OČIMA ELITY
historie, jazyk a literatura kolektiv autorů
Jazyková redakce: Ilona Staňková, Eva Wiéazová Obálka, sazba a grafická úprava: Tomáš Nosek Obrazová redakce: Silvie Anna Grendysová © FOTOGRAFIE
Tomáš Nosil: obálka, str. 19, 24- 25, 37, 39, 42, 45, 65, 67, 70- 71, 81 , 83, 88- 89, 107, 109, 112- 11 3, 115, 117, 121, 169, 171 Karel Šanda: obálka, str. 27, 51 , 57, 131, 133, 136-137, 147, 149, 153, 155, 158 Jakub Stadler: obálka, str. 13, 15,91 , 97, 99, 105, 123, 125, 128- 129, 161 , 163 Robert Sedmík: str.S, 7, 10, 34, 73, 78-79 Radek Cihla: obálka, str. 139, 141 Lickerish/ Barry J Holmes / Profimedia.cz, Renard Garr / Gettylmages, archiv vydavatelství: str. 59, 62 Vydavatel: EMPRESA MEDIA, a. s. Mikuleckého 1309/4 147 00 Praha 4 - Braník Praha 2017 Tisk: Triangl a. s., Beranových 65 , Praha 9 ISBN 978-80-88207-01-6 Knihy vydavatelství EMPRESA MEDIA nebo na: shop.tyden.cz e-mail : marketing@empresamedia.cz tel.: +420 222 994 111 knihkupců
můžete
zakoupit u svých
•
•
)
M
OČIMA ELITY OBSAH 4
Jiří
Rak: Stančík
12
Petr
18
Bogdan Trojak
26
Vlastimil Vondruška
36
Markéta Pravdová
44
Viktor Janiš
50
Marie Šedivá Koldinská
58
Chuck Palahniuk
64
Petra
72
Jaroslav Čechura
80
Zdeněk Svěrák
90
Martin Franc
98
Jana Valdrová
Dvořáková
106
Jiří Žáček
114
Ivan Šedivý
122
Petr Šabach
130
Luděk
138
Martin Hilský
146
Ludmila Vaňková
152
Robert Fulghum
160
Jiří
168
lva Klestilová
Galuška
Mikulec
4
TEREZA RADVAKOVA
BÍlEZEN 2015
JIŘÍ RAK:
MOUDRÉ STÁŘÍ JE V HÁJI Když s i historik začne hrát na prognostika, vždycky to špatně končí, říká Jiří Rak. Proč si Češi raději vymýšlejí fiktivní hi storii, než by znali tu skutečnou? O ryze české vlastnosti - klanět se a utoritá m a potom na ně nadávat u piva - jsme mluvili, jak jinak, v hospodě třetí cenové.
latí, že ten, kdo se nepoučí z minulosti, je odsouzen k jejímu opakování?
P
Taky se říká, že jediné poučení z dějin je, že žádné poučení neexistuje. Na opakování nevěřím. Svět se změnil, opakování není možné. Střídají se jen období optimismu a pesimismu. Devatenácté století naplňovala naděje, na jeho konci napsal Oswald Spengler Zánik Západu. Nálady spojené s očekáváním konce světa jsou tady pořád, jen ho pokaždé čekáme odjinud. Teď se bojíme islámu nebo Ruska, tehdy se báli žlutého nebezpečí, Asie. Ještě předtím Turecka. Vždycky existuje nepřítel a mnohdy si ho vytváříme sami. Abychom vlastní chyby mohli svést na jiné?
Čím méně potenciálního nepřítele známe, tím to jde lépe. Můžeme na něho nahrnout všechno zlé, vytvoříme si ideální stereotyp. A nyní v případě islámu jde o stařičký stereotyp, protiklad Západu a Východu, který existuje od dob Hérodota. Hérodotos tehdy schematizoval řecko-per ské války na konflikt mezi svobodnou evropskou demokracií, což bylo Řecko, a asijskou diktaturou, což byla Persie. A tohle je asi jediná záležitost, která se skutečně vrací. Mongolské vpády, tatarské vpády. Vždycky ožije myšlenka: aha, nebezpečí despotického Východu je tady. Rozdíl spočívá v tom, že dneska nejde o !rán, Turecko nebo jiný konkrétní stát, s nímž by se dalo vá lčit. Jde o jakýsi fiktivní Islámský stát, o kterém nikdo nic vlastně neví. Absorbuje do sebe všechny negativní stereotypy, které se nashromáždily skoro za tři tisíce let. Hned po pařížském útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo se objevily výroky „Buďme objektivní" nebo „Denně umírají na světě miliony nevinných lidí, tito provokovali". Je možné být vůči takové události objektivní?
Ozývají se hlasy, že jsme ve válce. Ve válce ani vůči válce nelze být objektivní. Nikdo nemluví s chladnou hlavou, protože smrt logicky vyvolává emoce. Kdyby se mě někdo zeptal, přiznal bych, že nejsem Charlie, protože se mi nelíbí karikatury jakéhokoli náboženství. Není za to ale kulka, proto se v této chvílí musím postavit na stranu karikaturistů. Mohu s nimi nesouhlasit, ale nelze přijmout, že je někdo další, kdo taky nesouhlasil, odsoudil k smrti. Navíc podle mě platí, že člověk by se měl chovat v rámci pravidel hostitelské země. Jsem kuřák, ale když přijdu na návštěvu k nekuřákům, tak prostě nekouřím. Nebo k nim nechodím. Ti útočníci ale nejsou na návštěvě.
Skutečnost, že zaútočí někdo s francouzským pasem, situaci ještě více komplikuje. Z vnějšího nebezpečí se stává nebezpečí vnitřní. Ztratili domácí kořeny a nové nezískali. Ocitli se někde mezi. V takové chvíli člověk vždycky tíhne k jednoduchému řešení. Mít jistotu je největší lákadlo. Svět se stal hrozně složitým, ani moje generace, která kontinuálně zaži la všechny změny, se v nich neumí vyznat. Nemluvě o internetu a technice. Moudré stáří je úplně v hájí. Každý stařík
I HÁJI
1ždycky to špatně končí, ctivní historii, než by znali 1ět se autoritám a potom .k, v hospodě třetí cenové.
odsouzen k jejímu opakován í?
že žádné poučení neexistuje. Na opakování možné. Střídají se jen období optimismu 1vala nadéje, na jeho konci napsal Oswald s očekáváním konce svéta jsou tady pořád, 1u nebo Ruska, tehdy se báli žlutého nebez1ep řít el a mnohdy si ho vytváříme sami. ~
lépe. Můžeme na ného nahrnout všechno
! islámu jde o stařičký stereotyp, protiklad
Hérodotos tehdy schematizoval řecko-per mokracií, což bylo Řecko, a asijskou dikta' která se skutečné vrací. Mongolské vpády, :pečí despotického Východu je tady. Rozdíl jiný konkrétní stát, s nímž by se dalo válčit. ic vlastně neví. Absorbuje do sebe všechny :a tři tisíce let.
ie Hebdo se objevily výroky "Buďme
!Vinných lidi, tito provokovali". Je možné
i válce nelze být objektivní. Nikdo nemluví oce. Kdyby se mě někdo zeptal, přiznal bych, 1kéhokoli náboženství. Není za to ale kulka, aturistů. Mohu s nimi nesouhlasit, ale nelze oudil k smrti. Navíc podle mě platí, že človék sem kuřák, ale když přijdu na návštěvu k ne-
m.
m, situaci ještě více komplikuje. Z vnějšího kí kořeny a nové nezískali. Ocitli se někde luchému řešení. Mít jistotu je největší lákakterá kontinuálně zažila všechny změny, se e. Moudré stáří je úpln ě v háji. Každý stařík
6 má dneska hodného mlaďocha, který mu s technologiemi pomáhá. Všechno vyžaduje vzdělán í, které tito lidé nemají, protože jim ho nikdo nedal. Ani doma, ani tam, kde teď žijí. A proto se uchylují kjednoduchým řešením. Slyší, že šaría všechno vyřeší, tak si řeknou, proč ne. Je možné, že muslimy teď řada běžných Francouzů vnímá podobně, jako <'.:eši po válce vnímali Němce
nebo po roce 1989 Rusy?
Toho se velmi bojím. Všude platí základní pravidlo ze Švejka: ,,Zabili jste mi strejčka, tady máte přes držku." Nálada ve společnosti je zřejmá a vždycky ji za bandu řvoucích zloduchů odnesou dva slušní lidé v metru. Reakce je hysterická na obou stranách. Ti, kteří teď projevují solidaritu ve jménu svobody slova, vynadají každému, kdo jen naznačí, že má třeba trochu jiný názor. Najednou se nesmí dělat legrace z ničeho. Jediná katolická církev si zvykla na to, že od dob osvícenství je otloukánkem. Nahnali ji do defenzivy. Představte si, že by se objevily karikatury a nějaký biskup by se ozval. Už to úplně slyším: ,,Nejsme ve středověku, není inkvizice!" Nerad bych se dožil doby, kdy jediní, z koho bude možné dělat si švandu, budou katolíci. Už v minulosti se ale ukázalo, že rozlícený dav si umí velmi rychle najít něco jiného. Jak dlouho trvá, než dokáže historie odpustit?
Stereotyp se nikdy nevytvoří uměle. Může za ním být i překroucená skutečnost, ale musí reálně existovat. Potom záleží na tom,jakje daná nálada dlouho živena. U nás se například velmi dlouho uměle přiživova la nálada proti Němcům. Akorát potom začali komunisté moc tlačit na pilu a ztratili důvěryhodnost. Lidé viděli, že Němci dávno nejsou gestapáci, ale slušní sousedé, tak je naopak začali obdivovat. Vždycky říkám, že politici si dokážou všechno zprivatizovat pro sebe, udělat velkou show. Červené světlo televizní kamery působí na politiky jako žá rovka na komáry, letí k ní.
v Rakousku-Uhersku, v první republice, v, protektorátu Čechy a Morava, pak za toho zřízení, později v Československé socialisti dále. Vychází mně jeden režim na deset let. kláda] na negaci předchozího. To bych jim přirozené hodit svoje problémy na hrb něl se s kamarády zdržíme v hospodě, říkám ji1 protože mně doma nemá kdo vynadat. Prob historie. Ve známém heslu, že kdo ovládán doucnost i přítomnost. Dokáže libovolný silný režim vládnout, an obdobu ministerstva pravdy?
Pravděpodobně ne, ale žádný režim, kter: ním světě, by se neměl snažit zbavit národ tu, v němž jeho velká část vyrostla. Vždyc všechno vymazat a začít popisovat list pap světové válce se musely Čechy odrakouštil češtit a po druhé světové válce pro změnu se to opakovalo. Kontinuita mizela.
Co vymazala naše generace?
Vždycky ho musí někdo rozdmýchat. V devatenáctém století se pořád říkalo, že Češi jsou národ husitů. Prosím vás, jacípak husité! To je blbost. Češi byli spořádaní občané, kteří si žili své životy. Ve všech projevech, ve všech novinách se jim ale pořád zdůrazňova lo , že jsou národ Jana Žižky, tak tomu zača li věřit. Když se navíc stane něco jako nedávno ve Francii, tak uvěří aještě se začnou bát. Podobná věc se stala s Němci a Čechy v devatenáctém století. Smrtící směs je, když se bojí obě strany a každá má svůj díl pravdy. Češi měli pocit, že je Němci zatlačí díky kulturní převaze, a Němci se zase báli Čechů, protože jich bylo víc. Jakmile se objeví strach, vznikne situace kdo s koho.
Mám sestru v Lužických horách aještěpořá1 chceme zajet do Lužice, do Žitavy, prostě j1 si totiž dobu před revolucí, kdy jsme musel pro celní a devizové prohlášení, vyměnit m, spoustu papírů, potom nervy na hranicích. vozoval se ženou takový sport. Když jeli at začali se vždycky před hranicemi naoko hád: papíry. ,,Tys ho zapomněla?" - ,,Ne, tys ho tam nepustí!" Lidi kolem jim uvěřili, honen taky hádat, kde je růžový papír. Dneska by~
Kdo z ní vyjde jako vítěz? Strana s menším komplexem?
To je přece dobře ...
Za nacionalismem se skrývá komplex. Ukazuje se, že spolehlivě funguje potřeba lidí patřit k vět šímu celku. Proč a za co máme bojovat teď, v našich podmínkách? Bojujeme proto na sociálních sítích. Klidně ve válce někoho jiného. Vlastní velké heslo, které by zapalovalo, nemáme. Sice jsme individualisté, milujeme soukromí, rádi zabouchneme dveře od domova před světem, ale ukazuje se, že potřeba patřit k co největšímu celku tady byla a bude.
Jistě,
Nevěříte
na lidový hněv?
Tak proč pořád vzhlížíme k Masarykovi, který nás z většího celku naopak vytrhl?
Protože tatíček to vzal jako přes kopírák od Franze Josefa, na kterého byli Češi zvyklí. úcta k hlavě státu u nás je, proto lidem vadí, když prezident mluví jako kanál. Vždycky jsme si autoritu personalizovali. Husitství je Hus a Žižka. Spíš tedy Žižka, Hus je pro Čechy moc intelektuál, ale Žižka, to byl přece frajer, bojovník! Myslím, že nezvládáme vládnout si sami. Cítím absenci vnímání věcí v širších souvislostech. Typický příklad najdete na venkově. V hospodě každý nadává na politiku, pak se objeví politik, tak se jde hromadně mávat vrchnosti. Jakmile odjede, šup zpátky do hospody a nadávat. Má <'.:esko komplex z chybějící kontinuity? Řekl jste, že <'.:eši si tolikrát změnili dějiny, že jim už sami nevěří.
Historické kořeny našeho národního vnímání jsou v určité nesamostatnosti naší existence. Když si vezmete, kolik se jen za dvacáté století vystřídalo režimů! Znal jsem několik málo Čechů, kteří žili
díkybohu. Tehdy si člověk mohl vyr Dnes mu nikdo neuvěří. část tuto pozitivní změnu nevidí jako zásad horách, když začaly v Novém Boru bouchal špatně. V tu chvil i jim bylo jedno, že moho, protože radši sedí v hospodě. Neradovali se, ně cokoli přečíst, protože knihy stejně nečtoL talgickou náladu, že dřív se měli všichni stejr spol eh livě vyděsil.
I když to tak jen vypadalo?
Všichni jejich sousedi měli c hatičku a na pokud vystáli frontu. Teď už se ani v hospc že se užírají závistí. Napadá je myšlenka, mají. Seriály. Mohou cvakat deset stanic. ze, má pro ně cestování pořád stej ný výz1 sociálního statusu. Jeden známý byl v 1 u moře. Navíc ho děsně otravovalo, že jej
)
M.
PhDr.
giemi pomáhá. Všechno vyžaduje vzdělání, Ani doma, ani tam, kde teď žijí. A proto se :hno vyřeší, tak si řeknou, proč ne.
•nímá podobně, jako ť:eši po válce vnímali
~vejka: ,,Zabili jste mi strejčka, tady máte přes
bandu řvoucích zloduchů odnesou dva slušní fi, kteří teď projevují solidaritu ve jménu svoá třeba trochu jiný názor. Najednou se nesmí a na to, že od dob osvícenství je otloukánkem. , karikatury a nějaký biskup by se ozval. Už to • Nerad bych se dožil doby, kdy jediní, z koho mlosti se ale ukázalo, že rozlícený dav si umí
ýt i překroucená skutečnost, ale musí reálně mho živena. U nás se například vel mí dlouho ,m začali komunisté moc tlačit na pilu a ztrau gestapáci, ale slušní sousedé, tak je naopak ,u všechno zprivatizovat pro sebe, udělat velpolitiky jako žárovka na komáry, letí k ní.
m století se pořád říkalo, že Češi jsou národ ;i byli spořádaní občané, kteří si žili své žiale pořád zdůrazňovalo, že jsou národ Jana >jako nedávno ve Francii, tak uvěří a ještě se devatenáctém století. Smrtící směs je, když něli pocit, že je Němci zatlačí díky kulturní bylo víc. Jakmile se objeví strach, vznikne
Dokáže libovolný silný režim vládnout, aniž má svou malou
Pravděpodobně ne, ale žádný režim, který existuje v moderním světě, by se neměl snažit zbavit národ kulturního kontextu, v němž jeho velká část vyrostla. Vždycky jsme měli snahu všechno vymazat a začít popisovat list papíru znovu. Po první světové válce se musely Čechy odrakouštit, potom zpátky odčeštit a po druhé světové válce pro změnu odněmečtit. Pořád se to opakovalo. Kontinuita mizela. Co vymazala naše generace?
Mám sestru v Lužických horách aještě pořád si užíváme, že když chceme zajet do Lužice, do Žitavy, prostě jedeme. Pamatujeme si totiž dobu před revolucí, kdy jsme museli nejprve do Děčína pro celní a devizové prohlášení, vyměnit marky v bance, vyplnit spoustu papírů, potom nervy na hranicích. Jeden kamarád provozoval se ženou takový sport. Když jeli autobusem na zájezd, začali se vždycky před hranicemi naoko hádat, kde jsou ty růžové papíry. ,,Tys ho zapomněla?" - ,,Ne, tys ho zapomněl a teď nás tam nepustí!" Lidi kolem jim uvěřili, honem se dívali a začali se taky hádat, kde je růžový papír. Dneska by se ani nehnuli. To je přece dobře ... Jistě,
,sefa, na kterého byli Ceši zvyklí. Úcta k hlavě jako kanál. Vždycky jsme si autoritu persona:je pro Čechy moc intelektuál, ale Žižka, to byl ut sí samí. Cítím absenci vnímání věcí v širších hospodě každý nadává na politiku, pak se obnile odjede, šup zpátky do hospody a nadávat. ie Češi si tolikrát změnili dějiny, že jim už
1rčité nesamostatnosti naší existence. Když si imu! Znal jsem několik málo Čechů, kteří žili
7
obdobu ministerstva pravdy?
~m?
naopak vytrhl?
Rak, Ph.O.
v Rakousku-Uhersku, v první republice, v druhé republice, za protektorátu Čechy a Morava, pak za toho dalšího podivného zřízení, později v československé socialistické republice a tak dále. Vychází mně jeden režim na deset let. Každý z nich se zakládal na negaci předchozího. To bych jim nezazlíval, je úplně přirozené hodit svoje problémy na hrb někomu jinému. Když se s kamarády zdržíme v hospodě, říkám jim, ať to hodí na mě, protože mně doma nemá kdo vynadat. Problém je v přepisování historie. Ve známém heslu, že kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost i přítomnost.
e spolehlivě funguje potřeba lidí patřit k vět podmínkách? Bojujeme proto na sociálních : heslo, které by zapalovalo, nemáme. Sice 1chneme dveře od domova před světem, ale ady byla a bude. ,ětšího celku
Jiří
díkybohu. Tehdy si člověk mohl vymyslet cokoli a okolí Dnes mu nikdo neuvěří. Problém je, že velká část tuto pozitivní změnu nevidí jako zásadní. Tam v Lužických horách, když začaly v Novém Boru bouchat sklárny, se lidé měli špatně. V tu chvíli jim bylo jedno, že mohou jezdit do zahraničí, protože radši sedí v hospodě. Neradovali se, že si mohou svobodně cokoli přečíst, protože knihy stejně nečtou. Naopak chytili nostalgickou náladu, že dřív se měli všichni stejně. spolehlivě vyděsil.
I kdyžtotakjen vypadalo?
Všichni jejich sousedi měli chatičku a na Vánoce pomeranče, pokud vystáli frontu. Teď už se ani v hospodě nepobaví, protože se užírají závistí. Napadá je myšlenka, co z toho konkrétně mají. Seriály. Mohou cvakat deset stanic. A i když mají peníze, má pro ně cestování pořád stejný význam. Je to vyjádření sociálního statusu. Jeden známý byl v Turecku, pořád ležel u moře. Navíc ho děsně otravovalo, že je jeden den naložili do
• Narodil se v roce 1947 v Praze. Zabývá se hlavně obdobím
pozdní habsburské monarchie a národního obrození. Na Univerzitě Karlově přednáší o mýtech, které panují v souvislosti s pojmem vlastenectví nebo českými dějinami obecně.
Po revoluci se spolu s kolegy rozhodl navázat na práci Františka Palackého a dát dohromady přehled dějin českých zemí zproštěný tendenčních výkladů.
Poslední z patnácti dílů Velkých dějin zemí Koruny české vyšel v roce 2014.
8 autobusu a odvezli na staré šutry. Po pár dobře mířených otázkách se ukázalo, že šlo o Tróju, počátek civilizace. Mohl klidně jet k Mácháči, ale to by nevyprávěl.
obrovský mýtus Otce vlasti! Nedávno jsem století. Nádherná stavba, ale z původního h
Jsme tedy národ remcalů?
Chcete říct, že Češi si v rámci kutilství vymy
Neviděl bych v tom znak národní povahy. Tu naopak vystihuje zážitek prvního překladatele Švejka do polštiny. Seděl v Kinského paláci a viděl z okna, jak dav lidí poslouchá přednášku „Vypověděl jsem boj na život a na smrt démonu alkoholu". Tleskali přednášejícímu jako divocí - a pak šli do hospody. Překladateli to nešlo dohromady, protože si říkal, že přece buď netleskám, nebo nelezu do hospody. Jednou jsme tady měli hosty ze zahraničí, veskrze bohemisty. Vzali jsme je na pivo, z něhož se vraceli s vykulenýma očima, že v Česku stoprocentně bude revoluce. Všichni v hospodě nadávali. Nadávali, to ano, ale pak šli spořádaně domů. A přesně v tomhle jsou kořeny českého
Tradice mystifikací je v Čechách velmi silná., ale mystifikace. Padělek pro nás zní už jak, čejnou švandou. Karlštejn je totéž. Jenže ke Karlštejn.
postoje. Jako ve Švejkovi. Připadá mi, že takzvaná švejkovská povaha se často používá jako omluva. Jaká je česká povaha?
Švejk je jedna z nejčastěji dezinterpretovaných postav i knih. Dokonalý zna lec české povahy byl podle mě Karel Capek, ne Jaroslav Hašek. V Knize apokryfů se sejdou před Trójou a nadávají. Priamus je dědek, Helena coura, Achilles slaboch. Zatímco u Homéra to končí vzpourou, tady řeknou: ,,To jsme si, pánové, pěkně pobesedovali." A jdou si žít svoje. Není to přetvářka?
U nás vzniklo zdání, že přetvářka je legitimní. O historických osobnostech, které třeba měly chvíli jiný názor, než se hodí, se řekne, že se přetvařovaly. Když se podíváme zpátky do osmnáctého a devatenáctého století, český vztah k monarchii se vyvíjel. Palacký nebo Havlíček taky nejprve projevovali velkou loajalitu. Než by se přiznalo, že monarchii věřili, ale pak změnili názor, vydává se jejich postoj za chytrou přetvářku. Obáváme se názorových změn?
Mnohem víc se bojím podobné přetvářky a naoko logických extremistických názorů na internetu. Objeví se článek a každý se k němu může vyjádřit. To je dobře, ať se vyjadřuje, ale ať se podepíše. V české agoře, hospodě,je každý sám za sebe. Říkám svoje názory a nesu riziko, že mi někdo vynadá, případně dá přes ústa. Na internetu se objeví anonymní článek plný vzteku a nabaluje na sebe další. A to je přesně věc, o které všichni psali i v souvislosti s Charlie Hebdo. Svoboda bez zodpovědnosti může být stejně nebezpečná jako tyranie. Není to autocenzura, ale,jak říkal Kant, mravní zákon ve mně. Mravní zákon musí být nejprve samozřejmý na nejzákladnější úrovni, třeba ve vnímání rozdílu mezi ukradeným jogurtem a ukradenou lucerničkou na hřbitově.
Jogurt proti tomu není zločin, čímž rozhodně nechci vybízet ke krádežím v samoobsluze. Když někdo ukradne pokladničku v kostele nebo lucerničku na hřbitově, stojí pár korun, ale takovou krádež musí společnost odsoudit. Každý sám by měl u základních věcí vědět, že se to nepatří, což by se pak projevilo i v diskusích. Jak naučit společnost dobrým mravům, když zákazy jsou obvykle cesta do pekel?
V jedné diplomce psal student o evropských hodnotách. A zjistil, že žádné nejsou. Myslím, že je to dobře. Jaké by byly evropské hodnoty? Nelhat, nekrást? Jakmile začnete hodnoty taxativně vymezovat, najde se někdo, kdo si přečte seznam a usoudí: ,,Hleďme, tento nešvar na seznamu chybí, to se smí!" Zákazy jsou cesta do pekel. Morální principy suverénně zlikvidoval bolševik. Považuji za nesmysl, aby se na minulý režim svádělo všechno špatné, ale ztráta mravních zásad se v té době rozhodně rozjela. Lidé si zvykli raději někam zalézt. A začali národní identitu zakládat na špatně vykládané postavě, na Švejkovi?
Stejná tendence se projevila, i když se volil Největší Cech. Zakázali Cimrmana, protože je smyšlená postava. Karel IV., který vyhrál, moudrý a dobrotivý císař římský, snad ne~í? To je přece
Může být mystifikace druh tichého protest,
o nadsázku?
Legrace nebo nadsázka, která je sdílena cel mana je navíc pozoruhodné, že nepředstav, rodii českého úpění, což nebyla pravda. V dt netrpí tolik jako národ český. Přitom tehdy dlo. Lidé v české zemi nevěděli, že vlastně t1 ské vrstvy měly pocit zneuznání řeči. Všeol bouře se konala zase především u piva. To je našla expedice roku 1976 v Liptákově. Pan ukryl Cimrman do důmyslně upravené násl
V pamfletu zdaleka nejde jen o vlastenect~ Evropské unie.
Ano, Unie europejské. Náznaky světáctv v době, kdy se postava Járy Cimrmana zro se říká: ,,Teplé pivo je horší než studená ho Cecha. Hospoda, mírná xenofobie, šik• v násadě krumpáče. Zároveň ho rodáci o~ napravitelný optimista. Věří v pokrok a v li by se dal považovat za jakousi spojnici n a ztrátou. Proto chceme Cimrmanovi stavět pomník?
Pomníky jsou další z ukázek české přetvářk: mníky ve vztahu ke komunistickému obdoc si nesmíme nechat ukrást svá devadesátá l proběhla. Podobně jako díru do země, ani, s pomníkem. Historie také může mít více výkladů.
Ana to si lidi hrozně dlouho zvykali. Míním na Bílé hoře se stala a nějak dopadla, to se r jen na vykladači. Tady se ale dodnes postu připomene, hned dostane nálepku jako kon Jste jedním z autorů knihy Velké dějiny zen dogma?
Když jsme na začátku devadesátých let nap chtěli rychle nahradit zavádějící učebnice de chovi a snažil se vysvětlit, že byl u vlády čt} jeden názor na celé období. Navíc jeho neni jinému se to povedlo? Kantoři seděli, měli n tek, protože se musí přešaltovat na myšlení,
PhDr.
1ých otázkách se ukázalo, že šlo o Tróju, po1evyprávěl.
Jiří
Rak, Ph.O.
9
obrovský mýtus Otce vlasti! Nedávno jsem byl na Karlštejně. Vždyť je to hrad z devatenáctého století. Nádherná stavba, ale z původního hradu nezbylo skoro nic. Chcete říct, že Češi si v rámci kutilství vymysleli i novou, lepší historii?
rystihuje zážitek prvního překladatele Švejka 3k dav lidí poslouchá přednášku „Vypověděl ali přednášejícímu jako divocí - a pak šli do i říkal, že přece buď netleskám, nebo nelezu čí , veskrze bohemisty. Vzali jsme je na pivo, ,procentně bude revoluce. Všichni v hospodě mů. A přesně v tomhle jsou kořeny českého používá jako omluva. Jaká je česká
1v i knih. Dokonalý znalec české povahy byl apokryfů se sejdou před Trójou a nadávají. ~atímco u Homéra to končí vzpourou, tady jdou si žít svoje.
istorických osobnostech, které třeba měly •valy. Když se podíváme zpátky do osmnáci se vyvíjel. Palacký nebo H avlíček taky nej. že monarchii věřili, ale pak změnili názor,
ických extremistických názorů na internetu. je dobře, ať se vyjadřuje, ale ať se podepíše. ;voje názory a nesu riziko, že mi někdo vyna1ymní článe k plný vzteku a nabaluje na sebe slasti s Charlie Hebdo. Svoboda bez zodpo1í to autocenzura, ale,jak říkal Kant, mravní kladnější úrovni, třeba ve vnímání rozdílu
na hřbitově.
i vybízet ke krádežím v samoobsluze. Když cu na hřbitově, stojí pár korun, ale takovou u základních věcí vědět, že se to nepatří, což
'jsou obvykle cesta do pekel?
ěch. A zjistil, že žádné nejsou. Myslím, že je iekrást? Jakmile začnete hodnoty taxativně usoudí: ,,Hleďme, tento nešvar na seznamu lni principy suverénně zlikvidoval bolševik. • všechno špatné, ale ztráta mravních zásad ~am zalézt.
lllé postavě, na Švejkovi?
Cech. Zakázali Cimrmana, erotože je smytrot1vý císař římský, snad není? To je přece
Tradice mystifikací je v Čechách velmi silná. Rukopisy zelenohorský a královédvorský nebyly padělky, ale mystifikace. Padělek pro nás zní už jako kriminální čin. Slovo mystifikace ještě zavání obyčejnou švandou. Karlštejn je totéž. Jenže když se řekne středověký hrad, všichni si představíme Karlštejn. Může být mystifikace druh tichého protestu? Když Jára Cimrman málem vyhrál tu anketu, šlo
o nadsázku?
Legrace nebo nadsázka, která je sdílena celým národem, má za sebou vždycky cosi víc. U Cimrmana je navíc pozoruhodné, že nepředstavuje mystifikaci jen on sám, ale i jeho konání. Jde o parodii českého úpění, což nebyla pravda. V době, kdy žije Cimrman, se všude psalo, že žádný národ netrpí tolik jako národ český. Přitom tehdy se všechno spíš rozvíjelo, měli dokonce vlastní divadlo. Lidé v české zemi nevěděli, že vlastně trpí. Nebylo všechno ideální, samozřejmě, intelektuálské vrstvy měly pocit zneuznání řeči. Všeobecně ale o utrpení nemohla být ani řeč. Vlastenecká bouře se konala zase především u piva. To je přesně Cimrman a jeho protirakouský pamflet, který našla expedice roku 1976 v Liptákově. Pamflet, kde se píše: ,,Svou pravdu nebudeme skrývat", ukryl Cimrman do důmyslně upravené násady od krumpáče. V pamfletu zdaleka nejde jen o vlastenectví, vždyť Cimrman v podstatě vyzývá ke vzniku Evropské unie.
Ano, Unie europejské. Náznaky světáctví a inklinace k Západu byly tehdy potřeba, myslím v době, kdy se postava Járy Cimrmana zrodi la. Nebo znovuobjevila, chcete-li. Ve hře Vizionář se říká: ,,Teplé pivo je horší než studená Němka." To vyjadřuje všechno. Jde tedy o typického Čecha. Hospoda, mírná xenofobie, šikovné české ručičky. Kritika monarchie, která skončí v násadě krumpáče. Zároveň ho rodáci označují za světoběžníka nebo Vídeňáka, navíc je nenapravitelný optimista. Věří v pokrok a v lidskou slušnost, která už není všem přirozená. Proto by se dal považovat za jakousi spojnici mezi minulostí a moderní dobou, mezi normálností a ztrátou. Proto chceme Cimrmanovi stavět pomník?
Pomníky jsou další z ukázek české přetvářky. Rádi je stavíme i bouráme. Teď zažíváme spory o pomníky ve vztahu ke komunistickému období a nejen k němu. Vzpomeňte, jak Klaus vykřikoval, že si nesmíme nechat ukrást svá devadesátá léta. Nesmysl. Nikdo nám je ukrást nemůže, už přece proběhla. Podobně jako díru do země, ani devadesátá léta nám nikdo nevezme. Historie nezmizí s pomníkem. Historie také může mít více výkladů .
Ana to si lidi hrozně dlouho zvykali. Míním legitimní výklady ve shodě s prameny. Jednoduše: bitva na Bílé hoře se stala a nějak dopadla, to se nezmění. Jak ale budeme interpretovat důsledky, záleží jen na vykladači. Tady se ale dodnes postupuje způsobem, že špatné se zamlčí, a když to někdo připomene, hned dostane nálepku jako kontroverzní či dokonce skandální. Jste jedním z autorů knihy Velké dějiny zemí Koruny české. I vaši interpretaci lidé berou jako dogma?
Když jsme na začátku devadesátých let napsali první malé Dějiny zemí Koruny české, kterými jsme chtěli rychle nahradit zavádějící učebnice dějepisu, zvali nás do škol. Hovořil jsem tam o Metternichovi a snažil se vysvětlit, že byl u vlády čtyřicet let. Měnila se doba, on, všechno. Nelze proto mít jeden názor na celé období. Navíc jeho nenáviděný systém udržel Evropu čtyřicet let v míru, komu jinému se to povedlo? Kantoři seděli, měli notýsky. Jeden si posteskl, že má v hlavě ještě větší zmatek, protože se musí přešaltovat na myšlení, že byl Metternich dobrý.
,,
J
M:
Jlft Rak
Petr Stanfik
Viktor Janll
Marle šedlv6 Koldlnsk6
Jaroslav Cechura Ivan Šedivý Robert Fulghum
Bogdan Trojak
Zdenik Svir6k Petr Šabach Jlft Mikulec
li li li li 1111111111111111
788088 207016
Ylastlmll Yondrulka Chuck Palahnluk
Martin Franc
Ludlk Galulka lva Klestllov6
Mark6ta Pravdov6 Petra Dvof6kov6
Jana Yaldrov6
Martin HIiský
Jlft 26eek
Ludmlla Yaňkov6