ANTHONY FLINT
LE CORBUSIER
ANTHONY FLINT
Le Corbusier Muž doby moderní, architekt zítřka
přeložil
Tomáš Suchomel
BARRISTER & PRINC IPAL
OBSAH
ÚVOD: CESTA VZHŮRU
Jodporou
7
,liky. '
"'"" ""' '"""" t,
licencované dohody
1. BURÁCENÍ
23
2. MISTROVSKÝ KUS
43
3. DEBUT
65
4. OPORTUNISTA
85
5. COMEBACK
103
6. ÚTOČIŠTĚ
121
7. KOSTEL
137
8. MĚSTO
155
9. UNIVERZITA
171
10. ODCHÁZENÍ
189
ZÁVĚR: ODKAZ MUŽE S KULATÝMI BRÝLEMI
205
Poděkování
225
Poznámky
231
Seznam vyobrazení
241
Jmenný
rejstřík
243
:estou
ÚVOD
CESTA VZHŮRU
Pozoroval ji snad celé hodiny, její stoupající a zase klesající hruď, zatímco obrovitá loď s nimi stoupala a zase klesala na vlnách Atlantiku. Vypluli z Rio de Janeira na dlouhou zpáteční cestu do Francie, pohodlně uhnízdění mezi nažehlenými, bělostnými přikrývkami a polštáři v kajutě první třídy na palubě Lutetie. Kulatým lodním okénkem nahlížel dovnitř černý oceán. Zatímco loď směřovala k rovníku, čas byl relativní pojem. Psal se rok 1929. Burácející dvacátá léta se chystala tragicky vyvrcholit krachem na newyorské burze, ale takové drsné skutečnosti zůstávaly bezpečně za dveřmi jeho luxusního ubytování. Opíral se o loket a ještě pořád nemohl uvěřit, jaké měl několik dní předtím v Buenos Aires štěstí: setkal se s Josephinou Bakerovou! V Riu spolu popíjeli koktejly Caipirinha, toulali se podél pláže Ipanema a byla tak nádherná, že barevnými pastelkami, které měl k práci, kreslil její portréty. Na palubě se vypravili i na malý maškarní bál. Vystrojil se za indického vojáka s puntíkovaným šátkem na hlavě, ona za porcelánovou panenku. ,,Jaká škoda, že jste architekt, Monsieur Le Corbusier!" řekla mu. ,,Byl byste úžasný partner!" 1 Usmál se s vědomím, že jejich světy zase tak vzdálené nejsou. Nebyl žádný obyčejný projektant a jeho společnice v přepychové kajutě to dobře věděla. V Jižní Americe ho nevítali jako celebritu o nic méně než ji: muž z Paříže, který chodí v obleku od krejčího i s ozdobným kapesníč kem a v košili s motýlkem a po celém světadílu plní přednáškové síně posluchači lačnícími po jeho radikálně nových teoriích architektury a městského plánování. Pokud šlo o stavění rodinných domů i celých měst, rozbíjel konvence podobně jako Pablo Picasso v malířství nebo
7
ÚVOD
8
Ernest Hemingway v psaní románů. Tesal hladké, bílé, aerodynamické budovy, jaké nikdo nikdy neviděl, vyhýbal se dřevu, cihlám i kameni a přednost dával betonu, schodiště nahrazoval spirálami a rampami, fasády obtáčel dlouhými stuhami černě orámovaných oken a na střešních terasách sázel zahrady. Jeho architektura se v každém ohledu odlišovala. Domy usazoval na robustních, přesto však elegantních sloupech, kterým říkal pilotis, takže pozemky zůstávaly otevřené pro auta i pěší a vypadalo to, jako by se jeho budovy vznášely ve vzduchu. Jeho formuli bylo možné replikovat - šlo mu o funkční bydlení, které se dalo postavit s použitím levných stavebních postupů, ať už to byly třípatrové městské budovy anebo věže obklopené parky, propojené širokými vozovkami a obsluhované jednoho dne snad i letadly nebo helikoptérami. Začátek dvacátého století s sebou přinesl věk strojů - automobilů, lokomotiv, letadel a továren chrlících výrobky v masovém měřítku - a tu nejzákladnější z životních potřeb, obývání domů a měst, bylo třeba modernizovat zrovna tak. Elegantní návštěvník s vlasy uhlazenými dozadu a v kulatých brýlích přednášel posluchačům nový způsob života. Stát se Le Corbusierem, nejen člověkem Le Corbusierem, ale i silou Le Corbusierem, to se neobešlo bez pořádné dávky marketingu. Pseud?nym Le Corbusier přijal v roce 1920 a rodné jméno Charles-Edouard Jeanneret-Gris nechal za sebou. Tehdejší pařížští bohémové a umělci přijímali jednoslovné přezdívky rádi a často, ale pro Le Corbusiera to byl krok, jehož symbolika souvisela výhradně s ním samým. Inspiroval ho sice částečně i pradědeček Monsieur Lecorbesier z Bruselu a Adrienne Lecouvreurová, francouzská herečka z osmnáctého století, která bydlela ve stejném pařížském domě jako později on, svým pře jmenováním však dával najevo především rozchod s minulostí, s viktoriánskými a buržoazními tradicemi, a přijetí modernity. Byla to svým způsobem i jeho obchodní značka. Originální, hvězdný architekt se tak měl definitivně odlišit od všech ostatních výtvarných inovátorů včetně svého amerického soka Franka Lloyda Wrighta. Nové jméno připomí nalo také mystického opeřence z keltských bájí, inteligentního dravce a mrchožrouta, kterému se říkalo le corbeau, krkavec. Rád kreslil sám sebe jako ptáka s uhlazeným černým peřím, shlížejícího z bidýlka, jehož se pevně drží, a studujícího okolní krajinu, jako by co nevidět hodlal vzlétnout a předvádět nad ní kdovíjaké akrobatické kousky.
CESTA
Od bohatých klientů až po l zajít pro ty nejnovější výtvarné n kde byl hned vedle obchodního • Tam, v šestém arrondissementu, I: domu cosi, co připomínalo dneš měl svůj hlavní stan. Na první pc v níž stály jeden za druhým rýso nou lampou. Po stěnách visely F taly ve srolovaných usech z podl se hlásili každé ráno do práce, n: vizionáře, a s nimi partneři a no, příklad jeho bratranec Pierre Je Charlotte Perriandová. Zdálo se budovy, nový způsob, jak uspořá chod, pro vládnutí, pro rekreaci Ateliér jen chrlil inovace všd předjímalo pozdější typ Volksw: trubek, černé kůže a strakatýcl i oddělení dámské módy, kole1 sukní a víceúčelových sandálů, · americkému módnímu žurnálL tým užíval života a bavil se v bis ského, ale ráno, když si mistr za, čas maloval, což byla jeho celož sešli, rozložili projekty a všechn Bylo příjemné, že zprávy o ' razily až k lidem na opačné st a rozhodně to nebyla žádná n: v řadě spanilých jízd, které vá lém světě. Rychle rostoucí měi la jeho pomoc, aby dokázala l: A Le Corbusier byl dm, kdo mc jen k stání skicoval uhlem na h nosti, nikdy nečetl z předem přijel, si vytvářel nový scénář. hé řetězy obytných budov zapl vzduchem, přístupných ze vši
)D
. Tesal hladké, bílé, aerodynamic~l, vyhýbal se dřevu, cihlám i kadiště nahrazoval spirálami a ramihami černě orámovaných oken y. Jeho architektura se v každém a robustních, přesto však elegantakže pozemky zůstávaly otevřené se jeho budovy vznášely ve vzdukovat - šlo mu o funkční bydle1 levných stavebních postupů, ať vy anebo věže obklopené parky, :luhované jednoho dne snad i leivacátého století s sebou přinesl ·, letadel a továren chrlících vý:jzákladnější z životních potřeb, dernizovat zrovna tak. Elegantní u a v kulatých brýlích přednášel ěkem Le Corbusierem, ale i silou ořádné dávky marketingu. Pseu-
1920 a rodné jméno Charlesbou. Tehdejší pařížští bohémové •ky rádi a často, ale pro Le Cor)uvisela výhradně s ním samým. : Monsieur Lecorbesier z Bruselu :á herečka z osmnáctého století, >mě jako později on, svým pře ím rozchod s minulostí, s viktopřijerí modernity. Byla to svým ginální, hvězdný architekt se tak 'ch výtvarných inovátorů včetně Wrighta. Nové jméno připomí cých bájí, inteligentního dravce rbeau, krkavec. Rád kreslil sám :ím, shlížejícího z bidýlka, jehož jinu, jako by co nevidět hodlal akrobatické kousky.
CESTA VZHŮRU
Od bohatých klientů až po bohému každý v Paříži věděl, kam zajít pro ty nejnovější výtvarné nápady: do čísla 35 v rue de Sevres, kde byl hned vedle obchodního domu Le Bon Marché rušný ateliér. Tam, v šestém arrondissementu, bylo v nejvyšším patře nenápadného domu cosi, co připomínalo dnešní start-up projekty v garážích. Tam měl svůj hlavní stan. Na první pohled o málo víc než dlouhá chodba, v níž stály jeden za druhým rýsovací stoly, každý s nastavitelnou čer nou lampou. Po stěnách visely papíry a návrhy, zatímco další vyrůs taly ve srolovaných trsech z podlahy jako nějaké bláznivé keře. Učni se hlásili každé ráno do práce, nadšení možností pracovat pro mistra vizionáře, a s nimi partneři a novátoři s podobnými představami, například jeho bratranec Pierre Jeanneret nebo nábytková designérka Charlotte Perriandová. Zdálo se, že každý měsíc přináší nový návrh budovy, nový způsob, jak uspořádat život: prostory pro život, pro obchod, pro vládnutí, pro rekreaci i pro kulturu. Ateliér jen chrlil inovace všeho druhu. Našlo se v něm auto, které předjímalo pozdější typ Volkswagen „Brouk", nábytek z hliníkových trubek, černé kůže a strakatých koňských žíní, a po čase dokonce i oddělení dámské módy, kolekce blůz s výstřihy do V, plisovaných sukní a víceúčelových sandálů, které byly předloženy vůbec prvnímu americkému módnímu žurnálu Harper's Bazaar. Po nocích si jeho tým užíval života a bavil se v bistrech Latinské Čtvrti u vína i šampaň ského, ale ráno, když si mistr zacvičil nebo si zahrál basketbal a nějaký čas maloval, což byla jeho celoživotní vedlejší záliba, všichni se znovu sešli, rozložili projekty a všechno začalo nanovo. Bylo příjemné, že zprávy o všech těch vzrušujících novinkách dorazily až k lidem na opačné straně zeměkoule, v Latinské Americe, a rozhodně to nebyla žádná náhoda. Vydat se tam znamenalo další v řadě spanilých jízd, které velvyslanec nového řádu podnikal po celém světě. Rychle rostoucí města v Argentině a v Brazílii potřebova la jeho pomoc, aby dokázala být uspořádanější, čistější a úhlednější. A Le Corbusier byl tím, kdo měl plán. V přednáškových sálech s místy jen k stání skicoval uhlem na hnědavý novinový papír města budoucnosti, nikdy nečetl z předem připravených poznámek a všude, kam přijel, si vytvářel nový scénář. Otevřenými prostranstvími táhl dlouhé řetězy obytných budov zaplavených slunečním světlem a čerstvým vzduchem, přístupných ze všech stran a obkroužených rekreačními
9
ÚVOD
10
oblastmi. Všechno přitom navrhoval, jako by šlo o zcela přirozenou evoluci. Aby ukázal, že města se nedají zmrazit v čase, nakreslil katedrálu Notre Dame a Eiffelovu věž a vedle nich své vlastní věže v parcích - jeho postupy minulost sice ctily, ale nezůstávaly v ní uvězněny, v neposlední řadě i proto, že budoucí města musela být připravena na stále rostoucí populace. Ale jak sám napsal, jeho kritici a akademičtí mandaríni tohle všechno tvrdě odmítali. Postoupit za konvenci a navrhovat nové formy považovali za pobuřující. Tím ovšem učinili Le Corbusiera ještě přitažlivějším: stal se z něho skutečný rebel. Argentinci a Brazilci získali pocit, že se stávají součástí něčeho historického - že jsou jim předávány klíče k budoucnosti. Tím, že přijmou modernitu, mohou přeskočit i města jako Paříž nebo New York. Existuje několik různých verzí, ale na té, která navrhovaný soubor tří obytných budov v Riu zachycuje tak, jak by se jevily pozorovateli na palubě připlouvající lodi, jsou vyvedeny v nafialovělém oparu světle žlutě - snad září příslibem šťastnější budoucnosti. Byla to opojná představa a Le Corbusier si roli mesiáše užíval. PROROK NOVÉ ARCHITEKTURY, hlásala nabubřele do světa reklama na španělský překlad jeho knihy Za novou architekturu ( Vers une architecture), která v Evropě vyšla o několik let dříve a propagovali ji jako „bibli dokonalého bydlení". 2 Ve vznešených prostorách Jockey Clubu v Buenos Aires špitali spolustolovníci jeden druhému o proslulém pařížském architektovi, který přijel na návštěvu. Na ulicích ho žádali o autogram a jednou v baru mu osazenstvo nakoupilo tolik piv, že se to vůbec nedalo spočítat: přípitky nebraly konce a nebylo úniku. Přes den přednášel na univerzitách, setkával se s vládními úředníky a obědval s místní smetánkou, například s Victorií Ocampovou, což byla šéfredaktorka literárního časopisu Sur, kam přispívali i takoví autoři jako Jorge Luis Borges. Le Corbusier byl přesvědčen, že Ocampová má vybraný vkus a silnou osobnost, a ona mu na oplátku vypomáhala s logistikou přednáškových vystoupení. 3 Zatímco jeho schémata rozvoje měst zajímala každého, hohad a mocní měli sobečtější zájmy: chtěli, aby jim nastavěl takové vily, že se jimi budou honosit jako mistrovskými díly moderní architektury. Josephinu Bakerovou to brzy napadlo také. Hned když se jí po představení v Buenos Aires představil (oba byli ostatně Pařížané), bylo jí jasné, že nejde jen o dalšího v řadě fanoušků, kteří se s ní touží
CESTA
setkat v zákulisí. Okouzlil ji a v, kdy se jejich cesty protnuly, ubě navrhl vilu na pařížském Pravém ho klubu Maud de Forest, který Le Corbusierovi neuniklo, ni v akci: umělkyni, která podo nadšení všude, kam přijde. V ro byla ani tak zpěvačkou a taneč Sauvage, Černá Venuše se ladně· Champs-Élysées, oděná do někc v sukénce z banánů zakroucenýc Narodila se v St. Louis jako pot tak exoticky, že to bralo dech, a dem obtočeným kolem krku, a sées se svou ochočenou gepardic plnými doušky všechno, co s ní kudrlinou na čele, nehty nalakc ních návrhářů, karamelovou ple opalovací horečku, a dokonce i_ novinkou, která diváky všude z, tem, že se stávají součástí něčeh Náhoda tomu chtěla, že z B1 na palubě lodi jménem Giulio tách, v botách téže barvy a v sa ze a kulatém kloboučku přizdc zpěvačka se potkávali znovu a zpívala na vystoupení v tehdejš tě. I když byla tak slavná, připa skromně a vůbec ne marnivě. ( bavným. Když se znovu sešli v A tak ji nakreslil, spící jako 1 na pozadí Cukrové homole v I muže v plstěném klobouku, k Oba mají zvednuté brady a plr Tak to dělal se vším, co p kreslil. Co nejrychleji přiložit myšlenky rozutečou. Byl výjirr
lD
tl, jako by šlo o zcela přirozenou :dají zmrazit v čase, nakreslil kal vedle nich své vlastní věže v parily, ale nezůstávaly v ní uvězněny, llCÍ města musela být připravena sám napsal, jeho kritici a akade: odmítali. Postoupit za konvenci ia pobuřující. Tím ovšem učinili tal se z něho skutečný rebel. Ar: stávají součástí něčeho historiek budoucnosti. Tím, že přijmou . jako Paříž nebo New York. ~ na té, která navrhovaný soubor : tak, jak by se jevily pozoroval vyvedeny v nafialovělém oparu :nější budoucnosti. Byla to opoj1esiáše užíval. PROROK NOVÉ e do světa reklama na španělský -uru (Vers une architecture), která :opagovali ji jako „bibli dokona-
:lubu v Buenos Aires špitali spoém pařížském architektovi, ktedali o autogram a jednou v baru le se to vůbec nedalo spočítat: 1. Přes den přednášel na univer' a obědval s místní smetánkou, l byla šéfredaktorka literárního autoři jako Jorge Luis Borges. 1pová má vybraný vkus a silnou ihala s logistikou přednáškových ivoje měst zajímala každého, bo:ěli, aby jim nastavěl takové vily, <ými díly moderní architektury. padlo také. Hned když se jí 1vil (oba byli ostatně Pařížané), tdě fanoušků, kteří se s ní touží
CESTA VZHŮRU
setkat v zákulisí. Okouzlil ji a vzbudil její zvědavost. Od okamžiku, kdy se jejich cesty protnuly, uběhlo sotva pár dní a už chtěla, aby jí navrhl vilu na pařížském Pravém břehu, poblíž Montmartru a noční ho klubu Maud de Forest, který jí pomohl ke slávě. Le Corbusierovi neuniklo, že pozoruje talentovanou umělky ni v akci: umělkyni, která podobně jako on cestuje po světě a budí nadšení všude, kam přijde. V roce 1929, to jí bylo třiadvacet, už nebyla ani tak zpěvačkou a tanečnicí, jako spíš zjevením. La Femme Sauvage, Černá Venuše se ladně natřásala jevištěm divadla Théatre des Champs-Élysées, oděná do několika růžových per plameňáků anebo v sukénce z banánů zakroucených vzhůru, tak jako v Casino de Paris. 4 Narodila se v St. Louis jako potomek mnoha různých ras a vypadala tak exoticky, že to bralo dech, ať už na jevišti cvrlikala popěvky s hadem obtočeným kolem krku, anebo se procházela po Champs-Élysées se svou ochočenou gepardicí Chiquitou. Francie a celý svět hltaly plnými doušky všechno, co s ní nějak souviselo - její účes s ulíznutou kudrlinou na čele, nehty nalakované zlarou barvou, župany od módních návrhářů, karamelovou pleť, která na Azurovém pobřeží vyvolala opalovací horečku, a dokonce i její americký přízvuk. Byla nejžhavější novinkou, která diváky všude zvedala ze sedadel a naplňovala je pocitem, že se stávají součástí něčeho historického. Náhoda tomu chtěla, že z Buenos Aires do Sáo Paula oba cestovali na palubě lodi jménem Giulio Cesare, on ve volných bílých kalhotách, v botách téže barvy a v saku s motýlkem, ona v bílé sukni, blů ze a kulatém kloboučku přizdobeném květinou. Architekt a jazzová zpěvačka se potkávali znovu a znovu. ,,Nemám ti co dát, jen lásku," zpívala na vysroupení v tehdejším druhém největším brazilském měs tě. I když byla tak slavná, připadalo mu, že se chová docela přirozeně, skromně a vůbec ne marnivě. Ona jeho shledala neodolatelným a zábavným. Když se znovu sešli v Riu, pouro mezi nimi se jen utvrdilo. A tak ji nakreslil, spící jako dítě pod pohodlnou přikrývkou, a také na pozadí Cukrové homole v Riu, v sukni po kolena a ve společnosti muže v plstěném klobouku, který pokuřuje dýmku - jeho samého. Oba mají zvednuté brady a plni naděje vzhlížejí k obzoru. Tak to dělal se vším, co přitahovalo jeho pozornost: všechno si kreslil. Co nejrychleji přiložit tužku nebo štětec k papíru, než se mu myšlenky rozutečou. Byl výjimečným mistrem umění, které mělo být
1l
2. Maison Blanche (vila Jeanneret-Perret) v La Chaux-de-Fonds, 1912.
4. Centrosojuz v Moskvě, 1933.
S. Projekt Voiture Minimum, polovina 30. IE
3. Vila Savove v Poissy na předměstí Paříže, 1931.
6. Maison Dom-lno, schéma prototypu obyt
Le Corbusier, muž s typickými kulatými brýlemi, je jednou z nejdiskutovaněj ších a nejrozporuplnějších osobností moderní doby. Obdivovateli bývá oslavován jako „otec" moderní architektury, jako tého století, jenž o
architektuře.
změnil
nejvýznamnější
architekt dvacá-
hlavně
samo uvažování
nejen co, jak a co se staví, ale
Kritiky je naopak pokládán za
ničitele měst,
za fanatika posed-
lého formou a zcela pomýlenými představami, jak lidé na architekturu reagují, jaké domy a ních
města potřebují
hvězdných architektů,
k harmonickému životu. Byl jedním z vůbec prv-
z nichž se stávaly celebrity,
veřejně činní
intelektu-
álové a vůdci hnutí usilující o velké změny. Byl rovněž průkopníkem sebepropagace, práce s
veřejným míněním řadě
A v neposlední posedlosti
stavět
a
cílevědomého šíření
také urputným bezskrupulózním
moderní města a
měnit svět nepokrytě
vlastních myšlenek.
člověkem,
jenž ve své
nadbíhal nacistickému
i komunistickému režimu. Kniha Le Corbusier, muž doby moderní, architekt zítřka je obsáhlým a v jazyce prvním architektovým životopisem. Je
určena
nejen
čtenářům,
českém
které fas-
cinují složité osobní životy a velkolepé vize umělců a charismatických inovátorů,
ale zejména
těm, kteří přemýšlejí
o moderní
společnosti
a
architektuře
21. století.
Doporučená
cena: 39) Kč
pro