Issuu

Michal Hájek a kol. Hyperbarická medicína

šéfredaktorka Šárka Mašková Jazyková redaktorka Hana Reslová Dušková Obálka Renata Brtnická Ilustrace Jiří Hlaváček Sazba Jan Štěpánek Tisk Těšínská tiskárna, a. s . Ředitel divize Medical Services Karel Novotný

Vydalo nakladatelství Mladá fronta a. s. jako svou 9322. publikaci. První vydání. Praha 2017 ISBN 978-80-204-4235-2

Knihy Mladé fronty si můžete objednat na adrese: Mladá fronta a. s., divize Medical Services Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 - Modřany na internetu: www.kniha.cz Pro objednání na Slovensku: www.medical-services.sk

Seznam

autorů

rn, aby informace uvedené y díla k vydání. l když tyto u zaručit jejich úplnou bezať již přímých či nepřímých

Hlavní autor:

1k šířena bez písemného souhlasu MUDr. Michal Hájek, Ph.D. Centrum hyperbarické medicíny, Městská nemocnice, Ostrava Katedra biomedicínských oborů, Lékařská fakult a, Ostravská univerzit a, Ostrava Spoluautoři:

doc. RNDr. Dittmar Chmelař, Ph.D. Katedra biomedicínských oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava Referenční laboratoř ČR pro anaerobní bakterie, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita , Ostrava MUDr. Lukáš Klečka Neurologické oddělení,

Městská nemocnice ,

Ostrava

PhDr. Miloslav Klugar, Ph.O. ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci české centrum EBHC; centrum excelence JBI Adelaide, ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci School ofTranslational Health Sciences, Faculty of Health Sciences, University of Adelaide prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.o. 1. interní kardioangiologická klinika Lékařské fakulty Univerzity Karlovy

a Fakultní n emocnice, Hradec Králové prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. ústav klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice, P lzeň Mgr. Miroslav Rozložník , PhD. Katedra biomedicínských o b orů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava DNB consult, s. r. o., Kežmarok

MUDr. Jiří Růžička, PhD. ústav biofyziky, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Plzeň MUDr. Miloš Sázel, CSc. Oddělení bezpečnosti letů,

ústav leteckého zdravotnictví, Praha

MUDr. Jan Stryja, Ph.D. Salvatella s. r. o. Třinec Vzdělávací a výzkumný institut AGEL o. p. s., Prostějov MUDr. Jitka Zapletalová IV. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice, Praha

Recenzenti: doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., MBA Klinika pracovního a cestovního lékařství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

úvodní slovo . . . . . . I Historie hyperbarické

Michal Hájek

1.1 První zmínky o půsc milníky potápění a 1. 2 Počátky hyperbarid 1. 3 Hyperbarická metlic 1.4 Odborné a vědecko-· 1. S Vývoj v čes kos loven 1.6 Hyperbarické zaříze 2 Fyzikální a fyziologicl< 2 .1 Fyzikální základy h~ Jiří Růžička

2. 2 Biochemie kyslíku

Jaroslav Racek prof. MUDr. František Novomeský, Ph.D. ústav súdneho lekárstva a medicínskych expertíz Jesseniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského, Martin

2. 3 Vliv hyperbarickéhc

Radek Pudil

2.4 Vliv hyperbarickéhc

Miloslav Klugar 2.5 Fyziologické, farma hyperbarické oxyge

Michal Hájek

3 Technické, technologi 3 .1 Hyperbarická komo

Michal Hájek 3. 2 Příprava pacienta k

Michal Hájek 3. 3 Zdravotní problema

Michal Hájek 3.4 Kontraindikace, k01

Michal Hájek 3. S Toxicita kyslíku . .

Michal Hájek 3. 6 Zásady bezpečnosti

Michal Hájek 3. 7 Aktuální situace v p

Michal Hájek

3.8 Ekonomické aspekt)

Michal Hájek

3. 9 Hyperbarická metlic

Miloslav Klugar

3. 1O Experimentální a 1

Miroslav Rozložník

Jniverzity Karlovy

lekárskej fakulty

Obsah úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . 10 1 Historie hyperbarické medicíny . 12 Michal Hájek 1.1 První zmínky o působení hyperbarického prostředí na člověka, milníky potápění a potápěčské medicíny. . . . . . . . . . . . . . . . . .12 1. 2 Počátky hyperbarické medicíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.3 Hyperbarická medicína na vědeckém základě, vývoj po 2. světové válce. .15 1.4 Odborné a vědecko-výzkumné instituce a organizace v Evropě a ve světě .16 1. 5 Vývoj v Československu a v české republice. . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.6 Hyperbarické zařízení v Městské nemocnici Ostrava . . . . . . . . . . . .18 2 Fyzikální a fyziologické aspekty léčby hyperbarickým kyslíkem . . . . . . . . 20 2 .1 Fyzikální základy hyperbarického prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Jiří Růžička

2. 2 Biochemie kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Jaroslav R/lcek 2. 3 Vliv hyperbarického prostředí na kardiovaskulární systém .54 Rildek Pudil 2. 4 Vliv hyperbarického prostředí na autonomní nervový systém . . . . . . . . . . 60 Miloslav Klugar 2. 5 Fyziologické, farmakologické efekty a mechanismy hyperbarické oxygenoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Michal Hájek 3 Technické, technologické, provozní a praktické aspekty léčby . . . . . . . . . 87 3 .1 Hyperbarická komora a související vybavení pracoviště . . . . . . . . . . . . . 87 Michal Hájek 3. 2 Příprava pacienta k léčbě a zásady ošetřovatelské péče . . . . . . . . . . . . . 101 Michal Hájek 3. 3 Zdravotní problematika práce ošetřujícího personálu 107 Michal Hájek 3. 4 Kontraindikace, komplikace, rizika a vedlejší účinky léčby . . . . . . . . . . 115 Michal Hájek 3. S Toxicita kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Michal Hájek 3.6 Zásady bezpečnosti provozu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Michal Hájel< 3 .7 Aktuální situace v poskytování HBO v ČR a ve světě . . . . . . . . . . . . . 144 Michal Hájek 3.8 Ekonomické aspekty léčby hyperbarickým kyslíkem. 158 Michal Hájek 3. 9 Hyperbarická medicína založená na vědeckých důkazech 165 Miloslav Klugar 3.10 Experimentální a klinický výzkum v hyperbarické medicíně . . . . . . . . . 182 Miroslav Rilzložník

·Q_ v 4 Indikace k léčbě hyperbarickým kyslíkem . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . 190

190 4.1 Obecné poznámky, vývoj indikací v Evropě a ve světě Michal Hájel< 196 4. 2 Onemocnění z dekomprese . Micha l Hájek . 215 4.3 Plynová embolie . . . .. . . Micha l Hájek . 224 4.4 Intoxikace oxidem uhelnatým Michal Hájek . 264 4.5 Obtížně se hoj ící ulcerace a syndrom diabetické nohy Jan Stryja, Michal Hájek . 284 4.6 Nekrotizující infekce měkkýc h tkání .. . . . . . . . Dittmar Chmelař. Michal Hájek 301 4. 7 Aku tní traumatická ischemie a drtivá poranění končetin Michal Hájek 313 4.8 Poruchy sluchu . . . . Miloš Sázel, Michal Hájek 323 4.9 Neuroblastom . . .. . . . . . . Miloš Sázel 4 .10 Radionekróza a další klinické situace v onkologii . 325 Michal Hájek 5 Léčba u vybraných odborností a klinických situací . . . . . . . . . . . . . . . 341 5.1 Poškození centrálního nervového systému . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Michal Hájek. Lukáš Klečl<a 5.2 Léčba hyperbarickým kyslíkem v intenzivní péči a urgentní medicíně . . 363 Michal Hájek 5.3 Léčba hyperbarickým kyslíkem u dětí . 373 Michal Hájek 5.4 Avaskulární nekróza femuru . . . . . . 384 Jitka Zapletalová, Michal Hájek 5. 5 Komplexní regionální bolestivý syndrom. . 390 Michal Hájek 5.6 Hematologie a bezkrevní medicína. . . . . 400 Michal Hájek Příloha 1: Evropský kodex správné praxe pro léčbu hyperbarickým kyslíkem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407 Příloha 2: Zásady pro léčebnou hyperbaroxii u pacientů s implantovaným kardiostimulátorem a defibrilátorem . . . . . . . . . . . 424 Příloha 3: Přehled léčebných režimů hyperbarické oxygenoterapie používaných v CHM Ostrava 430 443 Summary . . . . Seznam zkratek . 445 Rejstřík . . . . . 451

WWW.BAROKOMORA.CZ

HVPERBJ Hyperb; ne

VYSOCE KOMPATIBILNÍ SJINÝMI TER NÍZKÉ NÁKLADY NA ÚDR:

OXYLÍfi

OXYGEN, LIFE & TECH NOLOG

DODÁVÁME S KYSLÍKOVÝM KONCENTRÁTOREM

·Q,_ . • . . . • . • . . . . 190 . . . . . . . . . . . . 190

. . . . . . . . . . . . 196

WWW.BAROKOMORA.CZ

p HYPERBARICKÁ OXYGENOTERAPIE JE JIŽ DOSTUPNÁ I PRO VÁSf Hyperbarická oxygenoterapie představuje léčbu vdechovanim kyslíku v I ř t! I<

VYSOCE KOMPATIBILNÍ SJINÝMI TERAPIEMI - PROKÁZANÉ ZDRAVOTNÍ PŘÍNOSY - NÍZKÉ PROVOZNÍ NÁKLADY NÍZKÉ NÁKLADY NA ÚDRŽBU - ZÁRUKA VÝROBCE - VYNIKAJÍCÍ NÁVRATNOST INVESTIC

. . . . . . . . . . . . 215

oxyí'~fé

. . . . . . . . . . . . 224

OXYGEN, LIFE & TECHNOLDGIES

. . . . . . . . . . . . 264 . . . . . . . . . . . . 284

.n . . . . . . . . . . . 301

DODÁVÁME S KYSLÍKOVÝM KONCENTRÁTOREM

. . . . . . . . . . . . 313 . . . . . . . . . . . . 323 . . . . . . . . . . . . 325 . . . . . . . . . • . • 341 . . . . . . . . . . . . 341

PRO 2-4 LID

Í 50 -100 KPA )

ntní medicíně . . . . . 363

. . . . . . . . . . . . 373 . . . . . . . . . . . . 384 . . . . . . . . . . . . 390 . . . . . . . . . . . . 400

. . . . . . . . . . . . 407

implantovaným . . . . . . . . . . . . 424

1oterapie ............ ............ .....•...... ............

430 443 445 451

-..-· f/ • M ••

Uvodn1 slovo Ve srovnání s chirurgickými obory, jejichž počátky sahají až po hranice historické paměti lidstva a jejichž významný rozmach od druhé poloviny 19. století je spojen s objevem a využitím celkového znecitlivění, je hyperbarická medicína relativně mladá disciplína lékařských věd. Moderní éra léčby zvýšeným tlakem vzduchu či kyslíku začala v období po 2. světové válce. Po počáteční fázi přirozeného entuziasmu, kdy byla ověřována účinnost hyperbarie u desítek různých patologických stavů, se vývoj této spíše neobvyklé léčebné metody zpomalil, a v 80. a 90. letech minulého století začala být užitečnost léčby hyperbarickým kyslíkem dokonce zpochybňována. Fénix však vstal z popela a v posledních letech došlo v celém světě k zásadnímu zvratu v medicínském nazírání na tuto léčebnou metodu. Stalo se tak v souvislosti s rostoucím počtem publikovaných klinických i farmakoekonomických vědeckých důkazů o účinnosti hyperbarie u mnoha desítek zdravotních poruch, což eo ipso vedlo k enormnímu rozmachu této léčebné metody a k budování nových hyperbarických léčebných zařízení. Tento trend je evidentní zejména ve Spojených státech amerických, kde např. stát Florida s populací necelých 20 milionů obyvatel disponuje 78 akreditovanými léčebnými hyperbarickými centry. Hyperbarická léčba je na výrazném vzestupu také v Rusku a v tzv. asijských supervelmocích. Z těchto zemí je v oblasti hyperbarické medicíny největším lídrem Čína disponující více než 5000 léčebnými hyperbarickými zařízeními a excelentním klinickým a experimentálním výzkumem. Lze vyslovit potěšení, že ani česká republika v této oblasti dosud zcela nezaostává, mnohdy i přes ne zcela vyčerpávající pochopení významu tohoto specifického terapeutického segmentu strukturami řídicími a organizujícími systém poskytování zdravotní péče. Snaha o odborné porozumění principům a zákonitostem léčby ve zvýšeném tlaku - hyperbarické medicíně - byla jedním z klíčových motivačních faktorů vedoucích autorský kolektiv k sepsání této knihy, která se nyní dostává čtenářům do rukou. Bližším záměrem autorů bylo odkrytí základů a principů léčby hyperbarickým kyslíkem, definice postavení a vývoje oboru v ČR i ve světě, explikace mechanismu účinku kyslíku v přetlaku ve vztahu k patofyziologii vybraných onemocnění, seznámení se se základními léčebnými indikacemi hyperbarické oxygenoterapie v jednotlivých lékařských oborech, posouzení rizik a nežádoucích účinků léčby v přetlaku, definice základů ošetřovatelské péče a také výčet pracovněprávních aspektů pobytu v hyperbarickém prostředí. Předkládaná kniha reprezentuje první vydání odborného lékařského textu s problematikou hyperbarické medicíny v podobné formě a rozsahu v našem písemnictví vůbec. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány historii oboru, fyzikálním a fyziologickým aspektům, technické, technologické, provozní a praktické stránce, léčbě u vybraných klinických situací a odborností, např. v neurologii, intenzivní péči a urgentní medicíně, pediatrii apod. Vzhledem k častému nepochopení významu a dopadu této léčebné metody na průběh a snížení funkčních a ekonomických následků různých onemocnění autoři do textu zařa dili i kapitolu zabývající se ekonomickými aspekty léčby hyperbarickým kyslíkem.

Kniha je určena zdravo i nechirurgických oborů, potápění, fyziologickým 2 se publikace stane funda· fakult. Dovoluji si poděkovat k vající práci, bez které by k hlavnímu autorovi projek z české republiky i ze Sic mikrobiologie, lékařská b chirurgie, hojení ran, lete Svému příteli a učiteli poděkoval nejen za práci př a za pomoc při vývoji korn i externím spolupracovníkt zejména těm, kteří se podí povinností poděkovat ve, doc. MUDr. Jackem Kotem dical Society, za povolení a správné praxe v jedné z při MUDr. Lence Hájkové a de i podporu, bez které by pro Kdo aspoň jednou v živo ošetřující personál, rychle současně otevírá nový svět ných možností. Za celý at podstatné a potřebné, že i1 kové budou čtenáře dále pr

úvodní slovo

hranice historické paměti tí je spojen s objevem a vy.tivně mladá disciplína lékyslíku začala v období po y byla ověřována účinnost :o spíše neobvyklé léčebné >ýt užitečnost léčby hypersvětě

k zásadnímu zvratu

<v souvislosti s rostoucím

~ckých důkazů o účinnosti o k enormnímu rozmachu ných zařízení. Tento trend tpř. stát Florida s populací ičebnými hyperbarickými 1sku a v tzv. asijských suny největším lídrem Čína i a excelentním klinickým

i dosud zcela nezaostává, :o specifického terapeuticJskytování zdravotní péče. JY ve zvýšeném tlaku - hy.ktorů vedoucích autorský o rukou. Bližším záměrem slíkem, definice postavení 1slíku v přetlaku ve vztahu lními léčebnými indikace:ech, posouzení rizik a ne-lské péče a také výčet pra-

Kniha je určena zdravotnickým pracovníkům hyperbarických zařízení, chirurgických i nechirurgických oborů, záchranářům, některé kapitoly jsou věnovány i problematice potápění, fyziologickým a zdravotnickým aspektům potápěčské medicíny. Doufáme, že se publikace stane fundamentálním pomocníkem pro vyučující i studenty lékařských fakult. Dovoluji si poděkovat kolektivu spoluautorů a recenzentů za jejich seriózní a vyčerpá vající práci, bez které by kniha nemohla vzniknout. Jsem naplněn hrdostí, že se mi jako hlavnímu autorovi projektu podařilo spojit tým více než desítky špičkových odborníků z české republiky i ze Slovenska, a to z odborností, jako je kardiologie, biochemie, mikrobiologie, lékařská biofyzika, pracovní lékařství, sociální a veřejné zdravotnictví, chirurgie, hojení ran, letecká či potápěčská medicína i soudní lékařství. Svému příteli a učiteli profesoru MUDr. Františkovi Novomeskému, Ph.D., bych rád poděkoval nejen za práci při recenzi díla, ale i za detailní připomínky k některým kapitolám a za pomoc při vývoji koncepce této publikace. Velké poděkování patří všem kmenovým i externím spolupracovníkům v Centru hyperbarické medicíny Městské nemocnice Ostrava, zejména těm, kteří se podíleli na zpracování dat a fotodokumentace. Je taktéž mou milou povinností poděkovat vedení organizace ECHM a autorskému kolektivu vedenému doc. MUDr. Jackem Kotem, Ph.D ., současným prezidentem European UnderwaterandBaromedical Society, za povolení a umožnění zveřejnění českého překladu Evropského kodexu správné praxe v jedné z příloh této knihy. Na závěr chci poděkovat své rodině, manželce MUDr. Lence Hájkové a dětem Lukášovi a Daniele, za velkou morální i faktickou oporu i podporu, bez které by pro mne byla práce na této knize na hranici možností. Kdo aspoň jednou v životě vstoupí do hyperbarické komory - jedno zda pacient, lékař či ošetřující personál, rychle pochopí, že s uzávěrem těžkých tlakových dveří barokomory se současně otevírá nový svět netušených medicínských problémů a stejně unikátních léčeb ných možností. Za celý autorský kolektiv věřím, že předkládaná publikace nabízí vše podstatné a potřebné, že informace v knize nalezené budou shledány cennými a jako takové budou čtenáře dále provázet v jejich osobní profesionální kariéře. MUDr. Michal Hájek, Ph.D.

ařského

textu s problemaašem písemnictví vůbec. fyziologickým aspektům, 1 vybraných klinických sií medicíně, pediatrii apod. -čebné metody na průběh :nění autoři do textu zařa Jarickým kyslíkem.

exponováni

stlačenému

různými příznaky onemoc:

tu v New Yorku (1869-1883 1 nepřežilo. Při hloubení tun první dekompresní komor, DCS i počet úmrtí. Při výst 3, 9 ATA s pracovními expozi tí z celkového počtu 500 00

Historie hyperbarické medicíny Michal Hájek

O r. l

1.1 První zmínky o pusobení hyperbarického prostředí na člověka, milníky potápění a potápěčské medicíny První zm ínky o potá pění na nádech u lovců perel se datují přibližně do roku 4500 př. Kr. V historických análech o trojských válkách (1194-1184 př. Kr.) i řecko·perských válkách (499-448 př. Kr.) lze najít zmínky o potápěčích vrtajících díry do dna nepřátelských lodí a přesekávajících kotevní lana. Bez technického vybavení byl člověk limitován při podvodních aktivitách do hloubek maximálně několika desítek metrů. Byly učiněny pokusy o sestrojení technického vybavení, které by mohlo pomoci prolomit tyto limity. Tak např. na asyrské hliněné tabulce (900 let př. Kr. ) je znázorněn reliéf plavce pod vodou dýchajícího z vaku připevněného na tě le. Aris toteles (384-322 př. Kr. ) ve svém spise Problemata popisuje potápěče dýchajícího pod vodou ze vzduchem napl něné nádrže připomínající obrácený kotel. Aristoteles také poprvé popsal případ barotraumatu - ruptury bubínku u potá pěče. Existuje legenda, podle které se Alexandr Veliký (356-323 př. Kr.) nechal ponořit v Bospor ské úžině pod hladinu moře ve skleněném sudu. Měl tak údajně získat tajnou zbraň, kterou použil o několik let později během blokády významného fénického městského státu Tyra roku 332 př. Kr. jeho armádou (jižní část dnešního státu Libanon). Kolem roku 1500 vytvořil Leonardo da Vinci (1452- 1519) několik náčrtů potápěčských zařízení umožňujících dýchání pod vodou. Taktéž vytvořil skicu potápěčských ploutví. V roce 1620 sestrojil holandský vynálezce Cornelius Drebbel (1572- 1633) první potápěčský zvon. V roce 1691 vylepšil technologii dodávky vzduchu do potápěčského zvonu slavný astronom Edmund Hailey (1656- 1742) . Jednalo se o dřevěný, ze spodní strany otevřený válec s přívodem vzduchu z dřevěných sudů . V následujících dvou stoletích se pomocí těchto poznatků zača ly vyrábět potápěčské helmy a obleky umožňující zůs tat pod mořskou hladinou hodinu i více. Průmy s lová revoluce přines la rozvoj kesonářské technologie, která umožni la konstrukci říčních mostů a stavbu podzemních tunelů pod hlad inou řek (viz obr. 1.1). Dělníci byli

dělníky

Dobový snímek spohlede ve vnitřním prostoru keso

s inženýrem Emilem Gagi vodou pomocí automatick, Potápěč vdechoval vzduch ; směřoval do vody. V roce 19

1.2 Počátky hyperba

Počátky léčby stlačeným v do 17. století. Prokazate lně p duchovní Nathaniel Hensh chem z páru velkých varhar lovat tlak. Byla uzavřená, hypobarické podmínky. Pm Kolem roku 1830 se ve F mory používaly tlaku mezi vnitřních orgánů, zlepšuje Junod využíval komoru zk k léčbě plicních afekcí. ch kolega Pravaz v Lyonu v roc nění, včetně tuberkulózy, nemoci, jako je hluchota, Terapeutické použití hy vině 19. a počátkem 20. sto ve kterém věhlasný chirur

Historie hyperbarické medicíny

medicíny

)Středí

licíny

ibližně do roku 4500 př. Kr. ) i řecko·perských válkách 1 do dna nepřátelských lodí 1ěk limitován při podvodních učiněny pokusy o sestrojení imity. Tak např. na asyrské d vodou dýchajícího z vaku e Problemata popisuje potáLpomínající obrácený kotel. ubínku u potápěče. Cr.) nechal ponořit v Bospori získat tajnou zbraň, kterou kého městského státu Tyra :i). Kolem roku 1500 vytvořil :zení umožňujících dýchání 20 sestrojil holandský vyná1ce 1691 vylepšil technologii lmund Hailey (1656-1742). vzduchu z dřevěných sudů. y vyrábět potápěčské helmy

, která umožnila konstruk(viz obr. 1.1). Dělníci byli

řek

exponováni stlačenému vzduchu po dobu mnoha hodin a po vynoření na povrch trpěli různými příznaky onemocnění z dekomprese (DCS). Např. při stavbě Brooklynského mostu v New Yorku (1869-1883) utrpělo několik set dělníků onemocnění z dekomprese a 27 z nich nepřežilo. Při hloubení tunelu pod řekou Hudson v New Yorku byla v roce 1890 instalována první dekompresní komora. Během následujících 18 měsíců se tím výrazně snížil výskyt DCS i počet úmrtí. Při výstavbě dvou tunelů pod East River (1906-1908) se používal tlak až 3, 9 ATA s pracovními expozicemi 2x denně, což způsobilo několik tisíc případů DCS a 20 úmrtí z celkového počtu 500 000 expozic. Již v roce 1871 prokázal slavný francouzský vědec Paul Bert (1833-1886), že bubliny ve tkáních obsahují z větší části dusík, a doporučoval provádění pomalé dekomprese s ohledem na uvolňování bublin dusíku a rovněž použití normobarického kyslíku u pacientů trpících příznaky DCS. V roce 1917 zkonstruoval Bernhard Drager (1867- 1935) komoru pro léčbu potápěčských nehod. V roce 1935 prokázal Albert Behnke (1903- 1992), že dusík je příčinou opojení (narkózy) při dýchání vzduchu v hloubkách větších než 40 metrů. Konečně historickým Obr. 1.1 Dobový snímek s pohledem na pracující momentem v dějinách potápění byl rok 1942, dělníky ve vnitřním prostoru kesonu kdy se francouzský námořní důstojník Jacques-Yves Cousteau (1910- 1997) seznámil s inženýrem Emilem Gagnanem (1900 až 1979). Vyřešili základní problém dýchání pod vodou pomocí automatické regulace přívodu vzduchu v závislosti na tlaku okolní vody. Potápěč vdechoval vzduch z tlakové lahve prostřednictvím dýchacího regulátoru a výdech směřoval do vody. V roce 1943 dali vynálezci přístroji symbolický název Aqua Lung.

1.2

Počátky

hyperbarické medicíny

Počátky léčby stlačeným vzduchem (compressed air therapy) v hyperbarické komoře se datují do 17. století. Prokazatelně prvním, kdo sestrojil zařízení se stlačeným vzduchem, byl britský duchovní Nathaniel Henshaw v roce 1662. Komora s názvem Domicilium byla plněna vzduchem z páru velkých varhanových měchů a obsahovala ventily, pomocí kterých se dal regulovat tlak. Byla uzavřená, nebyla ventilovaná a mohly v ní být vytvořené jak hyper- , tak hypobarické podmínky. Používala se k zlepšení zažívání, dýchání a odkašlávání. Kolem roku 1830 se ve Francii objevila nová móda - pobyt v hyperbarické komoře. Komory používaly tlaku mezi 2-4 ATA a předpokládalo se, že pobyt v nich zvyšuje prokrvení vnitřních orgánů, zlepšuje průtok krve mozkem a vytváří pocit pohody. V roce 1834 David Junod využíval komoru zkonstruovanou Jamesem Wattem, vynálezcem parního stroje, k léčbě plicních afekcí, chronického katarálního zánětu dýchacích cest a astmatu. Jeho kolega Pravaz v Lyonu v roce 1837 léčil „různé druhy churavosti", zejména plicní onemocnění, včetně tuberkulózy, laryngitidu, dávivý kašel. stejně jako zdánlivě nesouvisející nemoci, jako je hluchota, cholera, křivice, menoragie a zánět spojivek. Terapeutické použití hyperbarického vzduchu ve Francii se hojně využívalo i v 2. polovině 19. a počátkem 20. století. V roce 1876 otevřel doktor Fontaine mobilní operační sál, ve kterém věhlasný chirurg M . Péan provedl 27 různých operací během tří měsíců, např.

i břišní kýly (anestezie byla prováděna oxidem dusným - Np). Všechny operace byly hodnoceny jako úspěšné a bylo popisováno rychlejší zotavení z anestezie. úspěch byl tak velký, že bylo naplánováno vybudování velkého hyperbarického chirurgického amfiteátru, nikdy k tomu však nedošlo. Fontaine totiž záhy jako první lékař v historii utrpěl fatální dekompresní nehodu. V této době se po celé Evropě budovaly ve velkoměstech i lázních luxusní apartmány pneumatické instituty (Amsterdam, Baden-Baden, Brusel, Haarlem, Londýn, Milán, Moskva, Mnichov, Oděsa, Stockholm, Vídeň a další). Profesor Georg von Liebig vystavěl v letech 1866-1925 ve světově známých lázních Bad Reichenhall nedaleko Salzburgu něko lik obrovských pneumatických salonů vyrobených ze zesíleného betonu, ve kterých ve zvýšeném tlaku vzduchu mohlo současně pobývat až 64 sedících pacientů (Dianabad) . Podobně bylo ve stejném městečku vybudováno lázeňské sanatorium Thalfried, které bylo tlakováno až na 1,5 ATA. V severní Americe bylo první zařízení otevřeno v roce 1860 v Oshawě v provincii Ontario v Kanadě. V roce 1891 léčil doktor Cornig v New Yorku nervové a duševní choroby v první hyperbarické komoře v USA. V roce 1920 Orville J. Cunningham zprovoznil v Kansas City první velkou klinickou komoru téměř 30 metrů dlouhou. Byli zde léčeni pacienti během epidemie španělské chřipky, dále pro syfilis, vysoký krevní tlak, cukrovku, rakovinu, perniciózní anémii, uremii apod. Poplatek za pobyt tehdy činil 3 USD za ranní a odpolední expozici a 6 USD za celonoční pobyt. Avšak roku 1923 vypukl v jeho léčebně požár a zdevas toval celou komoru. Pacienti byli sice rychle evakuováni , ale na následky pravděpodobně DCS všichni zemřeli. Ani zmíněná tragická událost nezbrzdila další vývoj v této oblasti. Finančník a podni kate! H. H. Timken, majitel společnosti Timken Bali Bearing Company, uvolnil jeden milion dolarů na výstavbu dalších zařízení. Cunningham tak vybudoval v roce 1928 v Clevelandu v Ohiu vůbec největší hyperbarické zařízení v historii nazvané Steel Ball Hospital. Jednalo se o zařízení velikosti pětipodlažní budovy ve tvaru koule, široké téměř 20 metrů, které mělo na každém podlaží 12 pokojů s veškerým komfortem jako v luxusním hotelovém zařízení (vizobr.1.2). V té době to byla jediná fungující hyperbarická komora na světě. Doktor Cunningham se stával stále slavnějším, jeho úspěchů si všimlo představenstvo Americké lékařské asociace (American Medical Association, AMA) a vyzvalo jej k doložení vědeckého podkladu provozované léčby a její efektivity. Cunningham neučinil žádné vstřícné kroky, pouze v roce 1927 napsal krátký článek, nicméně nadále v publikační činnosti nepokračoval. V roce 1930 bylo zařízení nuceně uzavřeno, v roce 1937 rozebráno a později byla ocel využi ta na výrobu tanků v průběhu 2. světové války. Začátky

1b1 l 2 Pohled do jídelny největšího sálu Cunninghamova hyperbarického zafízení v Clevelandu v Ohiu

hyperbarické oxygenoterapie

se odvozují od roku 1775, ve kterém britský teolog, duchovní, filozof a chemik Joseph Priestley objevil kyslík. Tehdejší vědci měli z toxických účinků kyslíku velké obavy. Mezi všemi osobami s vlivem na historii hyperbarické medicíny je nejznámější Paul Bert. Jeho práce La Pression Barométrique z roku 1878 je všeobecně známá a je jedním ze základů hyperbarické medicíny. Bert studoval účinky HBO, efekty různých směsí plynů, objevil již výše zmíněné toxické účinky na

živé organismy a upozor viz kap. 3.5 Toxicita kyslíku) účastnil sám a zahrnul utrpěli různá muskulos. neměl být kyslík vdech Toxické účinky kyslíku nem. V roce 1899 Lorrair Zhruba ve stejné době,, oxidu uhelnatého na te1 vy oxidem uhelnatým. Alvaro Ozorio de Aime 1934 první vědecké práci v léčbě lepry, rakoviny a již zmíněný A. Behnke a

1.3 Hyperbarická vývoj po 2. světov

Za zakladatele moderní ér

který publikoval své prác hyperbarické oxygenoter gické kliniky univerzitní z nemocnice sv. Tomáše hyperbarický kyslík u oso tem myokardu. Churchil u zhoubných nádorů. 004 glioblastomu zejména v Profesor Boerema jak lých v hyperbarické kom 1956 ukázal, že psi mno chají hyperbarický kysl 0 2 v plazmě v hyperbar zvířat s téměř nulovou v publikaci z roku 1960 a zasloužil se o rychlý následně vybudována v nici Mount Sinai, Pre v nemocnici Dobrého s Harvardově dětské nem V roce 1962 publikov uhelnatým, v témže ro věrem na dolní končeti léčbu HBO u pacienta s V. Boschetty a J. Černoci německý lékař H. Lam Během prvních dva tenzivní fázi vývoje, v

Historie hyperbarické medicíny

O). Všechny operace byly hodnestezie. úspěch byl tak velký, irurgického amfiteátru, nikdy historii utrpěl fatální dekomlázních luxusní apartmány -

1, Haarlem, Londýn, Milán,

•sor Georg von Liebig vystavěl 1all nedaleko Salzburgu něko eného betonu, ve kterých ve !dících pacientů (Dianabad). tatorium Thalfried, které bylo

v Oshawě v provincii Ontario 1vé a duševní choroby v první 1am zprovoznil v Kansas City ;li zde léčeni pacienti během 1í tlak, cukrovku, rakovinu, 1il 3 USD za ranní a odpolední 1 jeho léčebně požár a zdevas! na následky pravděpodobně

J oblasti. Finančník a podniing Company, uvolnil jeden vybudoval v roce 1928 v Clevenazvané Steel Ball Hospital. oule, široké téměř 20 metrů, n jako v luxusním hotelovém trická komora na světě. Dokvšimlo představenstvo Arnevato jej k doložení vědeckého •učinil žádné vstřícné kroky, kační činnosti nepokračoval.

.no a později byla ocel využianků v průběhu 2. světové

1erbarické oxygenoterapie roku 1775, ve kterém britský ní, filozof a chemik Joseph 1kyslík. Tehdejší vědci měli nků kyslíku velké obavy. Jbami s vlivem na historii 1edicíny je nejznámější Paul La Pression Barométrique z roku 1ě známá a je jedním ze zácké medicíny. Bert studoval 'ekty různých směsí plynů, zmíněné toxické účinky na

živé organismy a upozorňoval na riziko vzniku křečí v rámci toxicity CNS (Paul Bertův efekt, viz kap. 3.5Toxicita kyslíku). Dokonce se výzkumu toxických účinků v hyperbarické komoře účastnil sám a zahrnul do něj i svou manželku. Oba dva při hyperoxických křečích údajně utrpěli různá muskuloskeletální poranění. Shrnul, že k vyhnutí se škodlivým účinkům by neměl být kyslík vdechovaný v koncentraci nad 60 % při běžném atmosférickém tlaku. Toxické účinky kyslíku byly potvrzeny v roce 1789 Lavoisierem a později v roce 1878 Seguinem. V roce 1899 Lorrain-Smith v Edinburghu popsal toxické účinky na plicní parenchym. Zhruba ve stejné době, v roce 1895, prováděl Scott Haldane experimenty týkající se účinků oxidu uhelnatého na tenzi kyslíku. V důsledku toho doporučil využití HBO pro léčbu otravy oxidem uhelnatým. Alvaro Ozorio de Almeida, profesor fyziologie z Univerzity v Rio de Janeiro, publikoval v roce 1934 první vědecké práce týkající se HBO ve třech světových jazycích. Používal léčbu HBO v léčbě lepry, rakoviny a plynaté sněti. Jednalo se o první použití HBO u pacientů. V roce 1937 již zmíněný A. Behnke a L. A. Shaw poprvé užili HBO u léčby dekompresního onemocnění.

1.3 Hyperbarická medicína na vývoj po 2. světové válce

vědeckém základě,

Za zakladatele moderní éry oboru je považován holandský kardiochirurg profesor lte Boerema, který publikoval své práce koncem 50. a počátkem 60. let minulého století. Mezi průkopníky hyperbarické oxygenoterapie lze také zařadit I. McA. Ledinghama, skotského docenta chirurgické kliniky univerzitní nemocnice Westem Infirmary v Glasgow, a I. Churchilla-Davidsona z nemocnice sv. Tomáše v Londýně. Ledingham se svými spolupracovníky začali aplikovat hyperbarický kyslík u osob intoxikovaných oxidem uhelnatým a u pacientů s akutním infarktem myokardu. Churchill-Davidson prověřoval účinnost léčebné kombinace radioterapie a HBO u zhoubných nádorů. Dodnes se tato kombinace používá u léčby pokročilých stádií maligního glioblastomu zejména v japonských onkologických centrech. Profesor Boerema jako první prováděl náročné kardiochirurgické operace u dětí i dospě lých v hyperbarické komoře (transpozice velkých cév, korekce Fallotovy tetralogie). V roce 1956 ukázal, že psi mnohem lépe tolerují srdeční zástavu, pokud jsou podchlazeni a dýchají hyperbarický kyslík při tlaku 3,0 ATA. Prokázal, že transport fyzikálně rozpuštěného 0 2 v plazmě v hyperbarickém prostředí stačí k přežití experimentálně exsanguinovaných zvířat s téměř nulovou hodnotou hemoglobinu. Své zkušenosti profesor Boerema shrnul v publikaci z roku 1960 Lifewithout blood. Boerema tím vyvolal obrovský mezinárodní zájem a zasloužil se o rychlý rozmach této metody ve světě. četná hyperbarická zařízení byla následně vybudována v Evropě a zejména v USA - v Dukově univerzitě, newyorské nemocnici Mount Sinai, Presbyteriánské nemocnici a Edgeworthově nemocnici v Chicagu, v nemocnici Dobrého samaritána v Los Angeles, St. Barnabyho nemocnici v New Jersey, Harvardově dětské nemocnici apod. V roce 1962 publikovali G. Smith a G. R. Sharp význam HBO v léčbě intoxikace oxidem uhelnatým, v témže roce léčil sir Ch. F. W. Illingworth poprvé pacienta s tepenným uzávěrem na dolní končetině. V roce 1966 provedli A. Heyman, H. A. Saltzman a R. R. Whalen léčbu HBO u pacienta s mozkovou mrtvicí. V roce 1970 lékaři Městské nemocnice Ostrava V. Boschetty a J. Černoch poprvé vyzkoušeli léčbu HBO u roztroušené sklerózy. V roce 1971 německý lékař H. Lamm započal v léčbě akutní percepční ztráty sluchu apod. Během prvních dvaceti let novodobého vývoje hyperbarické medicíny se jednalo o intenzivní fázi vývoje, ve které byla ověřována účinnost u zhruba 60 různých indikací. Ve

Spojených státech amerických byl pozorován velký vliv chirurgů na vývoji hyperbarické medicíny. Např. G. Hart a M. Strauss rozvíjeli indikace HBO v traumatologii a plastické chirurgii, J. C. Davis a T. K. Hunt u problémových nehojících se ran, R. E. Marx u mandibulámí osteoradionekrózy apod. V letech 1980 až 1994 došlo k tomu, že užitečnost HBO začala být zpochybňována. Od roku 1994 je vývoj směrován jednoznačně na základě přísných pravidel vědeckého výzkumu.

1.4 Odborné a vědecko-výzkumné instituce a organizace v Evropě a ve světě V jednotlivých evropských zemích fungují národní odborné (vědecké) společnosti. Na celoevropské úrovni existuje evropská vědecká společnost (EUBS) a také Evropský výbor pro hyperbarickou medicínu (ECHM). úkolem vědeckých společností je podporovat znalosti v oblasti potápěčské a hyperbarické medicíny, organizovat vědecké konference a setkání, publikovat zprávy, vydávat poziční stanoviska, léčebná doporučení apod. Evropská podvodní a biomedicínská společnost (European Underwater Biomedical Society, EUBS) byla založena v roce 1965. Hlavním cílem EUBS byla potápěčská medicína. V 1993 EUBS změnila svůj název na European Underwater and Baromedical Society a společnost zahrnula rovněž klinickou hyperbarickou medicínu. To znamená, že byla spuštěna velmi plodná spolupráce, a dokonce i integrace mezi potápěčskou a hyperbarickou medicínou. Stejný vývoj byl viděn i v USA, kde Podmořská lékařská společnost (Undersea Medical Society, UMS), která byla založena v roce 1967, změnila svůj název na Podmořskou a hyperbarickou lékařskou společnost (Undersea and Hyperbaric Medical Society, UHMS) v roce 1986. ECHM není vědecká společnost, ale propaguje potápěčskou a hyperbarickou medicínu v evropském měřítku a je zaměřen zejména na podporu neustálého zlepšování kvality péče a bezpečnosti v hyperbarické medicíně. Oficiálně byl výbor založen v Miláně v roce 1991. Cíle ECHM jsou studium a vymezení společných indikací pro hyperbarickou terapii, výzkumné a léčebné protokoly, společné normy pro terapeutické a technické postupy, zaří zení a personál, výzkum v oblasti nákladové efektivity. Dále ECHM vystupuje jako zastupující orgán pro jednání s evropskými zdravotnickými orgány Evropského společenství v Bruselu. Třetím cílem je podpora další spolupráce mezi stávajícími vědeckými organizacemi, zapojenými v oblasti potápěčské a hyperbarické medicíny, jako je např. EUBS, Divers Alert Network (DAN), Confédération Mondiale desActivités Subaquatiques (CMAS), Evropský technický výbor pro potápění (EDTC), UHMS a další. Jedním z jeho hlavních aktivit je pořádání evropských konsensuálních konferencí, vydávajících obecně uznávaná pravidla. Konference jsou organizovány ve dvou- až tříletých intervalech a vyjadřují se k různým aspektům hyperbarické a potápěčské medicíny včet ně definice doporučeného seznamu indikací. Od roku 1994 až do letošního roku se uskutečnilo deset takových konferencí vydávajících doporučení zasahující širokou odbornou veřejnost (viz kap. 4.1 Obecné poznámky, vývoj indikací v Evropě a ve světě).

1.5 Vývoj v Československu a v české republice Experimentálním a posléze i klinickým aplikacím hyperbaroxie se věnoval MUDr. Vladimír Doležal, CSc., z ústavu leteckého zdravotnictví (ÚLZ) v Praze již na počátku 60. let minulého století. Doležal se zabýval teoreticky a experimentálně také problematikou kyslíkové

toxicity. Na jeho prvotiny pa va (MNO), otevřená jako pn systematického klinického v Existence léčebného zaříz, mnoho léčebných úspěchů, pracovišť. Záhy byl v roce 19 zdravotnictví Praha, která b bylo umístěno v areálu ústř v tehdejším Československu Vojenské nemocnice v Košic zařízení bylo zprovozněno o Košice-šaca). Na lnterní klin na jednomístná komora česk té zdravotnické zařízení toh části FN Plzeň existuje od ro, stála nezapomenutelná oso doc. MUDr. Milan Hadravsk lého století vznikla celá řada době je v ČR v provozu 13 léče tování HBO v ČRa ve světě) . V roce 1974 byla zásluhou é ké komory doc. MUDr. Rudol vé komory" (OPS-TK) v ráme (Československá akademie vĚ české společnosti patologick V roce 1995 se podařilo ustan covníků v hyperbarické m doc. MUDr. Rudolf Barcal, 1 Emmerová, CSc. APHM byla matikou HBO. Řešila i odbon vala se sdruženími potápěčů V roce 2004 na základě přij ní odborné způsobilosti a sp, lékaře, zubního lékaře a farrr cínským oborem. Z tohoto d1 sdružení Asociace pracovník[ s názvem Česká společnost I petence a odpovědnost za roz ního vzdělávání ve zdravotni Akreditační komise Ministen <litovaných pracovišť pro pos integrovat do oboru i letecké českou společnost hyperba

irurgů na vývoji hyperbarické lO v traumatologii a plastické :h se ran, R. E. Marx u mandilo k tomu, že užitečnost HBO :lnoznačně na základě přísných

i (vědecké) společnosti. Na ceBS) a také Evropský výbor pro ičností je podporovat znalosti 1ědecké konference a setkání, )oručení apod. Evropská podlica/ Society, EUBS) byla založena . V 1993 EUBS změnila svůj 1 společnost zahrnula rovněž 1ště na velmi plodná spoluprámedicínou. olečnost (Undersea Medical Socie~v na Podmořskou a hyperba:iety, UHMS) v roce 1986 . ou a hyperbarickou medicínu tálého zlepšování kvality péče založen v Miláně v roce 1991. ro hyperbarickou terapii, vý:ké a technické postupy, zaří ' ECHM vystupuje jako zastuány Evropského společenství vajícími vědeckými organizaíny, jako je např. EUBS, Divers ies (CMAS), Evropský technic-

konsensuálních konferencí, nizovány ve dvou- až tříletých a potápěčské medicíny včet1ž do letošního roku se uskuzasahující širokou odbornou tě).

Historie hyperbarické medicíny

toxicity. Na jeho prvotiny pak navázala hyperbarická komora v Městské nemocnici Ostrava (MNO), otevřená jako první pracoviště v ČSSR v roce 1965, kde byly položeny základy systematického klinického využívání hyperbaroxie především u akutních případů. Existence léčebného zařízení barokomory s erudovaným personálem znamenala nejen mnoho léčebných úspěchů, ale představovala i podnět k budování dalších podobných pracovišť. Záh y byl v roce 1966 zahájen provoz v hyperbarické komoře ústavu leteckého zdravotnictví Praha , která byla budována od roku 1962. Zařízení pro 5 sedících pacientů bylo umístěno v areálu ústřední vojenské nemocnice Praha-Střešovice. Třetí pracoviště v tehdejším Československu bylo zprovozněno ve stejném roce (1966) na oddělení ARO Vojenské nemocnice v Košicích a jednalo se o jednomístné zařízení (další jednomístné zařízení bylo zprovozněno o tři roky později na oddělení pro léčbu popálenin v ZÚNZ VSŽ Košice-šaca) . Na Interní klinice Fakultní nemocnice (FN) Plzeň byla v roce 1970 zprovozně na jednomístná komora československé výroby. šlo tehdy v chronologickém pořadí o čtvr té zdravotnické zařízení tohoto typu v zemi. V pavilonu interních oborů v lochotínské části FN Plzeň existuje od roku 1985 hyperbarická komora středního typu. U jejího zrodu stála nezapomenut elná osobnost hyperbarické medicíny, pedagog, vědec a vynálezce doc. MUDr. Milan Hadravský, CSc., z ústavu biofyziky LF UK v Plzni. V 90. letech minulého století vznikla celá řada dalších pracovišť na mnoha místech republiky. V současné době je v ČR v provozu 13 léčebných hyperbarických komor (viz kap. 3.7 Aktuální situace v poskytování HBO v ČR a ve světě). V roce 1974 byla zásluhou asistenta přednosty I. interní kliniky a vedoucího hyperbarické komory doc. MUDr. Rudolfa Barcala, CSc., založena Odborná pracovní skupina „Tlakové komory" (O PS-TK) v rámci Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV (Československá akademie věd) Praha. V roce 1991 byla OPS-TK převedena z rámce ČSAV do české společnosti patologické a klinické fyziologie české lékařské společnosti (ČLS) JEP. V roce 1995 se podařilo ustanovit novou a poprvé samostatnou organizaci - Asociaci pracovníků v hyperbarické medicíně (APHM ČR). Jejími zakladateli byli již zmiňovaný doc. MUDr. Rudolf Barcal, CSc., MUDr. Vladimír Doležal, CSc., a doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc. APHM byla občanským sdružením profesionálů zabývajících se problematikou HBO. Řešila i odborné medicínské otázky práce a pobytu v přetlaku a spolupracovala se sdruženími potápěčů. V roce 2004 na základě přijetí zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se hyperbarická medicína stala samostatným medicínským oborem. Z tohoto důvodu byla koncem roku 2004 ukončena činnost občanského sdružení Asociace pracovníků v hyperbarické medicíně a byla založena odborná společnost s názvem česká společnost hyperbarické medicíny ČLS JEP . Tato přebrala veškeré kompetence a odpovědnost za rozvoj oboru. V roce 2005 vznikla v rámci lnstitutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví subkatedra hyperbarické medicíny, byla konstituována Akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR. V letech 2006-2007 se vytvořila síť akreditovaných pracovišť pro postgraduální vzdělávání v oboru. V roce 2007 se objevila snaha integrovat do oboru i letecké zdravotnictví, předsednictvo ČLS schválilo změnu názvu na Českou společnost hyperbarické a letecké medicíny ČLS JEP .

ie se věnoval MUDr. Vladimír již na počátku 60. let minuaké problematikou kyslíkové

1.6 Hyperbarické zařízení v Městské nemocnici Ostrava Hyperbarická komora v Městské nemocnici Ostrava byla uvedena do provozu v roce 1965 na popud tehdejšího vedení OKD a Městské nemocnice . Jednalo se o první a současně největší komoru v tehdejším Československu a v bývalém východním bloku a třetí komoru v Evropě vůbec. Doktor Fizély, sekundární lékař chirurgického oddělení MNO, navštívil v rámci studijní stáže v Akademickém centru v Amsterodamu v roce 1962 pracoviště hyperbarické medicíny. Díky dobrým vztahům mezi tehdejším primářem chirurgického oddě lení doc. V. Ševčíkem a technickým ředitelem OKD ing. Matuškem byla připravována do provozu jednomístná přetlaková komora z plexiskla. Bezprostředním podnětem k vybudování komory však bylo důlní neštěstí, ke kterému došlo na dole Eduard Urx v Petřkovicích dne 7.1.1963. Pětičlenná osádka horníků při ražbě důlní chodby totiž narazila na uzavřené staré důlní dílo z dob před první světovou válkou. Vytvořila se zde kapsa, která se po desetiletí postupně naplnila 180 tisíci kubických metrů vody. Voda stála, výdřeva hnila a vznikal zde sirovodík. A celé to množství vody zaplavilo 4. patro dolu. Osazenstvo šachty bylo odvoláno a po průvalu vody sfárali do dolu záchranáři Hlavní báňské záchranné stanice. Bohužel devět mužů tuto nehodu nepřežilo. Na zasedání havarijní komise byli přizváni i oba výše zmínění lékaři, přičemž doktor Fizély prohlásil, že při různých intoxikacích a těžkých úrazech může být nápomocna léč ba v hyperbarické komoře. Generální ředitel OKD ing. Miska tehdy na místě okamžitě reagoval a dal příkaz do roka vybudovat velkou hyperbarickou komoru. Stavbu prováděl a řídil Závod automatizace a mechanizace OKR, za spolupráce Hutního projektu Frýdek-Místek, Výstavby OKD Obr. 1.3 Instalace tělesa hyperbarické komory v MěstOstrava a VŽKG Ostrava (viz obr. 1.3). Realizaské nemocnici Ostrava ce úkolu byla nelehká, nikdo s něčím podobným neměl zkušenosti, zbývalo mnoho nedořešených věcí technických (regulace, automatizace apod.). Koordinátorem celé akce byl pověřen náměstek ředitele Závodu automatizace a mechanizace Ing. Lubomír Jančura. Ke zprovoznění zařízení došlo z výše uvedených důvodů až 9.9. 1965. Celá technologie prošla v průběhu let dvěma významnými modernizacemi, první z nich v letech 1992-1995. Komplexní modernizace s cílem splnit evropskou technickou normu EN ČSN 14 931 proběhla od podzimu 2007 do jara 2008. Za zakladatele hyperbarické medicíny v Městské nemocnici Ostrava jsou považováni již výše zmíněný primář chiru rgie doc. MUDr. Voj mír Ševčík, CSc., a později MUDr. J. Holek a MUDr. Rudolf Mrázek. Organizačně bylo léčebné zařízení od svého oteObr. 1.4 Pohled do hyperbarické komory s instalovavření až do roku 1976 součástí chirurgického ným vybavením pro provádění chirurgických operací oddělení. Byla zde prováděna klinická léčba

Obr 1.5 Výzkumný experiment pro~ kové anestezii během HBO 3,0 ATA · doc. Vojmír Ševčik, vlevo doktor Ru

v roce 1988 bylo léčeno 231 paci ných expozic. Pro srovnání, v 1 2015 se zde léčilo 452 pacient( ostravském pracovišti bylo ve· léčeno 18 466 pacientů a prove

Literatura:

1. Andrle P: Life Without Bloo drle Pa kol.: O lidech v Besl

Nakladatelství avydavatelství M, 2. Barcal R, Emmerová M, H, J. Kuna, Plzeň 2000. ISBN so~

3. Emmerová M, Hadravský M v české republice a jeho výz1 4. Haux CFK: History ofHyper S. Jain KK: The History ofHyp1 4th Edition. Hogre(eandHube, 6. Novomeský F: Potápačská rr 7. RichmonJ: History·ofHyper Medicine, Baltimore, Maryla CrandRounds1_10_14. pdf.

Historie hyperbarické medicíny

:i Ostrava

vedena do provozu v roce 1965 ednalo se o první a současně chodním bloku a třetí komoru (ého oddělení MNO, navštívil u v roce 1962 pracoviště hyperrimářem chirurgického oddě ttuškem byla připravována do

110 důlní neštěstí, ke kterému !nná osádka horníků při ražbě ,b před první světovou válkou. 1ila 180 tisíci kubických metrů ~léto množství vody zaplavilo u vody sfárali do dolu záchraáňské záchranné stanice. Bonužů tuto nehodu nepřežilo. 1avarijní komise byli přizváni 1ínění lékaři, přičemž doktor il, že při různých intoxikacích :ech může být nápomocna léč ické komoře. Generální ředitel ;ka tehdy na místě okamžitě příkaz do roka vybudovat velickou komoru. váděl a řídil Závod automatitizace OKR, za spolupráce HutFrýdek-Místek, Výstavby OKD .G Ostrava (viz obr. 1.3). Realiza1elehká, nikdo s něčím podobtechnických (regulace, auto:stek ředitele Závodu automa1řízení došlo z výše uvedených . 1965. Celá technologie prošla dvěma významnými moder·ní z nich v letech 1992- 1995. odemizace s cílem splnit ev1ickou normu EN ČSN 14 931 )dzimu 2007 do jara 2008. tele hyperbarické medicíny tocnici Ostrava jsou považová:míněný primář chirurgie oj mír Ševčík, CSc., a později k a MUDr. Rudolf Mrázek. Or' léčebné zařízení od svého ote:u 1976 součástí chirurgického zde prováděna klinická léčba

pacientů ze všech moravských regionů indikovaných k HBO u akutních i chronických indikací, což trvá i dosud. V počátcích v rámci klinických experimentů byly prováděny i různé chirurgické operační výkony nejen u pacientů, ale i výzkumy na zvířatech (viz obr. 1.4a l.5) . Od 1. 1. 1977 se stalo součástí od-

dě lení anesteziologicko- resuscitačního.

Na rozvoji pracoviště se podíleli zejména primář MUDr. Jiří Dostál a vedoucí lékařka MUDr. Zdenka Krásová. Dne 1.1.2012 došlo k reorganizaci pracoviště a vytvoření samoObr 1.5 Výzkumný experiment prováděný u psa v celstatného Centra hyperbarické medicíny pod kové anestezii během HBO 3,0 ATA - vpravo vedením primáře MUDr. Michala Hájka, PhD. doc. Vojmír Ševčík, vlevo doktor Rudolf Mrázek. Co se týče vývoje počtu ošetřených pacientů, je evidentní trvalý nárůst zájmu o léčbu. Např. v roce 1988 bylo léčeno 231 pacientů, v roce 1998 bylo léčeno 332 pacientů a provedeno 3984 léčeb ných expozic. Pro srovnání, v roce 2014 se jednalo o 436 pacientů (5133 léčebných expozic), v roce 2015 se zde léčilo 452 pacientů (5420 expozic) a v 2016 celkově 500 pacientů (6410 expozic). Na ostravském pracovišti bylo ve vícemístné hyperbarické komoře od roku 1965 do konce roku 2016 léčeno 18 466 pacientů a provedeno celkově 225 042 expozic.

Literatura: 1. Andrle P: Life Without Blood - život bez krve. Příběh jedné komory staré přes padesát let. ln: An-

2. 3. 4. S. 6. 7.

drle Pa kol.: O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech ll. Nakladatelství a vydavatelství Moravská expedice•' . Čeladná 2016. HO. ISBN 978-80-906429-0·4. Barcal R, Emmerová M, Hadravský M: Hyperbarie a hyperbarická oxygenoterapie. Vydavatelství }. Kuna, Plzeň 2000. ISBN 80-902017-7-6. Emmerová M, Hadravský M, Krátký Met al.: Vznik oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie v české republice a jeho význam v současné humánní medicíně. Pracov Lék 2007; 59: 1-2, s. 27- 34. Haux GFK: History of Hyperbaric Chambers. Best Publishin9 Company. Flagstaff2000. Jain KK: The History ofHyperbaric Medicine. ln: Jain KK (ed. ): Textbook of Hyperbaric Medici ne, 4th Edition. Hogrefe and Huber Publishers, Toronto 2004, 3-9. Novomeský F: Potápačs ká medicína. Osveta, Marcin 2013, 415 s . Richmon J: History of Hyperbaric Medici ne and Applications in Head and Neck Surgery. John Hopkins Medicine, Baltimore, Maryland. Dostupný na http://www.gbmc.org/ workfiles/ HeadNeck/HBOGrandRounds1_10_14. pdf.