Issuu

Obsah Předmluva

................................... 8 Bříza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Top ol .............. . ... .. . . ...... . ... 23 Jedlý kaštan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Javor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Habr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Buk . . .. . ............ . .. . .... . . . .. . ... 63

Líska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Trnka . . .. . .. . ....... . .. . ............. B rectan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Doslov . . .. . .. . .. . ........................... v

)

73 89

97 105

O stromech

23 35 47

Bříza

(Betula pendula) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Jasan (Fraxinus excelsior) ................... 109 Topol (Populus nigra) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Kaštan jedlý (Castanea vesca) . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Javor (Acer platanoides) .................... 112

Habr (Carpinus betulus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Buk (Fagus sylvatica) .............. .. ...... 114

Líska (Corylus avellana) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Trnka (Prunus spinosa) ..................... 116

105

Břečťan

(Hedera helix) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Bříza Žila, byla žena. Čím či kým byla není nutné vědět - jen žila a byla. Měla muže a syna, víc řadě

dětí

na tomto

světě neměla. Synáček přišel hlavě.

let, a tak ho opatrovala jako oko v

narozené měla,

děťátko

Když jako

pevně

maličké, předčasně

sobě

robátko tiskla. Když

dětskou hlavičku

chlapeček,

dala, aby se ve spánku jí zakousl do duše a tvářích horníků,

nešťastně nepřevrátil

ať dělala,

ke svému

dokrmen kozím mlékem,

nakonec usínal neklidným spánkem, uléhala žena vedle

po dlouhé

nedokázal pít z jejího povadlého již prsu to málo mléka, které

plakala nad ním žena, slábnoucí paží zvedala

srdci a

ženě

k té

něj

oddaně

jej hlí-

děcko

a neudusil se. Strach o

dělala, seděl

v ní jako

černý

zažraný, neodstranitelný.

Kemělať

ta žena jiné lásky než

mrak, jako mour

svého vymod leného synka - v jejím srdci nezbylo místa pro kohokoliv jiného na světě. Muž té ženy byl zvláštní a

vousů

se do

pomněnky,

světa

dívala

člověk. Uprostřed houště šedivějících

tvář

s výrazem nevinného

vlasů

modré jako

ústa jako malina a bílé, drobné zuby.

Muž se rád smál a veselýma a mazlí se s ním, a stírá slzy s přes

dítěte: oči

již

později

jak

očima

ch l apečka učí

dětské tváře ... Měl-li vůči

ohradu jeho

zubů

a navždy

miloval a to, co žila ona, plaše se dotýkal synovy

sledoval ženu, jak houpá pacholátko

své

chodit, jak fouká na rozbité kolínko ženě

jakou

zůstala uzamčena

přijímal

tvářičky

i jako a

svůj

jemně

dveřích, pevně

nikdy

nepřešla

v jeho srdci. Příliš svou ženu

vlastní,

předem určený

ji hladíval, když

Odcházeje každé ráno ze stavení líbal matku i za sebou v objetí ve

výčitku,

dítě

chlapeček čelo

osud. Jen spal.

a ponechával je

spojené vzájemnou láskou.

Tak šel

čas.

brzy zesílil natolik. že byl otci povřísly

svázané měly

děcka

Chl apec rostL z nedu živého statečným

pevně

z jeho ruky

pomocníkem v lese i na poli. Snopy

držely

koně,

ani škrábnutí. a když plavil

se sta l štíhlý hoch, který

pohromadě,

dívaly se na

ovce jím

něj

ostříhané

ne-

vesnické ženy i dívky

zálibným pohledem. od daně pečovala

Matka

dům

muži i synovi bílila košile a každou

i zahradu , na travnaté neděli

rodina

společně

lou čce

za domem

vycházela na cestu

do vsi vyslechnout slovo Boží. .. Než se

rodiče

nadáli, bylo chlapci šestnáct let. Tou dobou

přišli

cizí vyslanci. Hleda li mladé muže do služeb panovníka vzdá lené z nich navštívil i tento zapadlý kraj. Usadil se v místním kou

přátelství

dence. I

přijel

s místním panstvem

vyjížděl

řeky

jedenkráte k brodu

Slunce se už chýlilo nad obzor. Chlapec

.. Hej

černého koně.

chlapče,

nelekej se.

země

země.

Jeden

a pod rouš-

na koni po k raji a obhlížel mlá-

Alby, kde napájel seděl

svého vraníka. Rudý západ slunce za ním mladíka a jeho

zámečku

tvořil

břehu

koně

zlatovlasý Jan.

zamyš leně

pozoroval

dokonalou kulisu pro plavého

Cizí vyslanec se zastavil.

Přistup

blíže, rád bych s tebou promluvil."

Ch lapec vstal. ..čeho si žádáš, cizí pane?'· ,,Inu , jak bych ti to jednoduše

řekl. ..

.,Ovšem, pane. otec i matka se

těší

rodiče.

máš?"

dobrému zdraví:·

,.A co ty? Čím se chceš stát, až dospěješ?'' ,.Budu otci pomáhat v

hospodářství,

vycházet s ním do lesa a jednou se sta-

nu hajným jako on." .,A v cizí kraj bys

nechtěl

se mnou odjet? Do služeb vzdáleného panovníka

se dát?·' Chlapec se zamyslel. Po uhel. na

hlavě

čepýřeným, neviděl.

se 12

si prohlížel cizího pána.

Měl

zvláštní klobouk s blýskavým kamenem a

lesklý.

Byly

očku

temně

černější

než

rudý

plášť

nejčernější

a jeho

oči. ..

vlasy

peřím

ne, takové Jan

noc a dívaly se tak

černé

jako

vysoko naještě

pronikavě ...

nikdy

Ch lapec

zac hvěl.

.,I to já bych se musil zeptat maminky, nevím, co by si tu beze mne počala.''

který nopy

é ne-

jívky

,mem cestu země

feden roušmlá-

~· Jan. )roval

1vého

;e sta-

>Vníka

éjako

co nanikdy

1lapec )Čala.'·

,,Dobrá, zajdu tedy s tebou k vá m A šli. Když se za zvláštní strom

přiblížili pře d

domů . p ohovo řím

rodiči

a uvidíme."

na dohl ed stavení, zeptal se cizí pán: .,Co je to

vaším domem? Tak bílou

ků ru

stromy u nás doma ne-

mají:' břízka, rodiče

.,To je naše

v k raji zvykem. Jak roste ře.

A když nedej Bože

d ětskému

mé matky ji zasadili, když se narodila. Je to tu

dítě,

přijde

roste i strom , když prospívá nemoc,

blíženci. Maminka na naši

., Zajímavé ... ~ u,

pojďme

k ů ra

dítě,

i stromu je dob-

a listí stromu nejlépe pomoh ou jeho

bříz ku

ned á dopustit!'·

d ál. .."

Vešli do domu. Otec s matko u se ulekli honosného šatu urozeného cizince. Po da li mu žid li a pa k se pán a jeho jménem vypravili a ve

rodiče

štěstí

rozhovořil.

Do nebe vychválil svého panovníka

požádal, aby svého zlatovlasého synka do dobré služby

mu nebránili. Matka za pla kala a otec se

,.Jediné ho syn a máme, co si bez

něj počneme?

zachmuřil.

Však váš pán má

slu žebníku a my jen jediného pomocníka, op oru ve

stáří,

j i stě

mnoho

zlatovlasého Jana.

Nežádej toho od nás, vzácný pane.'· A plakali a rukama lomili o ba tak dlouho, až cizí pán

pokrčil

rameny a po-

vstal. ,.Dobrá. neodvedu si te dy vašeho chlapce. Vězte ale, že jste m u cestu ke tí zatarasili a jeho osud zvrátili. Toto vám na

svědomí

d alšího slova odešel. Jan, stojící po celou dobu v hled ěl

leží:' A

koutě

otočil

místnosti.

štěs

se a bez

zamyšleně

za vzdalující se postavou tajemného cizince. nějakém čase

i násilím, zpité

vtrhli do kraje

kořa lkou

clo sklepu schovávaly,

verbíři.

Mladé mu že za vojáky brali, ba

je o dvléka li k vojsku . Matky syny doma zamykaly,

neboť

vrchnost svých poddaných nebrán ila a

počíná n í

verbířů přítrž neučinila.

Také Anna, matka zlatovlasého Jana, s pochop ů.

Syna svého z očí

nespouštěla,

hrů zo u

pozorova la

řáděn í

a když sama pro povinnosti

vojenských dům

opus-

tit nemohla, n abád ala svého muže, aby na Jana dohlédl. „Jdi, muži, vezmi Ja na s sebou do lesa, klestí nasbírat a pár hub, hodí se l'-i

clo polévky.''

„ženo, není třeba chlapce schovávat, jako jediný syn nemůže být na vojnu je to

vzat, to

přece

každý ví.'·

,,I jen jděte, vždyť nevíš, co by se mohlo stát. .. " A nedala jinak, než že otec

ne-

se synem do lesa vyjíti a celý den se tam zdržovati musili, až k

to tu dobjeho

hospodě

večeru verbíři

ku d žbánku usedli a dále vesnické chlapce nepronásledovali.

Mu ž Annin viděl, že je se ženou zle. úzkost ji štvala, oka v noci zamhouřit nemohla. Jako by všechny strachy, které prožila s churavým

nemluvňátkem ,

veškerá její obava o holý život synka, která se do duše Anniny vepsala nesmamučila

zatelným písmem, se znovu probudila a

:ince.

chlapci sama svou silou pomoci nemohla. Před

rníka

lužby

osudem se schovávat však nelze

ba ani otec chlapce ze nebezpečí

který

Jana.

pečným

V té

začarovaného

donekonečna.

A tak ani Anna, ani Jan , viděla

kruhu vystoupit nedokázali. Anna

pro svého milovaného syna v každ é

zamířil

1noho

a po-

nebohou tím víc, že nyní již

maličkosti ,

i nevinný pocestný,

k jejich stavení s prosbou o kousek chleba, jevil se jí být nebez-

pro klid rodiny. Muž si době

se v kraji

na koni do zámku,

opět

občas

začal

zoufat.

objevil záhadný cizinec. Lidé ho vídali

také

projíždět kočárem

vjíždět

vesnicí. U chaloupky, kde

bydlel zlatovlasý Jan, se však nezastavil. několik

~ štěs

a bez

spatřil.

dní

později

se Jan nevrátil z pole domú ... ::--iikdo jej pak již ne-

Matka jeho propadla se do trudnomyslnosti. Den za dnem ploužila se stave-

ršleně

ním, všechno jí z rukou padalo, práci kloudně zastati nemohla. Často usedala

tli. ba

u cesty a očima modrýma jako květy čekanky hledívala až tam, k obzoru , kde

1ykaly,

se nebe kladlo na krajinu v

čínání

tušila, zmizel její jediný, milovaný syn.

mírně zvlněné

lince vzdálených

kopců.

Tam

někde,

šly dny, jeden po druhém , střídaly se týdny a měsíce. Anna a její muž trpěli

tských opus-

odí se

vě

jak dva volci

zapřažení

v jeden postroj

vi mnoho slov mezi nimi nepadlo, jen

kráčeli

nevesele životem dál. O syno-

někdy večer,

než usedli ke skromnému

jídlu, pomyslela si Anna: ,,Zdalipak Jan také kdesi k jídlu nyní usedá , jaké jen je pro

něj

milovaný hlas ,

ustláno? Kéž bych mohla jen uvidět

ještě

lů žko

jedenkrát zaslechnout jeho

jeho zlaté vlasy, pojmout ho do

náručí,

cítit jeho

vůni...

duši bych za Lo dala!'· A slza jí skanula do pokrmu, který

před

manžela

stavěla.

ah las pak pravila jen: .,Copak asi Jan ... " čase začala

oči

veliké

churavět.

Anna

jí vyhlížely ze

sklíčené tváře

trápení s nikým nem luvila, nepřá la.

neuměla

tě

.,Hle, má milá, zde

rázně věc

Anna k

němu

plné žalu. O svém

večera,

když slabostí klesla

do vlastních rukou . doběhnu

pro bábu

kořenářku.

dobře."

potemnělé,

pojednou

vyprázdněné oči,

„Tvá že na

kořenářkou.

v noci se vrátil muž s

ptala se n a

příznaky

pak se jí víčka

stůně

Ta nemocnou prohlédla, vy-

choroby i na okolnosti, které k ní vedly. Pak pravila:

zármutkem po synovi, kterého.

,·ydali mu sila. Její žal zasahuje

již síly postarat se o

tělo,

nepřipravena, předčasně

škod livě

do hlubin její duše, a ta nemá

tvořiti

nadále jeho formu a zachová-

které obývá,

vat mu zdraví. Zmítána bolestí, sta huje se sama do sebe a bere z kterou

Ona

a ona se propadla do hlubokého spánku , podobného smrti.

Později

světu

obrátila

tuně

hubla a bledla,

by je s cizími lidmi sdílet, ba ani si toho

na lože uložím a

ti namíchá lektvar a bude zase zavřela

jako hluboké

Její muž ji pozoroval s úzkostí. Jednoho

a vstáti již nemohla, vzal

před očima,

Ztrácela se muži

měla

včas

nemocná

kořenářka

za hrádky, kde se

j eště

kme n

strom nemá pupeny a holé

břízky.

větve

je možno poskytnout.'' S

Maně

hluboce zamyslela.

bělal

vodu,

slzami zármutku vyplakat. Namíchám jí lektvar,

ale nevím, nevím, zda jaké pomoci slovy se

těla

pohlédla oknem do

viděla kořenářka,

že

těmito

zešeřelé

ačkoliv

je jaro,

se vzpínají k nebi jako paže ženy v gestu

zoufalé prosby. ,,Co je s tím stromem?" zeptala se bába „Ještě

žena

minulé léto se naše

často

lístky její trhala a do

zdraví upevní:·

odvětil

břízka

kořenářka.

zelenala jedna radost, však má nebohá

nápojů přidávala, řkouc,

že její strom jí vždycky

muž.

„Letos však, jak vidíš, sch ne a zdá se. že se již k životu neprobudí. Jako kdyby ta

bříza

Kořenářka

Rázně

stonala

zároveň

s mou milovanou ženou,·' p ravil muž a zaplakal.

zachmuřila. Viděla,

velela muži

vaři t

nálev z

že

věc

je zlá a bude

březového

Jistí a

třeba důrazné

ženě

pomoci.

podávat, aby se voda

1Yěla.

těle

vrátila na své místo v

a sama odešla do vsi

kroku další pomoci nemocné Seděl

ledla, svém

jejich

toho

jako

klesla

Viděl

života.

vy-

sám.

viděl

šťastné

něžnou

sedět,

viděl

na návsi,

a veselou

vážnou a

soustře

sám sebe, jak se o dožínkách poprvé

zvedla a on v nich

věncem

zůstanou

oči

tělo

ruměnec

uviděl jiskřičky, hvězdám

osmělil

prohýbalo pod jeho rukou, jí zbarvil bledá

líčka.

navždy. O svatební den, v bílém kroji se zelenou suknicí,

z polního kvítí, zdála se mu Anna tou

nejkrásnější

vílám z pohádek. A nedala jinak, než že ve svatební kytici

časně

břízky

musí míti, aby strom

společně

světě,

podobná

čerstvé větvičky

Seděl

hová-

Nyní

vodu ,

rodu do

ktvar,

na tomto

ěmito

do svého žalu a bývalé zdraví se k ní nevracelo. Na to, jak i další jejich

šeřelé

jen krátce navštívilo tento

jaro, gestu

muž u lože své ženy, ležící jako náruče světě

myšlenky na

zesláblé

ženě

tělo

bez ducha, a vzpomínal.

méně šťastné

dny. Na den, kdy po

dcerušku položili, aby

svět,

potřetí

aby se

vzápětí

děťátko vzápětí

ani žádný lektvar zázračně

věčnost.

odebralo na

jeho žena tichounce šeptla, že je

Strach, který tehdy zachvátil její duši, nedokázal nakonec,

či škapu líř

vykořenit

od místní báby

kořenářky.

jako kdyby byl mnohem starší té, jež ho zrodila. Ty

:dycky

jakoby

říkaly:

,,Neboj se, neboj. do

těch očí

Hleď,

chtěla děťátko

ti. Porodní bába už

plakal. )moci.

pohled svého syna jako živou vodu.

mu po

Muž seděl a vzpomínal. tváři.

Muž

děcko

Vzpomínal

opět

naději.

A když se pak

temně

modré

oči

jsme spolu, to nejhorší už je za námi."

jako zmámená a nemohla se pohledu toho nabaži-

i. Jako

voda

vydechlo

a lehce, narodil malý Jan, díval se na matku moudrýma

očima,

hleděla

po-

ani on, její mu ž, ani

ebohá

A Anna

těžkém

naposledy. Na dny následující, kdy se mladá žena propadala

muž i na den, kdy mu kněz ,

své

s ní její velký den mohl oslavit.

nemá

přicházely

A pak

podobné. Tehdy věděl, že spolu

·avila:

chvíle

na mši v místním kostelíku , slyšel její jasný hlas, když zpívala s ostatní-

s Annou již

práci,

požádat svou vyvolenou o tanec, jak se její útlé oči

zůstal

Muž

mladou svou ženu co dívku,

plaše položenou jí v pase, jak klopila víčka

že se musí k vážnému

se mu míhaly jako ve snu

prozpěvovat při

zjara, vesele si

děvčaty večer

. Ona

ptáče

děnou ,

před očima

u lože nemocné a

společného

pečlivě připravit.

řkouc,

odnést, ale Anna zašeptala:

Občas setřel maně

čekal, neboť ničeho

jiného

,,Ještě ... "

a pila

slzu, která , nepozorována, stekla činiti

nemohl.

Lenka ;',,'ičková Zlatovlasý Jan Ilustrace: Alena Prosečová. Jazyková redakce: Lucie Johnová. Jako svou 59. publikaci vydal Leonid nakladatelství Elka Press. Typografie : Michal Špatz. Tisk: EUROPRINT a. s. První vydání. Praha 2017. Knihy Elka Press si www.kosmas.cz www.m ilita ri a.cz

můžete

Křížek,

objednat na internetu: