Issuu

Z vydaných publik,

Lenka Procházková

ŽIVÉ DUŠE

Sbírka politicky nekorektních textů Typografie a grafická úprava Cecílie Jílková Kresba na obálce Lukáš Fibrich Odpovědná redaktorka Marie Zavřelová Technická redakce Cecílie Jilková Vydalo nakladatelství Procházka Publishing www.prochazka-publishing.cz info@prochazka-publishing.cz Tisk: Europrint a.s., Praha 5

NAJÍM SE A ZHUE Kompletní průvodce změnou

Cecílie Jílková, dcera spisovatelů Lenky

ISBN 978-80-906555-1-5

l l

í l

ka Vaculíka, česká spisovatelka, nm V posledních letech se věnuje přede· hubnutí, je autorkou webu Najím se , kurzů o zdravé stravě a kvalifikovanou Specializuje se na redukční výživu, die živy, sportovní výživu, nutriční preven ve výživě. Ve své knize poskytuje čtenáři vti] praktické návody, jak krok za krokem J způsob stravování. Seznámíme se i s p autorky, která většinu svého života trp1 publikace jsou recepty na chutná teplá

Objednávejte na www.najims nebo na objednavky@prochazk•

OBSAH

V úvodu poděkování nočním hlídkám ..................................... 5 Smrt komunisty ............................................................................ 8 Rozhovor pro Parlamentní listy ............................................... 13 Kladivo na svobodu projevu ....................................................23 Pohádka o tom, kterak si socani, úkladům navzdory, zachránili Lidový dům ...............................................................27 Projev k výročí masakru v Oděse ........................................... .41 Odpověď pro Parlamentní listy .............................................. .43 Rozhovor pro Parlamentní listy .............................................. .45 Petrohrad je pořád Leningrad .................................................. 52 Evangelium podle Miscrajeronýma ........................................ 64 Živé duše .....................................................................................71 Něco o Rusku ............................................................................. 91 Rozhovor pro Parlamentní listy ............................................... 94 Obcování ................................................................................... 100 Proslov k tématu referenda o vystoupení ČR z NAT0 ..... 107 Hra zrádců a ochotníků ........................................................... 111 Procitnutí do reality ................................................................ .114 Varování před lhostejností ......................................................118 Počítám lidi ................................................................................ 122 Řeč před Senátem .................................................................... 128

laskavé podpoře Nadace Jana Klimenta.

ka Procházková, 2017 :ibrich, 2017 Cecílie Jílková, 2017 Procházka Publishing, Praha 20l 7

5555-1-5

V úvodu

poděkování nočním

hlídkám

Cenzura v naší zemi prý neexistuje. Nicméně obraz světa, který vytvářejí média tzv. hlavního proudu, je značně odlišný od skutečnosti. Mnozí lidé už si toho všimli a pochopili, že se na základě chybných informací nemohou rozhodovat správně. Souběžně s tím, jak v naší zemi klesá počet koncesionářů tzv. veřejnoprávní televize a rozhlasu, vzrůstá zájem o alternativní zprávy a komentáře na internetu. Varování zneklidněných politiků před tzv. dezinformačními weby a výstražné zveřej ňování jejich seznamů vyznívá spíš jako pobídka k ochutnávce „zakázaného ovoce." Internetové nezávislé zpravodajství tak přebírá roli soudobého samizdatu. V této fázi se ještě nedá mluvit o vzniku občanské opozice. Zatím jde o formování nočních hlídek, které dobrovolně a většinou na úkor spánku udržují zřídla poznání a mapují přístup k nim pro ty, co dosud spí (u televize). Milý čtenáři, pokud i ty patříš do společenství noční hlídky, víš sám, jak významně ti to změnilo život. Už nejsi dálkově ovládaný biorobot ale opět přemýšlivá bytost, která se čím dál snadněji dokáže orientovat i v prostředí zamořeném lží. Jelikož nejsi sobec, snažíš se přivést na stezku rozumu i své blízké, kteří dosud vězí v zajetí zlého kouzla. Trápí tě, že stále vstřebávají každodenní dávky drogy, které je udržují v otupělé poslušnosti. Detox, který by jim pročistil mozkové buňky od plošně vysílané otravy, jim ale připadá příliš hořký a tvoje záchranářské úsilí působí jako marné plýtvání silami. Nakonec přijde chvíle, kdy si s ustrnutím uvědomíš, že žiješ dvojí život, oficiální ve dne a ilegální v noci. A že ten noční je skutečnější. 5

Lenka Procházková: Živé duše Společenství noční hlídky však není klubem osamělých srdcí ale nutným předvojem budoucí celospolečenské změny vědomí. V naší zemi se podobné avantgardní skupiny prů zkumníků vyskytovaly odedávna. V časech, kdy se vědomosti šířily tempem lidské kroku nebo povozu taženého koňmi, bylo mnohem snazší nositelům zpráv o skutečném vývoji světa zamezit přístup do obce či města. Dnes sice máme bleskurych lý a téměř všudepřítomný internet, a přesto si, milý čtenáři, u své obrazovky často zoufáš a klávesnice počítače ti připadá jako chabá zbraň proti všeobecnému závalu temnoty. Sdílí~ tvou úzkost a stejně jako ty už jsem nočním bděním unavena. Ale stejně jako ty pokaždé znovu večer rozsvěcuji obrazovku a vydávám se její krajinou po trase prošlapané noční hlídkou. Zastavuji se u studánek, kde je debata nejživější, vstřebávám tu kolektivní energii a raduji se nad tím, že výtrusy trollů, co kalí čirou vodu, jsou okamžitě filtrovány a končí v odpadu. Když pak nad ránem usínám, sny, které přicházejí, jsou barevné a plné inspirace získané od živých duší při jejich nočním bdění.

Kniha, kterou teď držíš v ruce, milý čtenáři, je chronologickým záznamem mých textů zveřejňovaných na internetových alternativních webech od ledna 2016 do jara 2017. Sbírce jsem dala titul „Živé duše" podle názvu reportáže z mého putování po ruských městech, kterou jsem chtěla narušit obraz ~á~ řený o ruské společnosti českým mainstreamem. Od mlad1 zastávám krédo, že hlavním úkolem spisovatele je podávat svědectví o době, ve které žije. Žádný spisovatel, reportér či novinář však nemůže být soudce, protože nemůže poznat celou pravdu, ale ten fragment, který poznal, by měl zpracovat a předat nezkresleně. Jen tak dokáže zaklepat na srdce lidí, kteří dosud spí, a probudit je. Doba, v níž žijeme, je přelomová. Lze ji nazvat střídáním epoch. čas se zrychlil, svět, který jsme znali, se nám před oči6

V úvodu poděkování nočním

ma přeskupuje, i náhled na dějiny se p podle architektů tzv. Nového světovéh tradic a výmaz vzpomínek vždy začíná tí1 původní význam. Pro politiky je žonglov jejich živnosti, mají na to kurzy a mediáln vědčíky trénované na hledání „závadných formací. Nic nového pod sluncem, pouz mění a zrychluje tu plánovanou devastac Dějiny českého národa jsou plné bo Vítězství nikdy nebylo uznané nadlouho pokaždé přišel velmi rychle. Jakoby pn mlhu nad naší domovskou kotlinou vžd1 tenzivních záblescích. Stopy těch světlých torie však dosud nezmizely pod závalem ! a stále z nich lze vyčíst paměťovou mapu Svět bez vzpomínek a bez odkazů na dávn ohlašuje duněním, jako blížící se bouře, ~as postavit zátarasy a sešikovat se k bitvě ze ten souboj bude poslední. Nebude. Ale menalo zradit osudový úkol, který čechc nů a Slezanů) na sebe odpradávna vzali. N svobodu slova a názoru vozovou hradbo suverénní armády, musíme samotné slovo Každý výstřel někoho probudí a ozáří mu přeměna biorobotů na muže a ženy na ~ kritické množství, můžeme mluvit o obča1 který do této nutné změny zbývá, nehled vůdčí osobnosti, za které se pak zařadín vytvoření Programu národní obrody. Ten a čestné lidi přitáhne a vytřídí sám. Lenka Procházková duben 2017 7

;a Procházková: Živé duše

V úvodu

poděkování nočním

hlídkám

:eď držíš v ruce, milý čtenáři, je chronologicriých textů zveřejňovaných na internetových )ech od ledna 2016 do jara 2017. Sbírce jsem 1še" podle názvu reportáže z mého putování !Ch, kterou jsem chtěla narušit obraz vytvá,lečnosti českým mainstreamem. Od mládí že hlavním úkolem spisovatele je podávat , ve které žije. Žádný spisovatel, reportér či nůže být soudce, protože nemůže poznat ce~n fragment, který poznal, by měl zpracovat eně. Jen tak dokáže zaklepat na srdce lidí, kte-

ma přeskupuje, i náhled na dějiny se proměňuje a přepisuje podle architektů tzv. Nového světového řádu. Znevažování tradic a výmaz vzpomínek vždy začíná tím, že slova pozbývají původní význam. Pro politiky je žonglování se slovy součástí jejich živnosti, mají na to kurzy a mediální poradce. Mají i rozvědčíky trénované na hledání „závadných" slov, myšlenek, informací. Nic nového pod sluncem, pouze technika dozoru se mění a zrychluje tu plánovanou devastaci mravních hodnot. Dějiny českého národa jsou plné bojů o svobodu slova. Vítězství nikdy nebylo uznané nadlouho, zatímco trest za ně pokaždé přišel velmi rychle. Jakoby pravda směla prozářit mlhu nad naší domovskou kotlinou vždy jen v krátkých intenzivních záblescích. Stopy těch světlých okamžiků naší historie však dosud nezmizely pod závalem globalizačních bagrů a stále z nich lze vyčíst paměťovou mapu napříč generacemi. Svět bez vzpomínek a bez odkazů na dávná vítězství se sice už ohlašuje duněním, jako blížící se bouře, ale stále nám zbývá čas postavit zátarasy a sešikovat se k bitvě proti lži. Nečekejme, že ten souboj bude poslední. Nebude. Ale nejít do něj by znamenalo zradit osudový úkol, který Čechové (včetně Moravanů a Slezanů) na sebe odpradávna vzali. Naši předkové bránili svobodu slova a názoru vozovou hradbou. Dnes, v zemi bez suverénní armády, musíme samotné slovo užívat jako munici. Každý výstřel někoho probudí a ozáří mu cestu. Ale teprve až přeměna biorobotů na muže a ženy na slovo vzaté překročí kritické množství, můžeme mluvit o občanské opozici. V čase, který do této nutné změny zbývá, nehledejme charismatické vůdčí osobnosti, za které se pak zařadíme, ale pracujme na vytvoření Programu národní obrody. Ten si pak kvalifikované a čestné lidi přitáhne a vytřídí sám.

obudit je. ijeme, je přelomová. Lze ji nazvat střídáním fchlil, svět, který jsme znali, se nám před oči-

Lenka Procházková duben 2017

ční hlídky však není klubem osamělých ředvojem budoucí celospolečenské změny mi se podobné avantgardní skupiny prů raly odedávna. V časech, kdy se vědomosti é kroku nebo povozu taženého koňmi, bylo sitelům zpráv o skutečném vývoji světa zabce či města. Dnes sice máme bleskurychřítomný internet, a přesto si, milý čtenáři, tsto zoufáš a klávesnice počítače ti připadá proti všeobecnému závalu temnoty. Sdílím ě jako ty už jsem nočním bděním unavená. pokaždé znovu večer rozsvěcuji obrazovku u-ajinou po trase prošlapané noční hlídkou. :lánek, kde je debata nejživější, vstřebávám gii a raduji se nad tím, že výtrusy trollů, co sou okamžitě filtrovány a končí v odpadu. ~m usínám, sny, které přicházejí, jsou barev:e získané od živých duší při jejich nočním

Smrt komunisty

Smrt komunisty (Nekrolog k úmrtí Miloslava Ransdorfa, leden 2016) Proč

psát nekrolog, když ten mrtvý už si ho nepřečte? Na pohřbu sice ještě fyzicky byl, ale kdoví, zda z katafalku mohl sledovat, co se tam o něm říkalo, jakou muziku mu hráli a co bylo napsáno na smutečních stuhách? Nejspíš ani můj článek už k němu nedojde. Přesto je tvorba nekrologů dobrou tradicí. Píšou se totiž pro živé. Pokud je smrt jen epizoda, v níž se duše osvobozuje ze sevření těla, mohou nás naši blízcí i ze záhrobí dál úkolovat? V příběhu Hamleta k tomu došlo. Když jej duch zavražděné ho otce vyzval k pomstě, cítil se však kralevic rozpolcen. Láska a úcta k nebožtíkovi mu diktovala poslušnost, ale intelekt jej vedl k ověřování duchova tvrzení. Proto ta scéna s herci, kterou lze nazvat úspěšnou rekonstrukcí zločinu, když vedla k psychickému zhroucení vraha. Ani tento „nepřímý" důkaz však Hamletovi nedal sílu pomstu vykonat. Postava dánského prince je hodna zamyšlení, ale i soucitu, protože od počátku příběhu zápolí s „naprogramováním", které je jeho charakteru a inteligenci cizí. Také poslední rozloučení s Miloslavem Ransdorfem mělo téměř shakespearovskou atmosféru. Neočekávané projevy vdovy a dcery byly za svou autentičnost oceněny potleskem několika set přítomných, což v prostorách Strašnického krematoria zvykem nebývá. Odhodlaně pronesené monology obou žen vyzněly jako obžaloba. Především médií, která po mnoho let vytvářela zkreslený obraz politika a přispěla k jeho předčasné smrti. 8

O zhoubných důsledcích mediálního ly svých osmnácti let. Tehdy státní televize, viny pod vedením státní tajné policie uspo1 nou štvanici proti mému tátovi, spisovatel Z talentovaného a pravdu hledajícího auto stroj každodenně užíval jako pluh a za pou psal deset knih a třicet scénářů k filmům, z slavily české umění i v zahraničí, udělala n během jediného měsíce bezectného zrádc( Jako zakázaný autor, předtím aktivně vys pražského jara, už nedostal možnost hájit prožil v nemocnici. I tam jej estébáci hlída zaměřený už i na mou maminku, pokračovt dvaačtyřiceti letech táta zemřel, režim nár pohřeb v Praze. Je signifikantní, že jsem př a přesto uskutečněném pohřbu nedávno V}'] Ransdorfovi, když jsme se setkali v prostorá le, kde se účastnil konference o Janu Husovi až za hrob svědčí o velikém strachu," podot a jejích nositelů je třeba se bát," parafrázova Neviděli jsme se tehdy poprvé, bylo to vš~ konference byla celodenní. Během přestáve nec Ransdorf opakovaně děkoval nám orgar mohl i on vystoupit se svým referátem. Na11 přece samozřejmé, neboť jeho studie o Hus tou „samozřejmostí" se jen smutně pousmál V závěru programu se v Betlémské kapl hany a všichni jsme ve stoje vyslechli chorál jovníci. Po tak silné emoci se pak nikomu rn do reality, a tak jsme si ten prožitek sounále: povzbuzení protáhli u číše vína a prohlíd~ jsou zachované původní zdi kaple. Tam jsem sdorfem mluvila naposledy. V debatě, ktero 9

Smrt komunisty

Miloslava Ransdorfa, leden 2016)

když ten mrtvý už si ho nepřečte? Na pohbyl, ale kdoví, zda z katafalku mohl sleněm říkalo, jakou muziku mu hráli a co utečních stuhách? Nejspíš ani můj článek . Přesto je tvorba nekrologů dobrou tradicí.

ivé. en epizoda, v níž se duše osvobozuje ze senás naši blízcí i ze záhrobí dál úkolovat? a k tomu došlo. Když jej duch zavražděnémstě, cítil se však kralevic rozpolcen. Lástíkovi mu diktovala poslušnost, ale intelekt ní duchova tvrzení. Proto ta scéna s herci, úspěšnou rekonstrukcí zločinu, když vedla roucení vraha. Ani tento „nepřímý" důkaz .dal sílu pomstu vykonat. Postava dánského myšlení, ale i soucitu, protože od počátku aprogramováním", které je jeho charakteru

ozloučení s Miloslavem Ransdorfem mělo ovskou atmosféru. Neočekávané projevy y za svou autentičnost oceněny potleskem ných, což v prostorách Strašnického krenebývá. Odhodlaně pronesené monology jako obžaloba. Především médií, která po Ja zkreslený obraz politika a přispěla k jeho

O zhoubných důsledcích mediálního lynče něco vím už od svých osmnácti let. Tehdy státní televize, státní rozhlas a noviny pod vedením státní tajné policie uspořádaly koordinovanou štvanici proti mému tátovi, spisovateli Janu Procházkovi. Z talentovaného a pravdu hledajícího autora, který svůj psací stroj každodenně užíval jako pluh a za pouhých třináct let napsal deset knih a třicet scénářů k filmům, z nichž některé proslavily české umění i v zahraničí, udělala normalizační média během jediného měsíce bezectného zrádce, dokonce špiona. Jako zakázaný autor, předtím aktivně vystupující v průběhu pražského jara, už nedostal možnost hájit se. Poslední půlrok prožil v nemocnici. I tam jej estébáci hlídali a mediální atak, zaměřený už i na mou maminku, pokračoval. Když v pouhých dvaačtyřiceti letech táta zemřel, režim nám chtěl znemožnit pohřeb v Praze. Je signifikantní, že jsem příběh o zakázaném, a přesto uskutečněném pohřbu nedávno vyprávěla právě panu Ransdorfovi, když jsme se setkali v prostorách Betlémské kaple, kde se účastnil konference o Janu Husovi. ,,Taková nenávist až za hrob svědčí o velikém strachu," podotkl. ,,Neboť pravdy a jejích nositelů je třeba se bát," parafrázoval Karla Kryla. Neviděli jsme se tehdy poprvé, bylo to však setkání nejdelší, konference byla celodenní. Během přestávek na kávu vzděla nec Ransdorf opakovaně děkoval nám organizátorům za to, že mohl i on vystoupit se svým referátem. Namítla jsem, že to je přece samozřejmé, neboť jeho studie o Husovi je skvělá. Nad tou „samozřejmostí" se jen smutně pousmál. V závěru programu se v Betlémské kapli rozezvučely varhany a všichni jsme ve stoje vyslechli chorál Kdož sú Boží bojovníci. Po tak silné emoci se pak nikomu nechtělo odejít zpět do reality, a tak jsme si ten prožitek sounáležitosti a sdíleného povzbuzení protáhli u číše vína a prohlídkou podzemí, kde jsou zachované původní zdi kaple. Tam jsem s doktorem Ransdorfem mluvila naposledy. V debatě, kterou jsme spolu vedli, 9

Lenka Procházková: Živé duše

vyznívala jeho pokora a úcta k dějinám našeho národa. Když si tu vzpomínku teď vyvolávám z archivu paměti, znovu cítím, že byl v oněch chvílích šťastný a posilněný zdařilým průběhem konference, na kterou se sjeli lidé z celé republiky i ze Slovenska. Na pohřbu M.R. se kdosi z komunistických poslanců vyjádřil, že zemřelý se měl raději věnovat jenom své vědě a netrápit se politikou. To mi znovu evokuje vzpomínku na tátovo bolestné umírání. Při jedné z mých každodenních návštěv nemocnice mi zašeptal: ,,Holčičko, ty piš. Vyprávěj lidem příběhy. Nedě lej politiku. Na to je škoda života ... " O tom, že na politiku je škoda života, ví rodina Miloslava Ransdorfa své. Projevy paní Vlasty a dcery Anety už jsou k dosažení na internetu. Kdo má sílu porovnat jejich obsah s překroucenými výkřiky mainstreamu, si možná klade otázku, proč se ten vzdělaný a neuvěři telně pracovitý člověk disponující kritickým myšlením a jiní, jemu podobní „donkichoti", do toho nevyhratelného souboje vlastně pouštějí? Proč se nedrží svého „kopyta"? Proč svou veřejnou politickou činností riskují rodinné vztahy, své zdraví, existenční prostředky a k posledku i svůj život? Proč to dělají, ti osamělí, charakterem obdaření blázni? Odpověď je poměrně jednoduchá. Oni musejí. Jsou to lidé spřízněni volbou napříč časem. Lidé, vědomí si toho, že náš svět není uspořádán dobře a že je nutné změnit jej k lepšímu, aby přežil. Lidé s ideálem, který je silnější než jejich ego a mnohdy i než pud sebezáchovy. Právě o takových osobnostech psal Miloslav Ransdorf historické studie, takže věděl, jak se svět „odvděčuje" svým reformátorům. A přesto do arény sám vkročil, nota bene se štítem komunisty. O komunistech se říká, že jsou to lidé zvláštního ražení. Toto zevšeobecnění se původně týkalo bolševiků a jejich krutých metod. Ideje komunismu naopak souvisejí s lidskou solidárností, humanismem a principem občanské rovnosti. Sku10

Smrt komunisty tečnost, že v praxi skončilo nakročení k

porážkou, neznamená, že ten ideál byl pi krokovějším a pro lidstvo přínosnějším. ideál nedává, má jen vítěze a poražené. °í' v Čechách je krokem zpátky, což pro hist mě onou pohnutkou, proč počátkem dev vstoupil do politiky a věnoval značnou č ve Sněmovně. Nešel tam jako sběrač mir: lenek. To média z něj udělala příznivce st kritizoval současné rozkrádání státu, dev, nutí občanů a také zahraniční politiku, k ze předstírá. Jako poslanec si v mnohale doma nikdo, především ne celoživotní ko1 prorokem, nevzdal to ale a šel za národní ; ně) bojovat do Evropského parlamentu. V emotivním projevu se v pátek paní smutečním hostům, když nám položila otá nost dozvědět se alespoň z našich nezávis!, médií, která si povinně platíte, pravdivé i práci (v EP)? MĚLI???" Shromáždění jí oc na skutečně hodná Shakespeara pokračc u rakve svého manžela přečetla přítomný riely Zimmer, která jako předsedkyně fra nocené levice zhodnotila aktivitu svého če vysoce s obdivem k jeho intelektu a neúna' nasazení. Média však nehodlají o komun šířit dobré zprávy ani po jeho smrti. Nam době šířený obraz kverulanta, roztržitého p diče a lehkoživky. Jen desítky tisíc lidí v na~ jaký člověk Miloslav Ransdorf byl, jak těž1 zvolil a co všechno na ní přetrpěl a oběto· úkolem (posláním) vnímaly s trpkostí i jel A přesto sebraly sílu a odvahu k tomu, aby 11

Dějiny českého

národa jsou plné bojů o svobodu slova. Vítězství nikdy nebylo uznané nadlouho, zatímco trest za ně pokaždé přišel velmi rychle. Jakoby pravda směla prozářit mlhu nad naší domovskou kotlinou vždy jen v krátkých intenzivních záblescích. Stopy těch svět lých okamžiků naší historie však dosud nezmizely pod závalem globalizačních bagrů a stále z nich lze vyčíst paměťovou mapu napříč generacemi. Svět bez vzpomínek a bez odkazů na dávná vítězství se sice už ohlašuje duněním, jako blížící se bouře, ale stále nám zbývá čas postavit zátarasy a sešikovat se k bitvě proti lži. Nečekejme, že ten souboj bude poslední. Nebude. Ale nejít do něj by znamenalo zradit osudový úkol, který Če chové (včetně Moravanů a Slezanů) na sebe odpradávna vzali. Naši předkové bránili svobodu slova a názoru vozovou hradbou. Dnes, v zemi bez suverénní armády, musíme samotné slovo užívat jako munici. Každý výstřel někoho probudí a ozáří mu cestu ...

ISBN 978-80-906555-1-5

111111111111111 li li li li I 788090

655515