OBSAH
ÚVOD .. . .. . ..... . ....... . .................. . ............ 7 I.
6.
„Pane, ty víš, ie té mám (jenom) rád ... " ...... .. . . ........ 83 Ježíš v Getsemanech . .. ................ . .. . ....... . .... 85
PODSTATA PŘÍMLUVNÉ MODLITBY ................. 10
I. Ježíš Kristus -
Přímluvce
2.
Přímluva
3.
Přinést potřebného před
4.
Přesila
Postupné vrůstání do pravdy ........................... 81
............................... 17
jako účast na Kristově poslání ....... . .......... 20 Ježíše . . ............ . .. . ........ 26
»Za oponou" ................................... 28
„Pane, otevři mu oči!" .......... . .................. . ... . 29 Danielova modlitba . .. . ........ . ....... .. . ........ . .... 30 Skuteční a falešní proroci ............................... 31 Mojžíš a Jozue na bojišti ........ . . ... ............. . ..... 33 II. POSTOJE ZNEHODNOCUJÍCÍ MODLITBU ............ 35
IV. POSTOJE NÁSOB[Cl ÚČINNOST MODLITBY ......... 88 I. Opírat se o Boží spravedlnost .................... .' . . .... 89 2.
Prosit s vírou a s
důvěrou
................ . ......... . .. . 92
Trojnožka důvěry . ....................... . . .. . .. ..... . . 95 3. Prosit v Ježíšově jménu ............................... 100
Princip multiplikace ................ . ...... . .... . ..... 101 Monika a Augustin ................................... 103 4.
Široké srdce ......................................... 105
5.
Připravenost
podílet se na vyslyšení ................ . ... 108
1. Lidské představy úspěchu .............................. 36 2.
Pohanský přístup k modlitbě ..... ... .......... ... ..... .41
3.
Zákonictví v
modlitbě
......... . ...................... .47
4. Manipulace „přes satelit" ............................... 50 nadřazenosti
................................... 53
5.
Postoj
6.
Neodpuštění
7.
Postoj trpitelství ..................... . ................ 58
........ . ............... . ................ 56
III. PRAVDIVÁ MODLITBA .............................. 62 I.
Odložit své starosti a trápeni? ........................... 64
Chválící a vyčítající paní ............................... 65 2.
Chvála a děkováni „za každou cenu" ....... . .. . ...... . .. . 67
3. Jobova ryzí modlitba ................. . ................ 71 4.
Emauzští učedníci .................................... 76
5.
Vylévat srdce i naslouchat . ............ . ...... . ......... 78
MÍSTO ZÁVĚRU .................................. . ... . 112 Naléhavá modlitba (Jacques Loew) .... .......... . .. .. ....... 112
OBSAH
ÚVOD ....................... . ......... . .......... . ...... 7 I.
PODSTATA PŘÍMLUVNÉ MODLITBY . ............ . ... 10
1.
Ježíš Kristus - Přímluvce .......... . ............. . ...... 17
6.
Postupné vrůstání do pravdy ........................... 81
„Pane, ty víš, že tě mám (jenom) rád .. . " .......... . ....... 83 Ježíš v Getsemanech .................................. . 85
2.
Přímluva jako účast na Kristově poslání ........... . ...... 20
IV. POSTOJE NÁSOBÍCÍ ÚČINNOST MODLITBY ........ . 88
3.
Přinést potřebného před Ježíše ....... . ...... . ........... 26
1.
Přesila „za oponou" ..... . ............. . ..... . ....... . . 28
2.
4.
„Pane, otevři mu oči!" . ... . ...... . ..... . . . .............. 29 Danielova modlitba ...... . ........ . . . ........... . ...... 30 Skuteční a falešní proroci ...... . ... . . . .................. 31 Mojžíš a Jozue na bojišti ........ . .............. . ........ 33
Opírat se o Boží spravedlnost .......... . ...... ·.......... 89 Prosit s vírou a s důvěrou ...... . .......... . ........... . 92
Trojnožka 3.
důvěry
......... . ........ . . . .. . ..... . ...... . · 95
Prosit v Ježíšově jménu ....... . ........... . .......... . 100
Princip multiplikace ..... . . .......... . ........ . ....... 10 1 Monika a Augustin ...... . .... . . . .. . ... . ............. . 103 4. Široké srdce .... . ....... . ............................ 105
11. POSTOJE ZNEHODNOCUJÍCÍ MODLITBU ......... . .. 35
5.
Připravenost podílet se na vyslyšení .......... . ......... 108
1.
Lidské představy úspěchu .......................... . ... 36
2.
Pohanský přístup k modlitbě ................ . .. . ... . ... 41
MÍSTO ZÁVĚRU
3.
Zákonictví v modlitbě ........................ . ....... .47
Naléhavá modlitba (Jacques Loew) ... . .... . ................. 112
4. Manipulace „přes satelit" ............................... 50 5. Postoj nadřazenosti ................ . .................. 53 6.
Neodpuštění .. . ..... . ......................... . ... . .. 56
7.
Postoj trpitelství ................. . ..... .. ..... . ....... 58
HI. PRAVDIVÁ MODLITBA ... . ... . ............. . . . ...... 62 1. Odložit své starosti a trápení? .............. . ............ 64
Chválící a vyčítající paní ......... . ................. . ... 65 2.
Chvála a děkování „za každou cenu" . . . ............ . . . ... 67
3. Jobova ryzí modlitba .............. . ........... . ....... 71 4. Emauzští učedníci ... . . . ... . ..... . . ................... 76 5.
Vylévat srdce i naslouchat .............................. 78
112
Kateřina
Lachmanová Doporučujeme:
Síla přímluvné
modlitby Cyril John Pozvání k přímluvné
Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Praze roku 2017 jako svou 2103. publikaci Vydání druhé V edici Malý duchovní život svazek 95 Odpovědná redaktorka Ludmila Martinková Biblické citace z Českého ekumenického překladu Bible užity se souhlasem České biblické společnosti Obálka Václav Peták Grafická úprava a sazba Studio Jakub Ku bů Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
modlitbě
Kateřina Vězení
Lachmanová s klíčem uvnitř
Kateřina Lachmanová Kotva naděje
Kateřina Lachmanová Terezie z Lisieux a Silván z Athosu
Modlitba za druhé a za Další tituly, které by vás mohly zaujmout:
www.ikarmel.cz/autor/lachmanova-katerina Všechna knihkupectví KNA jsou odběrným i místy obchodu www.ikarmel.cz.
ikarmel.cz
svět
ÚVOD
Přímluvná modlitba
není úplně totéž co prosebná modlitba. Prosit mohu jak za druhé, tak i jen za sebe a za své potřeby. Prosit za sebe není nic špatného, Písmo nás často vybízí, abychom se obraceli na Boha s dětskou dů věrou ve všech svých potřebách. Na rozdíl.od prosby je ale přímluva zaměřena především na druhé a jejich potřeby.
Přímluvná
modlitba vytryskne naprosto spontánně, když se v člověku setkají víra v Boha a láska k bližnímu: Víra v Boha, protože přímluvou vyznáváme, že Bůh může a chce vykonat pro druhého dobro neskonale větší, než jakého je schopen člověk. A láska k bližnímu, protože nebýt lhostejný k nouzi druhého a chtít pro druhé dobro je projevem lásky. V mnoha případech totiž chceme pro někoho skutečně to nejlepší, ale nemů žeme mu to dát; zde se otevírá prostor pro přímluvnou modlitbu. Někdy však můžeme mít pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člo věk může konat. Nevalné mínění o účinnosti modliteb se projevuje i v našich řečech, pokud třeba někoho povzbuzujeme v jeho nemoci či stárnutí slovy: ,,Když už nic jiného nemůžete dělat, tak se aspoň modlete!" Jistě že není špatné přizvat nemocné k přímluvné modlitbě, obzvlášť máme-li pro ně konkrétní úmysl; jednak tím mohou vykonat mnoho dobra a jednak je to může vytrhnout z pocitu zbytečnosti, který bývá někdy těžším břemenem než sama nemoc. Je známo, že Matka Tereza 7
si právě z nemocných udělala celou armádu přímluvců za ostatní její díla. Problém je ta znevažující formulace ,,tak se aspoň modlete", jako by modlitba byla tou nejméně efektivní činností, kterou člověk může pro druhé a pro svět dělat. Přímluvná modlitba je však duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli jen nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo v dané chvíli nemohou. Skrze ni se v neviditelné sféře odehrává duchovní zápas, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem. A projeví se vždycky, i když ne vždycky přesně podle našich očekávání. Velká přímluvkyně sv. Terezie z Lisieux přirovnala přímluvnou modlitbu k páce, jejíž pomocí chtěl kdysi Archimedes pohnout světem:
v modlitbě za druhé bránil nebo ji v zárodku znehodnocoval. Jestliže pak před Boží tváří stanou další přímluv ci, kteří Bohu „ nedopřejí klidu, dokud neobnoví Jeruzalém" (Iz 62,7), určitě svět nezůstane úplně stejný.
Jeden učenec řekl: ,,Dejte mi páku, opěrný bod a pozdvihnu svět." To, čeho nemohl dosáhnout Archimedes, protože se jeho žádost neobracela k Bohu (a byla míněna jen v materiálním smyslu slova), toho svatí dosáhli v naprosté úplnosti. Všemohoucí jim dal opěrný bod: Sám sebe a jen sebe! Jako páku jim dal modlitbu, která zapaluje ohněm lásky, a tak pozdvihli svět a takto ho stále pozvedají svatí, kteří stále bojují, a takto ho budou pozvedat budoucí svatí až do konce věků. 1
Po přečtení této knihy se možná v někom znovu rozhoří touha vstoupit do dobrodružství přímluvné mod-
litby, do této zvláštní spolupráce s Bohem na jeho díle záchrany, na díle pozvednutí světa. Někdo jiný u sebe zase objeví „žábu na prameni", vnitřní postoj, který mu 1)
8
Terezie z Lisieux, Příběh jedné duše. Autobiografické spisy, Karmelitánské nakladatelství, 2016, s. 329.
9
si právě z nemocných udělala celou armádu přímluvců za ostatní její díla. Problém je ta znevažující formulace ,,tak se aspoň modlete", jako by modlitba byla tou nejméně efektivní činností, kterou člověk může pro druhé a pro svět dělat. Přímluvná modlitba je však duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli jen nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo v dané chvíli nemohou. Skrze ni se v neviditelné sféře odehrává duchovní zápas, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem. A projeví se vždycky, i když ne vždycky přesně podle našich očekávání. Velká přímluvkyně sv. Terezie z Lisieux přirovnala přímluvnou modlitbu k páce, jejíž pomocí chtěl kdysi Archimedes pohnout světem:
v modlitbě za druhé bránil nebo ji v zárodku znehodnocoval. Jestliže pak před Boží tváří stanou další přímluv ci, kteří Bohu „nedopřejí klidu, dokud neobnoví Jeruzalém" (Iz 62,7), určitě svět nezůstane úplně stejný.
Jeden učenec řekl: ,,Dejte mi páku, opěrný bod a pozdvihnu svět." To, čeho nemohl dosáhnout Archimedes, protože se jeho žádost neobracela k Bohu (a byla míněna jen v materiálním smyslu slova), toho svatí dosáhli v naprosté úplnosti. Všemohoucí jim dal opěrný bod: Sám sebe a jen sebe! Jako páku jim dal modlitbu, která zapaluje ohněm lásky, a tak pozdvihli svět a takto ho stále pozvedají svatí, kteří stále bojují, a takto ho budou pozvedat budoucí svatí až do konce věků. '
Po přečtení této knihy se možná v někom znovu rozhoří touha vstoupit do dobrodružství přímluvné mod-
litby, do této zvláštní spolupráce s Bohem na jeho díle záchrany, na díle pozvednutí světa. Někdo jiný u sebe zase objeví „žábu na prameni", vnitřní postoj, který mu l)
8
Terezie z Lisieux, Příběh jedn é du še. A utobiografické spisy, Karmelitánské nakladatelství, 2016, s. 329.
9
I. PODSTATA PŘÍMLUVNÉ MODLITBY
Berte na sebe břemena jedni druhých, a tak naplníte zákon Kristův (Gal 6,2).
Přímluvná modlitba není jednoduché téma. Prolíná se v ní totiž hned několikero tajemství naší víry. Tajemství ne v tom smyslu, že by se o těchto skutečnostech nedalo nic dozvědět nebo že by nám byly naprosto skryty, ale proto, že naše chápání v mnoha ohledech přesahují. Jejich plný význam tady na zemi nikdy neobsáhneme, tudíž jej pouze s obtížemi dokážeme uchopit do slov; jak kdosi řekl, v teologii vlastně „koktáme o Neviditelném". V první řadě jde o tajemství těla Kristova - církve, tajemství naší bytostné sounáležitosti v Kristu. Příbuz ným pojmem je také communio sanctorum, společen ství svatých, přičemž nejde jen o kanonizované světce nebo o nebešťany, ale právě o sounáležitost všech, kteří patří ke Kristu, ať už tady na zemi nebo ve slávě. Křesťanství není a nemůže být náboženstvím individualistů. Skrze přímluvnou modlitbu vyznáváme, že tak jako patříme neoddělitelně k našemu Pánu Ježíši Kristu, který nás vyk<;mpil a zastává se nás u Otce, tak patříme i k sobě navzájem. Jinými slovy, modlíme-li se za sebe navzájem, uvědomujeme si, že jsme všichni napojeni tajemným způsobem na Krista, a tím jsme spojeni i mezi sebou. Jsme údy jeho tajemného těla, jsme v něho „naroubováni", jsme s ním srostlí, jak říká Písmo (srov. Řím 6,5). Boží milost - na Východě by řekli
rovnou Duch Svatý - proudí v tomto těle jako jeho neviditelná míza a my si ji můžeme navzájem předávat, tak jak ji Kristus předal a předává i nadále nám. Ale nejen to. U vědomí, že jsme všichni vyšli z rukou jediného Stvořitele, můžeme stále hlouběji vnímat i sounáležitost s celým lidským pokolením, ba dokonce s celým stvořením. S tímto vědomím sounáležitosti, které se probouzí všude tam, kde vyroste živá víra v Krista, vždycky úzce souvisela modlitba velkých svět ců-přímluvců. Nádherně to vyjadřuje několik veršů Jana Zahradníčka: Pochopil jsem Krev Beránka Velikonočního skrápěla všechny a přes celou historii rozptýlené kosti Adamovy se sbíraly s úpěním ... . . .v jediné Tělo jehož žádná částečka nám nemůže býti lhostejná. Nemůžeme nemilovat ani nejvzdálenější příslušníky nejvzdálenějších plemen tím méně všechny své ... 2 Přímluvná
modlitba je také projevem poslušnosti slovu Písma, které rovněž staví na naší sounáležitosti v těle Kristově: ,,Berte na sebe břemena jedni druhých, a tak naplníte zákon Kristův" (Gal 6,2). Dokonce platí, že důvěrnost vztahu ke Kristu a schopnost otevřít se v nefalšovaném soucítění svým bližním, kteří jsou obtíženi břemeny, musí jít ruku v ruce, jinak vytváříme jakousi pseudospiritualitu. vůči
2)
10
Jan
Zahradníček,
Znamení moci. 11
I. PODSTATA PŘÍMLUVNÉ MODLITBY
Berte na sebe břemena jedni druhých, a tak naplníte zákon Kristův (Gal 6,2).
Přímluvná modlitba není jednoduché téma. Prolíná se v ní totiž hned několikero tajemství naší víry. Tajemství ne v tom smyslu, že by se o těchto skutečnostech nedalo nic dozvědět nebo že by nám byly naprosto skryty, ale proto, že naše chápání v mnoha ohledech přesahují. Jejich plný význam tady na zemi nikdy neobsáhneme, tudíž jej pouze s obtížemi dokážeme uchopit do slov; jak kdosi řekl, v teologii vlastně „koktáme o Neviditelném". V první řadě jde o tajemství těla Kristova - církve, tajemství naší bytostné sounáležitosti v Kristu. Příbuz ným pojmem je také communio sanctorum, společen ství svatých, přičemž nejde jen o kanonizované světce nebo o nebešťany, ale právě o sounáležitost všech, kteří patří ke Kristu, ať už tady na zemi nebo ve slávě. Křesťanství není a nemůže být náboženstvím individualistů. Skrze přímluvnou modlitbu vyznáváme, že tak jako patříme neoddělitelně k našemu Pánu Ježíši Kristu, který nás vykoupil a zastává se nás u Otce, tak patříme i k sobě navzájem. Jinými slovy, modlíme-li se za sebe navzájem, uvědomujeme si, že jsme všichni napojeni tajemným způsobem na Krista, a tím jsme spojeni i mezi sebou. Jsme údy jeho tajemného těla, jsme v něho „naroubováni", jsme s ním srostlí, jak říká Písmo (srov. Řím 6,5). Boží milost - na Východě by řekli
rovnou Duch Svatý - proudí v tomto těle jako jeho neviditelná míza a my si ji můžeme navzájem předávat, tak jak ji Kristus předal a předává i nadále nám. Ale nejen to. U vědomí, že jsme všichni vyšli z rukou jediného Stvořitele, můžeme stále hlouběji vnímat i sounáležitost s celým lidským pokolením, ba dokonce s celým stvořením. S tímto vědomím sounáležitosti, které se probouzí všude tam, kde vyroste živá víra v Krista, vždycky úzce souvisela modlitba velkých svět ců-přímluvců. Nádherně to vyjadřuje několik veršů Jana Zahradníčka: Pochopil jsem Krev Beránka Velikonočního skrápěla všechny a přes celou historii rozptýlené kosti Adamovy se sbíraly s úpěním ... . . .v jediné Tělo jehož žádná částečka nám nemůže býti lhostejná. Nemůžeme nemilovat ani nejvzdálenější příslušníky nejvzdálenějších plemen tím méně všechny své ... 2 Přímluvná modlitba je také projevem poslušnosti vůči slovu Písma, které rovněž staví na naší sounáležitosti v těle Kristově: ,,Berte na sebe břemena jedni dru-
hých, a tak naplníte zákon Kristův" (Gal 6,2). Dokonce platí, že důvěrnost vztahu ke Kristu a schopnost otevřít se v nefalšovaném soucítění svým bližním, kteří jsou obtíženi břemeny, musí jít ruku v ruce, jinak vytváříme jakousi pseudospiritualitu.
2)
10
Jan
Zahradníček,
Znamení moci.
Kateřina
Lachmanová Síla přímluvné modlitby Z.vydání Někdy
máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumějí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.
~ karmelitánské ~ nakladatelství kna.cz
I
ISBN
9 78-80-7 195-99 2-2
1111 11 11 11111111111 11111111111
ikarmel.cz
9 788071 959922