Issuu

NENÍ MEDVĚD J~KO MEDVĚD V čase odpočinku chodíval medvěd Tom rád do vysokých hor, kde si společně s velkými lesními medvědy pochutnával na sladkých jahodách. V takových chvílích alespoň doopravdy cítil, že mezi ně patří. Rád si totiž představoval, že i on je velký lesní medvěd, majitel velké jeskyně, ve které dennodenně vyrobí tisíce svých baťovek. To bylo něco! Občas

si namazal svou světlou srst hlínou, jen aby se jim víc podobal. Ale když nastala zima a zvířátka neměla co jíst, na hostiny do hor přestal chodit. Na zábavu nebyl čas. V první řadě se musel postarat o výrobu bot a také o zajíce, kteří mu šili baťovky. Bylo třeba shánět zakázky, protože kupců nebylo mnoho. Tom se musel často vydat až do dalekých končin lesa, jen aby něco prodal. Zima byla dlouhá a mladý medvěd se ani na okamžik nezastavil. Svým zajícům, kteří pracovali od rána do večera, často opakoval: ,,Den má 86.400 vteřin,« a sám pracoval tak usilovně, aby každou jednu vteřinu naplno využil.

Když nastalo jaro, a s ním i čerstv zaradoval se: ,,Hurá, konečně nám ~ tí na lepší časy! Mohu si opět zajít n horu, ať všichni vidí, že nejsem jer medvěd z malého lesa."

Jak řekl, tak i udělal. Když vyšel r panskou horu, znovu se cítil jako velký to byl skvělý pocit! Nadechl se a do no: řil čerstvý horský vzduch. Tlapkami si jahodu. ,,Ach, jak je sladká a rozplývá ku," zamlaskal a hned sebral další.

Ale co se nestalo? Jak si tak pocb panských jahodách vysoko v horách

EDVĚD J~KO MEDVĚD )dpočinku chodíval medvěd Tom rád

ch hor, kde si společně s velkými lesvědy pochutnával na sladkých jaho1kových chvílích alespoň doopravdy ~zi ně patří. Rád si totiž představoval, relký lesní medvěd, majitel velké jes.teré dennodenně vyrobí tisíce svých 'o bylo něco!

si namazal svou světlou srst hlínou, : jim víc podobal. Ale když nastala ířátka neměla co jíst, na hostiny do I chodit. Na zábavu nebyl čas. V prvmusel postarat o výrobu bot a také eří mu šili baťovky. Bylo třeba shánět rotože kupců nebylo mnoho. Tom se :o vydat až do dalekých končin lesa, co prodal.

yla dlouhá a mladý medvěd se ani na ezastavil. Svým zajícům, kteří pracona do večera, často opakoval: ,,Den vteřin,« a sám pracoval tak usilovně, u jednu vteřinu naplno využil.

. 5b •

Když nastalo jaro, a s ním i čerstvá potrava, zaradoval se: ,,Hurá, konečně nám slunce svítí na lepší časy! Mohu si opět zajít na vysokou horu, ať všichni vidí, že nejsem jen obyčejný medvěd z malého lesa.« Jak řekl, tak i udělal. Když vyšel na vysokou panskou horu, znovu se cítil jako velký pán. A jaký to byl skvělý pocit! Nadechl se a do nosu mu udeřil čerstvý horský vzduch. Tlapkami si utrhl první jahodu. ,,Ach, jak je sladká a rozplývá se na jazyku,« zamlaskal a hned sebral další. Ale co se nestalo? Jak si tak pochutnával na panských jahodách vysoko v horách, s velkými

horskými medvědy, přišli k němu vlci. Zima byla dlouhá a vlci už dlouho nedostali bobule za materiál, který si od nich Tom vzal.

hraješ na medvěda, ale pořádný med, nikdy nebude! Upaluj z naší hory a sem nevracej!" Najednou se vlci rozb vzal raději nohy na ramena a rozběhl co nejdál od nich. Vylekaný a zahanb z hory za potok do svého lesíka, co m čily. Nohy ho sice bolely, ale ještě víc slova vlků, která mu stále zněla v ušíc

Se slzami v očích zahudral pod no si, co chcete, nejste o nic lepší než já, se na vysokou horu a hrdě řekl: ,,Jed i já bydlet na vysoké hoře. Však uvid

„Ty jsi tady zase? Pochutnáváš si na našich jahodách a nám si stále nevrátil, co nám patří," rozčilovali se. V Tomovi se vše vzbouřilo. Napřímil se a vlkům řekl: ,,Svoje bobule dostanete! Nemusíte se o ně bát. Jsem přece čestný medvěd a své sliby plním. Copak jsem vám někdy nezaplatil? Jsem přece stejný pán, jako vy." „Jsi jen ho

obyčejný budižkničemu!"

vůdce smečky

zavrčel

zpražil mezi zuby: ,,Jen si

....

medvědy, přišli

k němu vlci. Zima 1á a vlci už dlouho nedostali bobule 1, který si od nich Tom vzal.

hraješ na medvěda, ale pořádný medvěd z tebe nikdy nebude! Upaluj z naší hory a víc už se sem nevracej!« Najednou se vlci rozběhli. Tom vzal raději nohy na ramena a rozběhl se honem co nejdál od nich. Vylekaný a zahanbený utíkal z hory za potok do svého lesíka, co mu síly stačily. Nohy ho sice bolely, ale ještě víc ho bolela slova vlků, která mu stále zněla v uších. Se slzami v očích zahudral pod nos: ,,Říkejte si, co chcete, nejste o nic lepší než já,« zahleděl se na vysokou horu a hrdě řekl: ,,Jednou budu i já bydlet na vysoké hoře. Však uvidíte!«

:ady zase? Pochutnáváš si na našich l nám si stále nevrátil, co nám patří,« se.

ovi se vše vzbouřilo. Napřímil se kl: ,,Svoje bobule dostanete! Nemubát. Jsem přece čestný medvěd a své L. Copak jsem vám někdy nezaplatil? stejný pán, jako vy.'' obyčejný budižkničemu!« :mečky a zavrčel mezi zuby:

. 38 .

zpražil ,,Jen si

NI[ JE MEDVEO ~KO MEDVED V čase oddychu medveď Tom rád chodieval na vysokú horu, kde si spoločne s velkými lesnými medveďmi pochutnával na sladkých horských plodoch. Vtedy aspoň na chvífu cítil, že aj on medzi nich patrí. Rád si totiž predstavoval, že aj on je velký lesný medveď, majitef vefkej jaskyne, v ktorej dennodenne vyrobí tisíce svojich baťoviek. Niekedy si natrel svoju bledú srsť hlinou, len aby sa im viac podobal. Ale keď nastala zima a zvieratká nemali čo j esť, prestal chodiť na hostiny do hory. Na zábavu nebol čas. V prvom rade sa musel postarať o výrobu topánok a tiež aj o zajace, ktoré mu baťovky šili. Bolo im treba zháňať robotu, lebo ani tej nebolo vefa. Tom musel často kráčať do ďalekých končín lesa, len aby niečo predal. Zima hola dlhá a mladý medveď sa ani na okamih nezastavil. Svojim zajacom, ktoré pracovali od rána do večera, často opakoval: ,,Deň má 86.400 sekúnd," a sám pracoval tak usilovne, aby každú jednu sekundu naplno využil.

Keď prišla jar a s ňou aj čerstv~ tešil sa. Jáj, konečne slnko svieti r

Móžem si opať zájsť do hory, necl že nie som len obyčajný medveď 2

Ako povedal, tak aj urobil. B vysokú panskú horu, znovu sa c pán. A aký to bol skvelý pocit! Na, nosa mu udrel čerstvý horský vzd1 trhol prvé jarné klíčky. ,,Och, akt a ako sa rozplývajú na jazyku a hneď si zobral aj ďalšie.

Ale čo sa nestalo? Ako si tak po panských dobrotách vysoko v hon

• 37 •

-~:-

EDVED ~KO MEDVED

dychu medveď Tom rád chodieval :)fU, kde si spoločne s velkými lesďmi pochutnával na sladkých horch. Vtedy aspoň na chvífu cítil, že nich patrí. Rád si totiž predstavoje velký lesný medveď, majitef vefv ktorej dennodenne vyrobí tisíce viek.

.i natrel svoju bledú srsť hlinou, len tac podobal. Ale keď nastala zima nemali čo jesť, prestal chodiť na ory. Na zábavu nebol čas. V prvom el postarať o výrobu topánok a tiež ctoré mu baťovky šili. Bolo im treibotu, lebo ani tej nebolo vefa. Tom kráčať do ďalekých končín lesa, len ·edal.

la dlhá a mladý medveď sa ani na astavil. Svojim zajacom, ktoré prana do večera, často opakoval: ,,Deň ekúnd," a sám pracoval tak usilovlú jednu sekundu naplno využil.

. 3b •

Keď prišla jar a s ňou aj čerstvá potrava, potešil sa. Jáj, konečne slnko svieti na lepšie časy!

Móžem si opať zájsť do hory, nech všetci vidia, že nie som len obyčajný medveď z malého lesa. Ako povedal, tak aj urobil. Keď vyšiel na vysokú panskú horu, znovu sa cítil ako velký pán. A aký to bol skvelý pocit! N adýchol sa a do nosa mu udrel čerstvý horský vzduch. Tu si odtrhol prvé jarné klíčky. ,,Och, aké sú sladučké a ako sa rozplývajú na jazyku," zamfaskal a hneď si zobral aj ďalšie. Ale čo sa nestalo? Ako si tak pochutnával na panských dobrotách vysoko v horách s velkými

• 37 •

horskými medveďmi, prišli k nemu vlci. Zima hola dlhá a vlci už dávno nedostali bobule za materiál, ktorý si od nich Tom zobral.

veďa,

no poriadny medveď z teba Prac sa z našej hory a viac sa sem i naraz zavrčali. Tom radšej vzal ne rozbehol sa kade fahšie. Vyfakan) utekal z hory za potok do svojho le~ stačili. Nohy ho síce boleli, no ešte slová vlkov, ktoré mu stále zneli v t

So slzami v očiach si zahundr ,,Hovorte si, čo len chcete, aj tak n: ja," pozrel sa na vysokú horu a hn tam budem aj ja bývať. Veď uvidíte!'

„Ty si tu zas? N apchávaš sa tu ako velký pán a nám si stále nevrátil, čo nám patrí," rozčufo vali sa. V Tomovi to len tak vrelo. V zpriamil sa a vlkom riekol: ,,Svoje bobule dostanete! Nemusíte sa o ne triasť. Som predsa čestný medveď a svoje sfuby plním. Vari som vám niekedy nezaplatil? Som presne taký istý pán ako vy." „Si len obyčajný naničhodník!" schladil ho vodca svorky a vyceril zuby: ,,Len sa hráš na med-

. 38 .

~dveďmi,

prišli k nemu vlci. Zima rlci už dávno nedostali bobule za rý si od nich Tom zobral.

veďa, no poriadny medveď z teba nikdy nebude!

Prac sa z našej hory a viac sa sem nevracaj!" Vlci naraz zavrčali. Tom radšej vzal nohy na plecia a rozbehol sa kade ťahšie. Vyťakaný a zahanbený utekal z hory za potok do svojho lesíka, čo mu sily stačili. Nohy ho síce boleli, no ešte viac ho boleli slová vlkov, ktoré mu stále zneli v ušiach. So slzami v očiach si zahundral popod nos: „Hovorte si, čo len chcete, aj tak nie ste lepší ako ja," pozrel sa na vysokú horu a hrdo riekol: ,,Raz tam budem aj ja bývať. Veď uvidíte!".

~as? Napchávaš sa tu ako velký pán le nevrátil, čo nám patrí," rozčufo-

i to len tak vrelo. V zpriamil sa a vl„Svoje bobule dostanete! Nemusíte :. Som predsa čestný medveď a svom. Vari som vám niekedy nezaplasne taký istý pán ako vy." byčajný naničhodník!" schladil ho

r a vyceril zuby: ,,Len sa hráš na med-

. 38 ·

11lí1111~ 1111 rnií11 '

F,M;~T6t1fe

o-z-otS906-08-8l6 :NHSI lJl 9 po 1HP O1d

Michaela Pribilincová LTOZ odsBJD

Vydavatel:

Nadace Tomáše Bati Gahurova 292, 760 01 Zlín +420 577 219 083, sekretariat@batova-vila.cz www.batova-vila.cz

Tel.: E-mail:

Gabriela Culík Končitíková Ivica Fabóková Barbara Pivečková

Technický redaktor: Ilustrace: Grafika: Překlad a jazyková korektura: Vydání: Tisk: Rok vydání:

Zita Mudráková, Jiřina Datinská první Graspo 2017

Pro děti od 6 let ISBN: 978-80-906540-2-0

li li 111111111111111111 654020

788090

JUAJd

YAO)[UJ1.L BIJ1 'yAouBqn1.1 BlBIZ 'Y)[SAO1}~111 BJ1puv YAOJJIIBd BUBnn1 YAO)[?JA!d B1B91BH YAO)[99Bd BJ1AI ~AO)[Jl1?UO)l )[Jlll'.) BppqB9

ZJ.BHA-BAOlBq·MMM ZJ.BHA-BAOlBq@lBPBlJl)[JS

't80 61Z LLS

ozv+

unz 10 09l 'Z6Z BAOJill{BD 1lBH J~yuro.1 JJBPBN

~AOJU1Tiq11d Bl~Bl1?11

~l~l'P'f!'

(tj NADACE TOMÁŠE BATI :f,-t.saATllf~

,~..--

•• ••

-~·

•• •

•• ••

., ..·~

--·~•• ••.• .......··1 . • .~Q,

.,.

.•

...••••

'·

: / - - - -~:/ ft:1/

\~ ) NADACE TOMÁŠE BATI

!~ ._)

JhAf Si' Q; ul, $ťJ t ~ T~

\Jadace Tomáše Bati p;:. pravila: Gabrie a C„hk Ko„ót1kova 1:ustrace· Ivica Faoó-<ova. Grafika Barbara

Pivečková

www.oatova-v:1a cz

( ~ 1:::,, ,., ._

RMD

Š~RMN

ŠIŠK~

1nmn.L

.......................................................................................................................... . :

F~MrELIŠK~

M~LOVM RTY

,,---------

I ll'lflVLI L

TOMÁŠE BATI :

,k Končitíková. 11 ... st.-ace: Ivica Fabóková. Grafika. Ba„bara P,večková. VN1w.oatova-v1 acz

RMO

Š1'RMN

MIMLNICE

ŠIŠK1'

ťllUlY(.L

V1'NKUS

NADO~Í

OR1'K

P1'M"ELIŠM

M1'LOV1'T RTY

KO~LIM

\ ..

J -Sl !_d.Yí,, , ,_J

OESMT1'

~, . ~~ ~ hMIYLm:.L