Issuu

--,---~

'·

Obsah 5

Úvodem Zmizelá vesnice Glasendorf očima rodáka Aloise Zierise

Syn kulaka z Čisté v Krkonoších

Alžběta Rusová z Maršova: My jsme nikdy nehajlovali

Nebojácný chlapíkJosefBurda

Gustav Sturm: Každá válka je zločin proti lidskosti Marie Zedníčková vždy věřila v dobré lidi

90 107

Václav Šrajer z „českého pytle"

121

Budař ze Světlé hory Alois Tippelt

138

V Mrklově to dříve žilo, vzpomíná Božena Machová

153

Vysídlení rodiny Lahrových

169

Dcera roudnických perlařů Božena Kavánová

180

Libor Oušek

KRKONOŠŠTÍ RODÁCI VZPOMÍNAJÍ Vydalo Vydavatelství VÍKEND s. r. o., 2017 Redaktorka Daniela Řezníčková Obálka Studio VVG Sazba Jan Viener, Vimperk Tisk Akcent tiskárna Vimperk s. r. o. ISBN 978-80-7433-193-0

© Snímky uvnitř knihy sbírky Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí, Libor Dušek, Kamila Antošová, archiv rodiny Vejnarovy (malé foto na obálce) a soukromé archivy pamětníků © Snímek na obálce Jiří Bruník © Editor Vydavatelství VÍKEND s. r. o., 2017 www.vydavatelstvivikend.cz

Libor Dušek (•J 983) je absolventem doktorského studia na Ústavu etnologie FF UK a Mgr. studia Sociální antropologie na Univerúté Pardubice. Od roku 201 Opracuje jako etnolog v Krkonošském muzeu Správy KRNAP ve Vrchlabí.

Úvodem

rory s pamětníky probíhaly v rámci dlouhodobégického výzkumu v Krkonoších a blízkém Podkterý v regionu realizuji od dubna 2010 coby etkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí. a metody jsem s lidmi vedl tzv. řízené rozhovory, sah jsem konfrontoval se soukromými i jinými 1i prameny a tematickou literaturou a po zpracotorizoval. To v praxi znamená, že jsem se ptal na časová období a události ze života krkonošských :bo lidí do Krkonoš po válce přistěhovaných, vše tával na diktafon, přepsal, porovnal s objektiv~atelně platnými historickými fakty (například z osobních dokumentů, dokumenty ze SOkA SOkA Semily, dobovým tiskem, odbornou lite:p.), literárně „učesal" a poté pamětníka navštívil ě a celý text s ním prošel, případně poopravil či získal jeho svolení k publikování. nto místě bych rád poděkoval především všem ům, kteří byli ochotni své životní zkušenosti sdě ze publikovat a též pro publikaci poskytli cenné otografie, důležitou složku vizuálně dokreslují,říběhy. Velký dík patří Haně ]iiptnerové a Soně které mi pomohly s rozhovorem a překladem ého jazyka (Alois Zieris a Egon Lahr), fotografKRNAP Kamile Antošové za portréty Alžběty Marie Zedníčkové a Jiřímu Baštovi za grafické tí mapy zaniklých Sklenářovic a Lence Vejnarové ní otisknutí fotky z jejího rodinného archivu. Libor Dušek, etnolog, Hořejší Vrchlabí, 30. 4. 2017

Zmizelá vesnice Glasendorf očima rodáka Aloise Zierise Alois Zieris se narodil roku 1936 v Glasendorfu-Sklenářovicích, kde jeho předci žili a hospodařili po staletí. jako desetiletý chlapec musel domov opustit stejně jako všichni

Aloise Zierise k rodišti neustále váže velmi silné vnitřní pouto. Když se politická situace v NDR, kde začala jeho rodina nový život, do jisté míry stabilizovala a dostal povolení, jel se do Glasendorfu podívat. Psal se rok 1965 a od té doby se pravidelně několikrát do roka do jediné zaniklé obce v Krkonoších společně s rodinou a blízkými vrací. Pečuje o památník obětem 1. světové války a kříž s Kristem, jedny z mála hmotných pozůstatků a němých svědků minulosti dříve prosperující hospodářské obce restaurovaných v 90. letech lidmi okolo společnosti Veselý výlet

Krkonosští rodáci vzpomínají

obyvatelé obce mluvící ze sta procent německy. V pováleč ných letech neměl nikdo zájem místo bez elektřiny a kvalitní komunikace dosídlit, tudíž bohužel jedna z nejstarších krkonošských vesnic zpustla a de facto zmizela z mapy i všeobecného povědomí. Na počátku 50. let byly zbytky domů rozebrány a cihly odvezeny coby stavební materiál na Slovensko. Měli jsme tu možnost s panem Zierisem projít celé údolí a zaznamenat jeho vzpomínky vztahující se ke konkrétním místům a osobám. Paměť má bodrý chlapík, jenž v profesním životě dosáhl hodnosti generála v Národní lidové armádě NDR, výjimečnou a výtečnou. Následující řádky jsou tedy stručnou rekonstrukcí historie vesnice, ale především jejich prostřednictvím - alespoň napapíře - ožívá každodennost Glasendorfu, jak ji pamětník vnímal do června 1946. Prosíme laskavého čtenáře, aby text konfrontoval se schematickou mapkou čísel popisných, otištěnou na stránce 9. K historii Glasendorfu První rozdělení země na Trutnovsku proběhlo v roce 1006. Tou dobou se to tady ještě nenazývalo Glasendorf. V Huttelově kronice je doloženo, že v roce 1009 tu první obyvatelé založili sklárnu a první název byl Glasesdorf. Nikdy jsem ale nenašel místo, kde mohla sklárna být. Mluví se též o třech sklárnách, co tu stály, ale to není doloženo. Tou dobou to tu bylo české a lidé zde bydlící byli Slované. Německá kolonizace začala až s rokem 1250. V této první vlně přicházeli řemeslníci, obchodníci a sedláci. Mezi lety 1250-1380 vzniklo na Trutnovsku šest vesnic a dvě města - Trutnov a Hostinné. Během tohoto osídlení vznikly na území Glasendorfu tři zemědělské usedlosti. Český král 8

Krkonošští rodáci vzpomínají

• obce mluvící ze sta procent německy. V pováleč ~h neměl nikdo zájem místo bez elektřiny a kvaiunikace dosídlit, tudíž bohužel jedna z nejstarnošských vesnic zpustla a de facto zmizela z mapy ného povědomí. Na počátku 50. let byly zhytky r,ebrány a cihly odvezeny coby stavební materiál rzsko. Měli jsme tu možnost s panem Zierisem prodolí a zaznamenat jeho vzpomínky vztahující se étním místům a osobám. Paměť má bodrý chlapík, ·ofesním životě dosáhl hodnosti generála v Národní -mádě NDR, výjimečnou a výtečnou. Následující 1u tedy stručnou rekonstrukcí historie vesnice, ale mjejich prostřednictvím - alespoň napapíře - ožíodennost Glasendorfu, jak ji pamětník vnímal do 946. ne laskavého čtenáře, aby text konfrontoval se sche! mapkou čísel popisných, otištěnou na stránce 9.

torii Glasendorfu rozdělení země na Trutnovsku proběhlo v roce )U dobou se to tady ještě nenazývalo Glasendorf. !lově kronice je doloženo, že v roce 1009 tu prvLtelé založili sklárnu a první název byl Glasesdorf ;em ale nenašel místo, kde mohla sklárna být. Mlu.o třech sklárnách, co tu stály, ale to není doloženo. Jou to tu bylo české a lidé zde bydlící byli Slované. ká kolonizace začala až s rokem 1250. V této první lCházeli řemeslníci, obchodníci a sedláci. Mezi lety 380 vzniklo na Trutnovsku šest vesnic a dvě města 10v a Hostinné. Během tohoto osídlení vznikly na Glasendorfu tři zemědělské usedlosti. Český král

Krkonošští rodáci vzpomínají

Zmizelá vesnice Glasendorfočima rodáka Aloise~

během kolonizace ustanovil, že musí vznikat selské dvory o rozloze 100 hektarů. To bylo proto, aby pro další generace bylo možné ještě další rozdělení mezi syny, aby byli životaschopní další dva, tři dvory. Během pozdějšího osídlení byly přidělovány menší části půdy. První dvě rodiny, co přišly sem, byly Seidlovi, ti dostali 200 hektarů, a tře

tí rodina Zierisovi. Ti osídlili letní stranu údolí vedoucí k Rýchorám. To jsem vyvodil ze starých kronik a pozemkových knih (s tímto brzkým osídlením řada historiků nesouhlasí, pozn. aut.). Zimní strana, která není tak výhodná pro živobytí, byla osídlena později. Odkud přesně Zierisové přišli, bohužel nevím. Pátrali jsme, ale pravděpodobně z jižních německy mluvících zemí, odkud přicházela většina kolonistů. V druhé vlně kolonizace, po roce 1530, přicházeli do Krkonoš hlavně ti, co těžili rudu. Ti byli z Alp, z Tyrol a také ze Saska, kde se těžilo stříbro. Při první vlně bylo osídleno hlavně podhůří, v druhé vlně údolí Úpy a Labe a ve třetí vlně, která začala rokem 1560 a byla spojená s kácením lesa, přišli dřevaři z Tyrolska, Štýrska a Salcburska a ti osídlili vyšší polohy hor, čímž vznikly luční enklávy a budní hospodářství. Čísla popisná 1-39 byla postavena do roku 1750, ostatní potom, nejmladší dům bylo stavení kováře Hampela. Ve vesnici nebyly žádné ploty, všechny zahrady byly otevřené a volně přístupné, cesty vedly přes pozemky a dalo se po nich volně chodit, žádné omezení, tak jako je to dneska v Rakousku. Oplocení bylo jen tam, kde to bylo nutné kvůli zvířatům. Zvěř velké škody nedělala, protože tu nebylo tolik lesa a zvěře, všechno byla většinou zemědělská půda. Pořádaly se zde hony na lišky a jeleny.

Sklenářovice

na historické pohlednici z 20. let 20. stolt

V potoce se těžilo zlato, při rýžování zlata se hloubilo až o dva metry. Těžilo se prý už v 9. a Zlato se naplavilo z hor, bylo v oblasti od Jans1 až po Rudník v hloubce 2-3 metry. Cesta napra Babí, po ní se často chodilo, s Babím byly čilť Roku 1655 tu sjela lavina, stály tu dva malé do neměly žádné velké pozemky, tzv. chalupníci, a z nich byli i Zierisové. Našly se tam i tkalcovské horu je to nejpříkřejší svah, dnes tam jsou strom nebyly, proto tam mohla lavina sjet.

Každodenní život v Glasendorfu Vzhledem k tomu, že už jako malý kluk jser všímal svého okolí, tak se pokusím popsat něk a jejich prostřednictvím vylíčit všechny podstatn ty ze života místních obyvatel. Zde stál dům č. p.

.,~,-

Krkonošští rodáci vzpom{nají

lonizace ustanovil, že musí vznikat selské dvory 100 hektarů. To bylo proto, aby pro další genemožné ještě další rozdělení mezi syny, aby byli 1pní další dva, tři dvory. Během pozdějšího osíd)řidělovány menší části půdy. První dvě rodiny, :em, byly Seidlovi, ti dostali 200 hektarů, a tře Zierisovi. Ti osídlili letní stranu údolí vedoucí lm. To jsem vyvodil ze starých kronik a pozemih (s tímto brzkým osídlením řada historiků nesou. aut.). Zimní strana, která není tak výhodná pro ,yla osídlena později. přesně Zierisové přišli, bohužel nevím. Pátrae pravděpodobně z jižních německy mluvících :ud přicházela většina kolonistů. V druhé vlně e, po roce 1530, přicházeli do Krkonoš hlavně ti, 1du. Ti byli z Alp, z Tyrol a také ze Saska, kde se )ro. Při první vlně bylo osídleno hlavně podhůří, .ně údolí Úpy a Labe a ve třetí vlně, která začala 60 a byla spojená s kácením lesa, přišli dřevaři 1, Štýrska a Salcburska a ti osídlili vyšší polohy vznikly luční enklávy a budní hospodářství. opisná 1-39 byla postavena do roku 1750, ostatnejmladší dům bylo stavení kováře Hampela. Ve byly žádné ploty, všechny zahrady byly otevřené řístupné, cesty vedly přes pozemky a dalo se po ě chodit, žádné omezení, tak jako je to dneska ku. Oplocení bylo jen tam, kde to bylo nutné atům. Zvěř velké škody nedělala, protože tu nelesa a zvěře, všechno byla většinou zemědělská ádaly se zde hony na lišky a jeleny.

Zmizelá vesnice Glasendorf očima rodáka Aloise Zierise

Sklenářovice

na historicképohlednici z 20. let 20. století

V potoce se těžilo zlato, při rýžování zlata se řečiště vyhloubilo až o dva metry. Těžilo se prý už v 9. a 10. století. Zlato se naplavilo z hor, bylo v oblasti od Janských Lázní až po Rudník v hloubce 2-3 metry. Cesta napravo vede do Babí, po ní se často chodilo, s Babím byly čilé kontakty. Roku 1655 tu sjela lavina, stály tu dva malé domky, které neměly žádné velké pozemky, tzv. chalupníci, a v jednom z nich byli i Zierisové. Našly se tam i tkalcovské stavy. Nahoru je to nejpříkřejší svah, dnes tam jsou stromy, ale dříve nebyly, proto tam mohla lavina sjet.

Každodenní život v Glasendorfu Vzhledem k tomu, že už jako malý kluk jsem si hodně všímal svého okolí, tak se pokusím popsat některá místa a jejich prostřednictvím vylíčit všechny podstatné momenty ze života místních obyvatel. Zde stál dům č. p. 1, hostinec

788074 331930