IAN DOUGLAS HVltZDNÍ MARIŇÁCI:
TĚŽIŠTĚ (STAR CARRIER: CENTER Cf" GRAVITY) VYDALO NAKLADATELSTVÍ CLASSIC
COPYRIGHT
©
WILLIAM H. KEITH,
JR.,
20 l
OBÁLKA: F"RED C3AMBINO
PŘEKLAD: IVANA DRÁBKOVÁ ODPOVĚDNÝ REDAKTOR: MARTIN 5TOť'.:NÝ
VěE. CHNA PRÁVA VYHRAZENA,
ISBN 97B-BD-7479·050-7
Distribuce - tel.: 283 882 490 e-rnail : classic-books@volny.cz
l
PROLOG
1 2. PROSINCE 2404
Boo
VÝSTUPU, ARCTURSKÁ SOUSTAVA,
36,7 svtTELNÝCH LET CD ZEMt, 03: 1 O HODIN LODNÍHO ČASU
Průzkumná sonda se vynořila z Alcubiérrovy bubliny zakřiveného časoprostoru a zbavila se přemíry rychlosti v proudu fotonů. Umělá gravitační
singularita velikosti zrnka prachu a hmotnosti hvězdy poblikávala pár metrů před kulovitou přídí stroje a poháněla ho vpřed se zrychlením blížícím se k pěti tisícům normálního gravitačního zrychlení. Díky tomu plavidlo během příštích sta minut dosáhne rychlosti světla. Sonda ISVR-120 byla jen o něco větší než řízená raketa VG-10 Krajta, a tudíž příliš malá na to, aby mohla nést nějaké živé bytosti. Pilotoval ji Godel 2500, inteligentní počítač, jehož obvody vyplňovaly vnitřek kapsle, takže se vlastně dalo říct, že nezabíral žádné místo. Rozhodně nepotřeboval rozměrné vybavení pro podporu životních funkcí jako živé organismy. Ul se jmenovala Alan, podle Alana Turinga, jednoho z nejvýznamnějších lidí, kteří před čtyřmi a půl stoletími pracovali na vývoji prvních počítačů. Během sekund, kdy se sonda vynořila z časoprostorové bubliny, prozkoumal Alan soustavu před sebou, kosmický prostor, jemuž dominovala jediná ohromná a jasně oranžová hvězda. Údaje konfederačních námořních standardních efemeridů o této hvězdě měl Alan v paměti. Hvězda:
u Bootis Rektascenze: 14 h 15 min 39,7 s; Deklinace:+ 19°10'56"; Paralaxa: + 11,24 ± 0,099 Další pojmenování: Arcturus, Alramech, Abramech, 16 Boo Spektrální typ: K1 ,SIIIFe-0,5 Souřadnice:
1 2
IAN DOUGLAS
Hmotnost: 3,5 Sl. Poloměr: 25,7 Sl. Zářivý výkon: 21 O Sl. (Svítivost: 113 Sl.) Povrchová teplota: 4300 K Stáří: 9,7 mld. let Domnělá velikost: -0,04 Absolutní velikost: -0,29 Vzdálenost od Slunce: 36,7 sv. let Planetární systém: 6 planet (1 velikosti Jupitera + 5 menších plyn ných obrů), dále 47 trpasličích planet a 65 známých oběžnic, další četné planetky a komety. Jeden z měsíců, Jaspis, objektem zájmu, protože má podmínky podobné těm na Zemi díky gravitačním/slapovým jevům ... Arcturus byla třetí nebo čtvrtá (podle toho, jak to kdo posuzoval) nejjasnější hvězda noční oblohy na Zemi, jasný oranžový bod ve spodním vrcholu drakovitého tvaru souhvězdí Pastýř. Z Alanova bo du výstupu, nějakých osmnáct astronomických jednotek vzdáleného, byl Arcturus oslnivý, zlatooranžový disk, l 13x jasnější, než by bylo stejně vzdálené Slunce. V infračerveném spektru byl Arcturus do konce ještě jasnější a zaplavoval okolní vesmír nepříjemným žárem. Alanův prvořadý cíl ležel z bodu výstupu přímo za hvězdou. Jeho závěrečné přiblížení zamaskuje záře hvězdy ... pokud tedy všechno půjde hladce. Než Alan uletěl třetinu vzdálenosti k Arcturu - pňbližně 900 milionů kilometrů - pohyboval se něco málo přes 99 procent rychlosti světla. Rychlost zkreslila vzhled okolního vesmíru, stlačila ho do kruhu světla přímo před ním - převážně infračerveného světla z Arcturu, posunuté ho modrým posunem do viditelných vlnových délek. Program korekce senzorů Ul však dokázal rozložit záplavu rychlostí zkresleného světla na jednotlivé složky a odstranit zkreslení. Rychlost zároveň zkreslovala i čas v poměru sedm ku jedné. Pro Alana znamenala každá minuta sedm minut v okolním vesmíru. Vytvářelo to iluzi, že se řítí do arctur ské soustavy mnohem rychleji, než tomu ve skutečnosti bylo. Asi dvě stč minut po vstupu do arcturské soustavy minul Alan hvězdu v těsné blízkosti její fotosféry. Elektromagnetické stínění sondy odrazilo největší část ionizujícího záření, ale nemělo žádný vliv na vy zařované teplo. Její plášť krátce bojoval s teplotou blížící se k devíti stům stupňů Celsia. Nanoobvody v plášti pomohly rozvést teplo a ná sledně ho vyzářily za zádí. A pak nechal hvězdu - obrovitou a vířící o průměru šestadvacet-
HVĚZON/ MARIŇÁCI: TĚŽIŠTĚ
13
krát větším než Slunce - za sebou, díky rudému posunu náhle téměř neviditelnou, osvětlenou jen posunutým spektrem rentgenových paprsků. Alanův cíl teď ležel přímo před ním, ve vzdálenosti dvaceti astronomických jednotek. Dálkové radary už objevily lodě, nepřátelské lodě, přestože v této vzdálenosti byly přijímané informace víc než dvě a půl hodiny staré. Podle očekávání byla většina nepřátelských cílů seskupena kolem plynného obra velikosti Jupitera, v databázi označeného jako A!chamet, a jeho měsíce Jaspisu. Kolem měsíce obíhala Stanice Arcturus, terraformovací základna, kterou zde zřídila Konfederace před třemi lety, aby začala s přeměnou Jaspisu na obyvatelný svět. Jenže před čtrnácti měsíci přiletěli Turušové. Zdejší námořní síly Konfederace byly rozprášeny a orbitální stanice padla do rukou nepřítele. Podle dostupných informací bylo téměř šest tisíc techniků, planetologů, xenologů, terraformovacích specialistů a prvních kolonistů na stanici - mužů, žen i dětí - zmasakrováno. Senzory sondy zachytily slabé odlesky Stanice Arcturus, dvě stovky kilometrů nad povrchem Jaspisu, a dva turušské bitevníky tří dy B - menší asteroidy pokryté krátery - vznášející se v její blízkosti. V jejich stínu se rojilo velké množství menších plavidel - křižníků tří dy J a K. Jestli byly vzdálené turušské válečné lodě dostatečně daleko od Nchametu, aby mohly zpozorovat záblesk v bodu výstupu sondy, jakmile se vynořila na opačné straně Arcturu, se nedalo poznat. .. i když Nan sbíral informace ze světla, které opustilo Stanici Arcturus před necelou hodinou po jeho vstupu do soustavy. Varování od předsunutých hlídek už mohlo být na cestě k zaparkovaným válečným lodím vzdáleným víc než světelnou hodinu od něj. Dlouhé minuty ubíhaly. Sonda se řítila k nepřátelským plavidlům v záři místní hvězdy, neviditelná ... ale zanedlouho turušské senzory odhalí deformace prostoru způsobené obrovskou UGH sondy, její umělou gravitační hmotností. Alan chvíli zvažoval možnost, že se třeba zrovna nikdo nedíval jeho směrem, že si ho vůbec nevšimnou ... když náhle menší válečné lodě kolem Stanice Arcturus začaly zrychlovat. Za okamžik se už na něj řítil oblak střel. Alan začal náhodně měnit směr a kličkovat. Časová prodleva mezi jeho pozicí a polohou střel mu poskytla čas, aby vypočítal jejich trajektorie a upravil kurz tak, aby nebyl v jejich průsečíku, až střely vybuchnou. Alanova průzkumná sonda neměla žádnou výzbroj.
14
IAN DOUGLAS
Zrychlil a přidal tak další desetiny ke svým současným procenc. Protilodní střely se blížily, a Alan si na pár okamžiků zahrál na honěnou, prudce uhýbaje na všechny strany, aby zmátl nepřátelské střely a obranné systémy. Atomový hřib zazářil na levoboku, oslňující a intenzivní tvrdé záření zasáhlo plášť sondy. Alan přežil. Plynný obr Alchamet se nyní jevil jako rychle se zvětšující kotouč, jak Alanovy senzory pokračovaly v korekci deformací vlivem rychlosti. Stával se ohromnou, pruhovanou planetou s prstencem přímo před ním. Alan se zaměřil na Jaspis, nyní viditelný ve výšce a trochu stranou. Poslední oprava kurzu ho navedla přímo na cíl. Rychlostí 99,99 % c překonal posledních 10 milionů kilometrů za pouhé 4,8 sekundy subjektivního času a minul Stanici Arcturus ve vzdálenosti 315 kilometům
trů.
byl připraven, vysunul některá čidla z nanokapalného sondy a zaměřil je na základnu, momentálně obsazenou nepřáteli, na povrch měsíce velikosti planety a na rozsáhlý okolní prostor. Bylo tam ještě něco ... něco se právě vynořilo, ale nikoliv zpoza Alchametu, nýbrž přímo z jeho vířící atmosféry. Něco, co doposud nebylo vidět. Něco obrovského ... Zamířily k němu vysokoenergetické paprsky a jeden se o sondu otřel a roztavil jí část pláště. A pak nechal cíl za sebou a rychlostí jen nepatrně nižší než rychlost světla se vzdaloval, zatímco nepřátelské lodě a střely ho pronásledovaly. Nejdřív však potřebovaly získat potřebné zrychlení, takže neměly šanci ho dostihnout. Alan byl však zraněný. To škrábnutí mu spálilo životně důležité senzory, které byly součástí bočních manévrovacích projektorů, i energetickou clonu. Poškození bylo vážné, vlastně to znamenalo, že během několika příštích hodin radiace usmaží jeho obvody. Jenže potřeboval nějak předat nashromážděná data, získaná těs ným průletem kolem stanice, zpátky na Zem. A aby to mohl udělat, bude muset spáchat analogii lidské sebevraždy ... Na
průlet
vnějšího pláště
Cover illustratitm : Fred Gambino
CLASSIC HARDBACK ORIGINAL