Issuu

17,.~ 6 .., 0 VZPOMINKY

LEGIONARE ,,, ~ ..,., OTAKARA HUSÁKA · ,~ ~

)

"'-('

~Al

r;~~,

„

.1t.-{'

~,.,d,/

o/41:

EDICE PAMĚTÍ

CESKOSLOVENSKf .-, " OBCE LEGIONijÍSKÉ /•-;,, t ~

JDI! VZ POMÍNKY LEG IONÁŘE OTAKARA HUSÁKA

KNIHA I. Obálku podle návrhu Marianny Andrášové vyrvořil Lukáš Tuma. Fotografie archiv ČsOL, Elišk1 Suchomelové-I fusákové, Radana Láška, VÚA-VTIA P raha. Edice pamčtí Čes koslovenské obec legionářské, svazek 6. Edici řídí Michal Rak. Redakce Michal Rak. Jazyková redakce Václav Kotrman. Vydalo Kakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, ve spolupráci s Československou obci legionářskou, Sokolská 33, 120 00 Praha 2,

v roce 2017 jako svou 569. publikaci. Druhé vydání, 360 stran. Sazbu podle návrhu Petra Skály provedlo studio Prestig. Vytiskly Tč š ín ské papírny, s. r. o.

NOVÁ EDICE,

vydávaná společ

onářskou, představuje ojedině

né doby. Jejich autoři - dobrc zahraničního odboje a členové covali přímo na frontě, v zákc na mnoha jiných místech, kar kované záznamy jsou vynikajíc chopení i další studium těchto

PŘÍSAHA

DENÍK LEGIONÁŘE LADISl

Preininger odešel v roce 1913 c kde ho zastihlo vypuknutí 1. svě dobrovolníky se přihlásil do Ci2 stal příslušníkem roty „Nazdar". a Řecku a v roce 1917 se stal člen čs. legií, s nímž se účastnil posl frontě a zažil kapitulaci Německ zapoj il do bojů na Těšínsku a Sl, z povolání a k obraně vlasti byl roce 1938. V roce 1941 byl zatče 3. svazek v edici 3. vydání, vázaná, formát 160x2 ilustrací a barevné fotopřílohy

DEI

8QJ NAKL.AOORSTVÍ

:::ao~SkoU

€POCHA

Knihy Nakladatelství Epocha

můžete

zakoupit u svého knihkupce

nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha l - Staré

Město,

~ ~

telefonicky na čísl e: 224 8 10 353, e-mailem na adrese: objednavk,@epocha.cz nebo na internetové stránce: www.epocha.cz

w"rw.facebook.com/Nakladatclstvi. Epocha

Po, den fror v Úl sen kon Rus vlas lehl 4. Sl 3. v ilus

OBSAH

Předmluva

Mládí-17 1885-1900 -

1900-1914 -

Část první: Vojákem prvé světové války-41 Kolébka legií - předválečná emigrace Česká družina -

řadách

ruských bohatýrů -

Práce v českém týlu -

119

Opět

235

v „rodné rotě" -

Zborov Masaryk v brigádě, odjezd do Francie Přílohy

269

- 327

Poznámka: Data po dobu pobytu v Rusku jsou podle pravoslavného kalendáře, tj. o 13 dní pozadu, odjezd z Archangělska 3. IO. 1917 do Anglie uvádím již datem 16. IO. dle nového kalendáře. Vlastní jména dobrovolníků píši někdy různě, jako:

Muller-Miller, Paulů-Pavlů, Šlitr-Šritr. Docházelo k tomu při přepisování jich jmen do ruštiny nebo francouzštiny, chyby se vžily a dotyční nic proti tomu nenamítali. Často jsme ani pravé jméno neznali a také nás nezajímalo; v případě zajetí také tento omyl kryl totožnost.

MLÁDÍ

1885-1900

Na přelomu století byl Nymburk městem, které ve své úpravnosti a pokrokovosti obyvatelstva při svých asi českých měst.

8.000

obyvatelích nebylo na posledním místě v řadě

Rád vzpomínám širokého Labe s jeho jezem pod Rybárnou; zde

vkročila z Prahy prchající Eliška Přemyslovna v průvodu převozníků do svého věnného města, pevně hrazeného dvojím pásem hradeb. Romantický ostrov, vy-

soká kostelní věž, hlídající nepřehlednou rovinu. Žádné hory, lesy a moře čipa norama velkoměst nepřekonaly toto prvenství v mém hodnocení přírodních krás. Klid a mohutnost zasněné roviny, tichá řeka, oceán klasů, miliardy svítících krystalků sněhu. To vše přechází do krve a mozku. To je skromná krása a podstata

života Slovanů. Můj otec Stanislav pocházel z Německého Brodu (dnes Havlíčkova) . Před

kové, zjištění až do třicetileté války, byli mlynáři. Po svém návratu po prvé světové válce 1918 dostal jsem rodinnou bibli z r. 1612 s erbem svobodného mlynáře Václava Husáka. Otec mi vyprávěl, že v rodině se udržuje, že kdysi jeden z předků byl členem

královského poselstva do polského K.rakova.

Byl z velké rodiny: 7 bratří. Někteří z nich studovali na slavném německob rodském gymnásiu. I můj otec tam začal; v té době stavěla se severozápadní dráha. Vstoupil do její služby a dotáhl to až na vrchního revidenta, což u německé společnos ti byla tenkráte velká kariera. Sloužil asi 8 let v Děčíně. S Čechy se vytloukaly

1885-1900

nejhorší služby, zvláště noční. Opotřebovaný souchotinář byl přeložen do Nym-

U pražského strýce jsem byl

burka, velké stanice a důležité křižovatky. Jako pokladník se tam oženil. Rodiče

pokoušel strašiti mě kostlivcem, s·

mé matky Elišky nechtěli mu ji, souchotináři, dáti. A on měl pak čtyři syny:

Bratranec jako chirurg vinohradsl

Jaromíra, zemřel v 64 letech, druhý já, Otakar, třetí Ing. Stanislav, čtvrtý Jindřich,

vice sestřenice, nadaná malířka, Zl

zemřel

v r8 letech jako student.

matčiny

strany mimo sest

Matka Eliška pocházela ze starého měšťanského rodu nymburských Dlaba-

mčstí pěknou drogerii a vedl vel~

čů, který se též dá sledovati do zničení matrik v třicetileté válce. Byli to sedláci

minka prodejem zbytků majeth

a řezníci z města i okolních vesnic; rod jde až na Mladoboleslavsko. Byl jsem v blízkém krevním příbuzenství s kancléřem Šámalem, kterému jsme říkali

Strvc se odstěl , ' teta a dva synové . v letech kol 1903 hrál v Praze za'

jako děti strýčku. Také známý primátor Prahy Dr. Tomáš Černý byl vzdáleným

Teta Uhrova měla dva syny.

strýčkem

z matčiny strany. V dobách napoleonských válek žil první náš kulturní

historik Dlabač. V obou rodech, otce i matky, ani stopa nečeské krve.

-;W vesele a záhy na souchotiny

na italské frontě v předposlední c

Matka měla dvě mladší sestry a bratra. Mladší Marie se vdala za Otaka-

Z matčiny strany jsem měl n

ra Uhra, nájemce velkostatku Kamenné Zboží, později Selce u Prahy a nakonec

buzné rodiny: Brzorádovi, Novo1

Červeného Dvora pod Olšany. Prostřední Bedřiška vstoupila do kláštera Šedých

zemřela v Bělehradě roku 1903.

sester v Praze; byla nejhledanější ošetřovatelkou v nemocných rodinách místodr-

Narodil jsem se 23. dubna

žitele Thuna, Harrachů, Kinských atd. Výbavou těchto dvou dcer dědeček, který

rém se pochybovalo. l\Hm pam

po předčasném úmrtí babičky nehospodařil skvěle, zchudl úplně. Žil do smrti

s tetou, pozdější jeptiškou, o mr

u mé matky, která byla duší a páteři celé rodiny. Živě se pamatuji na maloměst

vydrží jen do rána." Já vydržel. C

ské klepy. S pohrdáním se mluvilo o měšťanské dcerce, která si vzala „nějakého

a vojna. A dodnes držím pero vn

eisenboňáka". A

ta klidně prodala zbytek polí, rodný dům na Zálabí, koupila malý

papírky, tetě jeptišce. Ta byla n

byt v Eliščině třídě, platila hypotéky, vzala si podnájemníky, na všechny prala,

se starším bratrem ministrovali

uklízela, vařila, spravovala, chodila ke kašně se štoudví na zádech pro vodu se

komží vyběhli jsme na ulici poc

služkama. Měla čtyři kluky, nikdy nestonala a celý den krásně zpívala. A při tom

sněhovými koulemi, máčenými

ještě přečetla Šmilovského, Třebízského, Jiráska. Nevynechala jediného předsta

Později jsem alespoň šlapal měc

vení, ať již ochotnického Hálka, nebo kočovné divadelní společnosti. V roce 1920 Nymburáci, hlavně železniční dílny, jí vystrojili královský pohřeb, jako hrdince práce. Takový Nymburk neuviděl a neuvidí.

Jednou z prvých starostí

od vody, stále na Labi. Plava' V mých představách není krásr

Své strýce jsem nikdy nepoznal. Na návštěvy nebylo peněz. Nejstarší byl zná-

nějaká rošťačina kamarádů. St:

mým lékárníkem v Semilech, vrstevník a přítel Riegrův. Druhý byl lékárníkem

nechoďte domů!" Jednou mne

bulharské armády. Třetí vrchním policejním komisařem v Praze. Dva žili ve Víd-

zase jsem byl zasypán obilím p

ni. O ostatních nic nevím. Otec vyprávěl, že v této generaci je as 49 synů a jen

na kanapi s dodatkem troubele

dvě neb tři dcery. Celé své mládí jsem žil až do tanečních hodin ve dvaceti letech

rákoska. Celé prázdniny byli :

výhradně mezi kluky. Ani s jejich sestrami jsem se nestýkal, ale tajně jsem jim

jsme oblékali do kostela kalhc

záviděl,

do dna.

vždy jsem si přál míti sestru.

1885-1900

1chotinář byl přeložen do Nym-

U pražského strýce jsem byl

několikráte. Měl

syna medika, který se

marně

>okladník se tam oženil. Rodiče

pokoušel strašiti mě kostlivcem, stojícím za dveřmi. Při otevření smekal klobouk.

dáti. A on měl pak čtyři syny:

Bratranec jako chirurg vinohradské nemocnice se řízl a na otravu zemřel. I krasa-

tí Ing. Stanislav, čtvrtý Jindřich,

vice sestřenice, nadaná malířka, zemřela mláda. Z matčiny strany mimo sester jsem znal jejího bratra Václava. Měl na ná-

<ého rodu nymburských Dlabatřicetileté

válce. Byli to sedláci

městí pěknou

drogerii a vedl velký dům.

minka prodejem

zbytků

Strýcův

majetku zachránila

čest

karban zruinoval

dědečka,

ma-

rodiny a zchudli jsme docela.

na Mladoboleslavsko. Byl jsem

Strýc, teta a dva synové se odstěhovali do Vídně a tam zapadli. Jeden bratranec

Šámalem, kterému jsme říkali

v letech kol 1903 hrál v Praze za vídeňskou Cricetu levé křídlo.

r. Tomáš Černý byl vzdáleným

ých válek žil první náš kulturní stopa

nečeské

Teta Uhrova

měla

dva syny. Jeden jako jednoročák kavalerie v Pardubicích

žil vesele a záhy na souchotiny zemřel. Druhý byl jako letec rakouské armády na italské frontě v předposlední den války sestřelen.

krve.

adší Marie se vdala za Otaka-

Z matčiny strany jsem měl několik hodných tet, zvláště Červinkovu. Pak pří

ozději Selce u Prahy a nakonec

buzné rodiny: Brzorádovi, Novotné, Mašínové, z nichž neblahá, rozvedená Draga

ka vstoupila do kláštera Šedých

zemřela

nemocných rodinách místodr-

v Bělehradě roku 1903.

Narodil jsem se 23. dubna 1885 jako slaboučké, stále nemocné dítě, o kte-

ěchto dvou dcer dědeček, který

rém se pochybovalo. Mám

:le, zchudl úplně. Žil do smrti

s tetou, pozdější jeptiškou, o mne bojovaly. Slyšel jsem v mrákotách slova: ,,Snad

Ž:ivě se pamatuji na maloměst

vydrží jen do rána." Já vydržel. O statní udělalo slunce, Labe, vzduch, Sokol, sport

:lcerce, která si vzala „nějakého

a vojna.A dodnes držím pero v ruce. Z

:iý dům na Zálabí, koupila malý

papírky,

,dnájemníky, na všechny prala,

se starším bratrem ministrovali. To ale dopadlo špatně. Při krejčovské zkoušce

toudví na zádech pro vodu se

komží vyběhli jsme na ulici pochlubiti se

' den krásně zpívala. A při tom

sněhovými

\'evynechala jediného předsta

Později

·adelní společnosti.

tetě

paměť

jako gramofonová deska; pamatuji, jak matka

mateřské školky nosil jsem odměny, barevné

jeptišce. Ta byla na mne

náramně

koulemi, máčenými ve vodě.

jsem

alespoň

šlapal

měchy

hrdá a

přála

klukům. Ti čekali

Rvačka.

si jenom, abychom

na ulici. Zasypali nás

Doma výprask a bylo po parádě.

varhan ve školní kapli.

Jednou z prvých starostí otce bylo, abychom uměli plavat. Přirozeně, děti

ílny, jí vystrojili královský po-

od vody, stále na Labi. Plavali jsme všichni jako ryby. Nymburská plovárna.

ěl

V mých představách není krásnější. nikrát jsem se topil, ale vždycky v tom byla

a neuvidí.

tebylo peněz. Nejstarší byl zná-

nějaká rošťačina kamarádů.

Jegrův.

nechoďte domů!"

;ařem

Druhý byl lékárníkem

v Praze. Dva žili ve V íd-

:o generaci je as 49

synů

a jen

Stále slyším matku: ,,Kluci, jestli se mi utopíte, tak

Jednou mne

zase jsem byl zasypán obilím

přejel

malý vozík, tažený

převrhnutého žebřiňáku .

řeznickými

psy. Jindy

Probuzení bylo v kuchyni

na kanapi s dodatkem troubele dlouhé otcovy dýmky, když nebyla právě po ruce

1ečních hodin ve dvaceti letech

rákoska. Celé prázdniny byli jsme v plavkách na Labi; jen dopoledne v

,e nestýkal, ale tajně jsem jim

jsme oblékali do kostela kalhoty a košili. Pohár klukovských radostí jsme vypili do dna.

neděli

1885-1900

po patricijských rodinách s dopr

ní dny. Co zlatek jsme přinesli c V Nymburce byly vždy zn

tam v dávných dobách, myslím občas zašel i mladý kaplan Dob

jaká! Kantoři, vzpomínám jen I<

mne profesoři často ptali na jm, Chodil jsem již do obecné most. Labe poškodilo i dřevěný

prázdnin. Přinesl jsem z prvé c

ocelové švýcarské hodinky. Má1 Byly mým talismanem.

Jako dítě užil jsem otce o!:

V neděli jsme jim v hospodě „l

Matka nás vedla k práci. :

Po měsíci se vždy práce spravec Prvnífotografie manželů H usákových se synem Otakarem (archi·v E. Suchomelové-Husákové).

výprask jednou za pár let. Pod

Tatínek byl vůbec tvrdý cl

Nemluvil o tom, co všechno z1

kův odjezd do Brixenu. Nebe

jsem se lehce a rád. Zamiloval jsem si dějepis a zeměpis. Brzy jsem

rány na nohou, boule a modřir

dědečkovi předčítal noviny. Přednášel deklamovánky 1 a byl při inspekcích

jsem odjížděl do ciziny. Napo:

ukázkovým zpěvákem a tělocvikářem. Později jako dorostenec Sokola, překva

loučil

pil jsem cvičitele Tiňtěru s mělými pokusy o veletoč. V Sokole byla záchrana

k Tvé firmě ve Francii." Mezi,

dobrá, ale ve škole, kde jsem se chtěl pochlubiti, to dopadlo špatně. Utrhl jsem

ale řekl: ,Jdi!"

Učil

se z hrazdy a na dvou místech jsem si zlomil pravou ruku. To se spravilo, ale později

v životě to byla ještě dvakrát pravá ruka; potíže s ní mi zůstaly celý

a řekl jsem, že mám mo:

Rozkázal, aby mi až po pc

ani bratrovi jsem nebyl z cizin

S rodiči jsme si vždy tyka

život. Dědeček byl starostou řeznického

a uzenářského cechu, i když už nepracoval. Ve výroční den cechu, hostina trvala

pro obchodní cestující ze sevt

tři dny, vařila starobylá, zapomenutá jídla. Ku příkladu pučálku, pražený hrách:

níkem. K novému roku dostá

jak po tom pili! Selata, kouzelně pečená. Ukázky roznášeli jsme jako delikatesy

které rozdával přátelům.

Matka byla snad nejlepší

kuchařkou města.

Otce, mluvící bezvadně r

Několikráte jsem šel na n 1

Delší, včtšinou fejetonisricky laděná báseň určená k hlasitému přednesu (deklamaci); žánr čes ké h o národního obrození konec 19. století

lo v ní až

200.000

na daně, kt

mi zůstala. Zato ale ryby se

1885-1900

po patricijských rodinách s doprovodem deklamovánek. To byly pro nás triumfální dny. Co zlatek jsme přinesli domů a co to zlatka tenkráte byla! V Nymburce byly vždy znamenité školy již z doby otců dominikánů. Učil tam v dávných dobách, myslím, i Zelený. Z nedaleké vesnice Kovanic prý tam občas zašel i mladý kaplan Dobrovský. Za mého mládí byla tam již měšťanka, ale

jaká! Kantoři, vzpomínám jen Kupky,jeden lepší druhého. V Praze na studiích se mne profesoři často ptali na jména mých učitelů. Chodil jsem již do obecné školy, když velká povodeň strhla v Praze Karlův most. Labe poškodilo i dřevěný nymburský a tak jsme se Zálabáci těšili z náhlých prázdnin. Přinesl jsem z prvé obecné samé jedničky a otec mi dal železničářské ocelové švýcarské hodinky. Mám je již 57 let a jdou na dvě minuty denně přesně. Byly mým talismanem. Jako dítě užil jsem otce občas v neděli. Ve dne spal, měl věčně noční služby. V neděli jsme jim v hospodě „U Hamtáků" stavěli kuželky. Matka nás vedla k práci. Měli jsme ji rozdělenou: vodu, pochůzky, nákupy. Po měsíci se vždy práce spravedlivě střídala. Vše šlo jak na drátku. Žádné mazlení,

7Vých se synem >é-Husáko·vé).

výprask jednou za pár let. Pochvala jen pohledem. Tatínek byl vůbec tvrdý chlap. Stále sice churavěl, ale duševně byl velmi čilý. Nemluvil o tom, co všechno znal. Přinesl domů beze slova známý obraz Havlíč kův odjezd do Brixenu. Nebo obraz lešetínského kováře. Beze slova ošetřoval

i dějepis a zeměpis. Brzy jsem

rány na nohou, boule a modřiny. V životě mi jen několikráte podal ruku, to když

10vánky a byl při inspekcích

jsem odjížděl do ciziny. Naposled, když už bylo zřejmo, že se blíží konec a já se

1ko dorostenec Sokola, překva

loučil a řekl jsem, že mám možnost dostat práci doma. ,,Tvá povinnost je vrátit se

:letoč. V Sokole byla záchrana

, to dopadlo špatně. Utrhl jsem

k Tvé firmě ve Francii." Mezi dveřmi jsem se ještě tázavě obrátil. Očima se loučil, Td;'II" • kl : ,,_ll!h ale re

,ravou ruku. To se spravilo, ale

Rozkázal, aby mi až po pohřbu oznámili úmrtí, abych nemohl přijeti. Později

ka; potíže s ní mi zůstaly celý

ani bratrovi jsem nebyl z ciziny na pohřbu. S rodiči jsme si vždy tykali. Každý jiný poměr by jim byl nepřirozený.

ého cechu, i když už nepracoval. íroční

Otec, mluvící bezvadně německy, jako pokladník dráhy, byl jakousi spojkou

den cechu, hostina trvala

pro obchodní cestující ze severních Čech. Býval jejich tlumočníkem a prostřed

'íkladu pučálku, pražený hrách:

níkem. K novému roku dostával spoustu reklamních kalendářů, tašek, nožů atd.,

r roznášeli jsme jako delikatesy

které rozdával přátelům.

m přednes u (deklamaci); žánr čes kého

Několikráte jsem šel na několik kroků hrdě před otcem s taškou v ruce; býva-

lo v ní až zoo.ooo na daně, které jsme nesli na obecní úřad. Měl rád psy; ta záliba mi zůstala. Zato ale ryby se mi doživotně zprotivily, ačkoliv jsem mu prodával

1885-1900

řízky. Tahal

mne ráno ještě za tmy z postele a kneipovalo se, boso mokrou travou

--------

Vzpomínám Verneovky Dva 1

do rukou díla těch, kteří byli našir

daleko k „Dubině". Rodiče si přáli, abych šel ke dráze! Na studie se pro nedostatek peněz těžko

dobách, jež jsme byli v prvé polo,

dalo mysliti. Dovolili ale, abych udělal přijímací zkoušku na vyšší státní průmys

nám těch největších: Arbese, Nen:

lové škole, kde bylo právě otevřeno chemické oddělení. Zkoušku jsem velmi dobře

tera, Machara. Otec mi dal krásně

udělal, ale přijat nebyl. Byli tam starší kandidáti. V nymburském cukrovaru jsem

již jako opotřebovaný ve vozové

na praxi laborantskou ředitelem Karlíkem přijat nebyl. A tak otec, který chtěl,

Čechovy Písně otroka a Lešetinski

abych se naučil německy, mne odvezl ke známému Němci na „Handl" do Miku-

s Dumasovými Třemi mušketýry,

lášovic. Sep Mayer přijel k nám.

který se směje, umírání na posledr

V letech 1898 řádili poslanci \,Volf, Iro a Schonerer. Bylo to v době cukrové

a Notre Damme de Paris! Walter S

aféry a souboje Wolfa s poslancem Udržalem. Vláda Badeniho tenkráte padla.

Tolstoj Vojna a mír. Puškin. Turge

Němci strašně štvali, rvali jsme se dvakrát denně na cestě ze školy. Po řeči po-

Nesmím zapomenouti na k

slance Wolfa v Mikulášovicích nás několik Čechů němečtí kluci zuřivě proná-

:Mnohem později jako student p•

sledovali. Měli z tamějších továren na nože velké zavíráky. Jednou k Vánocům

try Karamazovy, Běsy. Bakunina.

hnali za námi ze školy. Kamarád Kos z Turnova upadl na náledí a oni mu vrazili

myšlenky za brány pekla a nebe~

nůž do lýtka. Zatmělo se mně v očích, pln vzteku, že utíkáme, chytil jsem lopatu,

smiřitelným radikalismem mládí

kterou cestář nechal v písku, a rozehnal se po Skopčákách.Jednomu jsem rozsekl

korektivem citu jsou pak vlastní :

chodidlo až ke kotníku. To byla má první krvelačná srážka s Němci a vzpou-

V Nymburce občas se zdržo•

ra proti režimu. Domů jsem ovšem již nesměl. Skrýval jsem se v lese u cesty

zpovzdálí jsme se dívali,jak se ko

do Šluknova, kamarádi přinesli jídlo a peníze a jel jsem domů. Že Sep přesně dle

na pytlích; jich básním jsme ner,

mých dřívěj ších rozkazů mým bojovníkům byl také bit,je samozřejmé.

žvička, původem učitel, tehdá rc

Bylo po „Handlu". Co ted? Otec se mnou více jak rok nemluvil. Opakoval

kem. Jeho vtipné fejetony, to byl,

On má na svědomí mé první n

jsem tedy třetí měšťanku. Učitelé si mne všímali, dávali mimořádné úkoly, neboť s předepsaným učivem

svítiplynu, elektřině, vodárně. 01

jsem si jen hrál. Zvláště mé slohové úkoly byly předčítány jako vzor. Učitelé mi

chemické satisfakci plynárnu a v

předpovídali, že

pro mou matku. Byl v tom kou~

budu žurnalistou.

Rok opakování třetí měšťanky mi velmi prospěl. V našem domku bydlívali

a později bratr senátora Dr. Kro

ve volných pokojících vždy dva až tři podnájemníci: mladí učitelé, úředníci zálož-

nec Zemského sněmu Ant. Hus

ny nebo dráhy, koncipienti. Spolkový život ve městě byl velmi vyspělý. Zpěváci,

v poště a já k němu chodil.

ochotníci, čtenáři, Sokol. Studenti tehdy pracovali: bylo více kultury a ménč po-

Chodil jsem o prázdninác

litiky. Podnájemníkům, železničním úředníkům (Sůra, Boháč, pozdější starosta

otec přátelil. S tím jsem četl

města, Píša, ředitel záložny ve Volyni, Velvarský, úředník firmy Nebeský, učitel

vzácný, vysoce vzdělaný člověk

Chmelař, známý tenorista a jiní) obstarával jsem pochůzky, milostná psaníčka,

Za nejkrásnější knihu považo,

randata a všechno, co kluci dělají. Oni půjčovali knihy a vlas tně celou mou četbu

burk ráda; žila tam dva roky

vedli. Už dávno mě nebavily indiánky, ty jsem sám spisoval.

ři se divili, co všechno jsem Č<

1885- 1900

neipovalo se, boso mokrou travou

Vzpomínám Verneovky Dva roky prázdnin, Tajuplný ostrov. A tu jsem dostal do rukou díla

těch, kteří

byli našimi

učiteli

a jichž myšlenky vedly nás v těžkých

lie se pro nedostatek peněz těžko

dobách, jež jsme byli v prvé

í zkoušku na vyšší státní průmys

nám těch největších: Arbese, Nerudu, Sládka, Čecha, Vrchlického, Jiráska, Win-

dělení. Zkoušku jsem velmi dobře

tera, Machara. Otec mi dal krásně vázané a vlastnoručně opsané v kanceláři (byl

i. V nymburském cukrovaru jsem

již jako opotřebovaný ve vozové kontrole, pravém hnízdě vlastenců) zakázané

at nebyl. A tak otec, který chtěl,

Čechovy Písně otroka a L ešetinského kováře, chlouby mé knihovničky. Žil jsem

mu Němci na „Handl" do Miku-

s Dumasovými Třemi mušketýry, Hrabětem Monte Christo. A pak Hugo, Muž,

polovině

tohoto století odsouzeni prožíti; vzpomí-

který se směje, umírání na posledních stránkách Dělníků moře a vrchol, Bídníky

:honerer. Bylo to v době cukrové

a Notre Damme de Paris! Walter Scott, Zola, Sienkiewicz, Reymont, Prus. A zase

Vláda Badeniho tenkráte padla.

Tolstoj Vojna a mír. Puškin. Turgeněv. Čechov.

ně

cestě

ze školy. Po

řeči

po-

Nesmím zapomenouti na knihy vydávané u Laichtra a

Vlčkovu Osvětu.

chů němečtí kluci zuřivě proná-

Mnohem

lké zavíráky. Jednou k Vánocům

try Karamazovy, Běsy. Bakunina. Teprve po létech mi dali nahlédnouti skulinou

upadl na náledí a oni mu vrazili

myšlenky za brány pekla a nebes! Jaké jsme vedli vášnivé debaty, prosyceni ne-

později

jako student pokoušel jsem se pochopiti Dostojevského B ra-

u, že utíkáme, chytil jsem lopatu,

smiřitelným

:opčákách.Jednomu jsem

korektivem citu jsou pak vlastní životní zkušenosti a rozhled stáří!

~lačná

rozsekl

radikalismem mládí! I-Ivězdy byly

příliš

nízko a málo svítily.Jakým

srážka s Němci a vzpou-

V Nymburce občas se zdržovali básníci Otakar Theer a Jan z Vvojkowicz.Jen

. Skrýval jsem se v lese u cesty

zpovzdálí jsme se dívali,jak se kořili krasavicím, dcerám kupce Petrnouška, sedíce

el jsem domů. Že Sep přesně dle

na pytlích; jich básním jsme nerozuměli. Za to ale náš byl spisovatel Vika Hou-

aké bit,je samozřejmé.

žvička, původem učitel,

více jak rok nemluvil. Opakoval

kem. Jeho vtipné fejetony, to bylo

tehdá redaktor Nymburských zájmů tisknutých Zmatlíněco

pro nás. A sportovní zprávy. Bydlel u nás.

On má na svědomí mé první novinářské článečky o módním tehdá acetylenu,

oly, neboť s předepsaným učivem

svítiplynu, elektřině, vodárně. Otcové města se tehdá rozhodovali a postavili k mé

předčítány jako

chemické satisfakci plynárnu a vodárnu.Jaké to bylo štěstí pro město a dobrodiní

vzor. Učitelé mi

pro mou matku. Byl v tom

kousíček

mé práce. Dobrými starosty

města

byli otec

)spěl. V našem domku bydlívali

a později bratr senátora Dr. Krouského. Děkanem jmenovec otcův, dřívější posla-

íci: mladí učitelé, úředníci zálož-

nec Zemského sněmu Ant. Husák, vlastenecký kněz;

1ěstě

v poště a já k němu chodil.

byl velmi vyspělý. Zpěváci,

někdy

docházelo k omylům

tli: bylo více kultury a méně po-

Chodil jsem o prázdninách na němčinu k rabínu Goldsteinovi, se kterým

(Sůra, Boháč, pozdější starosta

otec přátelil. S tím jsem četl Goetha, Schillera, Klopfstocka, Herdera. Byl to

í,

úředník

firmy Nebeský,

vzácný, vysoce

vzdělaný člověk;

byl ve styku s Vrchlickým pro židovská témata.

psaníčka,

Za nejkrásnější knihu považoval Babičku Boženy Němcové. Ta neměla Nym-

knihy a vlastně celou mou četbu

burk ráda; žila tam dva roky svého nešťastného života. Pozdější moji profeso-

m spisoval.

ři

pochůzky,

učitel

milostná

se divili, co všechno jsem

četl.

Tato záliba stala se mi více než vášní životní

1885-1900

potřebou.

Musím se zmíniti

ještě

o jednom detailu našeho klukovského života.

Co dovedou indiáni, dovedeme taky. Dal se rozkaz: nepijeme. Celý den se nepilo. Rozpažilo se do k

zdřevěnění,

mučednickému kůlu,

sedlo v

dřep

jako

svázalo do kozelce. V

fakíři,

tlouklo do

Pečkově

svalů, přivázalo

paláci jsem si na to po 42

létech vzpomněl. Strach z nás nikdo neměl. Vzor byl Twainův Frantík Finn. Na hřbitově, který jsme dobře znali, schovávaly se různé předměty. Celý večer se četly strašidelné historie. Úderem dvanácté se losovalo, kdo a pro co poběží. Nebylo to daleko, ale musela se přelézti zeď. A to se do omrzení opakovalo. Nás

V září 1899 byl jsem po druhé, ú

nic nestrašilo, za to my jsme v okolí strašili. Je to velká výhoda v životě, neznat pocit osobního strachu. Nevím ani jako student, co je tréma. Uměl jsem, nebo ne. Jiná je ovšem

věc,

úzkost o

někoho.

dělení vyšší státní Průmyslové

naše nejstarší průmyslová škola;

Učil

Purkyně, Trojan, Perner, Amer]

jsem se jako chlapec na housle, ale po zlomení ruky zůstaly mi potíže. V Českých

chemické oddělení. Byla to škoh

Budějovicích

nám vděčně všech svých profese

rodičích zdědili

jsme krátkozrakost, bolení hlavy, hudební sluch.

jsem zpíval v Hlaholu druhý tenor; později

kouřením

jsem si zkazil

hlas. S tím to bylo tak: tatínek byl velký kuřák dýmky (noční služby!) a kouře ní nám moudře nezakazoval. Dovoloval pouze dýmku a doutníky, cigarety ne.

Odchodem na studia v Pra

později, zvláště při

intensivním

souvisle jen o prázdninách. Jal-

ani na mysl. Já sám

vlastně začal

a v neděli večer s ranečkem buc

až v roce 1914 v prvním roku války z dýmky ruskou machorku a od těch

jsem poznal v Praze a založili

Po tragických pokusech jsme toho nechali a provozování kouřiti

měli na mne největší vliv: prof. 1

tělocviku

a kopané, nám

nepřišlo

dob, až na léta na Pankráci a v koncentráku, přináším daň

a tabákové režii mohutnou

denně bohům věkožízným

Bylo třeba koupit míč a najme li kolektivně. Můj otec sloužil

oběť zápalnou. mně

Byla to jakási statistická kance!:

Byl znalcem

se tam opotřebovaní vyčerpaní

každému mladému muži abstinen-

rybáři. Svému otci jsem chytal

ci v kouření a pití alespoň do třicítky. Ale pak až do určitého „vodního čísla".

při úmorném a fádním sčítání l

Do nálady, ale ne do počínající malátnosti. Přiznávám se díky tréninku ve Francii

Tatínek byl spokojen, práci mě

Matka snad v životě nevypila litr piva; otec pil pivo, víno chudokrevnému

při

slivovice. Jdu ve

šlépějích

krvácení z nosu kupoval a vždy otce.

Doporučuji

červené,

doporučoval.

které

Vizme: Arbes, Aleš, Vrchlický - Roosevelt,

hodiny. Vyvolali jsme zájem u j

Churchill, Stalin! Kde jsou abstinenti Hitler, Mussolini? Jsou ovšem skvělé a zase

že část mužstva Polabana poči

smutné výjimky. Já abstinenci ve vyšším věku neuznávám: co mi všechno v těž

filiálka Wagenkontroly. Všechr

a Rusku k vysokému vodnímu

číslu.

kých chvílích dala dýmka, sklenka vína! A darů

Božích a ten věděl, co Vzpomenu ještě

dělá! Jen umět

vděčně

konečně

j sou to z nejušlechtilejších

ale za nějakou dobu propukl r vatelů

je užívat!

svých žákovských a dorosteneckých let v nymbur-

naší práce byli jsme nu<

na polovinu. Ale to už byl míč,

nebeské,

ložení Polabana došlo k měst:

kudy se k nim pohrnou jich žáci, aby je seřadili v šik. Dík za to, co jste nám zaseli

do noci na Ostrově. Zápasy tri

ském Sokole s v duše, co jste

nejmilovanějším Tintěrou,

udělali

z našich

již dlouho vyhlížejí k

bráně

uviděli jsme na břehu pod jezt

těl!

/--c /

/'?-\

9 788075 570659 >

â€¢ .,.,,,. --J /_