MAREK VADAS
Můj
pes je
nejchytřejší
všechno, co mu spolu
řeknu.
hodně času.
na
světě.
Když se na
Jmenuje se Alan a rozumí lidské
mě
podívá, vím, na co
Znám každý jeho výraz, mávnutí ocasu.
vždycky upozorní, když se poblíž něco
děje.
Učím
Zapotácel jsem se a on
ho mluvit. On
neměl černou
mě
skvrnu
a chtěl ho pohladit. Vycenil zuby a skočil na
kousnul do kotníku.
Běžel
pořád
za mnou.
Před příkopem mě
křovím
a zlostné
vrčení
dokázal, ale on jsem se mu za
mě
němu
myslí. Trávíme
Pomáhá mi dokonce i s matematikou.
Jednou jsem cestou ze školy potkal podobného psa, jen za uchem. Sklonil jsem se k
právě
řeči. Udělá
mě.
jsem, jak nejrychleji jsem
rafnul
ještě
jednou. Ztratil
se vzdálilo. Pro jistotu jsem
běžel ještě
dlouho, ale už pomaleji. Zastavil jsem se až na naší ulici. Rukou jsem se dotkl kotníku a lýtka. Bolelo to. Prsty jsem Táta mi běhat.
vyčistil
Kdybych
ránu a
běžel
řekl,
měl
od krve. Dokulhal jsem
abych se pochlapil. Mám se prý
rychleji, nic by se mi nestalo.
Děti
domů.
naučit pořádně
musí umět utíkat. Tenkrát
jsem netušil, jakou má pravdu, ale jeho slova jsem si vzal k srdci. Hned ráno jsem začal trénovat. Noha ještě bolela, ale já jsem utíkal ze všech sil.
Od domu až k Dál bych to Začal
zahradě.
stejně
jsem
Tam jsem se musel zastavit, abych nepošlapal zeleninu.
už nezvládl.
běhat
každý den. Kolem domu. Potom dvakrát okolo domu.
Pak na konec naší ulice a zpátky.
Později
až k lesu a potom
čtvrti.
mě.
začátku
Alan pokaždé metelil vedle
jsem z toho dobrý pocit - dokázal jsem delší trasu. Za nepočítal,
měsíc
jsem zvládl
jen jsem je
nechápavě
chtěl
pozorovali, pár
Ze
uběhnout
několik koleček
pokaždé kluků
běžet ještě
kolečko
okolo celé
jsem se potil a funěl, ale
stále víc. Každý den jsem si
měl určil
kolem naší čtvrti. Už jsem je ani o
něco
rychleji.
Někteří
lidé
mě
ze sousedství se mi posmívalo, ale to mi bylo
jedno. Říkal jsem si: Jen počkejte, až se mnou budete závodit! Bylo mi jasné, že po takovém tréninku Celou dobu jsem potřebuje umět,
mě
měl
žádný z mých
vrstevníků nepředběhne.
na mysli tátova slova, že to
je rychle utíkat.
nejdůležitější,
co
dítě
STARTUJEME!
6 Jednoho dne se v naší zemi stalo zvláštní choroba. Byli
pořád
něco
velmi podivného.
hladoví. Hlad je
přepadal
Některé
lidi postihla
navzdory tomu, že jídla Měli
bylo dost - pole rodila, slepice snášely vejce a krávy dojily tak jako jindy. by být spokojení.
Těm
lidem to ale najednou už
nestačilo, potřebovali
stále
víc. Nedokázali se nasytit. Takový deset
člověk například
ráno
klasů pečené kukuřice
probudil a Nedělal
nepozřel ještě
snědl
plný hrnec masa s fazolemi a k tomu
a za chvíli byl zase hladový, jako by se
právě
ani sousto. Velmi rychle projedl vlastní zásoby.
nic jiného, jen pátral, co by kde mohl sníst, a s hladem v
něm
rostl
hněv. Šel k sousedům, vzal jim jídlo a nacpal je do sebe, vykrádal cizí kuchyně
a sýpky. Nikdo se mu nemohl postavit do cesty, pokud Všimli jsme si, že takových lidí je v našem zvětšovali, někteří
jídla dál
pořád
nechtěl skončit špatně.
městě čím
dál víc.
Nápadně
se
byli velcí jako hroši nebo sloni a jejich hlad s množstvím
rostl. Už nemysleli na nic jiného než na cizí jídlo a byli
nebezpečnější.
Jednou jsem na
náměstí
čím
zpoza rohu zahlédl opravdu
7 obrovskou obludu. Byla by toho hrocha, kterého připomínala, schopna sama spořádat, ale žádný hroch široko daleko nebyl, a tak se krmila ve skladišti
potravin. Nasypala do sebe několik pytlů ječmene - ani z něj nepotřebovala uvařit kaši - a zajedla je třemi přepravkami rajčat a pak zapila sudem piva. Prodavači před ní museli utéct, aby si zachránili holý život. Obluda totiž vypadala, že by
nejradši
snědla
i je.
Když dojedla, utřela si pusu dlaní a hned se rozhlížela, kde by mohla vyrabovat další dům. Byla nacpaná k prasknutí, a když vykročila směrem k bývalé tržnici, opravdu praskla. Její tělo se rozletělo do všech stran. Všechny malé kousíčky ovšem okamžitě ožily. Vypadaly jako novorozenci, jenže měly zuby a uměly chodit jako dospělí. Hned se rozlezly po ulicích a pojídaly vše, co jim přišlo pod ruku. Rychle rostly a zanedlouho zaplnily celé město. Jednou brzy ráno mě vzbudilo bouchání. Hluk přicházel ze dvora. Do domu mířila trojice obrovských postav. Nastal čas, abych světu ukázal, jak jsem
se
naučil
utíkat.
NA ÚTĚKU Text Marek Vadas Ilustrace Daniela Olejníková Překlad Ondřej Kavalír K vydání
připravil
Joachim
Dvořák
Grafická úprava Studio Limb Sazba písmem Elektra Eva
Nečasová
Havlíčkův
Brod, a.s.
Vytiskly Tiskárny
V Praze roku 2017 vydala jako svou 35. publikaci RAKETA v produkci nakladatelství LABYRINT Dittrichova 5, 120 00 Praha 2 labyrint@labyrint.net www.labyrint.net 1.
české
vydání
ISBN 978-80-86803-39-5