Issuu

Přeložila:

DANIELA ČERMÁKOVÁ

Amanda Quick Amanda Quick: Dívka, která věděla příliš mnoho Vydání první Copyright © 20 I 7 by Jayne Ann Krentz A11 rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2017 jako svou 2115. publikaci Přeloženo z anglického originálu The Girl Who Knew Too Much vydaného nakladatelstvím Berkley, an imprint of Penguin Random House LLC, New York, v roce 2017 Český překlad© 2017 Daniela Čermáková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu © 2017 Emil Křižka Přebal a vazba © 2017 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: ~ F"INIDR, s. r. o., Český Těšín

DÍVKA, KTERÁ VĚDĚLA PŘÍLIŠ MNOHO

Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONE~ jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0660-5 BARONET Praha 2017 BARONET

Tuhle knížku věnuju úžasné editorce Cindy Hwangové, která vždy říká: ,,Jdi do toho!" Děkuju

za to, že ve mě a v tuhle knížku tolik věříš. straktní obraz visící na zdi v ložnici byl nový. Namalovaný krvavou červení. V elegantním budoáru, vybaveném v bílé barvě , byla krev úplně všude. Vpíjela se do ženiny stříbřité saténové noční košile a koberce pod jejím tělem. Krev ulpívala také na bílém sametovém polstrování elegantního kře sílka před hezoučkým malým toaletním stolkem. Anně Harrisové okamžitě blesklo hlavou, že nakráčela přímo do noční můry. Tohle prostě nemohlo být skutečné. Určitě spí a jenom se jí to zdá. Jenomže vyrostla na farmě. S dědečkem chodila na lov. Chytala a kuchala ryby. Pomáhala rodit telata. Znala koloběh života a pach smrti. Přesto nemůže odejít z místnosti, dokud si nebude naprosto jistá. Helen se zhroutila na bok, tváří ke zdi. Anna si klekla vedle těla a natáhla ruku, aby zkontrolovala pulz. Samozřejmě žádný nenašla. Uviděla však zbraň. Malou. Ležela na koberci nedaleko Heleniny pravé ruky. Anna jednala instinktivně - v tu chvíli jí to rozhodně nemyslelo jasně - a zbraň zvedla. 7

Tehdy uviděla ten vzkaz. Helen použila vlastní krev, aby na stříbrnou tapetu kousek nad podlahovou lištou napsala zprávu. Uteč. A v tom okamžiku Anna věděla, že ten dokonalý nový život, který žila poslední rok, byl jen iluzí. Realita byla temná pohádka. Uteč. Proběhla

chodbou ke své krásné modrobílé ložnici, vytáhla ze skříně kufr a začala do něho házet oblečení. Stejně jako boty a šaty, které měla nyní na sobě, byla větši na její garderoby nová, dárek její štědré zaměstnavatelky. Moje osobní asistentka nemůže vypadat, jako že nakupuje v nějakém sekáči, říkala jí Helen při několika příležitos tech. Anna se třásla tak prudce, že skoro nedokázala kufr zavřít. S úsilím se jí ho podařilo zvednout z postele. Vrátila se ke skříni a z nejvyšší poličky vytáhla krabici od bot. Odhodila víko a chystala se sáhnout dovnitř pro peníze, jež tam schovávala. Když došlo před pár lety ke krachu finančních trhů, ještě jí nebylo ani dvacet, ale stejně jako spousta ostatních, kteří zažili totéž, stále nedůvěřovala bankám. Své drahocenné úspory uchovávala blízko po ruce v krabici od bot. Při pohledu na to, co bylo uvnitř krabice, ztuhla. Peníze tam byly, to ano - příliš peněz . Protože většinu nákladů na živobytí jí platila její zaměstnavatelka, dokázala v posledním roce vždycky vět šinu platu uspořit, ale ani zdaleka nenašetřila tolik, jako bylo v té krabici. Helen tam musela něco přidat. To bylo jediné vysvětlení, které dávalo smysl. Kromě peněz objevila ještě malý, v kůži vázaný zápisník a dopis napsaný na Helenině osobním, nákladném papíru.

Drahá Anno,

pokud čteš tyhle řádky, znamená to, že jsem uděle. tu největší chybu, jakou může žena udělat - zamilovc. jsem se do špatného muže. Obávám se, že nejsem osol za kterou jsi mě považovala. Omlouvám se za to, že jsf Ti lhala. Tenhle zápisník, peníze a auto jsou Tvoje. Vez, nohy na ramena. Uteč, co nejdál to půjde, a ztrať se. Pi žiješ jen tehdy, když se staneš někým jiným. Nesmíš nik mu věřit - ani policii, ani FBI. A především nikdy nei, milenci. Kéž bych Ti mohla dát úžasné doporučení, které si 2 sloužíš. Ale pro své bezpečí nesmíš nikdy nikomu prozt dit, že jsi pro mě pracovala. Co se týče toho zápisníku, můžu Ti jen prozradit, že nebezpečný. Nepředstírám, že jeho obsah chápu. Můžu jen poradit, abys ho zničila, ovšem kdyby došlo k nejhor. mu, mohla bys ho využít při vyjednávání. Vždycky jsem si myslela, že jsme stejné - osamělé že, které se musí spolehnout na vlastní rozum. Přeju Ti ve Tvém novém životě jen to nejlepší. Uteč, j nejdál to od tohohle domu půjde, a už se nikdy neohlížej

S láskou Tvc Hel

Helen Spencerová byla odvážná, dobrodružná a s - žena moderní doby. Žila svůj život s vášní a nadšt a Anna se v posledním roce ocitla v jejím zářivém, I") ubíhajícím světě. Pokud Helen tvrdila, že musí utéct bylo rozhodně nezbytné, aby Anna vzala nohy na ram Vysypala obsah krabice od bot do své kabely. Pon lika vteřinách váhání přidala dovnitř i Heleninu drol zbraň. Zavřela kabelu, vzala ji do jedné ruky, zvedla 2 zadlo a pospíšila si do chodby.

['ehdy uviděla ten vzkaz. Helen použila vlastní krev, r na stříbrnou tapetu kousek nad podlahovou lištou naLla zprávu. Uteč. \ v tom okamžiku Anna věděla, že ten dokonalý nový ot, který žila poslední rok, byl jen iluzí. Realita byla má pohádka. !teč. 1

roběhla chodbou ke své krásné modrobílé ložnici, vyla ze skříně kufr a začala do něho házet oblečení. Stejjako boty a šaty, které měla nyní na sobě, byla větši její garderoby nová, dárek její štědré zaměstnavatelky. je osobní asistentka nemůže vypadat, jako že nakupuje ějakém sekáči, říkala jí Helen při několika příležitos b. ~nna se třásla tak prudce, že skoro nedokázala kufr za:. S úsilím se jí ho podařilo zvednout z postele. Trátila se ke skříni a z nejvyšší poličky vytáhla krai od bot. Odhodila víko a chystala se sáhnout dovnitř peníze, jež tam schovávala. Když došlo před pár lety krachu finančních trhů, ještě jí nebylo ani dvacet, ale ně jako spousta ostatních, kteří zažili totéž, stále ne1ěřovala bankám. Své drahocenné úspory uchovávala :ko po ruce v krabici od bot. 'ři pohledu na to, co bylo uvnitř krabice, ztuhla. 'eníze tam byly, to ano - příliš peněz. 'rotože většinu nákladů na živobytí jí platila její za,tnavatelka, dokázala v posledním roce vždycky vět1 platu uspořit, ale ani zdaleka nenašetřila tolik, jako o v té krabici. Helen tam musela něco přidat. To bylo iné vysvětlení, které dávalo smysl. ~romě peněz objevila ještě malý, v kůži vázaný zápisa dopis napsaný na Helenině osobním, nákladném pa-

Drahá Anno, pokud čteš tyhle řádky, znamená to, že jsem udělala tu největší chybu, jakou může žena udělat - zamilovala jsem se do špatného muže. Obávám se, že nejsem osoba, za kterou jsi mě považovala. Omlouvám se za to, že jsem Ti lhala. Tenhle zápisník, peníze a auto jsou Tvoje. Vezmi nohy na ramena. Uteč, co nejdál to půjde, a ztrať se. Pře žiješ jen tehdy, když se staneš někým jiným. Nesmíš nikomu věřit - ani policii, ani FBI. A především nikdy nevěř milenci. Kéž bych Ti mohla dát úžasné doporučení, které si zasloužíš. Ale pro své bezpečí nesmíš nikdy nikomu prozradit, že jsi pro mě pracovala. Co se týče toho zápisníku, můžu Ti j en prozradit, že je nebezpečný. Nepředstírám, že jeho obsah chápu. Můžu Ti jen poradit, abys ho zničila, ovšem kdyby došlo k nejhoršímu, mohla bys ho využít při vyjednávání. Vždycky jsem si myslela, že jsme stejné - osamělé ženy, které se musí spolehnout na vlastní rozum. Přeju Ti ve Tvém novém životě jen to nejlepší. Uteč, jak nejdál to od tohohle domu půjde, a už se nikdy neohlížej. S láskou Tvoje

Helen

Helen Spencerová byla odvážná, dobrodružná a smělá - žena moderní doby. Žila svůj život s vášní a nadšením a Anna se v posledním roce ocitla v jejím zářivém, rychle ubíhajícím světě. Pokud Helen tvrdila, že musí utéct, pak bylo rozhodně nezbytné, aby Anna vzala nohy na ramena. Vysypala obsah krabice od bot do své kabely. Po něko lika vteřinách váhání přidala dovnitř i Heleninu drobnou zbraň.. Zavřela kabelu, vzala ji do jedné ruky, zvedla zavazadlo a pospíšila si do chodby. 9

Když procházela kolem Heleniny ložnice, snažila se nedívat na tělo, ale nemohla si pomoct. Helen Spencerová byla úchvatně krásná, andělská blondýnka se zářícíma modrýma očima. Byla bohatá, okouzlující a laskavá a služebnictvu, včetně své asistentky, platila velice dobře. Na oplátku požadovala loajalitu a absolutní diskrétnost ohledně svých zdánlivě drobných výstřednos tí, jakými byly například občasné žádosti o soukromí či podivné cestovní plány. Stejně jako ostatní v domě - hospodyně ve starším vě ku a majordom - se Anna k Helen s radostí přidala. Byl to úchvatný život, ale dnes v noci skončil. Anna sešla po schodech. Vždycky věděla, že to štěstí nepotrvá navěky. Sirotci velice brzy získali realistický pohled na život. Když dorazila do přízemí, prošla kolem Heleniny pracovny. Nakoukla dovnitř a zjistila, že dvířka trezoru jsou otevřená. Lampička na stolku svítila. V sejfu rozeznala modrou sametovou taštičku. Zaváhala. Něco jí napovídalo, že by měla zjistit, co je v tom sametovém pytlíčku. Možná že jeho obsah vysvětlí, co se tu dnes v noci stalo. Odložila zavazadlo na podlahu, přešla pracovnu a sáhla do trezoru. Zvedla sametovou taštičku, rozvázala šňůrku, která ji uzavírala, a obrátila taštič ku vzhůru nohama nad stolem. Ve světle lampičky se zableskly smaragdy a diamanty. Náhrdelník byl těžký a měl starodávný vzor. Působil neuvěřitelně draze. Helen měla pár kvalitních šperků, ale Anna si byla jistá, že tuhle ozdobu ještě nikdy neviděla. Neodpovídala Helenině stylu. Možná to bylo rodinné dě dictví. Mnohem naléhavější otázka však byla, proč by vrah otevíral trezor a pak tu nechal tak drahou věc? Protože šel po něčem jiném, pomyslela si. Po tom zápisníku. 10

Schovala náhrdelník do sametového pytlíčku a vr: ho do sejfu. Pak vyšla zpátky na chodbu, zvedla zavazadlo a po šila si ven. Sportovní vůz značky Packard, který jí H chtěla dát, čekal na příjezdové cestě. Kufr a krabici od odhodila do kufru a usedla za volant - a téměř se zhrm vděčností a úlevou, když dokonale vyladěný motor nai toval na první pokus. Rozsvítila světla, zařadila a vyrazila po dlouhé, klil cí se cestě, pak otevřenou branou a pryč od velkého do Pevně sevřela volant a přinutila se soustředit. [ v noci nezjistila všechna tajemství Helen Spencerové, narazila na dost z nich, aby jí byla jasná jedna věc: n se dostat z New Yorku tak daleko, jak jen to bude mož Úzká horská cesta se kroutila a zabočovala, zatímc, plazila do údolí. Pro lidi, kteří na to nebyli zvyklí, to la strašlivá jízda, zvlášť v noci. Jenže Annu učil její deček řídit, když jí bylo třináct, a ona cvičila na horsk cestičkách. Věděla, jak zvládnout těsné zákruty, a t1 konkrétní cestu znala velice dobře. Za poslední rok rr hokrát vozila svou zaměstnavatelku tam a zpátky mezi tem na Manhattanu a odlehlým sídlem. Helenin oddaný majordom, pan Bartlett, pracoval I Anniným příchodem zároveň jako šofér. Začínal se však horšit zrak. Helen uvažovala, že najme nového l če, když zaměstnala Annu. Helen s radostí zjistila, žel mě těsnopisu ovládá její osobní asistentka také řízení a mobilu. Díky tobě nemusím najímat šoféra, říkávala Ar_ Helen se vždy úzkostlivě snažila udržovat jen tolik městnanců, kolik bylo nezbytně nutné. Nebyla lakorr vlastně spíše naopak-, ale dala jasně najevo, že necl aby se po domě potulovalo moc lidí. Dnes v noci A došlo, proč Helen omezila počet lidí ve své domácn< skrývala totiž různá tajemství. Byla jsem neuvěřitelně naivní, pomyslela si Anna.

Cdyž procházela kolem Heleniny ložnice, snažila se neat na tělo, ale nemohla si pomoct. Ielen Spencerová byla úchvatně krásná, andělská blonlka se zářícíma modrýma očima. Byla bohatá, okouzlua laskavá a služebnictvu, včetně své asistentky, platila ice dobře. Na oplátku požadovala loajalitu a absolutní krétnost ohledně svých zdánlivě drobných výstřednos jakými byly například občasné žádosti o soukromí či livné cestovní plány. :tejně jako ostatní v domě - hospodyně ve starším vě a majordom - se Anna k Helen s radostí přidala. Byl to tvatný život, ale dnes v noci skončil. ~nna sešla po schodech. Vždycky věděla, že to štěstí 1otrvá navěky. Sirotci velice brzy získali realistický pod na život. ~dyž dorazila do přízemí, prošla kolem Heleniny pra'ny. Nakoukla dovnitř a zjistila, že dvířka trezoru jsou vřená. Lampička na stolku svítila. V sejfu rozeznala drou sametovou taštičku. :aváhala. Něco jí napovídalo, že by měla zjistit, co je >m sametovém pytlíčku. Možná že jeho obsah vysvětlí, ,e tu dnes v noci stalo. Odložila zavazadlo na podlahu, šla pracovnu a sáhla do trezoru. Zvedla sametovou taš:u, rozvázala šňůrku, která ji uzavírala, a obrátila taštič vzhůru nohama nad stolem. 'e světle lampičky se zableskly smaragdy a diamanNáhrdelník byl těžký a měl starodávný vzor. Působil věřitelně draze. Helen měla pár kvalitních šperků, ale 1a si byla jistá, že tuhle ozdobu ještě nikdy neviděla. >dpovídala Helenině stylu. Možná to bylo rodinné dě :ví. fuohem naléhavější otázka však byla, proč by vrah fíral trezor a pak tu nechal tak drahou věc? 'rotože šel po něčem jiném, pomyslela si. Po tom zá1íku.

Schovala náhrdelník do sametového pytlíčku a vrátila ho do sejfu. Pak vyšla zpátky na chodbu, zvedla zavazadlo a pospíšila si ven. Sportovní vůz značky Packard, který jí Helen chtěla dát, čekal na příjezdové cestě. Kufr a krabici od bot odhodila do kufru a usedla za volant - a téměř se zhroutila vděčností a úlevou, když dokonale vyladěný motor nastartoval na první pokus. Rozsvítila světla, zařadila a vyrazila po dlouhé, klikatící se cestě, pak otevřenou branou a pryč od velkého domu. Pevně sevřela volant a přinutila se soustředit. Dnes v noci nezjistila všechna tajemství Helen Spencerové, ale narazila na dost z nich, aby jí byla jasná jedna věc: musí se dostat z New Yorku tak daleko, jak jen to bude možné. Úzká horská cesta se kroutila a zabočovala, zatímco se plazila do údolí. Pro lidi, kteří na to nebyli zvyklí, to byla strašlivá jízda, zvlášť v noci. Jenže Annu učil její dě deček řídit, když jí bylo třináct, a ona cvičila na horských cestičkách. Věděla, jak zvládnout těsné zákruty, a tuhle konkrétní cestu znala velice dobře. Za poslední rok mnohokrát vozila svou zaměstnavatelku tam a zpátky mezi bytem na Manhattanu a odlehlým sídlem. Helenin oddaný majordom, pan Bartlett, pracoval před Anniným příchodem zároveň jako šofér. Začínal se mu však horšit zrak. Helen uvažovala, že najme nového řidi če, když zaměstnala Annu. Helen s radostí zjistila, že kromě těsnopisu ovládá její osobní asistentka také řízení automobilu. Díky tobě nemusím najímat šoféra, říkávala Anně. Helen se vždy úzkostlivě snažila udržovat jen tolik zaměstnanců, kolik bylo nezbytně nutné. Nebyla lakomá vlastně spíše naopak -, ale dala jasně najevo, že nechce, aby se po domě potulovalo moc lidí. Dnes v noci Anně došlo, proč Helen omezila počet lidí ve své domácnosti, skrývala totiž různá tajemství. Byla jsem neuvěřitelně naivní, pomyslela si Anna. 11

Vždycky se pyšnila tím, že se dokáže na svět podívat chladnokrevným, realistickým pohledem. Žena v jejím postavení si nemůže dovolit přepych optimismu, naděje a sentimentu. Když posuzovala ostatní, většinou k tomu využívala svoji intuici. Ovšem když udělala chybu, následky bývaly katastrofální. Dorazila do malé, ospalé vesničky u úpatí hory a sjela na hlavní silnici. Nedokázala vymyslet nějaký cíl, a tak zbůhdarma vybírala uličky a projížděla řadou malých vesniček. Uteč.

Druhý den dál ujížděla bez rozmyslu, zastavila se, jen aby natankovala a zhltla sendvič. Za soumraku ji však vyčerpání donutilo zajet k nějakému kempu. Majitelé se jí neptali na jméno, žádali jen peníze za soukromou chatku a teplé jídlo. Zhroutila se na lůžko a neklidně spala až do úsvitu. V horečnatých snech utíkala před neviditelnou hrozbou, zatímco ji Helen pobízela, aby běžela rychleji. Probudila ji vůně kávy. Zatímco jedla snídani, kterou jí připravil pár, jenž kemp řídil, dorazil muž s rozvážkou novin. Koupila si jedny a rozložila je se směsicí strachu a zvědavosti. Zprávy o smrti Helen Spencerové byly na titulní stránce. BOHATÁ NEWYORSKÁ LVICE SALONŮ BYLA

BRUTÁLNĚ ZAVRAŽDĚNA. OSOBNÍ ASISTENTKA NENÍ K NALEZENÍ. HLEDÁ JI POLlCIE. V TREZORU MRTVÉ ŽENY BYL NALEZEN UKRADENÝ NÁHRDELNÍK. Anně projel žilami šok. Nyní byla podezřelou z vraždy Helen Spencerové. Vybavilo se jí Helenino varování: Nesmíš nikomu věřit - ani policii, ani FBI. Především nesmíš věřit milenci.

Přinejmenším to poslední je hračka, pomyslela si An Žádného milence nemá. Od Bradleyho Thorpea žádnc neměla. Ten ponižující debakl byl poslední událostí, l její intuice obdivuhodně selhala. Potlačila rostoucí paniku. Byla hrdou absolventkou ( bertovy školy pro sekretářky. Gilbertova děvčata nep~ kařila. Byla školená, aby dokázala zvládnout i chaos.' děla, jak si stanovit priority. Jedno za druhým: bylo na čase vybrat cíl cesty. Ner že jen tak zbůhdarma jezdit po Západním pobřeží. K, si jen představila, že by celé týdny, měsíce nebo roky 1 kala, rozklepala se jí kolena. Peníze navíc nevydrží věč Dříve či později bude muset někde zastavit. Nadechn se. Najít si práci. Začít nový život. Nebyla jediná, kdo strávil noc v kempu. Ostatní se sb máždili u stolu na snídani, dychtiví znovu vyrazit na cei Nenuceně si povídali, vyprávěli si historky z cest. Vše ny rozhovory začínaly stejně. Kam jedete? Kladla se spousta otázek, ale jedna konkrétní vyční la, protože vzbudila u stolu zvědavost, údiv a několik s, hlasných pokývnutí hlavou. Než dojedla snídani, rozhodla se. Udělá to, co mus udělat spousta lidí, když byli nuceni začít nové životy. ; míří do mytické země na západě, kde se pod bezmračr oblohou třpytí široký modrý oceán a lidem rostou na zar. dách pomerančovníky. Do země, v níž šarmantní lidé km na stříbrném plátně a ve volném čase se oddávají vzruš1 cím skandálům. Do země, kde jsou všichni tak zaměstn budoucností, že je nebude zajímat, že má nějakou minul, Vrátila se zpátky za volant a vyrazila na západ. Někde cestou přišla na nové jméno. Irene Glassono Má hollywoodský šmrnc, pomyslela si. Dálnici ke své budoucnosti našla přesně tak, jak to t <lili ostatní cestující - v centru Chicaga. Route 66 ji odvede až do Kalifornie.

Přinejmenším to poslední je hračka, pomyslela si Anna. Žádného milence nemá. Od Bradleyho Thorpea žádného neměla. Ten ponižující debakl byl poslední událostí, kdy její intuice obdivuhodně selhala. Potlačila rostoucí paniku. Byla hrdou absolventkou Gil bertovy školy pro sekretářky. Gilbertova děvčata nepani kařila. Byla školená, aby dokázala zvládnout i chaos. Vě děla, jak si stanovit priority. Jedno za druhým: bylo na čase vybrat cíl cesty. Nemů že jen tak zbůhdarma jezdit po Západním pobřeží. Když si jen představila, že by celé týdny, měsíce nebo roky utí kala, rozklepala se jí kolena. Peníze navíc nevydrží věčně. Dříve či později bude muset někde zastavit. Nadechnout se. Najít si práci. Začít nový život. Nebyla jediná, kdo strávil noc v kempu. Ostatní se shro máždili u stolu na snídani, dychtiví znovu vyrazit na cestu. Nenuceně si povídali, vyprávěli si historky z cest. Všech ny rozhovory začínaly stejně. Kam jedete? Kladla se spousta otázek, ale jedna konkrétní vyčníva la, protože vzbudila u stolu zvědavost, údiv a několik sou hlasných pokývnutí hlavou. Než dojedla snídani, rozhodla se. Udělá to, co musela udělat spousta lidí, když byli nuceni začít nové životy. Za míří do mytické země na západě, kde se pod bezmračnou oblohou třpytí široký modrý oceán a lidem rostou na zahra dách pomerančovníky. Do země, v níž šarmantní lidé kouzli na stříbrném plátně a ve volném čase se oddávají vzrušují cím skandálům. Do země, kde jsou všichni tak zaměstnaní budoucností, že je nebude zajímat, že má nějakou minulost. Vrátila se zpátky za volant a vyrazila na západ. Někde cestou přišla na nové jméno. Irene Glassonová. Má hollywoodský šmrnc, pomyslela si. Dálnici ke své budoucnosti našla přesně tak, jak to tvr dili ostatní cestující - v centru Chicaga. Route 66 ji odvede až do Kalifornie. 13

ISBN 978-80-269-0660 - 5

li li li 111111111111111111

9 788026 906605