Issuu

-lose? Panebože. Copak ty dnešní šoky nikdy neskonvrátím, zlatíčko. Slibuju. Nepůjdu nikam asi tak ... .. To ti taky slibuju. Ženě s tvými zkušenostmi by to sné. Řekl bych, že u vás ve stodole jsem nebyl moc I, co?" n sklouzl ke kraji postele a postavil se. V ohbí jedné I syna, zatímco druhou si upravoval opasek. Má prav:ná a jeho touha se nedá přehlédnout. ame. Byl jsi nejlepší." A měla pravdu.

nakladatelství OLDAG

Jackie lvie

Lá§k.a pfe§ oceán

Z anglického originálu LAJRD OF BALLANCLAIRE, vydaného nakladatelstvím ZEBRA BOOKS, New York, přeložila Stanislava Míčková, 2017. První vydání. Edice Orchidej, svazek 117. Obálku zpracoval Marek Šebesta. Redakce Věra Slaninová. Vydala Dagmar Pazderová - OLDAG, Ostrava 2017, jako svou 337. publikaci. Vytiskla Centa, spol. s r. o., Brno.

ISBN 978-80-7411-164-8 318

ŘÍJEN 1771 - VE STODOLE

Bude si muset vymyslet lepší trest, protože přezírání neúčin kuje. Constant zabírá máslovým tloukem a celou dobu si u toho rytmicky pobrukuje. ,,Raz, dva, tři, čtyři! Nenávidím svoje jméno. Nenávidím svoje jméno. Raz, dva, tři, čtyři! Nesnáším, nesnáším, nenávidím je! A on to ví! Raz, dva, tři .. . uf1 Ten malý trapič bude rád, když dostane čerstvý chleba, na máslo ať zapomene!" Zvedla oči a probodla trýznitele nevraživým pohledem. V mžiku jí skoro zmizel z očí. Konečně. Constant se ušklíbla a obrátila se k nejmladší dceři své sestry Prudence. ,,Bester? Buď té lásky a zajdi se podívat, co má za lubem." Constant si pod čepcem utřela zpocené čelo a osušila ruku o sukni. Navzdory chladnému vzduchu pracuje, až se z ní kouří . Prostě paráda. ,,Ne!" Dívenka si poskočila a na pozadí tmavé sukýnky se rozzářila barevná spodnička. ,J,e ne? No teda, ty malá . .. !" Constant upustila tlouk a popadla dívku za sukni. „Ále ... Ať si jde. Říká to jenom proto, aby tě vyprovokovala k honičce. Mimo to ... Půjde se podívat po Henrym. Nešlo ti náhodou právě o tohle?" Constant spolkla odpověď a sledovala dívenku, jak vybíhá

z verandy zrovna ve chvíli, kdy se do nich zapletla její starší sestra, narozená v pořadí před ní. „Prosila jsem se tě o pomoc, Charity?" Constant se obrátila zpátky k máselnici. „Nemluv se mnou tak povýšeně, Constant Ridgleyová. Je snad moje chyba, že nemůžu pomáhat?" Bože, jak ráda by trefně odpověděla! Constantin vnitřní zmatek se přenesl do máselnice. Jistěže Charity nemůže za to, že kvůli objemnému tělu má problém i zdolat schody. Stejně jako nikdo nemůže za to, že dítě přenáší. Constant ustala v práci, dlaní si zastínila oči a zahleděla se na dvůr. „Vidíš? Teď jsem je ztratila oba," povzdechla a opřela si ruce o kypré boky. Kdyby čekala dítě ona, bylo by teď už na světě. ,,Jak daleko můžou dojít? Víš, že večeři si ujít nenechají, i když - pokud to takhle půjde dál, budeme rádi, když vůbec dostaneme něco na talíř." ,,Chceš mi naznačit, že když si nesplním povinnosti, tak může me hladovět?" Constant se znovu sehnula k máselnici. ,,To jsem neřekla," odpověděla Charity. ,,Ale vyznělo to tak. Na každém kroku mluvíš o tom, jak jsem lenivá!" ,,Nemluvím!" ,,Mluvíš!" Constant dál bušila do máselnice, až ucítila, jak smetana klade odpor. Posledními zlostnými údery urychlila její přeměnu v máslo. ,,Děvčata! Nechte toho hašteření! Děťátku to nedělá dobře. Něco nového, Charity?" Z vyhřátého domu vyšla matka. Její ostrý hlas byl v příkrém rozporu k ustaranému výrazu. „Nic. Ale cítila bych se líp, kdybych měla víc klidu," odvětila Charity. ,,Nemůžu si ani posedět na verandě, aby mě někdo nevyrušoval." Než Constant stačila nasadit nevinný výraz, matka se otočila. ,,Jistěže. A pokud jde o tebe, Constant. .. Stydím se za tvé chování. Co tě to popadlo?" ,,Constant myslí jenom na sebe, mami. Na nikoho jiného nebe-

re ohled. Určitě je naštvaná, že se Thomas Esterbrook P4 vyjádřil. .. "

,,Thomase vynech!" okřikla ji Constant, jež se nechal. vokovat, a dala tak najevo svoji zatvrzelost. „Constant!" Matka se postavila před Charity. ,,Mám na ještě další úkoly, děvče ... , práce, které tvůj otec odlož peš?" Jistěže chápe. Dokud Henry nedospěje do věku, aby rr máhat, leží většina povinností na ní. Není divu, že je uros1 ná! Uzvedne sekyru, seká a nosí dříví, čistí stáje, stará se ta ... Měla by být ráda, že vůbec vypadá jako žena. ,,Omluv se a běž sehnat Henryho. Už bys mohla vědět, dobré ho nechat jen tak pobíhat! Vážně, Constant, nevím,, Zatímco matka ji dál kárala, Constant si pohrávala s p u nohou, který propadával přes prkno podlahy. Měla drži za zuby. ,,Čekáme, Constant." Polkla. ,,Mrzí mě, co jsem řekla, Charity." Charity? V není ani špetka lidumilnosti. ,,Děkuji, Constant. Tos řekla hezky. Teď zajdi pro H, než se o tom dozví otec. Máš štěstí, že je na lovu. A co Hes jsi s ní udělala? Zítra se Prudence vrátí z nákupu v Bostor neuhlídala ani její dceru?" ,,Poslala Hester, aby běžela za Henrym. Jen doufám, žt nic nestane." Charity udělala dobře, že zůstala schovaná za matkou, l se rozhodla žalovat. „No to snad ne! To nemyslíš vážně! Taková bezohled lehkomyslnost. .. " Matka nepřestávala lamentovat. Constant se nezdržov sloucháním řečí o své lenosti, o špatném úsudku, nedostan nosti, bezohlednosti - to všechno už slyšela mnohokrát. Nejde ani o to, že ji Thomas Esterbrook nepožádal o ruk si souzení od chvíle, kdy uměli mluvit. Vyrůstali spolu, a nevyrostla víc než Thomas, nehnuli se od sebe. Potom ho překonávat i váhou, ale to určitě není důvod, proč se o ni n zí. .. Nebo snad ano? Určitě ne. Charity prostě jen žárlí. T 9

y zrovna ve chvíli, kdy se do nich zapletla její starší sest:ená v pořadí před ní. ;ila jsem se tě o pomoc, Charity?" Constant se obrátila máselnici. riluv se mnou tak povýšeně, Constant Ridgleyová. Je snad yba, že nemůžu pomáhat?" , jak ráda by trefně odpověděla! Constantin vnitřní zmaenesl do máselnice. Jistěže Charity nemůže za to, že kvůli imu tělu má problém i zdolat schody. Stejně jako nikdo za to, že dítě přenáší. Constant ustala v práci, dlaní si za~i a zahleděla se na dvůr. [š? Teď jsem je ztratila oba," povzdechla a opřela si ruce boky. Kdyby čekala dítě ona, bylo by teď už na světě. daleko můžou dojít? Víš, že večeři si ujít nenechají, pokud to takhle půjde dál, budeme rádi, když vůbec doněco na talíř." :eš mi naznačit, že když si nesplním povinnosti, tak může ovět?" Constant se znovu sehnula k máselnici. sem neřekla," odpověděla Charity. vyznělo to tak. Na každém kroku mluvíš o tom,jakjsem

nluvím!" 1víš!" :tant dál bušila do máselnice, až ucítila, jak smetana klade 'osledními zlostnými údery urychlila její přeměnu v más-

rčata! Nechte toho hašteření! Děťátku to nedělá dobře. ,vého, Charity?" hřátého domu vyšla matka. Její ostrý hlas byl v příkrém k ustaranému výrazu. . Ale cítila bych se líp, kdybych měla víc klidu," odvětila ,,Nemůžu si ani posedět na verandě, aby mě někdo nevy-

Constant stačila nasadit nevinný výraz, matka se otočila. ~že. A pokud jde o tebe, Constant. .. Stydím se za tvé cho, tě to popadlo?" 1stant myslí jenom na sebe, mami. Na nikoho jiného nebe-

re ohled. Určitě je naštvaná, že se Thomas Esterbrook pořád nevyjádňl. . . " ,,Thomase vynech!" okňkla ji Constant, jež se nechala vyprovokovat, a dala tak najevo svoji zatvrzelost. „Constant!" Matka se postavila před Charity. ,,Mám na dnešek ještě další úkoly, děvče ... , práce, které tvůj otec odložil. Chápeš?" Jistěže chápe. Dokud Henry nedospěje do věku, aby mohl pomáhat, leží většina povinností na ní. Není divu, že je urostlá a silná! Uzvedne sekyru, seká a nosí dříví, čistí stáje, stará se o zvířa ta .. . Měla by být ráda, že vůbec vypadá jako žena. „Omluv se a běž sehnat Henryho. Už bys mohla vědět, že není dobré ho nechat jen tak pobíhat! Vážně, Constant, nevím, co . .. " Zatímco matka ji dál kárala, Constant si pohrávala s prachem u nohou, který propadával přes prkno podlahy. Měla držet jazyk za zuby. ,,Čekáme, Constant." Polkla. ,,Mrzí mě, co jsem řekla, Charity." Charity? V té ženě není ani špetka lidumilnosti. ,,Děkuji, Constant. Tos řekla hezky. Teď zajdi pro Henryho, než se o tom dozvi otec. Máš štěstí, že je na lovu. A co Bester? Co jsi s ní udělala? Zítra se Prudence vrátí z nákupu v Bostonu a tys neuhlídala ani její dceru?" „Poslala Bester, aby běžela za Henrym. Jen doufám, že se jim nic nestane." Charity udělala dobře, že zůstala schovaná za matkou, když už se rozhodla žalovat. ,,No to snad ne! To nemyslíš vážně! Taková bezohlednost..., lehkomyslnost. .. " Matka nepřestávala lamentovat. Constant se nezdržovala posloucháním řečí o své lenosti, o špatném úsudku, nedostatku slušnosti, bezohlednosti - to všechno už slyšela mnohokrát. Nejde ani o to, že ji Thomas Esterbrook nepožádal o ruku. Byli si souzení od chvíle, kdy uměli mluvit. Vyrůstali spolu, a dokud nevyrostla víc než Thomas, nehnuli se od sebe. Potom ho začala překonávat i váhou, ale to určitě není důvod, proč se o ni neuchází. .. Nebo snad ano? Určitě ne. Charity prostě jen žárlí. Thomas

je mnohem hezčí než všichni ostatní chlapci. Chlapci? Proč ji to napadlo? Je mu už osmnáct. Cestou po pěšině kopala Constant špičkou boty do suchého bláta. Myšlenky ji zdržovaly. Thomas má jen moc práce v rodinné tiskárně. Proto už ho skoro ani nepotkává. ,,Henry! Hester!" nahlížela mezi stromy u cesty. Listí už opadalo, takže větve byly téměř holé, ale pro dvě neposedné děti se dalo najít ještě dost úkrytů. ,,Já ... Myslím, že je mrtvý, Henry!" Ve strouze ucpané listím Constant najednou rozeznala dvě rusovlasé hlavy. Henry by měl mít víc rozumu! Nebezpečí bleskové povodně stále trvá; a říká se mu pořád dokola, ať se drží opodál. ,,Nehýbá se ... Podívej!" Hester zaječela, protože Henry svá slova určitě doprovodil ně jakým pohybem. Hloupá děcka! Jestli si hrají se zvířetem, Constant se dočká od matky kázání na celé hodiny. ,,Není mrtvý. Vidíš?" Constant klopýtala přes listí a dělala přitom takový hluk, až ji udivilo, že to děti neslyší. Henryho hlava zmizela. Constant hrů zou zakopla, uklouzla na okraji strouhy a přistála vedle něčeho, co vypadalo jako hodně velký, neznámý předmět se ztvrdlými pírky. Vtom uviděla zaschlou krev mísící se s peřím. „Pomoz mi ... , chlapče!" Hlas vycházel od postavy pokryté peřím, která se jednou rukou držela Henryho. ,,Constant! Neseď tam tak! Ať mě pustí! Pomoz mi! Constant!" Henry pištěl hrůzou. ,,Con ... stant?" Musel vyčerpat veškerou sílu. Mužova paže klesla. Constantin bratr upadl. Do té doby nikdy neviděla muže natřeného dehtem a obaleného peřím, ale okamžitě pochopila, co se stalo. Také tušila proč. Jediní, kdo si vysloužili takový druh trestu, byli výběrčí daní, pro něž neexistuje odpověď ne. ,,Pomozte mi ... , prosím." Olízl si rty, podíval se jí do očí a Constant se rozbušilo srdce. Nepravidelně. Mezi muži se moc nepohybovala. A nikdy ji žádný nepotřeboval. Měla by popadnout děti a zmizet. Povědět o něm

matce. Neměla by se do toho plést. Je svědomitá dcera se roztřásl a přivřel oči, asi bolestí. ,,Prosím tě, děvče ..." Constant mu přiložila prst na ústa, aby ho utišila. Pře, projela jiskra, brněla a oslabovala ji. Překvapila ji. Zai jako by cítil to samé. A to ji přimělo k rozhodnutí. ,,Kdo je to?" zeptala se Hester. Constant pohlédla na své spoluspiklence. ,,Pomozte 1 stat do boudy, ať to můžeme zjistit. Dokážete udržet taje Henry a Hester se rozzářili a kvapně přikývli. Con dřepla vedle muže, uchopila jeho paži a nadzvedla mu 1 pod ním vytvořila prostor pro manévrování, a pokusil~ Byl mnohem těžší, než čekala. Nohy se jí roztřásly, m pod ní podlomily a muže upustila. Zabručel potlačovanc Zakalené, zarudlé oči prozrazovaly, jak je bolest veliká. ,,Vrátím se," zašeptala. ,,Slibuju." Odtáhla se od něj a vyškrábala se nahoru. Děti se jí tii hám. ,,Pojďte, děti! Musíme sebrat v boudě přikrývku! l jdi napřed jako průzkumník. Ať nás nikdo nevidí!" Za hodinu už byl muž nejen zabalený v dece, ale i uvnitř boudy. Dál ale nevěděla, co má dělat. Má na kr: ného muže, dva pětileté pomocníky a plný dům upovída1 ských, co by jí vrazily nůž do zad. V její prospěch hraje dobrá zpráva - muži, co odjeli na lov, se podle očekává dřív než koncem týdne. Má tedy čtyři dny. Ne,je to horš musí vypořádat se svými povinnostmi a připravit večeři předstírat, že se nic zvláštního neděje. Večer se musela potýkat s nervozitou, jak předpoklá kala, že Henry nebo Hester každou chvíli něco vybrei dělali si navzájem společnost, což situaci usnadňovalo. J, tání, stejně jako neschopnost vydržet chvíli sedět v klidu lo normálně. Avšak skutečný důvod, proč si nikdo ničehc poskytla Charity, když začala konečně rodit. Constant jako neprovdanou dceru o asistenci při porc žádali. Místo toho jí bylo uloženo dělat všechno ostatní. · sebou neměla dozor, házela rychle nádobí z mycí vody mrskala přes ně utěrkou a s rachotem je spěšně strkala d< 11

!m hezčí než všichni ostatní chlapci. Chlapci? Proč ji to ' Je mu už osmnáct. ,u po pěšině kopala Constant špičkou boty do suchého y-šlenky ji zdržovaly. Thomas má jen moc práce v rodinné Proto už ho skoro ani nepotkává. ry! Hester!" nahlížela mezi stromy u cesty. Listí už opaže větve byly téměř holé, ale pro dvě neposedné děti se tještě dost úkrytů. . Myslím, že je mrtvý, Henry!" rouze ucpané listím Constant najednou rozeznala dvě é hlavy. Henry by měl mít víc rozumu! Nebezpečí blesvodně stále trvá; a říká se mu pořád dokola, ať se drží

ýbá se ... Podívej!" :r zaječela, protože Henry svá slova určitě doprovodil ně ohybem. Hloupá děcka! Jestli si hrají se zvířetem, Conločká od matky kázání na celé hodiny. í mrtvý. Vidíš?" tant klopýtala přes listí a dělala přitom takový hluk, až ji že to děti neslyší. Henryho hlava zmizela. Constant hrů >pla, uklouzla na okraji strouhy a přistála vedle něčeho, dalo jako hodně velký, neznámý předmět se ztvrdlými :om uviděla zaschlou krev mísící se s peřím. 1oz mi ... , chlapče!" Hlas vycházel od postavy pokryté terá se jednou rukou držela Henryho. stant! Neseď tam tak! Ať mě pustí! Pomoz mi! Con[enry pištěl hrůzou. ... stant?" :1vyčerpat veškerou sílu. Mužova paže klesla. Constantin 1dl. Do té doby nikdy neviděla muže natřeného dehtem ého peřím, ale okamžitě pochopila, co se stalo. Také tušiJediní, kdo si vysloužili takový druh trestu, byli výběrčí 1 něž neexistuje odpověď ne. 1ozte mi ... , prosím." si rty, podíval se jí do očí a Constant se rozbušilo srdce. Jelně. Mezi muži se moc nepohybovala. A nikdy ji žádný ,oval. Měla by popadnout děti a zmizet. Povědět o něm

matce. Neměla by se do toho plést. Je svědomitá dcera ... Náhle se roztřásl a přivřel oči, asi bolestí. ,,Prosím tě, děvče ..." Constant mu přiložila prst na ústa, aby ho utišila. Předloktím jí projela jiskra, brněla a oslabovala ji. Překvapila ji. Zamračil se, jako by cítil to samé. A to ji přimělo k rozhodnutí. ,,Kdo je to?" zeptala se Hester. Constant pohlédla na své spoluspiklence. ,,Pomozte mi ho dostat do boudy, ať to můžeme zjistit. Dokážete udržet tajemství?" Henry a Hester se rozzářili a kvapně přikývli. Constant při dřepla vedle muže, uchopila jeho paži a nadzvedla mu hruď, aby pod ním vytvořila prostor pro manévrování, a pokusila se vstát. Byl mnohem těžší, než čekala. Nohy se jí roztřásly, nakonec se pod ní podlomily a muže upustila. Zabručel potlačovanou bolestí. Zakalené, zarudlé oči prozrazovaly, jak je bolest veliká. ,,Vrátím se," zašeptala. ,,Slibuju." Odtáhla se od něj a vyškrábala se nahoru. Děti se jí tiskly k nohám. ,,Pojďte, děti! Musíme sebrat v boudě přikrývku! Henry! Ty jdi napřed jako průzkumník. Ať nás nikdo nevidí!" Za hodinu už byl muž nejen zabalený v dece, ale i schovaný uvnitř boudy. Dál ale nevěděla, co má dělat. Má na krku zraně ného muže, dva pětileté pomocníky a plný dům upovídaných ženských, co by jí vrazily nůž do zad. V její prospěch hraje asi jediná dobrá zpráva - muži, co odjeli na lov, se podle očekávání nevrátí dřív než koncem týdne. Má tedy čtyři dny. Ne, je to horší. Ještě se musí vypořádat se svými povinnostmi a připravit večeři a přitom předstírat, že se nic zvláštního neděje. Večer se musela potýkat s nervozitou, jak předpokládala. Če kala, že Henry nebo Bester každou chvíli něco vybreptnou, ale dělali si navzájem společnost, což situaci usnadňovalo. Jejich šeptání, stejně jako neschopnost vydržet chvíli sedět v klidu, vypadalo normálně. Avšak skutečný důvod, proč si nikdo ničeho nevšiml, poskytla Charity, když začala konečně rodit. Constant jako neprovdanou dceru o asistenci při porodu nepožádali. Místo toho jí bylo uloženo dělat všechno ostatní. Když nad sebou neměla dozor, házela rychle nádobí z mycí vody do čisté, mrskala přes ně utěrkou a s rachotem je spěšně strkala do skříněk.

Než uklidila zbytky od večeře do chladné spíže, povlékla postele, rozdělala oheň, napumpovala vodu na ohřátí do kbelíků, padla už tma. Všem, co byli v doslechu, oznámila, že jde s Henrym a Hester nakrmit zvířata, a vyběhla ven. Při uvolňování petlice se jí třásly ruce. Byla pevně přesvědče ná, že je mrtvý. Upozornila děti, že musejí zůstat venku dostateč ně dlouho, aby to zjistila, a pak se vplížila dovnitř. Uložili ho do kůlny na sušení kůží. Vznášel se tam nechutný zápach, pro nemocnou osobu ne zrovna vhodný, ale jinou možnost neměla. Neví, jaký trest za přechovávání výběrčího daní hrozí. Mohli by ji také natřít dehtem a obalit peřím. Nebo ... Přinej menším by ji mohli vsadit do klády. Hromada pod přikrývkou se nepohnula. Constant u ní poklekla, dotkla se tváře a pak muži přiložila dlaň k nosu. Jeho teplý dech oživil i její vlastní. Vůbec si neuvědomila, že ho zadržuje. „Je to v pořádku, Henry a Hester. Můžete jít dovnitř. Přineste sádlo." ,,Sádlo?" promluvila postava pokrytá peřím. ,,Nevím, jak odstranit dehet. Říkala jsem si, že zkusíme sádlo." Zasmál se a hned se s rychlým nádechem utišil. ,,Zkusím to na vašem rameni." Mezi některými pírky prosakovala krev. Constant zaťala zuby a prsty plnými mastnoty mu klouzala po rameni. Pírka odpadávala a černá vrstva podobná kůži jako by měkla. ,,Funguje . .. to?" zeptal se. ,,Těžko říct. " ,,Přineslas .. . vodu?" ,,Vodou to nejde," odpověděla. ,,Na ... pití." ,,Ach bože. Henry ... Dones kbelík od studny. Uděláš to pro mě?"

Než větu dopověděla, Henry už pelášil pryč. Constant namazala plochu ramene očištěnou od peří další vrstvou tuku, potom vzala plátno a znovu tuk utřela. Dosáhla jedině toho, že se odstranila mastnota. Dehet se ani nehnul. ,,Tak co?" zeptal se muž.

Vzdychla a upustila sýrařské plátno do klína. ,,Nejde ,,Oloupej to. Dělá to příšerné jizvy... , ale odpadne to. ,,A nebude to bolet?" ,,Myslíš .. . , že teď . . . to nebolí?" ,,Ach tak." Mluvil se zvláštním přízvukem, který nedokázala r< Ani by se o to neměla pokoušet. Constant se zadívala na brázdu dehtu pokrývající rameno. Podle toho malého ke znala, jak je silný. Leží před ní zcela dospělý muž. Silný. Svalnatý. Mimořádně svalnatý. A ona ho má přímo pod prstů. To je nová zkušenost. Opojná. Vzrušující. Nedovo bání strach. ,,Jen do toho, děvče. To zvládneš." ,,Jste hezký?" Chtělo se mu zasmát, a s dalším nádechem smích zad někoho," odpověděl konečně.

„Tak to by byla škoda vás poničit. Počkejte ..." Opat nula nehet pod trhlinu v dehtu a potáhla. V okamžiku, ke sila, se napjal. ,,Kruci!" Utrousil přes zaťaté zuby nadávku a Hester si přilc k uším. Constant ruku odsunula. Sklonila se níž, aby k0t tu jen zlehka nadzvedla. Mezi kůží a dehtem uviděla vr: ných chloupků. ,,Mám nápad. Hned se vrátím. Nehýbejte se." „Nehýbejte se, říká . .. , když jsem slepený ... dehtem. J ní milosrdný anděl, má lásko." Má lásko? To zaslechly její uši, když k němu podřep: la si odkašlat, aby upoutala pozornost neteře. ,,Pojď se mnou, Hester." ,,Nenechávej mě samotného . .. s tím hochem." „Nenechám. Podívejte se. Henry je tady. Nese vod1 byste neměl moc pít, pane. Ehm ... Dokud kus tady toho me ... ehm ... " ,;z, míst, která budu potřebovat. Já vím." Constant zbrunátněla. Henry nabral do hrníčku vodu ; ho.

.idila zbytky od večeře do chladné spíže, povlékla postele, la oheň, napumpovala vodu na ohřátí do kbelíků, padla už em, co byli v doslechu, oznámila, že jde s Henrym a Hesmit zvířata, a vyběhla ven. 1volňování petlice se jí třásly ruce. Byla pevně přesvědče ! mrtvý. Upozornila děti, že musejí zůstat venku dostateč110, aby to zjistila, a pak se vplížila dovnitř. !ili ho do kůlny na sušení kůží. Vznášel se tam nechutný pro nemocnou osobu ne zrovna vhodný, ale jinou možněla. Neví, jaký trest za přechovávání výběrčího daní hroli by ji také natřít dehtem a obalit peřím. Nebo ... Přinejby ji mohli vsadit do klády. nada pod přikrývkou se nepohnula. Constant u ní pofotkla se tváře a pak muži přiložila dlaň k nosu. Jeho teplý ivil i její vlastní. Vůbec si neuvědomila, že ho zadržuje. o v pořádku, Henry a Hester. Můžete jít dovnitř. Přineste

llo?" promluvila postava pokrytá peřím . .ím, jak odstranit dehet. Říkala jsem si, že zkusíme sád-

nál se a hned se s rychlým nádechem utišil. 1sím to na vašem rameni." i některými pírky prosakovala krev. Constant zaťala zuby Jinými mastnoty mu klouzala po rameni. Pírka odpadáva1á vrstva podobná kůži jako by měkla. 1guje... to?" zeptal se. :k.o říct." 1eslas ... vodu?" lou to nejde," odpověděla. .. pití." 1 bože. Henry ... Dones kbelík od studny. Uděláš to pro větu dopověděla,

Henry už pelášil pryč. Constant namachu ramene očištěnou od peří další vrstvou tuku, potom átno a znovu tuk utřela. Dosáhla jedině toho, že se odstra;tnota. Dehet se ani nehnul. co?" zeptal se muž.

Vzdychla a upustila sýrařské plátno do klína. ,,Nejde to." ,,Oloupej to. Dělá to příšerné jizvy... , ale odpadne to." ,A nebude to bolet?" ,,Myslíš ... , že teď ... to nebolí?" ,Ach tak." Mluvil se zvláštním přízvukem, který nedokázala rozpoznat. Ani by se o to neměla pokoušet. Constant se zadívala na změklou brázdu dehtu pokrývající rameno. Podle toho malého kousku poznala,jakje silný. Leží před ní zcela dospělý muž. Silný. Vyspělý. Svalnatý. Mimořádně svalnatý. A ona ho má přímo pod konečky prstů. To je nová zkušenost. Opojná. Vzrušující. Nedovolená. Nahání strach. ,,Jen do toho, děvče. To zvládneš." ,,Jste hezký?" Chtělo se mu zasmát, a s dalším nádechem smích zadržel. ,,Pro někoho,'4 odpověděl konečně.

,,Tak to by byla škoda vás poničit. Počkejte ... " Opatrně zasunula nehet pod trhlinu v dehtu a potáhla. V okamžiku, kdy to zkusila, se napjal. ,,Kruci!" Utrousil přes zaťaté zuby nadávku a Hester si přiložila ruce k uším. Constant ruku odsunula. Sklonila se níž, aby kousek dehtu jen zlehka nadzvedla. Mezi kůží a dehtem uviděla vrstvu jemných chloupků. ,,Mám nápad. Hned se vrátím. Nehýbejte se." ,,Nehýbejte se, říká ... , když jsem slepený ... dehtem. Jsi zvláštní milosrdný anděl, má lásko." Má lásko? To zaslechly její uši, když k němu podřepla. Musela si odkašlat, aby upoutala pozornost neteře. ,,Pojď se mnou, Hester." ,,Nenechávej mě samotného ... s tím hochem." „Nenechám. Podívejte se. Henry je tady. Nese vodu. Raději byste neměl moc pít, pane. Ehm ... Dokud kus tady toho nesundáme ... ehm ... " ,;z míst, která budu potřebovat. Já vím." Constant zbrunátněla. Henry nabral do hrníčku vodu a podal jí ho.