Issuu

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Mariánské modlitby / uspořáda l Vojtěch Kodet. Druhé, rozšířené vydáni. - V Praze : Karmelitánské nakladatelství, 2017. - 311 stran ISBN 978-80-7566-006-0 (vázáno) 272-534.3 • 272-532.3/.4 ' 27-535.7 • 27-312.47-5 ' 27-23/-29 ' 27-29 - Marie. Panna - katolické modlitby - katolické pobožnosti - hymny - mariánský kult - křesťanská literatura - 3.-21. století - duchovní literatura - 3.-21. století - modlltby 27-5 - Liturgie. Křesťanské umění a symbolika. Duchovní život !5]

S církevním schválením Arcibiskupství pražského č. j. 2788/2006 ze dne 10. 4. 2006 @ Karmelitánské nakladatelství. s.r. o., Praha, 2017 ISBN 978-80-7566-006-0

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Mariánské modlitby / uspořádal Vojtěch Kodet. Druhé, rozšířené vydání. - V Praze : Karmelitánské nakladatelství, 2017. - 311 stran ISBN 978-80-7566-006-0 (vázáno) 272-534.3 • 272-532.3/.4 * 27-535.7 * 27-312.47-5 • 27-23/-29 * 27-29 - Marie, Panna - katolické modlitby - katolické pobožnosti · hymny . mariánský kult . křesťanská literatura - 3.-21. století . duchovní literatura - 3.- 21. století . modlitby 27-5 . Liturgie. Křesťanské Duchovní život [5]

umění

a symbolika.

S církevním schválením Arcibiskupství pražského č . j. 2788/2006 ze dne 10. 4. 2006 © Karmelitánské nakladatelství, s.r.o., Praha, 2017 ISBN 978-80-7566-006-0

Úvod V posledních desetiletích prožívá mariánská úcta v naší církvi místy velký rozkvět, jinde hlubokou krizi. Jsme svědky napětí mezi zbožností, která je velmi soustředěná na Pannu Marii, a zbožností, která se na Matku Boží vůbec neodvolává, protože ji vidí jako nebezpečí pro čistotu víry, jako „nános tradice", od něhož je třeba se oprostit návratem k evangeliu. Jenomže v tradici církve se nám dochovaly nejen věci časově podmíněné, ale i skutečné poklady víry a cenné zkušenosti předešlých generací. Obojí můžeme vidět také v chápání místa a poslání Panny Marie v křesťanském životě. Někteří křesťané mají dnes za to, že modlit se k Panně Marii je nemístné, nebo přinejmenším zbytečné. Opomíjejí tak jeden z největších pokladů církve, jeden z velkých darů Božích církvi. Často přitom odmítavý postoj vůči mariánské úctě nebývá ani tak důsledkem zralosti nebo solidních znalostí pokladu víry, ale spíše výsledkem jednostranné formace nebo dokonce reakcí na přehánění na druhé straně: ve 5

:c:

;;s

snaze vzdát Matce Boží úctu, která jí i podle Písma svatého patří, mají někteří mariánští ctitelé snahu vytvářet jakési čistě mariánské náboženství se sektářskými prvky. Záměrem této knihy je dát do rukou těch, kteří se k Panně Marii rádi modli, praktickou knihu mariánských modliteb. Těm, kteří ma jí k tomuto způsobu zbožnosti spíše výhra dy, snad pomohou vybrané modlitby světců a přátel Božích, jak se nám zachovaly v tra dici církve od prvních staletí až po dnešek. Výběr modliteb je natolik pestrý, že si každý věřící může rozšířit svůj obzor a nalézt pro sebe přiměřený způsob mariánské úcty. V úvodu ke své knize o růžencových tajem stvích píše jeden z největších teologů 20. sto letí, že „křesťanská modlitba může dojít k Bo hu jen po té cestě, kterou Bůh sám proklestil, jinak vypadne ze světa do prázdna a podleh ne pokušení, že bude považovat tuto prázd notu za Boha, nebo Boha bude považovat za nic." 1 Tou cestou je vtělené Slovo, Ježíš Kris tus, který je nejen Slovem od Boha přichá zejícím k nám, ale také Slovem vracejícím 1

H. U. VON BALTHASAR, Trojitý věnec, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1995. s. 3. 6

; M

se k Bohu. Tato „cesta" se k nám však dostala jen díky Panně Marii, která Slovo bezpodmínečně přijala , když řekla svoje dokonalé ANO. Od ní se učíme odpovídat na Slovo Boží také svým malým a nedokonalým ano, které smíme stále připojovat k jejímu dokonalému. Panna Maria je ta, která nás takto uvádí do plného společenství s Bohem, a to i v modlitbě. Kolem ní se apoštolové shromáždili v modlitbě před letnicemi a ona společně s nimi prosila za dar Ducha, kterého sama přijala v plnosti již při zvěstování. Modlitba k Panně Marii má od nejstarších dob převážně dvojí podobu. Tou první je chvála, kterou věřící uznávají, že Bůh si Matku Boží vyvolil za nástroj svých velikých či nů. Tento druh modlitby se opírá o Mariina slova, jak nám je zachoval evangelista Lukáš (Lk 1,46-55) ve chvalozpěvu „Velebí má duše Hospodina" (Magniflcat). Je to modlitba, ve které ona sama vyzpívala svoji chválu Bohu a také prorocky předpověděla, že ji od té chvíle budou blahoslavit všechna pokolení (srov. Lk 1,48). Magnificat se tak stal vzorem chvály a Panna Maria tou, která do ní uvádí, jak napsal sv. Petr Kanisius (t 1597): 7

,,Maria, první a velká prorokyně Nového Zá kona, navedla celý Boží lid, aby zpíval Bohu chválu, a ukázala lidem, jak mají zpívat chvá lu nejen rty, ale i čistým srdcem a dokona lým duchem. když tuto podivuhodnou píseň zanechala církvi, aby se zpívala až do kon ce světa."2 Druhý způsob modlitby k Panně M arii je pře devším prosbou o její přímluvu a zakládá se na odkazu Krista na kříži: ,,Hle, tvá matka'' (Jan 19,27). Kristus to řekl učedníku Janovi, kter ý stál pod křížem, ale církev nás učí, že v jeho osobě odkázal svou matku komuko liv, kdo se stane Jeho učedníkem a přizná se k jeho kříži. Panna Maria žila a žije vždycky plně tím, čím žije její syn Ježíš. proto se to lik podílí na jeho plánu spásy. Jestliže Kris tus je v nebi „na pravici Boží a přimlouvá se za nás" (Řím 8,34), ona nedělá nic jiného. Sa ma se nazvala služebnicí Páně a v této služ bě pokračuje i nadále. Jakákoli naše prosba, kterou k ní vyšleme, prochází jejíma ruka ma směrem k Bohu. a jakákoli milost, kterou Maria pro nás získá, pochází od Boha, pra2

P. KANISIUS, Maria, nedostižná Panna a Bohorodička, díl II., Olomouc, Matice cyrilometodějská 1998, s. 15.

mení v jeho lásce k nám. Krásně to vyjadřu jí některé východní ikony, které Pannu Marii znázorňují v přímluvném postoji, s hlavou pokorně skloněnou a s dlaněmi obrácenými vzhůru k nebi, v přijímajícím postoji (deisis). U církevních otců je Panna Maria velmi brzy vnímána s tímto posláním přímluvné modlitby za církev a za svět. Sv. Irenej z Lyonu (t kol. 202) ji nazývá „obhájkyní Evy" 3 a tím ji staví do pozice přímluvkyně celého lidského pokolení. V tomto smyslu přímlu vy se nese také nejstarší dochovaná mariánská modlitba, dnes známá jako „Pod ochranu tvou" (Sub tuum praesidium). Zachycena je již na egyptském papyru, nalezeném v roce 1938 a zní takto: ,,Pod záštitu tvého milosrdenství se utíkáme, Matko Boží (Theotokos). Neodmítej naše prosby (s nimiž se na tebe obracíme) v tísní, ale zachraň nás od nebezpečí, (ty) jediná čistá a požehnaná."4 Někte ří tento papyrus datují už ke konci 3. století. 3

Adversus haereses V, 19, 1; SC 153, 249. Papyrus č. 470 z John Rylands Library, Manchester. Citováno z R. LAURENTIN. Pojednání o Panně Marii, Praha - Kostelní Vydři, Krystal OP - Karmelitánské nakladatelství 2005, s. 49.