Issuu

Ian Whates

LEGENDY Z anglického originálu

LEGENDS: STORIES IN HONOUR OF DAVID GEMMELL přeložil

Roman Tilcer Obálka Dominic Harman Litografie obálky Milada Hartlová Sazba Laser Books s.r.o. Odpovědný redaktor Luboš Falout Vydalo nakladatelství Luboš Falout - Perseus jako svou 297. publikaci Plzeň 2017, vydání l. Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod , a.s. ISBN 978-80-87010-46-4

Stan Nicholls

Nemoci se postavila s odvahou a v dobrém rozmaru. Je dokladem její houževnatosti, že v sobě navzdory onemocně ní našla sílu udělat tolik pro Gemmellovy ceny. Tato kniha je věnovaná jí, s láskou a v dobré vzpomínce. Zisk z Legend využijeme jako pomoc ve snaze udržet Gemmellovy ceny i nadále, a za to je třeba poděkovat Ianu Whatesovi a nakladatelství Newcon Press. Dále jsme zavázáni vděčností všem spisovatelům, kteří nezištně přispěli svým časem a nadáním. Ale tak už to v rodině chodí. Stan Nicholls předseda Cen Davida Gemmella pro fantasy

srpen 2013 www.gemmellaward.com

Tak

ale spoň

praví legenda

J am es B arclay ,,Vrať se do řady! Odkrýváš mi pravou stranu." Hirad si řvaní zleva nevšímal. Vykryl bodnutí mečem, potom se pod svištící čepelí skrčil a zabořil protivníkovi hrot do hrudi. Z rány a z úst vytryskla krev a nepřítel padl. Hirad ucítil pach krve a v očích mužů naproti sobě spatřil strach. Bylo mu teprve kolem dvaceti let a bil se za lorda Arlena proti baronu Pontoisovi. :\larodil se pro to. Vydobude si tak bohatství. :.1ožná i slávu. Znovu vykročil k houfu nepřátel. Kdosi ho stáhl zpátky, chňapl ho za límec kožené kazajky, málem jej strhl na zem a vzdálil ho o dva kroky od další oběti. Všude kolem se zuřivě bojovalo. Na zem dopadala kouzla a bránila v postupu záložním oddílům. Magické štíty pod kaž.dou ranou jasně zasvítily. ,,Stůj v řadě!" štěkl zase ten hlas. ,,Kdo řekl, že tu velíš?" ,,:\levclím, jen chci tohle ráno přežít. Soustřeď se." Nepřátelé se opět blížili. Hirad se chtěl podívat na válečníka po své levici. Co víc, toužil ho přetáhnout po té jeho tlusté kl apačce, ale to bude muset počkat . Arlenovy síly zde v bahně a krvi bitemího pole čelily snad třem stovkám vojáků a mágů, které se snažily ovládnout klíčové cesty do Gyernathského přístavu. :VCužů na Hiradově straně byla zhruba polovina, boky jim však dobře kryli mágové spolu s nějakými padesáti jezdci. Podařilo se jim zúžit bojovou linii a šance se začínaly vyrovnávat. Hirad zrudl ponížením, ale čekal. Jejich část řady se semkla. Zleva uslyšel klepání hrotu meče o zem. Pak ztichlo. Vycítil z válečníků kolem sebe napětí. Vrhl se do útoku.

James Barclay

Nepřítel před ním byl šlachovitý a vysoký, třímal dýku a dlouhý meč. Hirad naznačil výpad zleva. Protivník nastavil na obranu dýku. Hirad si přehodil meč do pravačky a sekl ho do boku. Zraněný se odpotácel. Hirad se pustil za ním. ,)fo!" zahřímal hlas po jeho levici, a tentokrát se k němu připojil i další zprava. Hiradovu levou paži jen o vlásek minul hrot obouručního meče a vnikl do bránice jinému nepříteli. Nešťastníkem to mrštilo na dalšího Pontoisova bojovníka a do bláta pleskly

vnitřnosti.

Hirad probodl srdce protivníkovi a kmitl pohledem po spolubojovníkovi. Byl mohutný, trochu starší než on, měl vyholenou hlavu a značně širokou hruď. Jinými slovy se jednalo o běžnou pomalou, 05valenou chodící mrtvolu, jakých viděl už spousty. Většinou kterak se válejí v blátě, obličejem k zemi. ,,Až mu do rány vlezeš příště, bude to stát ledviny i tebe, " uslyšel zprava. Bojovníci před nimi váhali. Obrátil se k nim a zavrčením je vyzval, jen ať si přijdou. Pokud se vůbec pohnuli, tak jedině vzad. Po bitevním poli se nesly rozkazy. ,,Vrať - se - do - řa - dy," ucedil hromotluk. Ač to bylo k nevíře, přidal se třetí hlas. Hiradovi se zpěnila krev. ,,Předek ustupuje. Možná bychom se měli všichni stáhnout a Yydechnout si." Hirad se podíval na muže, jenž by se stal jeho příští obětí, a spatřil, že se mu ulevilo a že se mu třese ruka. Pontoisův lokaj na něj kýYl ve výrazu čehosi, co patrně měla být úcta. Hirad si odplivl. Nad řadami opět zazněly rozkazy. Dvě vojska se od sebe odtrhla a mezerou přichvátaly skupinky nosítkářů a léčitelů. Hirad, jemuž z meče ještě kanula krev, se otočil k bojovníkovi, který na něj pokřikoval. Tamhle stál, utíral si obouruční meč dávno ušpiněným hadrem. Poblíž přistál mág, nejspíš ten, co před chvilkou promluvil, a zrušil Stínové pe-

Tak

alespoň

praví legenda

rutě. Byl to elf, a stejně jako většina elfů se zřejmě považoval za důležitého. Hirad došel až k pořízkovi, i když si uvědomoval, že mu krví z meče pokape botu. Musel mírně zaklonit hlavu, aby se mu mohl zlobně zadívat do samolibého obličeje. ,,Ještě jednou mě ohrozíš, a vykuchám ti ten tlustej pupek a zahopsám si ve tvejch střevech." Velikán si dál čistil meč, odpověděl, aniž by se na Hirada podíval. „Vykládáš si to špatně," řekl. ,,I když jsem ti radil, abys zůstal v řadě, rozhodl ses vyrazit vpřed. Taky jsi šel drobet doleva a vlezl mi do rány. Ohrozil ses sám. Navíc jsi dvakrát ohrozil mě a vojáka po své pravé straně. :\'edovol, aby se to opakovalo." ,,Tak ty si myslíš, že mě můžeš poučovat, chytrolíne jeden?" vyjel na něj Hirad. Dopálil se a sevřel meč pevněji. ,,Nechceš si mě hned vyzkoušet?" Odskočil o pár kroků a zvedl zbraň do střehu. Kolohnát pokračoval v leštění meče, ale tentokrát se na Hirada alespoň podíval. „Jestli hledáš, na kom by sis vybil zlost, tak počkej, až vyčistí bojiště a vrátí se nepřátelé. Radši bys měl věnovat energii jim." Každičké slovo rozohnilo Hirada ještě víc. ,,Vážně? A ty si tu takhle drze rozkazuješ, abys zamaskoval, že jako bojovník nestojíš za nic, že?" To už mužovu pozornost upoutalo. Oči v býčí hlavě se přimhouřily a do lící vstoupila barva. Upustil hadr. Hrot meče vyryl rýhu v bahně a zvedl se k Hiradovi. ,,No tak, pánové, nechte toho," ozval se druhý válečník. ,,Ty se do toho nepleť, šviháku, jinak seš další na řadě," zavrčel Hirad přes rameno. ,,Mně jde o to, abych přežil," pronesl hromotluk. ,,A jestli tě budu muset srazit na zadek, abych měl jistotu, že se to stane, tak přesně to udělám." ,,Jsem na tebe příliš rychlej," prohlásil Hirad.

Tak

James Barclay

ním. „Ne! " zahřímal hlas po jeho levici, a tentokrát se k němu připojil i další zprava. Hiradovu levou paži jen o vlásek minul hrot obouručního meče a vnikl do bránice jinému nepříteli. ~ešťastníkem to mrštilo na dalšího Pontoisova bojovníka a do bláta pleskly vnitřnosti.

Hirad probodl srdce protivníkovi a kmitl pohledem po spolubojovníkovi. Byl mohutný, trochu starší než on, měl vyholenou hlavu a značně širokou hruď. Jinými slovy se jednalo o běžnou pomalou, ~valenou chodící mrtvolu, jakých viděl už spousty. Většinou kterak se válejí v blátě, obličejem k zemi. ,,Až mu do rány vlezeš příště, bude to stát ledviny i tebe," uslyšel zprava. Bojovníci před nimi váhali. Obrátil se k nim a zavrčením je vyzval, jen ať si přijdou. Pokud se vůbec pohnuli, tak jedině vzad. Po bitevním poli se nesly rozkazy. ,,Vrať - se - do - řa - dy," ucedil hromotluk. Ač to bylo k nevíře, přidal se třetí hlas. Hiradovi se zpěnila krev. ,,Předek ustupuje. '.'v1ožná bychom se měli všichni stáhnout a vydechnout si." Hirad se podíval na muže, jenž by se stal jeho příští obětí, a spatřil, že se mu ulevilo a že se mu třese ruka. Pontoisův lokaj na něj kývl ve výrazu čehosi, co patrně měla být úcta. Hirad si odplivl. Nad řadami opět zazněly rozkazy. Dvě vojska se od sebe odtrhla a mezerou přichvátaly skupinky nosítkářů a léčitelů. Hirad, jemuž z meče ještě kanula krev, se otočil k bojovníkovi, který na něj pokřikoval. Tamhle stál, utíral si obouruční meč dávno ušpiněným hadrem. Poblíž přistál mág, nejspíš ten, co před chvilkou promluvil, a zrušil Stínové pe-

rutě.

alespoň

praví legenda

Byl to elf, a stejně jako většina elfů se zřejmě považoval za důležitého. Hirad došel až k pořízkovi, i když si uvědomoval, že mu krví z meče pokape botu. Musel mírně zaklonit hlavu, aby se mu mohl zlobně zadívat do samolibého obličeje. ,,Ještě jednou mě ohrozíš, a vykuchám ti ten tlustej pupek a zahopsám si ve tvejch střevech." Velikán si dál čistil meč, odpověděl, aniž by se na Hirada podíval. „Vykládáš si to špatně," řekl. ,,I když jsem ti radil, abys zůstal v řadě, rozhodl ses vyrazit vpřed. Taky jsi šel drobet doleva a vlezl mi do rány. Ohrozil ses sám. ~ avíc jsi dvakrát ohrozil mě a vojáka po své pravé straně. Nedovol, aby se to opakovalo." ,,Tak ty si myslíš, že mě můžeš poučovat, chytrolíne jeden?" vyjel na něj Hirad. Dopálil se a sevřel meč pevněji. ,,Nechceš si mě hned vyzkoušet?" Odskočil o pár kroků a zvedl zbraň do střehu. Kolohnát pokračoval v leštění meče, ale tentokrát se na Hirada alespoň podíval. „Jestli hledáš, na kom by sis vybil zlost, tak počkej, až vyčistí bojiště a vrátí se nepřátelé. Radši bys měl věnovat energii jim." Každičké slovo rozohnilo Hirada ještě víc. ,,Vážně? A ty si tu takhle drze rozkazuješ, abys zamaskoval, že jako bojovník nestojíš za nic, že?" To už mužovu pozornost upoutalo. Oči v býčí hlavě se přimhouřily a do lící vstoupila barva. Upustil hadr. Hrot meče vyryl rýhu v bahně a zvedl se k Hiradovi. ,,:\'o tak, pánové, nechte toho," ozval se druhý válečník. ,,Ty se do toho nepleť, šviháku, jinak seš další na řadě," zavrčel Hirad přes rameno. ,,Mně jde o to, abych přežil," pronesl hromotluk. ,,A jestli tě budu muset srazit na zadek, abych měl jistotu, že se to stane, tak přesně to udělám." ,,Jsem na tebe příliš rychlej," prohlásil Hirad.

James Barc/ay

Třikrát si přehodil zbraň z ruky do ruky a sekl. Velikán výpad odrazil, nakročil si a praštil ho patou dlaně do prsou. Hirad se skácel na záda. Vzápětí měl u krku hrot obouručního meče.

,,Cos to povídal?" „No dobře , rychlost ti neschází, ale máš koule dotáhnout to do konce?" Obr zavrtěl hlavou. ,,Netoužím tě zabít ani ti jakkoliv ublížit. Přišli jsme sem pracovně, a pokud se nepletu, všichni se chceme dožít zaplacení žoldu." Mluvil naprosto klidně. Hirad mu chtěl ukázat, zač je toho loket, přímo po tom prahl, ale nebyl ve zrovna nejvýhodnější pozici. Upustil meč do bláta a zvedl ruce. Velikán přikýv I. „Dobře. Tak se připravíme a zkusíme si po zbytek dne pomáhat. Souhlas?" Hirad pokrčil rameny. Hrot meče se vzdálil a velikán se obrátil a vykročil k sudu s vodou. Hirad vyskočil, ale zbraň nechal na zemi, rozhodl se, že co začal, dokončí holýma rukama. Zezadu ho chňaply něčí paže, silné paže. „Prr, kamaráde," uslyšel u levého ucha. ,,Jestli nechceš dostat další lekci, měl bys to nechat plavat." Hirad ztuhl. ,,Pusť mě, nebo ti ty hnáty zlámu." „Výhrůžky, to by ti šlo, co?" ozval se elf a zvolna k nim došel. Hirad si proti němu odplivl. Paže ho sevřely pevněji a přitiskly mu ruce k bokům. Kopl za sebe a ten, co ho držel, hekl. Odřel mu holeň. „Chce mě ponížit. ~eváží si mýho talentu. To plavat nenechám. Dej ty pracky pryč!" Pokusil se válečníkovi vysmeknout. Znovu kopl, taky se ho pokusil udeřit hlavou, aby tomu parchantovi přerazil nos, ale zasáhl jen rameno. ,,Stačilo by!" Velikán mu šplíchl do obličeje vodu a potom se přibližoval a přibližoval, až se v podstatě dotýkali nosy. Pachy krve a potu se nepříjemně mísily. ,,Ponižuješ se tady úplně sám. Je na čase vychladnout, a než vychladneš,

Tak

alespoň

praví legenda

dovol, abych ti něco řekl: kdybych si nevážil tvýho talentu, tak bych se tě předtím nesnažil minout. Kolik ti je let?" Hirad pokrčil rameny, zlost ho opouštěla velmi pomalu. „Něco kolem dvaceti, možná jednadvacet. l'ia počty mě moc neužije." ,,A jak dlouho bojuješ?" ,,Co já vím ... Asi pět let." Obr se mírně odtáhl. ,,Překvapuje mě , že ještě žiješ." Hirad se nadmul - nakolik to jen šlo vzhledem k tomu, že ho ten druhý pořád držel. „Mě ne. Je to tím, že jsem rychlejší než ostatní, tím, že jsem lepší." ,,Ale hlavně tím, že míváš větší kliku," doplnil hromotluk. ,,Myslím, že už ho můžeš pustit .. . Jak se jmenuješ?" ,,Sirendor Lam," opáčil švihák. Stisk povolil. Hirad několikrát zakroužil rameny a podíval se, kdo ho držel. Sirendor vypadal, jako by se právě oblékl. Šaty i lehkou koženou zbroj měl téměř čisté, a kdyby Hirad nevěděl, že celé ráno bojoval, nevěřil by tomu. ,,Díky, Sircndore," prohodil velikán. ,,A zajímá nás i tvoje jméno." „Hirad Srdcoled. Zapamatujte si ho. Všichni ostatní si ho pamatujou." „O tom nepochybuji," poznamenal elf. ,,I když si ho možná pamatují z jiných důvodů, než by sis přál. Já jsem Ilkar. " ,,Tak jsme se představili." „Všichni, až na tebe, chytráku," upozornil Hirad. ,,Jak ty se jmenuješ?" ,,Na tom nesejde," odtušil hromotluk. ,,Bůh se topí, ale ty se chováš jako blb." „Ale rychlý. Rychlejší než ty. A o pár let starší a pořád naživu. Zajímalo by tě proč?" l\"ezajímalo. ,,Stejně mi to řekneš." ,,Ano, protože to potřebuješ slyšet, jinak za tvým nezapomenutelným jménem bude brzo stát Odpočívej v pokoji. " ,,O tom upřímně pochybuj u."

James Barclay

,,Cos to povídal?" „No dobře, rychlost ti neschází, ale máš koule dotáhnout to do konce?" Obr zavrtěl hlavou. ,,~etoužím tě zabít ani ti jakkoliv ublížit. Přišli jsme sem pracovně, a pokud se nepletu, všichni se chceme dožít zaplacení žoldu." Mluvil naprosto klidně. Hirad mu chtěl ukázat, zač je toho loket, přímo po tom prahl, ale nebyl ve zrovna nejvýhodnější pozici. Upustil meč do bláta a zvedl ruce. Velikán přikýv 1. „Dobře. Tak se připravíme a zkusíme si po zbytek dne pomáhat. Souhlas?" Hirad pokrčil rameny. Hrot meče se vzdálil a velikán se obrátil a vykročil k sudu s vodou. Hirad vyskočil, ale zbraň nechal na zemi, rozhodl se, že co začal, dokončí holýma rukama. Zezadu ho chňaply něčí paže, silné paže. „Prr, kamaráde," uslyšel u levého ucha. ,,Jestli nechceš dostat další lekci, měl bys to nechat plavat." Hirad ztuhl. ,,Pusť mě, nebo ti ty hnáty zlámu." „Výhrůžky, to by ti šlo, co?" ozval se elf a zvolna k nim došel. Hirad si proti němu odplivl. Paže ho sevřely pevněji a přitiskly mu ruce k bokům. Kopl za sebe a ten, co ho držel, hekl. Odřel mu holeň. „Chce mě ponížit. Neváží si mýho talentu. To plavat nenechám. Dej ty pracky pryč!" Pokusil se válečníkovi vysmeknout. Znovu kopl, taky se ho pokusil udeřit hlavou, aby tomu parchantovi přerazil nos, ale zasáhl jen rameno. ,,Stačilo by 1" Velikán mu šplíchl do obličeje vodu a potom se přibližoval a přibližoval, až se v podstatě dotýkali nosy. Pachy krve a potu se nepříjemně mísily. ,,Ponižuješ se tady úplně sám. Je na čase vychladnout, a než vychladneš,

Tak

alespoň

praví legenda

dovol, abych ti něco řekl: kdybych si nevážil tvýho talentu, tak bych se tč předtím nesnažil minout. Kolik ti je let?" Hirad pokrčil rameny, zlost ho opouštěla velmi pomalu. „Něco kolem dvaceti, možná jednadvacet. Na počty mě moc neužije." ,,A jak dlouho bojuješ?" ,,Co já vím ... Asi pět let." Obr se mírně odtáhl. ,,Překvapuje mě, že ještě žiješ." Hirad se nadmul - nakolik to jen šlo vzhledem k tomu, že ho ten druhý pořád držel. „Mě ne. Je to tím, že jsem rychlejší než ostatní, tím, že jsem lepší." ,,Ale hlavně tím, že míváš větší kliku," doplnil hromotluk. ,,Myslím, že už ho můžeš pustit ... Jak se jmenuješ?" ,,Sirendor Lam," opáčil švihák. Stisk povolil. Hirad několikrát zakroužil rameny a podíval se, kdo ho držel. Sirendor vypadal, jako by se právě oblékl. Šaty i lehkou koženou zbroj měl téměř čisté, a kdyby Hirad nevěděl, že celé ráno bojoval, nevěřil by tomu. ,,Díky, Sirendore," prohodil velikán. ,,A zajímá nás i tvoje jméno." „Hirad Srdcoled. Zapamatujte si ho. Všichni ostatní si ho pamatujou." „O tom nepochybuji," poznamenal elf. ,,I když si ho možná pamatují z jiných důvodů, než by sis přál. Já jsem Ilkar." ,,Tak jsme se představili." „Všichni, až na tebe, chytráku," upozornil Hirad. ,,Jak ty se jmenuješ?" ,,Na tom nesejde," odtušil hromotluk. ,,Bůh se topí, ale ty se chováš jako blb." „Ale rychlý. Rychlejší než ty. A o pár let starší a pořád naživu. Zajímalo by tě proč?" Nezajímalo. ,,Stejně mi to řekneš." ,,Ano, protože to potřebuješ slyšet, jinak za tvým nezapomenutelným jménem bude brzo stát Odpočívej v pokoji. " ,,O tom upřímně pochybuju."