velký a statný, pohyboval se mrštně. ,,Snesu vás. Nehýbejte se, nebo nás zabijete." Riona zděšeně vyhrkla: ,,Nést mě ..." Vtom si ji přehodil přes rameno jako pytel brambor. Vyjekla. Visela hlavou dolů a ústy se dotýkala hrubé vlněné látky jeho kabátu. Ruku jí položil přes stehna, sklonil se a chytil provaz. 10

,,Držte se, nebo to s vámi špatně dopadne." Poprv

vyzněla opravdu hrozivě, jako by nechtěl, aby ho st vstříc ošklivé smrti. Cítila, jak se jeho hruď a zádové ly, když popadl lano, zapřel se nohama a začal šplhat , Zavřela oči, oběma rukama se pevně chytila .

a modlila se. Jakmile se ocitli na zemi, poděkovala E nou půdu pod nohama. Záhy nato dopadla na sedac kůží. Když se posadila, únosce stál u dveří kočáru a ramena zabraňovala slabému měsíčnímu svitu, aby vnitř.

„Nepokoušejte se utéct a mlčte, jestli dnes v noci společnost," varoval ji tvrdým hlasem. Pak zabouchl dveře. V kočáru nesvítila lucerna

obou okénkách byly stažené. Obklopovala ji napro: šmátrala kliku, byla však z venkovní strany zajištěrn s ní zalomcovala a opřela se. Kočár se rozjel a kola kočičích hlavách ulice, v níž stál dům jejího strýce. Riona byla příliš otupělá, aby plakala. Stala se za mužů a netušila, jaké úmysly s ní mají. Pokud nikdo unesli - a nic nenasvědčovalo tomu, že je někdo sle muset neznámým mužům čelit sama. Může tady sec nebo najít způsob, jak jim utéct. Nejprve opět zkusila otevřít dveře, ale marně. V ú toru pod sedadly objevila deky, polštáře a svíčky, a jaké oblečení, avšak žádné zbraně ani křesadlo. Ne kočár podpálila, pomyslela si ponuře. Našla také láhev jablečného moštu, sýr a cosi, c lo chléb. Ukousla si kousek. Měl. .. ovesnou chuť? vzpomněla, jak otec hovořil o potravinách, které z v, řily stravu příslušníka klanu: ovesné placky. Proč ji unesl Skot? Ačkoliv by jídlo nejraději ro hodila, potřebovala něco sníst, aby měla sílu. Oči . a zlost se střídala s bezmocností. Zkusila vrazit do c si vzpomněla, že jednou tak sluha vyrazil zaseknuté

11

binu osvětlenou dorůstajícím měsícem zalapala po ila se jí hlava. Jistě ji nedonutil obléknout se jenom pak hodil do zahrady. atřila záblesk lucerny a tmavé obrysy kočáru, který í koně. Kočí zastavil opodál a koně stáli bez hnutí. vás ke kočímu," řekl muž . .,Jestli se budete bránit, spadnout, což nechceme. Rozumíte?" · la, ale když odtáhl ruku z jejích úst, chraptivě vyto děláte? Nemám pro vás žádnou hodnotu. Výkup-

,,Držte se, nebo to s vámi špatně dopadne." Poprvé jeho slova vyzněla opravdu hrozivě, jako by nechtěl, aby ho strhla s sebou vstříc ošklivé smrti. Cítila, jak se jeho hruď a zádové svaly napja-

ly, když popadl lano, zapřel se nohama a začal šplhat dolů. Zavřela oči, oběma rukama se pevně chytila jeho kabátu a modlila se. Jakmile se ocitli na zemi, poděkovala Bohu za pevnou půdu pod nohama. Záhy nato dopadla na sedadlo potažené kůží. Když se posadila, únosce stál u dveří kočáru a jeho široká ramena zabraňovala slabému měsíčnímu svitu, aby pronikl dovnitř.

'kupné. Mlčte." jí stékaly první slzy. Únosce vytáhl provaz připev­ ennému zábradlí. Vylezl po něm? Ona by po laně lézt! í části je smyčka. Stoupněte si do ní a já vás spusstavte na zábradlí." lapala po dechu, když ji velkýma rukama sevřel l na úzký okraj zábradlf. Musela se postavit, pokud nout a zlomit si vaz. Zasténala, zavřela oči a zakyla muži vděčná, že ji pevně drží za boky. l důrazně. Povzdechl si a dodal: ,,Takhle to nepůjde." usťte. Nikomu neřeknu, co se zde stalo!" i a při pohledu na zastíněnou obezděnou zahradu, ní rozprostírala, zavrávorala. Zvedl se vítr. Byla hrůvás. Jste moje budoucnost." ucnost? Neměla však čas přemýšlet, co tím mínil, čil na zábradlí a stál vedle ní. Ačkoliv byl velký boval se mrštně. . Nehýbejte se, nebo nás zabijete." šeně vyhrkla: ,,Nést mě ... " přehodil přes rameno jako pytel brambor. Vyjekla. dolů a ústy se dotýkala hrubé vlněné látky jeho kapoložil přes stehna, sklonil se a chytil provaz.

10

„Nepokoušejte se utéct a mlčte, jestli dnes v noci nechcete mít společnost," varoval ji tvrdým hlasem. Pak zabouchl dveře. V kočáru nesvítila lucerna a roletky na

obou okénkách byly stažené. Obklopovala ji naprostá tma. Našmátrala kliku, byla však z venkovní strany zajištěná. Bezmocně s ní zalomcovala a opřela se. Kočár se rozjel a kola rachotila po kočičích hlavách ulice, v níž stál dům jejího strýce. Riona byla příliš otupělá, aby plakala. Stala se zajatkyní dvou mužů a netušila, jaké úmysly s ní mají. Pokud nikdo neviděl, že ji unesli - a nic nenasvědčovalo tomu, že je někdo sleduje -, bude muset neznámým mužům čelit sama. Může tady sedět a bát se nebo najít způsob, jak jim utéct. Nejprve opět zkusila otevřít dveře, ale marně. V úložném prostoru pod sedadly objevila deky, polštáře a svíčky, a dokonce ně­ jaké oblečení, avšak žádné zbraně ani křesadlo. Nechtějí, abych kočár podpálila, pomyslela si ponuře. Našla také láhev jablečného moštu, sýr a cosi, co připomína­ lo chléb. Ukousla si kousek. Měl. .. ovesnou chuť? Najednou si vzpomněla, jak otec hovořil o potravinách, které z větší části tvořily stravu příslušníka klanu: ovesné placky. Proč ji unesl Skot? Ačkoliv by jídlo nejraději rozzlobeně odhodila, potřebovala něco sníst, aby měla sílu. Oči ji zase pálily a zlost se střídala s bezmocností. Zkusila vrazit do dveří, protože si vzpomněla, že jednou tak sluha vyrazil zaseknuté dveře, ale je-

11

nom ji rozbolelo rameno. A kdyby se jí to podařilo, mohla by po hlavě vypadnout na silnici ... Chvíli zůstala ve střehu, připravena vyskočit v okamžiku, kdy se dveře otevřou. Podupávala, třela si paže a potřásala hlavou, ale brzy jí ztěžkla víčka. Jeli dál a cesty byly hrbolatější. Pak neklidně podřimovala a svěšená hlava se jí pohupovala do rytmu jízdy. Když kočár zastavil a Riona se s trhnutím probudila, poposedla si ke dveřím, připravena vyskočit ven a utéct. Okraje kožené roletky lemoval šedý proužek světla. Rozednívalo se. V úrodném yorkshirském údolí se nacházelo hodně farem a určitě by k někte­ ré dokázala doběhnout. Zavřela oči a snažila se soustředit na pří­ tomnost, ne na strach, který jí rozbušil srdce a zrychlil dech. Záhy nato se dveře otevřely; Riona se k nim vrhla a tvrdě narazila do široké mužské hrudi. Než mohla spadnout na zem, chytil ji za paže. ,,Páni!" řekl únosce a vyznělo to spíše shovívavě než rozzlobeně. ,,Jste čertice. To se mi na mých ženách líbí." ,,Nejsem vaše žena!" ohradila se hlasitě. Snažila se vymanit ze sevření. ,,Pomoc!" vykřikla. Její hlas se rozplynul v širé krajině. Slunce se právě objevilo nad horizontem a osvětlovalo zvlněné pozemky lemované zídkami, kam až oko dohlédlo.JY(ísty stály kamenné stodoly uprostřed zeleného pole a na rozlehlých pastvinách se pásly ovce a dobytek. Ranní vánek rozvlnil zelené obilí, které dozraje na podzim. Riona ochabla a muž s ní trochu zatřásl, což jí už začínalo být nemilé. Znovu se pokusila odtáhnout, ale jeho sevření nepovolilo. Na pažích cítila silné prsty. ,,Pustím vás, když mi slíbíte, že se nepohnete. Kdybych vás musel honit před snídaní. .. " Zmlkl. Vzhlédla k němu - a poprvé svého únosce spatřila. Vlnité čer­ né vlasy by mu dosahovaly na ramena, kdyby je neměl spletené do copánku. Nebyl pohledný jako někteří muži v Londýně, kteří používali pudr a různá líčidla k zakrytí vad na pleti. Jeho mužná tvář s drsnými rysy jí přesto připadala přitažlivá. Slabé denní svět12

lo dodávalo šedým očím pod hustým obočím střibrný výrazné lícní kosti a rty semknuté do tenké linky J mem, že nejsou schopny úsměvu. Riona zarnrkla a ztuhla. Proč by mě mělo zajímat usmívat? blesklo jí hlavou. Soustředila pozornost na bradě, důkaz, že je určitě mizera. Upřela zrak na pi: kem kalhot a na pásek k meči přehozený přes ramc šikmo přes hrudník. Únosce si ji prohlížel stejně zaujatě. ,,Chcete, aby se nepohnula? Pořád ji žádáte, ab) co nechce dodržet," promluvil kočí za jeho zády :i nem. Riona ustoupila o krok dozadu. Dotýkala se sic usoudila, že bude lepší, když na oba muže bude vid1 ni podíval se zájmem v hnědých očích. Přestože m nek, zpod čepice mu vyklouzlo několik nezkrotnýct vých kudrn. Únosce se otočil ke kočímu. ,,Jestli se nezklidní, spoutat." „Takové zacházení nestrpím," řekla a její hlas „Chci vědět, proč jste mě unesl a jaké zlotřilosti js val!" Zvedl tmavé obočí, ale jeho výraz zůstal netečn: riono, jsem vůdce klanu McCallumových. Před mr otcové domluvili naše manželství. Přijel jsem, ab) oženil."

13

bolelo rameno. A kdyby se jí to podařilo, mohla by po <lnout na silnici. .. zůstala ve střehu, připravena vyskočit v okamžiku, kdy tevřou. Podupávala, třela si paže a potřásala hlavou, ale žkla víčka. Jeli dál a cesty byly hrbolatější. Pak neklidovala a svěšená hlava se jí pohupovala do rytmu jízdy. očár zastavil a Riona se s trhnutím probudila, poposedeřím, připravena vyskočit ven a utéct. Okraje kožené oval šedý proužek světla. Rozednívalo se. V úrodném ém údolí se nacházelo hodně farem a určitě by k někte­ doběhnout. Zavřela oči a snažila se soustředit na pří­ e na strach, který jí rozbušil srdce a zrychlil dech. to se dveře otevřely; Riona se k nim vrhla a tvrdě natroké mužské hrudi. Než mohla spadnout na zem, chytil řekl únosce a vyznělo to spíše shovívavě než rozzlobeertice. To se mi na mých ženách líbí." n vaše žena!" ohradila se hlasitě. Snažila se vymanit ze omoc!" vykřikla. se rozplynul v širé krajině. Slunce se právě objevilo ntem a osvětlovalo zvlněné pozemky lemované zídkaoko dohlédlo. Místy stály kamenné stodoly uprostřed Dle a na rozlehlých pastvinách se pásly ovce a dobytek. rozvlnil zelené obilí, které dozraje na podzim. habla a muž s ní trochu zatřásl, což jí už začínalo být vu se pokusila odtáhnout, ale jeho sevření nepovolilo. ítila silné prsty. vás, když mi slíbíte, že se nepohnete. Kdybych vás před snídaní ... " Zmlkl. k němu- a poprvé svého únosce spatřila. Vlnité čer­ mu dosahovaly na ramena, kdyby je neměl spletené Nebyl pohledný jako někteří muži v Londýně, kteří dr a různá líčidla k zakrytí vad na pleti. Jeho mužná · rysy jí přesto připadala přitažlivá. Slabé denní svět-

12

lo dodávalo šedým očím pod hustým obočím stříbrný nádech. Měl výrazné lícní kosti a rty semknuté do tenké linky působily dojmem, že nejsou schopny úsměvu. Riona zamrkla a ztuhla. Proč by mě mělo zajímat, jestli se umí usmívat? blesklo jí hlavou. Soustředila pozornost na jizvu na jeho bradě, důkaz, že je určitě mizera. Upřela zrak na pistoli za opaskem kalhot a na pásek k meči přehozený přes rameno a vedený šikmo přes hrudník. Únosce si ji prohlížel stejně zaujatě. ,,Chcete, aby se nepohnula? Pořád ji žádáte, aby slíbila něco, co nechce dodržet," promluvil kočí za jeho zády zdvořilým tónem. Riona ustoupila o krok dozadu. Dotýkala se sice kočáru, ale usoudila, že bude lepší, když na oba muže bude vidět. Kočí se na ni podíval se zájmem v hnědých očích. Přestože měl také copánek, zpod čepice mu vyklouzlo několik nezkrotných ohnivě zrzavých kudrn. Únosce se otočil ke kočímu. ,,Jestli se nezklidní, budu ji muset spoutat." ,,Takové zacházení nestrpím," řekla a její hlas zněl prázdně. ,,Chci vědět, proč jste mě unesl a jaké zlotřilosti jste si naplánoval!" Zvedl tmavé obočí, ale jeho výraz zůstal netečný. ,,Lady Catriono, jsem vůdce klanu McCallumových. Před mnoha lety naši otcové domluvili naše manželství. Přijel jsem, abych se s vámi oženil."

13