0281765

Magda VÁŇOVÁ

Pavouk

v síti Ilustrace na potahu Josef Velčovský Grafická úprava Martin David Vydalo nakladatelství Šulc - Švarc, s. r. o., Oldřichova 52, Praha 2, roku 2017 jako svou 532. publikaci Nakladatelská redakce Veronika Baštová a Jiří Korejčík Vytiskl PBtisk, a. s., Dělostřelecká 344, Příbram I-Balonka Druhé vydání. Stran 400

www.sulc-svare.cz www.facebook.com/sulcsvarc

vá, 2017 7244-410-6

kapitola 1 Ti dva lidé byli ve své nenápadnosti až výstřední. Ona spíš

menší postavy, subtilní, křehká, hedvábné světlé vlasy jí rámovaly jemný obličej s velkýma šedýma očima. Vzbuzovala dojem, že musí být ochraňována a hýčkána , a toto domnění ještě umocňovala medvědí postava jejího muže. I s rameny už lehce nachýlenými působil majestátně a vzbuzoval respekt. Masivní brunátnou tvář s hlubokými vráskami mu lemovaly nakrátko přistřižené štětinky špinavě bílých vousů. Vlasy šedivé, tuhé a nezvykle husté seděly na hlavě jako přilbice, a když ho po několika dnech řecké slunce opálilo dohněda, vodově modré oči, dříve zapadlé a skryté v drobných záhybech svraštělé kůže, získaly sytější odstín živosti. Vyzařovala z něj laskavost a vnitřní síla, ale přede­ vším dojemná láska k drobné ženě po jeho boku. Muž a žena se k sobě chovali jako milenci, pro které je každá minuta strávená bez druhého utrpením, jako by fakt, že už dávno nejsou mladí, pro jejich vztah nic neznamenal. Do taverny od jejich apartmá bylo jen pár kroků, ale muž svou ženu pokaždé doprovázel. Galantně jí pomáhal ze schodů, nabízel jí rámě nebo ji vzal kolem pasu a téměř něžně snesl na dlážděný chodník vroubený oleandry a ibišky. Jakmile stála na nohou , otřepala se jako pudlík rovnající si srst a zbavující se doteků svého pána, narovnala blonďatou hlavičku a svižně vykročila vedle svého průvodce. Dívala se na něj málokdy, zato on z ní téměř nespustil oči. Ta žena musela být v mládí velmi krásná a ještě teď z ní vyzařovalo sebevědomí žen, které na svůj půvab nezapomněly. Sedělo jí v očích , v něžné oblince dokonale vykrouženého ucha, v oblouku rtů, už lehce povadlých, v tom, jak nedbale si rukou upravovala vlasy. Bele se ti dva staří lidé zdáli podezřelí, ale s Radimem o nich nebyla řeč. Hloubat o životě jiných jen na základě toho, jak vypadají a jak se k sobě chovají, nebyl jeho styl. Nemá špetku fantazie, myslela si Bela a uždibovala z košíku před sebou bílý chléb. Tenhle řecký chleba bude můj hrob, ulomila si další kousek a s rozkoší smíšenou s proviněním, že se prohřešuje svým dietním zásadám, si ho vložila do úst. ·7·

Seděli s Radimem na malé terase u svého apartmá a líně se dohadovali o programu na dnešní den. Radim zachmuřeně pozoroval azurovou oblohu a nijak se netěšil z před­ stavy, že ho Bela obloží slunečníky a rohožemi, na záda mu posadí batoh s pitím a hroznovým vínem a jako soumara ho požene na kilometr vzdálenou pláž, kde si pohodlně zaplave. Pláže u jejich hotelu byly maličké s nebezpečnými skalními převisy, ze kterých se jako zázrakem vypínaly obrovské agáve s listy ostrými jako meč. Několik vhodných míst ke koupání se zde při dobré vůli najít dalo, ale vět­ šinou bylo dno vrásčité ostrými kameny, posázenými poťouchlými mořskými ježky. Neopatrný krok a člověk měl v chodidle stovky bodlinek, jejichž háčky se nedaly vytáhnout ani pinzetou. Pár takových bodlin Radim ulovil hned první den. Ve ztvrdlé kůži na patě ho nebolely, ale nechtěl riskovat, tak se podvolil Belinu přání a tupě šlapal ve slunečním žáru na vzdálenou, ale bezpečnou pláž Lepedu. ,,Podle mě ti dva hrají divadýlko," přemýšlela Bela nahlas a s přemáháním od sebe odstrčila košík s chlebem. Radim otráveně zakroutil hlavou. ,,Zase myslíš na tu dvojici? Chtěl bych mít tvé starosti. Jsme na dovolené, užívej si, odpočívej, buď ráda, že nedřepíš za přepážkou Pražské energetiky a nedohaduješ se s nervózními zákazníky. Když tě to tak láká, klidně lidi kolem sebe pozoruj, je to docela zábavné, ale proč za vším hledáš něco podezřelého? Ta paní je milá, líbí se mi, pokaždé nám pokyne, když se potkáme, a on se nikdy neopomene usmát. Jsou příjemná dvojice a i v jejich věku je na ně moc hezký pohled." ,,Nikdy jsem je neviděla na pláži." Jen to dopověděla, věděla, že řekla hloupost. Oba jsou staří, určitě kolem šedesátky, a v takovém věku člověk není ochotný předvádět své tělo. Radim znovu zakroutil hlavou, aby dal najevo, jak ho podobné řeči znechucují. Bela usoudila, že pro dnešek už ho nechá na pokoji. Protáhla se, dopila zbytek čaje a ze sušáku za svými zády sundala plavky. ,,Mám si vzít červené, nebo fialové?" ,,Jaký je v tom rozdíl?" zamžoural proti sluníčku. ,,V červených mám větší prsa, ale mají moc široká ramínka, fialové jsou lepší na opalování, ale prsa v nich mám jako rozinky," vysvětlila mu.

·8·

,,Tak si vezmi oboje." To nemohl říct, že mám prsa krásná nezávisl plavek? Ale to ho samozřejmě ani nenapadne. ] si všiml, jak vůbec v plavkách vypadám. To je < píjí si kávu a vypadá spokojený s celým světem. „Když si nepospíšíš, dostaneme se na pláž až upozornila ho podrážděně. Tvářil se, že neslyší, pozoroval stříbrné šipky střelujících z letiště nad zátokou a občas mr1 níček pod terasou, v tuhle dobu oživlý hosty plážových úborech, lenivě se courajících na plá:2 zénu u restaurace. Občas nastartovalo auto nE cela motorka, aktivnější rekreanti odjížděli na a romantičtější pláže na jižním nebo severním c Bela se vyklonila přes zábradlí terasy. ,,N4 taky auto? V Lixouri jsou aspoň tři půjčovny. vybrat, jaké budeme chtít. Ráda bych se po ost porozhlédla." ,,Auta mám za celý rok plné zuby," nenech.? ,,Možná čtyřkolku," napadlo ho po chvíli. ,,Cse mi líbila." Konečně se zvedl, přešel z teras: a kecl si na zválenou postel, až pod váhou jeho pala. ,,Měli bychom ustlat, ať nevypadáme před jako prasata," udělal pokus na třepat polštář. Bela omývala pod proudem vody velké hroz batohu skládala ručníky, opalovací krémy, kníž ráty a lahve s vodou. Pohybovala se rychle a ús dima pohled na takovou činorodost unavoval. I na terasu. Než proti tomu stačila něco namítno1 ji přivolal k sobě. ,,Koukni," ukázal na dlážděný chodník. Starý muž v béžových plátěných kalhotácl sladěné košili s rozhalenkou ovíjel paži kolem paní celé v bílém. Bílá dlouhá sukně, halenk krku s dlouhým rukávem, na hlavě klobouček sazený na stranu. Zamířili k červenému pet ženě podržel dveře, potom vůz obešel, poněkud se nasoukal za volant a opatrně vycouval z are, „Viděl jsi to?" upřela na něj Bela vyčítavě s bábou si jezdí autem a ty se budeš vláčet na p: jako soumar."

Radimem na malé terase u svého apartmá a líně rali o programu na dnešní den. Radim zachmuoval azurovou oblohu a nijak se netěšil z před­ > Bela obloží slunečníky a rohožemi, na záda mu oh s pitím a hroznovým vínem a jako soumara na kilometr vzdálenou pláž, kde si pohodlně za:e u jejich hotelu byly maličké s nebezpečnými revisy, ze kterých se jako zázrakem vypínaly obve s listy ostrými jako meč. Několik vhodných upání se zde při dobré vůli najít dalo , ale větdno vrásčité ostrými kameny, posázenými pomořskými ježky. Neopatrný krok a člověk měl stovky bodlinek, jejichž háčky se nedaly vytáhnzetou. Pár takových bodlin Radim ulovil hned Ve ztvrdlé kůži na patě ho nebolely, ale nechtěl tk se podvolil Belinu přání a tupě šlapal ve sluu na vzdálenou, ale bezpečnou pláž Lepedu. 1ě ti dva hrají divadýlko," přemýšlela Bela naimáháním od sebe odstrčila košík s chlebem. itráveně zakroutil hlavou. ,,Zase myslíš na tu těl bych mít tvé starosti. Jsme na dovolené, uží1čívej, buď ráda, že nedřepíš za přepážkou Pražtiky a nedohaduješ se s nervózními zákazníky. tak láká, klidně lidi kolem sebe pozoruj, je to avné, ale proč za vším hledáš něco podezřelého? milá, líbí se mi, pokaždé nám pokyne, když se . on se nikdy neopomene usmát. Jsou příjemná v jejich věku je na ně moc hezký pohled. " sem je neviděla na pláži. " opověděla, věděla , že řekla hloupost. Oba jsou ~ kolem šedesátky, a v takovém věku člověk není edvádět své tělo. 10vu zakroutil hlavou, aby dal najevo, jak ho poznechucují. Bela usoudila, že pro dnešek už ho :>koj i. Protáhla se , dopila zbytek čaje a ze sušáku ídy sundala plavky. vzít červené, nebo fialové?" v tom rozdíl?" zamžoural proti sluníčku. ných mám větší prsa , ale mají moc široká raové jsou lepší na opalování, ale prsa v nich mám ".'J," vysvětlila mu.

,,Tak si vezmi oboje." To nemohl říct , že mám prsa krásná nezávisle na střihu plavek? Ale to ho samozřejmě ani nenapadne. Kdoví jestli si všiml, jak vůbec v plavkách vypadám. To je celý on, popíjí si kávu a vypadá spokojený s celým světem. ,,Když si nepospíšíš, dostaneme se na pláž až v poledne," upozornila ho podrážděně. Tvářil se, že neslyší, pozoroval stříbrné šipky letadel vystřelujících z letiště nad zátokou a občas mrkl na chodníček pod terasou, v tuhle dobu oživlý hosty v pestrých plážových úborech, lenivě se courajících na pláž nebo k b~zénu u restaurace. Občas nastartovalo auto nebo zaburacela motorka, aktivnější rekreanti odjížděli na vzdálenější a romantičtější pláže na jižním nebo severním cípu ostrova. Bela se vyklonila přes zábradlí terasy. ,,Nepůjčíme si taky auto? V Lixouri jsou aspoň tři půjčovny. Můžeme si vybrat, jaké budeme chtít. Ráda bych se po ostrově trochu porozhlédla." ,,Auta mám za celý rok plné zuby," nenechal se zviklat. „Možná čtyřkolku," napadlo ho po chvíli. ,, Čtyřkolka by se mi líbila." Konečně se zvedl, přešel z terasy do pokoje a kecl si na zválenou postel, až pod váhou jeho těla zaskří­ pala. ,,Měli bychom ustlat, ať nevypadáme před uklízečkou jako prasata," udělal pokus na třepat polštář. Bela omývala pod proudem vody velké hrozny vína. Do batohu skládala ručníky, opalovací krémy, knížky, fotoaparáty a lahve s vodou. Pohybovala se rychle a úsporně a Radima pohled na takovou činorodost unavoval. Přešel znovu na terasu. Než proti tomu stačila něco namítnout, pohybem ji přivolal k sobě. Koukni " ukázal na dlážděný chodník. Starý muž v béžových plátěných kalhotách a barevne sladěné košili s rozhalenkou ovíjel paži kolem své drobné paní celé v bílém. Bílá dlouhá sukně, halenka upjatá ke krku s dlouhým rukávem, na hlavě klobouček koketně nasazený na stranu. Zamířili k červenému peugeotu, muž ženě podržel dveře , potom vůz obešel, poněkud těžkopádně se nasoukal za volant a opatrně vycouval z areálu hotelu. „Viděl jsi to?" upřela na něj Bela vyčítavě oči. ,, Dědek s bábou si jezdí autem a ty se budeš vláčet na pláž obložený jako soumar." ,,

'

v

·9·

„Mně

to nevadí," zavrčel Radim, vyklouzl z pohodlných trenýrek ke kolenům a navlékl si plavky. ,,A s tím dědkem a bábou přeháníš. Tak staří nejsou." „Kam asi jeli?" zamyslela se Bela. ,, Určitě na Petani. To je nejkrásnější pláž z celé Kefalonie, ale já se na ni nepodívám." ,,Chceš jít po silnici, nebo půjdeme po břehu moře?" zeptal se nevzrušeně. ,,P~ silnici? V tom vedru? Jdeme po pobřeží," rozhodla, v myslenkách u červeného peugeotu a paní v bílém kloboučku. Slušel jí, i když to byl jen takový legrační bonbonek, ve kterém by si ona připadala směšně. Něco tak výstředního vyžaduje drobný a souměrný obličej. Podívala se na sebe do zrcadla a uvázala si kolem hlavy tenký červený šál s třásněmi, který jí Radim loni koupil v Miláně. Pokaždé ze služební cesty dovezl nějakou maličkost, a i když byl nepraktický, dárky se mu většinou povedly. Cesta po mořském břehu byla romantická. Chvíli šli pískem, potom je velké balvany přinutily vstoupit do moře a nohy se jim bořily do nánosu slizkých chaluh. Bela měla na nohou staré žabky, chaluhy jí nevadily, s rozkoší se ?rouzdala vodou, šikovně přelézala velké kameny a jen obcas se ohlédla, jestli jí Radim obtížený výbavou proti slunci stačí. Následoval ji jako stroj, neprojevoval ani radost ani ' nevoli, tak si ho přestala všímat. Ten starší manželský pár se jí líbil, ale zároveň v ní probouzel zvláštní neklid, který nebyla schopna pojmenovat, a možná právě proto o těch lidech před Radimem pochybovala. Ve skutečnosti jim trochu záviděla, zvlášť žena v ní probouzela emoce, ve kterých se nevyznala. Přála by si být taky tak opečovávaná a hýčkaná, líbilo by se jí, aby k ní Radim vzhlížel s něhou, s jakou pozoroval starý pán svou ženu, ale zároveň v jejich chování cítila nepatrně falešné cinknutí. Možná jen ze závisti, že se s Radimem na dovolené nudila, vyhledávala sebemenší popud k nějakému povyražení a zaměstnání myšlenek. Doufala, že se během dov?lené spolu rozumně domluví na datu svatby, na kterou uz tak dlouho čekala, ale brzy pochopila, že to zdaleka nebude tak jednoduché. ,,Dávej pozor," ozvalo se za ní. ,,Přichází úsek s nejostřejšími kameny." ·1 O·

Kdyby to aspoň řekl s větší starostlivostí, ale jen tak na půl úst, jako by varoval úplně cizího č Starý pán by svou ženu přes takhle nebezpE přenesl, napadlo ji, ale pak se tomu musela zasrr má na zádech batoh a pod každou paží rohož a Jeho chyba, kdyby pronajal auto, za pět minut b) na místě. Peněz má dost, personalisté slušně vyd, že by se nějak podílel na společné domácnosti, hc padne. Jako učitel měl pár šlupek, tak se to dalc ale dnes by našim mohl přidávat aspoň na strav, u nich přece zadarmo. Ovšem když mu to nedojd, nebudu. Promluvíme si, až se vezmeme.

Na pláži se slunilo jen pár lidí. Konec září byl nou ideální čas, vyhnuli se palčivé síle jižního hem prázdninových měsíců i hlavnímu nápc a přitom bylo stále velmi příjemné počasí s tep lem třiceti stupňů. Kiosky s občerstvením už b~ vřené, hřiště na volejbal opuštěné, ale konec lét: náznaky blížícího se podzimu nabízel půvab, milovala. Jak se s tou dvojicí seznámit? Natáhla si ro Radima, který se skryl do stínu pod převis rozel Kolem své rohože zapíchl oba slunečníky, aby h chránily před slunečními paprsky. Namazala a ponechala ho lenošení. Kdyby ti dva kolem sebe nevytvořili tak ne] hradbu, mohli bychom si k nim někdy přisedn čeří. Ale jak to zaonačit, abychom nepůsobili ' se tváří laskavě, ale jak by zareagovali, kdybyc šili jejich soukromí? Možná by naši společnost zrovna tak by se mohli stáhnout do ulity mlčen jednoznačně najevo, že jim naše přítomnost ner Pokoušet se potom o nové sblížení a nevypadat už šlo jen stěží. ,,Jdu se vykoupat," oznámila Radimovi. Nezvedl oči od knihy. ,,Slyšíš? Jdu do vody." „Nejsem hluchý. Neplav daleko, nemám to rá

o nevadí," zavrčel Radim, vyklouzl z pohodlných <e kolenům a navlékl si plavky. ,,A s tím dědkem ,řeháníš. Tak staří nejsou." tsi jeli?" zamyslela se Bela. ,,Určitě na Petani. To :nější pláž z celé Kefalonie, ale já se na ni nepojít po silnici, nebo půjdeme po břehu moře?" zevzrušeně.

ůci? V tom vedru? Jdeme po pobřeží, " rozhodla :ách u červeného peugeotu a paní v bílém klo~ lušel jí, i když to byl jen takový legrační bonboerém by si ona připadala směšně . Něco tak vývyžaduje drobný a souměrný obličej. Podívala se : z~cadla ,a.~váz~la si kolem hlavy tenký červený em1, ktery JI Radim loni koupil v Miláně. Pokaždé í cesty dovezl nějakou maličkost, a i když byl nedárky se mu většinou povedly. > mořském břehu byla romantická. Chvíli šli písm je velké balvany přinutily vstoupit do moře jim bořily do nánosu slizkých chaluh. Bela měla staré žabky, chaluhy jí nevadily, s rozkoší se vodou, šikovně přelézala velké kameny a jen obdla, jestli jí Radim obtížený výbavou proti slunci edoval ji jako stroj, neprojevoval ani radost, ani si ho přestala všímat. §í manželský pár se jí líbil, ale zároveň v ní proištní neklid, který nebyla schopna pojmenovat rávě proto_~- těch lidech před Radimem pochy~ ~kutecnosti Jlm trochu záviděla, zvlášť žena v ní . emoce, ve kterých se nevyznala. Přála by si být pečovávaná a hýčkaná, líbilo by se jí, aby k ní lížel s něhou, s jakou pozoroval starý pán svou ároveň v jejich chování cítila nepatrně falešné ložná jen ze závisti, že se s Radimem na dovo, vy~ed~v~la s:bemenší popud k nějakému pozamestnam myslenek. Doufala, že se během do.u r~zumně domluví na datu svatby, na kterou ho cekala, ale brzy pochopila, že to zdaleka nednoduché. ozor," ozvalo se za ní. ,,Přichází úsek s nejostteny."

Kdyby to aspoň řekl s větší starostlivostí, ale vypustí to jen tak na půl úst, jako by varoval úplně cizího člověka. Starý pán by svou ženu přes takhle nebezpečné místo přenesl, napadlo ji, ale pak se tomu musela zasmát. Radim má na zádech batoh a pod každou paží rohož a slunečník. Jeho chyba, kdyby pronajal auto, za pět minut bychom byli na místě. Peněz má dost, personalisté slušně vydělávají , ale že by se nějak podílel na společné domácnosti, ho ani nenapadne. Jako učitel měl pár šlupek, tak se to dalo pochopit, ale dnes by našim mohl přidávat aspoň na stravu. Bydlíme u nich přece zadarmo. Ovšem když mu to nedojde, říkat mu nebudu. Promluvíme si, až se vezmeme. Na pláži se slunilo jen pár lidí. Konec září byl na dovolenou ideální čas, vyhnuli se palčivé síle jižního slunce bě­ hem prázdninových měsíců i hlavnímu náporu turistů a přitom bylo stále velmi příjemné počasí s teplotami kolem třiceti stupňů. Kiosky s občerstvením už byly sice zavřené, hřiště na volejbal opuštěné, ale konec léta s prvními náznaky blížícího se podzimu nabízel půvab, který Bela milovala. Jak se s tou dvojicí seznámit? Natáhla si rohož dál od Radima, který se skryl do stínu pod převis rozeklané skály. Kolem své rohože zapíchl oba slunečníky, aby ho bezpečně chránily před slunečními paprsky. Namazala mu záda a ponechala ho lenošení. Kdyby ti dva kolem sebe nevytvořili tak neprostupnou hradbu, mohli bychom si k nim někdy přisednout při večeři. Ale jak to zaonačit, abychom nepůsobili vlezle? Oba se tváří laskavě, ale jak by zareagovali, kdybychom narušili jejich soukromí? Možná by naši společnost uvítali, ale zrovna tak by se mohli stáhnout do ulity mlčení a dát nám jednoznačně najevo , že jim naše přítomnost není příjemná. Pokoušet se potom o nové sblížení a nevypadat dotěrně, by už šlo jen stěží. ,,Jdu se vykoupat," oznámila Radimovi. Nezvedl oči od knihy. ,, Slyšíš? Jdu do vody. " ,,Nejsem hluchý. Neplav daleko, nemám to rád." ·11 ·

Radim dával přednost opatrnickému cáchání u břehu do

moře si buď netroufal, nebo ho plavání nebavilo, pravd~ se nedozvěděla, pr9tože jí na její otázku nikdy neodpověděl. To byl celý on. Zili spolu už skoro osm let ale někdy měla pocit, že sdílí postel s cizincem. Rozhodla ;e, že ho vytrestá a poplave si tak daleko, jak bude chtít. S rozkoší našlap~vala vi:iav píseč1:é, dno, a jakmile jí voda sahala k pupíku, z1momnve se otrasla a naráz se ponořila. Voda zpočátku c~ladná ji přáte!sky objala a vlny ji konejšivě pohupovaly dal od brehu. Milovala pocit, že je na světě jen ona a moře. Rozkoš spojená s šimravým strachem, jaká obrovská masa ~~~y ji obklopuje a co všechno v sobě skrývá, stupňovaly J€Jl zavratnou radost. V bezpečné vzdálenosti od břehu si hlasit~ zavýskla. Vzápětí si polkla mořské vody, prudce se rozkaslv~~~ a na, ~ratičký oka,~žik zpanikařila. Musím být opatrneJSl. Obratila se a zamirila ke břehu. Radim postával na pláži, clonil si rukama oči proti slunci a V_Yhl_~ž:l ji. ft,.si si to slíz~u, ukrajovala rozvážnými tempy zbyvaJ1c1 vzdalenost ke brehu. Ale možná se výčitkami nebude ,obtěžovat. Dřív na pláži poskakoval, volal, organizov~l zach~anné a~ce, a ~nes už jen vyhlíží. Jakmile byla od brehu ~s1 padesat metru, Radim se odloudal do svého pruhovaneh?, brlohu ze slunečníků. Rozladilo ji to. Kázání by bylo leps1, dokazovalo by, že ji má rád a záleží mu na ní. R~?,ši by si vy~le:?la, že plavat tak daleko je nebezpečné , že uz Jl to mockrat nkal, všechno by bylo lepší než lhostejnost. ,,Jaká byla voda?" zeptal se bez zájmu s nosem zaboře­ ným do knihy. , ''.~antastick~, "}:'Yt~hovala si z vlasů ozdobné sponky, ktere JI na ternem pndrzovaly dlouhý cop. Několikrát mrskla hlavou ze strany na stranu, aby se přesvědčila že si ho nezmáčela, a natáhla se na svou rohož. ' ,,Panajóti! " rozlehlo se ospalou pláží. ,,Pane na nebi, už jsou tady zase," zaklapl Radim rozmrzele knihu. ,,Je po klidu. Toho řeckého zmetka nám byl čert dlužen." „Panajóti!" prořízl vzduch s ještě větší ostrostí řezavý ženský hlas. Chlapeček neomylně štrádoval rovnou k jejich ležení. Poťouchle se zakřenil a buclatou nožkou vykopl proti Radimovi spršku písku.

•12·

„Hajzlíku mizernej," zařval Radim a vyskočí ,,Drž mě, nebo ho zabiju, " požádal Belu. „Ten kluk za to nemůže, " obhajovala chlapce řečtí kluci jsou rozjívení, matky se v nich vidí a je dělat , co chtějí. Podívej na jeho sestřičku, ta a nikdo se s ní nemaže. " Asi tříletá čokoládová holčička, tělíčko samý s urputnou snahou navlékala plovací rukávky. 1 s nimi hmoždila, zadeček v puntíkových plavkácl do písku, jazýček námahou vystrčený. Kolem 1 zatím poskakovaly matka s babičkou, ječely a rc rukama, lítaly za ním po pláži, dokud ho někt nepolapila a za velkého křiku mu nenavlékla pl kávky. Klukovi dělalo potěšení obě ženy trápit lý jako šipka, a než s ním byly hotové, stačil si o moře a s nohama obalenýma mokrým pískem f Radimovi po rohoži a dupnout mu na hřbet knir ,,Můžeš mi to vysvětlit? Kilometrová pláž, ni!; ha a tahle uřvaná řecká tlupa se musí s železnm ností nastěhovat hned vedle nás," zlostnil se Rac Bela pozorovala holčičku. Nikdo ji nevolal, nevšímal. Nasoukala si rukávky, odcupitala k ně oddělené od moře skalními výběžky, kde bylc telně teplejší, dospělému nesahala ani ke kole1 malé děti vytvářela ideální přírodní bazének. l dřepla na břeh a vyzbrojená kyblíčkem a lopatič tvarovat bábovičky. Jakmile uplácala první, při najoti a rozkopl ji. Holčička se trpělivě pustila c 'fy Řekyně nejsou normální, bojovala Bela s c nout Panajotimu zadek. Nechají se terorizova mužů a ze synů vychovávají stejné tyrany. Já bu držet zkrátka, a když budu mít holčičku, bud€ vědomé stvoření, které zná svou cenu. Zkontrc dima. Ležel na břiše, prsty zabořené v uších, a sirénovité vyvolávání Panajotiho jména. Radim děti mít nechce. Vyhovuje mu život, a nemíní na něm nic měnit. Ale už to trvá pl a matka začíná být nabručená. Bela se sebrall Radimovi něco řekla, loudala se po pláži k mc jejím jižním konci. Radimovi je třicet a myslí i svatbu a na děti spoustu času. On možná ano, a

dával přednost opatrnickému cáchání u břehu, do

uď netroufal, nebo ho plavání nebavilo, pravdu se

ěla, pr9tože jí na její otázku nikdy neodpověděl. .ý on. Zili spolu už skoro osm let, ale někdy měla :dílí postel s cizincem. Rozhodla se, že ho vytrestá ~ si tak daleko, jak bude chtít. S rozkoší našla1 písečné dno, a jakmile jí voda sahala k pupíku, ě se otřásla a naráz se ponořila. Voda zpočátku i přátelsky objala a vlny ji konejšivě pohupovaly ihu. Milovala pocit, že je na světě jen ona a moře. 1ojená s šimravým strachem, jaká obrovská masa >klopuje a co všechno v sobě skrývá, stupňovaly lnou radost. V bezpečné vzdálenosti od břehu si výskla. Vzápětí si polkla mořské vody, prudce se L a na kratičký okamžik zpanikařila. Musím být . Obrátila se a zamířila ke břehu. >ostával na pláži, clonil si rukama oči proti slunci ji. Asi si to slíznu, ukrajovala rozvážnými tempy 1zdálenost ke břehu. Ale možná se výčitkami nežovat. Dřív na pláži poskakoval, volal, organizo_nné akce, a dnes už jen vyhlíží. Jakmile byla od padesát metrů, Radim se odloudal do svého prubrlohu ze slunečníků. Rozladilo ji to. Kázání by dokazovalo by, že ji má rád a záleží mu na ní. i vyslechla, že plavat tak daleko je nebezpečné, že ckrát říkal, všechno by bylo lepší než lhostejnost. yla voda?" zeptal se bez zájmu s nosem zaboře­ ihy. :ická," vytahovala si z vlasů ozdobné sponky, kteneni přidržovaly dlouhý cop. Několikrát mrskla ;trany na stranu, aby se přesvědčila, že si ho nenatáhla se na svou rohož. li!" rozlehlo se ospalou pláží. 1 nebi, už jsou tady zase," zaklapl Radim rozmr„Je po klidu. Toho řeckého zmetka nám byl čert

:i!" prořízl vzduch s ještě větší ostrostí řezavý s. !k neomylně štrádoval rovnou k jejich ležení. se zakřenil a buclatou nožkou vykopl proti Rašku písku.

,,Hajzlíku mizernej," zařval Radim a vyskočil na nohy. ,,Drž mě, nebo ho zabiju, " požádal Belu. „Ten kluk za to nemůže, " obhajovala chlapce. ,, Všichni řečtí kluci jsou rozjívení, matky se v nich vidí a nechávají je dělat, co chtějí. Podívej na jeho sestřičku, ta je mladší a nikdo se s ní nemaže." Asi tříletá čokoládová holčička, tělíčko samý faldík, si s urputnou snahou navlékala plovací rukávky. Trpělivě se s nimi hmoždila, zadeček v puntíkových plavkách zabořený do písku, jazýček námahou vystrčený. Kolem Panajotiho zatím poskakovaly matka s babičkou, ječely a rozhazovaly rukama, lítaly za ním po pláži, dokud ho některá z nich nepolapila a za velkého křiku mu nenavlékla plavky a rukávky. Klukovi dělalo potěšení obě ženy trápit, byl rychlý jako šipka, a než s ním byly hotové, stačil si odskočit do moře a s nohama obalenýma mokrým pískem přeběhnout Radimovi po rohoži a dupnout mu na hřbet knihy. ,,Můžeš mi to vysvětlit? Kilometrová pláž, nikde ani noha a tahle uřvaná řecká tlupa se musí s železnou pravidelností nastěhovat hned vedle nás," zlostnil se Radim. Bela pozorovala holčičku. Nikdo ji nevolal, nikdo si jí nevšímal. Nasoukala si rukávky, odcupitala k malé laguně oddělené od moře skalními výběžky, kde byla voda znatelně teplejší, dospělému nesahala ani ke kolenům, a pro malé děti vytvářela ideální přírodní bazének. Holčička si dřepla na břeh a vyzbrojená kyblíčkem a lopatičkou začala tvarovat bábovičky. Jakmile uplácala první, přihnal se Panajoti a rozkopl ji. Holčička se trpělivě pustila do další. 'fy Řekyně nejsou normální, bojovala Bela s chutí natrhnout Panajotimu zadek. Nechají se terorizovat od svých mužů a ze synů vychovávají stejné tyrany. Já budu své děti držet zkrátka, a když budu mít holčičku, bude z ní sebevědomé stvoření, které zná svou cenu. Zkontrolovala Radima. Ležel na břiše , prsty zabořené v uších, aby neslyšel sirénovité vyvolávání Panajotiho jména. Radim děti mít nechce. Vyhovuje mu život, jaký vede, a nemíní na něm nic měnit. Ale už to trvá příliš dlouho a matka začíná být nabručená. Bela se sebrala, a aniž by Radimovi něco řekla, loudala se po pláži k monastýru na jejím jižním konci. Radimovi je třicet a myslí si, že má na svatbu a na děti spoustu času. On možná ano, ale já po tři·13·

cítc_:e _ro~t nechci. Nepovedu dítě do školy jako čtyřiceti­ leta, Je m1 osmadvacet, nejvyšší čas, a máma nevynechá jedinou příležitost, aby mi to nepřipomněla. „Kdy bude svatba?" vyzvídá nepříjemně často. Už tu otáz~ nemůžu ani slyšet. Zlobím se na ni a přitom je to Radimova vina. Jeho přístup k naší budoucnosti je nezodpovědný a mě to trápí. Nespravedlivě se utrhuju na mámu. „Snad spolu nechcete až do smrti žít na hromádce?" je její další oblíbený dotaz. ,,A co děti? Když se nevezmete budou . ' se Jmenovat po tobě, nebo po něm?" Já ji chápu, je z jiné školy, s tátou se vzali po roce známosti. Dnešní trend soužití bez papíru nechápe a myslí si, že mě Radim nemá dost rád, když se svatbou otálí. Ale její rady, jak to mám zaonačit, aby Radim na děti a svatbu konečně kývl, akceptovat nechci. Používat ženské lsti je pod mou úroveň. Ale jak to vypadá, bez nich svého nedosáhnu, pohlédla na své opálené nohy v růžových žabkách. Co mu na mně vadí, že se nechce vyjádřit? Pohodila hlavou až ji dlouhý cop pleskl přes ústa. Až se vrátím, ani si ne~ všimne, že jsem byla pryč. Starý pán bez své ženy neudělá krok. A vlastně ani tak staří nejsou. Šedesátka dnes není žádný věk. Kousek od břehu se rozkašlala bílá rybářská loďka, dočerna opálený muž svlečený do půl těla, s promaštěnou čapkou posunutou d? týla, spra~oval motor a k Bele závan větru donesl ostrý zapach benzmu. Nakrčila nos a zamířila zpátky. Panajoti a jeho svita zmizeli. ,,Půjdu do vody," rozhoupal se Radim. ,,Kde jsi byla? Nemů{eš aspoň utrousit slovíčko, kdy a kam hodláš zmizet?" ,,Sla jsem se projít, uječená matka Panajotiho mě rozči­ lovala," sedla si a skrčila kolena pod bradu. ,, Vzalo tě sluníčko, namažu ti záda," nabídl se. Ochotně se k němu natočila. Jemnými pohyby jí roztíral opalovací mléko od šíje až po lopatky. Co jsme tady, ještě se mnou nespal. Vnímala pevný tlak jeho prstů a vzpomínala na Valeriho. , Po maturitě se s Elzou domluvily, že pojedou na dva tydny do Bulharska. Elza byla její nejlepší kamarádka ale před pár lety se provdala do Švédska a od té doby se n~viděly. Tenkrát se jejich cestě všichni smáli, ale neprohloupily. Bylo tam lacino, Bulhaři bojovali o každého zahra·14·

ničního turistu, byli vstřícní a úslužní, služby

mi

a ubytování vynikající. Dnes už to tam prý zase rn nic drbou turisty jako všude jinde. Valerije tehdy obsluhoval v restauraci hotýlku, lely. Studoval vysokou školu a jako mnoho dalších lidí si o prázdninách přivydělával. Všimla si ho h1 den. Snědý jako všichni Bulhaři, ale rysy měl db v obličeji něžnou a nazlátlou. Ukazoval zuby v úsměvu a pohled měl plachý jako srna. Elza na zálusk, ale já byla rychlejší. První den po příjezd dali rande, druhý den si půjčil tátovo auto a zav« Sozopolu. Nikdy jsem v Bulharsku nebyla a mě~ okouzlilo. Možná pod dojmem jeho pitoreskní krá pod vlivem vína, kterým mě Valeri napájel k ob« snad vysílením z boje se spodním mořským prou se s ním na osamělé pláži, kterou hledal až do poz poledních hodin, bez dlouhého otálení pomiloval. Zkontrolovala jedním okem Radima, jestli u2 vlezl do vody, ale obcháze1 po pláži a čmuchal k, jako pes. ,,Připomínáš mi Ctvrtka," zasmála se. Založil si ruce za zády, lehce se předklonil a sebe zhluboka vtáhl vzduch. ,,Škoda že tu není. Ini _pomohl zjistit, co tu tak strašně smrdí. 'fy nic Ctvrtka od rána neviděla. Většinou se k nim př tou k moři. Chlupaté a nohaté štěně potulující s v areálu jejich hotelu a restaurace si je získalo h příjezdu. Byla unavená, odlet z Prahy se opozdil diny kvůli poruše klimatizace v jejich letadle a tc kání po odbavení bylo k uzoufání nekonečné. Kd na mrňavém letišti v Argostoli, hlavním městě dopravil je autobus do přístavu, kde čekali na tr rým se přeplavili do Lixouri, městečka asi dva vzdáleného od jejich hotelu. Dlouhá cesta ji vyčerpala a teprve po skleničce 1 na ně čekalo v lednici jejich pokoje, s~ s Radimer cestou vydali k moři. Tehdy se k nim Ctvrtek poJ jil, skákal jim po nohou, mazlil se a lísal, za pohl2 val tolik příchylnosti, že i Radim, který o zvířata 1 zjihl. „Budeme mu říkat Čtvrtek," pojmenovala i ,,Podle dne našeho příjezdu."

t nechci. Nepovedu dítě do školy jako čtyřiceti­

i osmadvacet, nejvyšší čas, a máma nevynechá je-

ležitost, aby mi to nepřipomněla. mde svatba?" vyzvídá nepříjemně často. Už tu !můžu ani slyšet. Zlobím se na ni a přitom je to L vina. Jeho přístup k naší budoucnosti je nezodl mě to trápí. Nespravedlivě se utrhuju na mámu. )lu nechcete až do smrti žít na hromádce?" je její )ený dotaz. ,,A co děti? Když se nevezmete, budou at po tobě, nebo po něm?" ápu, je z jiné školy, s tátou se vzali po roce znátešní trend soužití bez papíru nechápe a myslí Radim nemá dost rád, když se svatbou otálí. Ale ak to mám zaonačit, aby Radim na děti a svatbu cývl, akceptovat nechci. Používat ženské lsti je úroveň. Ale jak to vypadá, bez nich svého nedohlédla na své opálené nohy v růžových žabkách. mně vadí, že se nechce vyjádřit? Pohodila hlavou hý cop pleskl přes ústa. Až se vrátím, ani si ne~ i jsem byla pryč. án ~ez své ženy neudělá krok. A vlastně ani tak m. Sedesátka dnes není žádný věk. Kousek od ·ozkašlala bílá rybářská loďka, dočerna opálený ~ný do půl těla, s promaštěnou čapkou posunutou ,ravoval motor a k Bele závan větru donesl ostrý nzinu. Nakrčila nos a zamířila zpátky. Panajoti a zmizeli. do vody," rozhoupal se Radim. ,,Kde jsi byla? Neoň utrousit slovíčko, kdy a kam hodláš zmizet?" m se projít, uječená matka Panajotiho mě rozči­ dla si a skrčila kolena pod bradu. :ě sluníčko, namažu ti záda," nabídl se. 'se k němu natočila. Jemnými pohyby jí roztíral mléko od šíje až po lopatky. Co jsme tady, ještě se >al. Vnímala pevný tlak jeho prstů a vzpomínala

).

rritě se s Elzou domluvily, že pojedou na dva ~ulharska. Elza byla její nejlepší kamarádka, ale ~ty se provdala do Švédska a od té doby se nevi~át se jejich cestě všichni smáli, ale neprohloutam lacino, Bulhaři bojovali o každého zahra-

ničního turistu, byli vstřícní a úslužní, služby měli dobré a ubytování vynikající. Dnes už to tam prý zase nestojí zanic, drbou turisty jako všude jinde. Valerije tehdy obsluhoval v restauraci hotýlku, kde bydlely. Studoval vysokou školu a jako mnoho dalších mladých lidí si o prázdninách přivydělával. Všimla si ho hned první den. Snědý jako všichni Bulhaři, ale rysy měl dívčí a pleť v obličeji něžnou a nazlátlou. Ukazoval zuby v oslnivém úsměvu a pohled měl plachý jako srna. Elza na něj měla zálusk, ale já byla rychlejší. První den po příjezdu jsme si dali rande, druhý den si půjčil tátovo auto a zavezl mě do Sozopolu. Nikdy jsem v Bulharsku nebyla a městečko mě okouzlilo. Možná pod dojmem jeho pitoreskní krásy, možná pod vlivem vína, kterým mě Valeri napájel k obědu, nebo snad vysílením z boje se spodním mořským proudem jsem se s ním na osamělé pláži, kterou hledal až do pozdních odpoledních hodin, bez dlouhého otálení pomilovala. Zkontrolovala jedním okem Radima, jestli už konečně vlezl do vody, ale obcházel po pláži a čmuchal kolem sebe jako pes. ,,Připomínáš mi Čtvrtka," zasmála se. Založil si ruce za zády, lehce se předklonil a znovu do sebe zhluboka vtáhl vzduch. ,,Škoda že tu není. Určitě by mi_pomohl zjistit, co tu tak strašně smrdí. 'fy nic necítíš?" čtvrtka od rána neviděla. Většinou se k nim připojil cestou k moři. Chlupaté a nohaté štěně potulující se celý den v areálu jejich hotelu a restaurace si je získalo hned v den příjezdu. Byla unavená, odlet z Prahy se opozdil o dvě hodiny kvůli poruše klimatizace v jejich letadle a to plané če­ kání po odbavení bylo k uzoufání nekonečné. Když přistáli na mrňavém letišti v Argostoli, hlavním městě Kefalonie, dopravil je autobus do přístavu, kde čekali na trajekt, kterým se přeplavili do Lixouri, městečka asi dva kilometry vzdáleného od jejich hotelu. Dlouhá cesta ji vyčerpala a teprve po skleničce ouza, které na ně čekalo v lednici jejich pokoje, se s Radimem nejkratší cestou vydali k moři. Tehdy se k nim čtvrtek poprvé připo­ jil, skákal jim po nohou, mazlil se a lísal, za pohlazení věno­ val tolik příchylnosti, že i Radim, který o zvířata moc nestál, zjihl. ,,Budeme mu říkat čtvrtek," pojmenovala štěně Bela. ,,Podle dne našeho příjezdu."

·1 S·

444106 EMG vzorky· Hančová Jaroslava Pavouk v síti • 2. vydání

Běžná cena:

340 Kč

ISBN97=mr