1 1- - - J
Arnošt Vašíček: Muzeum záhad 2. rozšířené vydání Mystery Film, Ostrava 2017 Copyright Arnošt Vašíček Veškerá práva vyhrazena (All rights reserved) Tato kniha, ani jakákoliv její část, nesmí být publikována, kopírována elektronicky, ani jiným způsobem šířena bez výslovného povolení. Vydal Arnošt Vašíček - Mystery Film, Mánesova 20, 702 00 Ostrava 2. Fotografie: Arnošt Vašíček, Profimedia Ilustrace: Otmar Dluhoš Obálka, grafická úprava a sazba: JosefLiďák,Jan Sýkora Vytiskla tiskárna Oldřich Harok,739 34 Senov Mystery Film Ostrava 201 7 ISBN 978-80-87730-44-7
NA LOVU PŘÍŠER a převahy, se důstojně stáhl do hlubin. Klesal zvolna rovnou dolů, ale nezmizel docela. Za pár sekund jsme zahlédli,jak pluje asi o třicet metrů dále. Nabíral rychlost a vytrvale kroužil kolem člunu. Jeho dlouhé hadovité tělo se v obloucích vynořovalo nad hladinu a vyvolávalo vlny. Pak zvíře prudce zmčnilo směr a odp1ulo k zátoce."
Anakonda, Godzilla, King Kong ... Filmové příbčhy o hrůzu nahánčjících monstrech spolehlivě plní pokladny kin. Jsou jejich "titulní hrdinové" pouze výplodem fantazie, nebo v odlehlých koutech svčta dodnes přežívají neznámá zvířata? Spolehlivých svědectví o existenci záhadných živočichů máme kupodivu více, než bychom čekali .
,,Poklidná hladina jezera se náhle rozvířila. S hlubokým odfrknutím se prudce vzhůru vynořila hlava podivného zvířete. Nízké krátké lebce vévodily obrovské temně zbarvené oči. Z tlamy šlehal dlouhý jazyk. Mohutná hadovitá šíje se tyčila více než metr nad vodou v tě sné blízkosti našeho člunu. Trup jsem v tom zmatku nezahlédl. Šíleně jsem se leknul a na okamžik pustil pádlo. Loď zpomalila. Monstrum nehybně stálo a zíralo přímo na nás. Můj pasažér, francouzský student botaniky, se vzpamatoval a začal hledat v batohu fotoaparát. Zvíře z nás stále nespouštělo oči a pomalu, skoro by se chtělo říci rozvážně, se potápělo. Bylo to velmi zvláštní. To záhadné cosi sebou nemrsklo jako jiná zvířata, která se vyděsí, když vás zpozorují a prudkým pohybem se snaží uniknout z dohledu. Tvor, jakoby si byl vědom své síly
Rak Idirisje příslušníkem kmene Jakun. O tajemné vodní příšeře slýchával od dčtství, ale teprve na prahu padesátky ji poprvé spatřil tváří v tvář. Dnes je jedním
7
z
nejzkušenějších průvodc{1 při
pátrání po tomto živofenoménu. Chini představuje druhou největší přírodní vodní plochu v Malajsii. Je to komplex dvanácti jezer, spojených ře kou a četnými kanály. Břehy lemují pásy hustého rákosu a mangrových porostů. Človčk zde brzy získá pocit, že se jakýmsi zázrakem přenesl hluboko do pravěku. Z bažin a pobřežních mělkých vod vyrůstají pahýly uhnilých strnmů a obrovské stvoly kapradí. V příšeří zatopených křo vin se plíží obro v s k é goany a na vyčnívají cích větvích číha jí hadi. Desítky domorodců tu pozor o valy ,,vodního draka". Šaman ze severního břehu draka málem ulovil. ,,Časně ráno jsem jel zkontrolovat sítě. Už z dálky jsem viděl, že v hlubinách se cosi děje. Voda nahoře pěnila a vřela. Občas se v ní mihnu I temný stín. Myslel jsem, že je to „iken tapeh - velká ryba" a těšil se na úlovek. Připravil jsem si oštěp, abych ji dorazil. Chybělo sotva sedm metn".1, když zpod hladiny vyšlehnuI mohutný dlouhý ocas. Jak udeřil zpět, vyvolal vlnobití, které rozhoupalo člun. Posadil jsem se na dno, abych zabránil pře vržení. Z víru náhle vyrazila zubatá hlava s cáry sítě našíji. Drak se vztekle kymácel, jakoby vyprošťoval ze sevření zbytek tčla. Pak se vymrštil ještě výše. Šupinatý trup se tyčil ve vzduchu. Byl šedý s nádechem do zelena. Žluté hrdlo mělo jinou, jemnější strukturu kůže. Tlama čišném
8
z podhledu připomínala tTojúhelník. Potom se tvor zřítil zpčt. Voda vysoko vyšplíchla. Dobře jsem viděl,jak stáčí tělo do hrbů a rychle odplouvá. Vytahovat síť bylo zbytečné. Nezbylo z ní skoro nic." Povážlivé množství očitých pozorování naznačuje, že vodní drak "Seri Gumu" není bájným stvořením z mýtů, ale naprosto konkrétním živočichem. Nedostatek informací nám ovšem brání spolehlivč určit druh. Jde o zcela neznámé, vědecky dosud nepopsané zvíře, nebo pouze o notnč „přerostlý" exemplář některého z tradičních obyvatel pralesa?
MATKA PRALESA Anakonda vám vyrazí dech. S tímto sloganem se na jaře roku 1997 rozletčl do světa film o vraždícím obřím
plazu z amazonských pralesů. Snímek příliš nešokoval, zato zpráva, která přišla o pár měsíců pozdčji, ano. Ve čtvr tek 14. srpna poblíž vesnice Nuevo Tacna v peruánské Amazonii domorodci zahlédli gigantické zvíře s hadovitým tělem. Netvor byl dlouhý okolo čtyřiceti metrů, měl téměř pět metrů v průměru a na své pouti vyvracel stromy, jakoby to byly třísky. Zanechaná stopa připomínala čerstvě vyraženou cestu.
V depozitáři soukromého muzea Casinelli v severoperuánském Truji/lujsou vystaveny keramické nádoby kultury Mochidt Na několika z nich je vyobrazen naprosto shodný tvor, jakýsi obrovský plaz s ulitou a tykadly. Existence takovéhoto zvířete musela být tedy známa již před více než I 500 lety.
Po kraji se roznesla zpráva, že se opčt objevila sachamama - matka pralesa. Pod tímto jménem se skrývá obří černé zvíře s dlouhým hadovitým tělem, ukončeným velkou hlavou ozdobenou výraznými tykadly a s jakousi vápcn i tou schránkou na zádech. Podle Indiánů sa chamama dokáže prospat velmi dlouhý čas v úkrytu a probouzí se jen, když se potřebu je nakrmit. Pevná ulita na zádech tvoru brání hladce proklouzávat hustým porostem džungle a zřejmě právě tato m ohutná schránka vyvrací stromy, o něž n vadí. Vzhledem ke svým nemotorným pohyb čim má živočich omezené možnosti lovu. Své oběti však dokáže „vsát" do úst i ze vzdálenosti několika metrů. Domorodou představu o sachamamě potvrdil v 19. století i misionář páter de Vemazz, když napsal: „ Pohled na tuto ohLudu zmate a zastraší i nejodvážněj.fiho muže a vnuci~je mu úctu. Nikdy nevyhledává neho nesleduje své oběti. Síla jejího vdechnutije tak velká, že vsaje svým dechem kteréhokoli čtvernožce či ptáka, jenž ji míjí ve vzdálenosti šesti až dvanácti metrů, podle toho, jak je kořist velká. Obluda, kterou jsem zastřelil ze své kanoe na řece Pastaza, měla v o~jemu dva metry a byla dlouhá patnáct metrů, avšak zdejší indiáni mě ujistili, že zde žijí zvířata tohoto druhu o ohjemu tří až čtyř metrů a dlouhá třicet až čtyřicet
NETOPÝR SMRTI Již po tisíce let se na různých místech Mexika objevuje děsivé létající monstrum s kožnatými křídly a rudě zářícíma očima. V poslední době byl tento tajemný pří zrak noci pozorován především v horských oblastech. Juarez Silva si pť1vodně myslel, že houstnoucím soumrakem se k nčmu blíží malé letadlo, překvapovalo ho ovšem, že neslyší vůbec žádný zvuk. Šedavě bilý trup rychle klesal k zemi. A to byla další záhada. V polích pokrytých vzrostlou kukuřicí se nedalo přistát. Silva kráčel úzkou hliněnou cestou k asfaltce, kde měl
metrů."
9
------,
_____ )