Obsah
3
Gramatika současné dánštiny Gramatiku vytvoři l autorský kolektiv pracovn íků L ngea s.r.o. Vydalo nakladatelství Lingea s.r.o. v Brně roku 20 1 7. l.vydání
Předmluva
.... ... ... .. .... ..
L teratura . 1 Abeceda a výslovnost 1.1 Výslovnost dánské abecedy.
1.2 Výslovnost samoh 1ásek 1.3 Výslovnost souhlásek .. 1.4 Přízvuk a ráz ........... .. .. .
2 21 2.2 2.3 24 2.5
Podstatná jména Rod „ Člen a určitost ......... .. . Množné číslo .. . Nepočitatelná podstatná jména .. . Složená podstatná jména . 2.6 Skloňování podstatných jmen - pád . 3 Přídavná jména 3.1 Přídavné jméno před podstatným jménem 3.2 Přídavné jméno za podstatným Jménem . 3.3 Zvláštní tvary přídavných Jmen . 3.4 Stupňování přídavných jmen 4 Zájmena 4.1 ZáJmena osobn:
Cl Lingea s.r.o., 2017
www.lingea.cz Všechna práva vyhrazena. 2ádná část této publikace nesmí být reprodukována, kopírována nebo šířena bez předchozírio písemného souhlasu vydavatele. Printed n the EU. ISBN 978-80-7508-2 79-4
4.2 Zájmena přivlastňovací . 4.3 Zájmena zvratná 4.4 Zájmena ukazovací ...... . 4.5 Zájmena tázací . 4.6 Zájmena vztažná ... ... ... . . 4.7 Zájmena neurčitá a záporná . . . . . . . . . . . . . . .. . 4.8 Kvantitativní zájmena . . . . . . ... . 4.9 Další zájmena .
s
Číslovky
5.1 Číslovky základní 5.2 Číslovky řadové ..
5.3
Číslovky násobné ... ..
5.4 Zlomky. 5.5 Početní úkony .. . 5.6 časové údaje .. .. .
. 7 . ... 8
10 .. 10 . . 10 . 11
.. 12
13 . 13 . 15 . 18
20 . 21 22 23 .... 23
. .. 25 . .. 26
... 29 33
.. . 33 . 37
.... ... 40 41
. 42 . 44 45 . .. 48 .. .. 49
52 52 . . 54 . . 56 . 56 „ 57 . 58
Obsah
3
Gramatika současné dánštiny Gramatiku vytvořil auto•ský kolektiv pracovníků Lingea s.r.o. Vydalo nakladatelství Lingea s.r.o. v Brně roku 2017. 1. vydárií
Předmluva
Literatura
1 Abeceda a výslovnost 1.1 Výslovnost dánské abecedy„ 1.2 Výslovnost samohlásek .. . ... ... . 1.3 Výslovnost souhlásek 1.4 Přízvuk a ráz .
2 Podstatná jména 21 Rod ... 2.2 Člen a určitost
2.3 Množné číslo Nepočitatelná podstatná j ména .. 25 Složená podstatná jména .. .. .. . .. .. .. . .. . ... . 2.6 Skloňován í podstatných jmen - pád .. .
2.4
3 Přídavná jména 3.1 Přídavné jméno před podstatným jménem 3.2 Přídavné jméno za podstatným jménem . 3.3 Zvláštní tvary přídavných jmen 3.4 Stupňování přídavných jmen .
o Lingea s.r.o., 2017 www.lingea.cz Všechna práva vyhrazena. Ládná část této publikace nesmí být reprodukována, kopírována nebo šířena bez předchozíno písemného souhlasu vydavatele. Printed in the EU. :SBN 978-80-7508-279-4
"" . ' 7 ,. 8
Zájmena Zájmena osobní Zájmena přivlastňovací . Zájmena zvratná 4.4 Zájmena ukazovací .... .. . 45 Zájmena tázací .... 4.6 Zájmena vztažná . 4.7 Zájmena neurčitá a záporná . 4.8 Kvantitativní zájmena 4.9 Další zájmena .
10 ... . 10 . ... 10 . 11
. "" ... 12 13 13 15 „ 18 20 . . 21 . . 22 „ „
„
23 23 . ... . 25 . . 26
. '" ' 29
4 4_1 4.2 4.3
.... 33
Číslovky Číslovky základní . Číslovky řadové . Číslovky násobné . 5.4 Zlomky. 5.5 Početní úkony 5.6 časové údaje .
52 . . 52 54 . 56 . 56 .. 57 . .. 58
5 5.1 5.2 5.3
33 „
37
"' 40 . .. 41 . 42 44 45 48 . 49
„
Obsah
4
Obsah
6 Slovesa
59
6.1 Slovesné tvary .. 6.2 Skupiny sloves .. 6.3 Přehled časů .... 6.4 Slovesný způsob . 6.5 Trpný rod . . . . . . .... 6.6 Neurčité slovesné tva ry . 6.7 PFčestí .. 6.8 Frázová slovesa a slovesné fráze 6.9 Vd . ... 6.1 O Speciální slovesa .
„
.. .. 62 .. . 76 . .. 91 .. . 96 . . . ..... 99 ... 10 1 ..... 104 .. ... .. .. 107 .. 110
7 Příslovce 7.1 Tvořerí příslovcí 7.2 Stupňování příslovci 7.3 Druhy příslovci 7.4 Dynamická a statická
60
113 .... 113
příslovce
8 Předložky 8.1 Druhy předložek .
9 Spojky 9.' Spojky souřad,cí . .. 9.2 Spojky podřad icí .
.
... . 114 .... 115 . .... . 120
121 . .. 122 129 . .. 130 .. ..... 132
10 Částice
135
11 Citoslovce
135
12 Skladba věty
136 . 136
12.1 12.2 12.3 12.4 12.5
Větné členy
Druhy vět . Slovosled. Infinitivní konstrukce ... Speciální větné konstrukce . .
13 Pravopis 131 Psaní čárky
144 . ... 149 . 154 . 158
'66 .. 167
14 Slovní zásoba 14. 1 Tvoření nových slov 14.2 Přejímání cizích slov 14.3 Idiomy a frazeologická spojení
s 169 .. 169 . 175 .. 177
15 Přehled silných sloves
181
Rejstřík
186
4
Obsah
6 Slovesa 6.1 Slovesné tvary 6.2 Skupiny sloves 6.3 Přehled časů . . . . . . . . .. .. . 6.4 Slovesný způsob .. 6.5 Trpný rod . 6.6 Neu rč i té slovesné tvary . 6.7 Příčest, 6.8 Frázová slovesa a slovesné fráze . 6.9 Vid 6.1 O Speciální slovesa . .
7 Příslovce 7. 1 Tvoření ořís1ovcí . .. .. 7.2 St upňování příslovci 7.3 Drui'y př·s 1 ovcf 7.4 Dynamická a statická př 1s l ovce
8 Předložky 8.1 Druhy předlozek
9 Spojky 9.1 Spojky souřadicí. 9.2 Spojky podřadicí .
Obsah 59 60 62 76 91 96 99 . 101 ... ... 104 . 107 110
... . . . . .. . . . . ... . ..... . . .. .. .
113 . .. . 113 .. 114
.. .. .. 115 ... ... .. 120 121 ... .. 122 129 . 130 132
10 Částice
135
11 Citoslovce
135
12 Skladba věty 12.1 12.2 12.3 12.4 12.5
Větné čl eny
.
Druhy vět . Slovosled lnfin tivní konst'ukce . Speciální větné konstrukce ... .
13 Pravopis 13.1 °saní čárky .
136 . . 136 . ... .. . . . 144 .. .. ... .. 149 . 154 . .. 158 166 . ... . 167
14 Slovní zásoba 14.' Tvoření nových slov . . 14.2 Přejímání cizích slov . 14.3 Idiomy a frazeolog cká spoJení.
15 Přehled silných sloves Rejstřík
5
169 .169 175 . 177
'81 1
86
1 Abeceda a výslovnost Dánská abeceda se od české liší třemi znaky, které se nacházejí až na jejím konci, a to v tomto pořadí: č!e," a a. českému výrazu od a doz tedy v dánštině odpovídá spojení fra a ti/ a.
e
'a a:]
e
(a] [i,i:]
[e,e:J
Rozdílem oproti české abecedě je i výskyt písmena x, které se v současné dánštině objevuje jen v několika málo cizích slovech (taxa, sex). Tam, kde by čeština psala x, se v dánštině používá spojení ks, jako například u slov ekspert, ekstrovert nebo fiksere. V některých případech jsou oficiálně přípustné obě varianty (mixer/ mikser, jukebox/jukeboks).
[t,t:]
[j)
[o,o:;
o
1. 1 Výslovnost dánské abecedy a b
.~:. ·be::
C
:se:·
:i:]
éf"7e":T ·e:] 'ef]
e ( g h
u v
,ge:]
w
[ho:]
X
o
[J,J:]
::
o
["]
[set: [e:]
u
[u,u:J
a:!
u
[:i,:i:'
'.te:'
0
r0T
.u:]
~
[o:]
y y
,0,0:]
[ku:] [er [es]
[ z
:ve:] [dobelve:T [eks] -
1.2 Výslovnost samohlásek Dánská výslovnost je velmi složitá, a to především proto, že dánština používá mnohem více samohlásek než čeština a jejich výslovnost je závislá na okolních hláskách. Zároveň je obtížné stanovit jasná pravidla, protože právě u výslovnosti samohlásek se setkáváme s řadou výjimek. V následujícím přehledu tak uvádíme pouze nejdů ležitéjší pravidla, z nichž lze při výslovnosti vycházet.
a
zápis
výslovnost [a,a:
a
·a,a:]
a
~.~:]
e
[e,e:J
e
[t,t:]
e
[~.~=]
komentář a příklady
Výslovnost odpovídá českému a, typicky se s n · můžeme setkat před nebo po hlásce r a před hláskalT'1 m , p , b, f, k, g. Tok, far. Spíše české otevřené e které se část ečně blíží a Objevuje se před h áskami, které nejsou zr1iněny výše. Dansk. gode. V této pozici odpovídá českému orevřerélT'u e Se/skob, dupltkoc Vyslovuje se uzavře něj než jeho česká obdooa, o, iží se tedy spíše h ásce i. Smed, blev. V některých pozicích se vyslovuje o:evřerěj i , tedy blíže českém u e. Hver, se/v. V této pozic odpovídá česKému otevře11ému e. často se s ním setká'ne ve spojení s hláskou r Jern, gerne.
'y,y:]
c,e:] [~ .~:] 0
(0,0:]
0
["]
á á
["]
[J,J:]
Vyslovuje se jako české otevřené e blížíc· se a. často se s touto výslovnosť setkáme před hláskami g a j. Regne, re1se. v nepřízvučných pozicích se nevyslovuje vůbec, nebo jako neurč i tý vokál šva. Vokse, sp,se. Výslovnost je měkči než české i. Killing, is. Výslovnost mez i a e, často před skuoinou sounlásek. Fiske, srille. Vyskytuje se především po hlásce r, zde odpovídá spíše českérru e Ring, frisk. -aké může být vysloveno jako souhláska j, a to především ve spojeni s e Famihe, olie. Výs ovnost 1e uzavřeněJši než české o, částečn ě se blíží u FoiO, bod. Převážr,ě odpovídá českému o. On kel, hos Je otevřené a blíž. se a Komme, godt Výslov11ost Je ,mvřenější než u českého u Bud due. V některých př:padech se vyslovuje o:evierěji a odpovídá spíše českér1t., o. Smuk, frugr. VyslovuJe se podobně jako německé u Kylling, ryge V některých piípaoech se oodobá spíše výs ovnosti německého o Tynd, nytte. Výslovnost odpovídá českému e. Ma?t, la?se. Před souhláskou r se vyslovuJe jako ještě trochu o:evienéjší e Sta?rk, fa?rdig. Výslovnost odpovídá německému o 81un. 0re. Ve spojen· sj nebo g se vyslovuje Jako o blížící se k a T0J 101). Zprav dia se vyslovuje otevřeněji, jako české o Pa, lose. Ve výslovnosti se také může blížit a Hbnd. só.
Vzhledem k délce samohlásek platí následující pravidla: Samohláska je dlouhá, následuje-li jedna souhláska. ~ bluse Naopak samohláska je krátká, následují-li dvě a více souhlásek. ~ blusse
1.3 Výslovnost souhlásek V přehledu uvádíme zvláštností výslovnosti některých dánských souhlásek a hláskových skupin: zápis C
výslovnost '.s] .k]
ch, sj
J;]
komentář a příklady
Vyslovuje se jako české s před většinou samohlásek. Ceder, citron, cykle. Před sar1oh áskami a, o a u se vys ovuje jako k Café, collie, cupido. Vyslovuji se jako rrěkčí české š. Chokolade
1 Abeceda a výslovnost
e
Dánská abeceda se od české liší třemi znaky, které se nacházejí až na jejím konci, a to v tomto pořadí: m, o a a. českému výrazu od a do z tedy v dánštině odpovídá spojení fra a ti/ a. Rozdílem oproti české abecedě je i výskyt písmena x, které se v současné dánštině objevuje jen v několika málo cizích slovech (taxa, sex). Tam, kde by čeština psala x, se v dánštině používá spojení ks, jako například u slov ekspert, ekstrovert nebo fiksere. V některých případech jsou oficiálně přípustné obě varianty (mixer/ mikser, jukebox/jukeboks).
1. 1 Výslovnost dánské abecedy
~ b ,be:_
[ :] [seť
-+----+~[e:]
C
[o,o:
e
[ii:] [e,e:] [E,E:]
českému
Ul o
[o,o:]
o o
[J,J: [11]
u
[u.u:]
u
-+-'-~--
d
_ _,__0_1--"[0'"']- - - ~-+[~o:-'--.]_
VyslovL.je se Jako české otevřeré e blížící se a často se s touto výslovností setkáme před '11áskami g a j Regne, re1se. V nepřízvučných pozicích se nevyslovuJe vůbec, nebo jako neL.rčtý vokál šva. Vokse, spise. Výslovnost Je měkčí než české i Kl//ing, 15_ Výslovnost mezi i a e, často před sKupinou souhlásek. Fiske, stille. Vyskytuje se oředevším po hlásce r zde odpovídá spíše
y y
e Ring, fnsk.
~a~é může být vysloveno jako sourilás~a j a to oředevšírn ve spojení se. Famihe, olie. Výslovnost Je uzavřeněJší riež české o. částečně se blíži u FoiO, bod. Převážně odpovidá českému o. On~e!, hos. Je otevřené a blíži se a Komme. godt. Výslovnost je uzavřenější než u česKého u Bud. due. V některých případech se vyslovuje o:evřeněji a odpovídá spiše českéMu o. Smuk, frugr. VyslovuJe se podobně ,ako '1ěmecké ii. Kylhng, ryge V některých ořípaoech se oodobá spíše výs,ovností ;1ěmeckého
o. Tynd, 1/ytte.
Výslovnost odoovídá českému e. Mcer. lcese. Před soL.h 'áskou r se vyslovuJe Jako ,eště tro::hu otevřenější e. Stcerk, fcerdig.
1.2 Výslovnost samohlásek Dánská výslovnost je velmi složitá, a to především proto, že dánština používá mnohem více samohlásek než čeština a jejich výslovnost je závislá na okolních hláskách. Zároveň je obtížné stanovit jasná pravidla, protože právě u výslovnosti samohlásek se setkáváme s řadou výjimek. V následujícím přehledu tak uvádíme pouze nejdůležitější pravidla, z nichž lze při výslovnosti vycházet. zápis
výslovnost
komentář
a
:a.a:]
Výs1ovnost odpov·dá českému a, typicky se s ní můžeme setkat před '1ebo po rilásce r a před hláska'Tli m , p, b, f, k, g.
a
[o,o:]
a
[ie,ie:]
Spíše české otevřené e, Které se částečně blíží a. Objevuje se před hláskarr i, které nejsou zrn 'něny výše. Dansk, gcde. V této pozic: odoovídá českému otevřenému e. Selskab,
e
[e.e:]
e
[E,E:]
e
[ie,ie:
a příklady
0
'.0,0:]
0
[11]
á á
[:i,:i:]
[11]
Výslovnos: odpovídá riěrneckéMu o.B0m, 0re. Ve spojen· sj nebo g se vyslovuJe Jako o blížící se k a foj, 109. Zoravid a se vyslovuje otevřeněji, jako české o. Po, lose. Ve výslovností se také může blížit a Hónd, so.
Vzhledem k délce samohlásek platí následující pravidla: Samohláska je dlouhá, následuje-li jedna souhláska. !li bluse Naopak samohláska je krátká, následují-li dvě a více souhlásek. !li blusse
Tak, far.
duplikat.
Vyslovuje se uzav 1eněji než jeho česká obdoba, blíží se tedy sp'še hlásce i Smea. b!ev. V některých pozicích se vyslovuje otevřeněji. tedy b íže česKému e. Hver, se/v. V této pozici odpovídá českému otevřenérru e. často se s nim setkáme ve spoJerí s hlás~ou r. Jern, gerne
1.3 Výslovnost souhlásek V přehledu uvádíme zvláštnosti výslovnosti některých dánských souhlásek a hláskových skupin: zápis C
výslovnost [s
komentář
a příklady
Vyslovuje se Ja~o české s před většinou sa'Tlohlásek. Ceder,
cirron. cykle. [k'
Před
samohláskam a. o a u se vyslovuje jako k Café, collie,
cup1do.
ch, sj
[i;]
Vyslovují se JaKo r1ěkčí české š. Chokolade.
d
[dl
d
[čl]
d
'-]
p, t, k
[ph,th,kh]
p, t, k
[b,d,g]
g
[g]
g g
[ul
g hj hv
[I)]
Ul
[v] [r]
(el
v
(-] [v'
v
[u]
v z
[-J (s]
1.4
"la začátku sova nebo siabiky se vyslovuje JaKo české neznělé d. Stejné taK v kombinac st Oansk, stcerk. Tai<zvané mékké d, které se nejvíce blíží českému I. Setkáme se s ním především na Konci slova a ve skupině dd. Ud, hedde Ve skupinách nd, Id, rd, ds, dt se často nevyslovuje. Vand, s~yld, bard, palads, lidt. l\a začátku slova se vyslovuji s přídechem, znějí Jako ph, th, kh. Pige, ro, komme Uprostřed a na ko1ci slova se vyslovuJí nez př'dechu. často jako české hlásky b, d, 9 . Stoppe. nitten, snakke. Výslovnost odpovídá českému neznělému 9, vyskytuje se předevš:m na začátku slova nebo slabiky, ve spojení 99 a před t Give, bygge, lagt. Může se vys ovit také jako české j. atom mo j iné v komb nacích lg, 09, eg a před něKterým souhláskaMi. '(celge, sm09. regne, p,ge. Po samohlásKách jako o, á, a se často vyslovuje jako české u SteJně tak po souhlásce r. Bog. tóg, droge, b;erg Ve spojen· ng se vyslovuje nosové n Seng. Ve spojeni hj se h nevyslovuJe. Hjem Stejně tak se ve spoJeni hv vysloví pouze české v Hvem. "la začátku sova a slabiky se vyslovuje jako čípKové r, tedy '1loubéj1 rež české r. Rejse. Uprost řed a na konci slova Je oslabenějš' a méně zře:el né. Kir~e V nepřízvučné pozici na konci slova (často ve spojení s e) se vyslovuJe jako e blížící se a. Computer. Po samohláskách a a á se nevyslovuje. Arbe;de, ór. Výslovnost odpovídá českému v, vyskytuje se na začá t ku slova a před něKterým samonláskami. Ven, kvart V 'lěktwých o'ípadech se :aKé mjže vyslov t Jako české u. Love, sknve. '\levyslovuje se ve spoJen· Iv Se/v, halv. Výslovnost z odpovídá českému s. Zoologisk
Přízvuk a ráz
Přízvuk je u většiny dánských slov domácího původu na první slabice.
~ \0be Naopak většina slov cizího původu přízvuk na první slabice nemá. ~ to'mat Předpony be-, ge-, er-, for- jsou nepřízvučné. ~
be'ta/e, ge'vait, er'statte, for'drage
Přípony -inde, -eri, -tik, -i, -isme, -ist, -at jsou vždy přízvučné.
~ ~rar"' ma'ri k, bygge'ri, 1dea'lisme, 1dea'list, kandi'dat
Dánskou specialitou je tzv. ráz (st0d). Jde o semknutí hlasivek a přerušení výdechového proudu. Zkuste vyslovit vokno a v okně. Ráz jste vyslovili v druhém případě po předložce. Pro uskutečnění rázu musí být hláska znělá a slabika přízvučná . Ráz se často vyskytuje u jednoslabičných slov a v přepisu výslovnosti ve slovníku bývá vyznačen symbolem [I]. ~ huls, hunld, selskalb
2 Podstatná jména Podstat ná jména (substantiver, navneord) můžeme v dánštině rozdělit na obecná (en mand, et hus) a vlastní (Jens, Danmark). Obecná podstatná jména se píší s malým počátečním písmenem, vlastní jména s velkým. Až do roku 1948 se však podobně jako v němčině používalo velké počáte č ní písmeno u všech podstatných jmen. u dánských substantiv se určuje rod, čísl o a pád. Tvar podstatného jména je dále dán kategorií určitost i, substantivu v neurčitém tvaru předchází neurčitý č len en a et, zatímco u rčitý tvar podstatného jména se tvoří příponou -(e)n a -(e)t nebo předsazeným určitým č l enem den a det.
2.1 Rod Dánština rozlišuje dva rody podstatných jmen: rod společný (utrum), který v sobě spojuje rod mužský a ženský a používá se pro většinu podstatných jmen, např. en mand, en kvinde, a rod střední (neutrum), např. et hus, et dyr. Gramatické rody utrum a neutrum ne vždy odpovídají přirozenému rodu podstatného jména, který je patrný ze samotného významu slova: například podstatné jméno člověk se v dánštině gramaticky pojí s rodem středním et menneske, zatímco auto je rodu společného en bil. Většina dánských substantiv má pouze jeden rod, existuje ale i řada podstatných jmen, která disponují oběma rody, aniž by přitom docházelo ke změně významu (en/et cirkus). V některých případech může rozdílný rod znamenat i j iný význam podstatného jména, například: en ar enjalou5,
ar žárlivost
etar et;a!ou5i
j zva ža,uzie
Existuje jen několik málo pomůcek na rozlišeni rodu u dánských podstatných jmen:
d
.dl
d
(čl]
d
[-'
p, t, k
[ph,th,kh]
p, t, k
'b,d g,
g
[g
g
Ul
g
LU]
g hj hv
Ul
r
[I)] [v] [r
v
[-j (v]
v
u]
v
(-]
z
[s:
1.4
Na začátku s•ova '1ebo slaoiky se vyslovuJe jako české neznělé d . Stejně tak v kombinaci st. Dansk, stacrk ;akzvané měkké d, které se nejvíce blíží českému I Setkáme se s ním předevš:m na konci slova a ve skupině dd Ud, heode. Ve skupinách nd, Id, rd, d s dt se často nevyslovuje. Vand, skyld, bord, palods, ltdt. '\la začátku slova se vyslov Jj · s přídechem, zněj' jako ph, th, kh P,ge. to, komme. Uprostřed a na konc' slova se vys ovují bez přídechu, éasto jako české hlásky b, d, g Sropoe, nitren, snakke. Výslovnost odpovídá česKému nezně ému g , vyskytuje se především na začát~u slova nebo slabiky. ve spojení gg a před t . G1ve, bygge, lagt. Může se vyslov t také jako české j, a to IT'imo jiné v kombinacích lg, c,g, eg a před některými souh áskami. Vac!ge, sm09, regne, pige. Po sar1oh,áskách Jako o, i , a se často vyslovuJe Jako české u SteJně tak po souhlásce r. Bog, tóg, orage, b;erg. Ve spojen: ng se vyslovuje nosové n. Seng. Ve spojení hj se h nevyslovuje. Hjem. Stejně tak se ve spoJeni hv vysloví pouze éeské v Hvem. Na začátku slova a slabiky se vyslovuje jako čípkové r, tedy hlo~ běji než čes,é r Re;se. Uprostřed a na korc slova je oslabenější a r1éně zřetelné. Kirke. V nepřízvučné pozici na konci slova (často ve spojerí s e) se vyslovuje jako e blížíc; se a. Comouter. Po samohláskách a a Ase nevyslovuje. Arbejde, ór. Výslovnost odpovídá českélT'u v, vyskytuje se na začát,u slova a P'ed některýrii sa'Tlohláskam: Ven, kvart. V některých případech se také mGže vyslovit jako české u. Love, skrive Nevyslovuje se ve spojení Iv. Selv, halv. Výslovnost z odpovídá českéIT' u s. Zoo!og,sk.
Přízvuk a ráz
Přízvuk je u většiny dánských slov domácího původu na první slabice. !lil 'k0be
Naopak většina slov cizího původu přízvuk na první slabice nemá. !lil to'mat Předpony be-, ge-, er-, for- jsou nepřízvučné.
!lil be'taie, ge'valr, ersracte, for'clrage Přípony -inde, -eri, -tik , -i, -isme, -ist, -at jsou vždy přízvučné.
!lil gramma'tik, bygge'ri. ioea'/!sme, idea'!,st, kand!'dot Dánskou specia litou je tzv, ráz (st0d), Jde o semknutí hlasivek a přeru š ení výdechového proudu , Zkuste vyslovit vokno a v okně. Ráz jste vyslovili v druhém případě po předložce. Pro usku tečnění rázu musí být hláska znělá a slabika přízvu čná . Ráz se často vyskytuje u jednos l abičných slov a v přepisu výslovnosti ve slovníku bývá vyznačen symbolem [I]. !lil huls, hunld, selskalb
2 Podstatná jména Podstatná jména (substantiver, navneord) můžeme v dánštině rozd ě lit na obecná (en mand, et hus) a vlastní (Jens, Danmark). Obecná podstatná jména se píší s malým počátečním písmenem, vlastni jména s velkým. Až do roku 1948 se však podobně jako v n ě mčině používalo velké po čáteč ní písmeno u všech podstatných jmen. U dánských substantiv se určuje rod, číslo a pád. Tvar podstatného jména je dá le dán kategorií určitosti , substantivu v neurčitém tvaru předchází neurčitý člen en a et, zatímco určitý tvar podstatného jména se tvoří p ř íponou -(e )n a -(e)t nebo předsazeným určitým členem den a det,
2.1 Rod Dánština rozlišuje dva rody podstatných jmen: rod společ ný (utrum), který v sobě spojuje rod mužský a ženský a používá se pro většinu podstatných jmen, n apř. en mand, en kvinde, a rod st řední (neutrum), např. et hus, et dyr. Gramatické rody utrum a neutrum ne vždy odpovídají přirozen é mu rodu podstatného jména, který je patrný ze samotného významu slova : například podstatné jméno člověk se v dánštině gramaticky pojí s rodem středním et menneske, zatímco auto je rodu společného en bil. Většina dánských substantiv má pouze jeden rod, existuje ale i řada podstatných jmen, která disponují oběma rody, aniž by přitom docházelo ke zm ě n ě významu (en/et cirkus), V některých p ř ípadech m ů že rozdílný rod znamenat i ji ný význam podstatného jména, například: enar en1alousi
a' žárl'vost
etor etjalous,
jizva žaluzie
Existuje jen několik málo pomůcek na rozlišení rodu u dánských podstatných jmen:
Rod společn · (utrum) Přibližně tři čtvrtiny všech podstatných jmen jsou rodu společného. Především se jedná o tyto skupiny substantiv: Většina podstatných jmen označujících živou věc . !li en dreng. en dansker, en hund Většina podstatných jmen končících na -e. !li en pige, en uge. en maskme
Podstatná jména končící na -hed, -dom, -ing, -ning, -inde. !li en dumhed, en sygdom, en veninde Většina
podstatných jmén
končících
na -else.
!li en f0le!se, en opfartelse. en rilladeise
Rod střední (neutrum) Většina
látkových podstatných jmen.
!li er gla;, et vano. et sa/r Většina
podstatných jmen odvozených od sloves.
!li er .~ast, et /0b, et k1g
Podstatná jména končící na -eri, -um. !li er bn;ggeri. et skyden, et museum Z formální stránky není rod podstatných jmen patrný ze základního tvaru su~st~~tiva, ale a.~ 2; ~řidaného čle~u, který se umístí před podstatné jméno (urc1ty clen, neurc1ty clen) nebo za nej (určitý tvar). Gramati~ky se jedná o významnou kategorii, protože ovlivňuje nejen formu ~amot~_eho podstatného jména, ale i přídavného jména, které se k němu pojí Jako pr1vlastek. ženské variant slov
Jednou ze zajímavostí dánštiny je, že netvoří ženské varianty slov u názvů rovolání a národností. V jazyce sice existuje koncovka -inde, která tvoří zensk~u o~dob_u u řady obe~nýc_h podstatných jmen, tyto výrazy jsou však lex1kalizovany (Jsou tedy ustalenym slovem s vlastním významem). !li en ven/en veninde přítel/přítelkyně en rivai/en rivahnOe rival/rva ka en 1~we/en levinde lev/lvice
V současné dánštině se ale u povolání a národnosti tato koncovka již nepoužívá a Jazykově se nerozlišuje mezi mužskou a ženskou variantou. ~ en la>rer uéite l /uč:te l ka en oansker Dán/Dánka en forfatter sp1sova:el/spisovatelka
Pokud chce m luvčí zdůraznit, zda se jedná o ženu či muže, použije přídavná jména mandlig (mužský) a kvindelig (ženský). !li ,n mandiig polit1betjent policista ,n k,indelig la>rer ué,telKa en 71andlig sygeplejerske ošetřovatel
2.2 Člen a určitost Dánské podstatné jméno se může vyskytovat v neurčitém nebo určitém
tvaru.
i~i4'1Hl&Wii
Podstatné jméno v jednotném čísle stojí v neurčitém tvaru, pokud ~u pře_d chází neurčitý člen. Tvar neurčitého členu závis i na rodu_ pod_statneho Jmen a: en se používá pro společný rod, např. en b/omst, et pro stredni rod, napr. et tra?. Podstat nému jménu v množném čisle nepředchází v neurčitém tvaru člen, ale může se pojit s neurčitými zájmeny jako například nogle (nogle kopper).
Neurčitý tvar podstatného jména se používá: Pokud o něčem hovoříme poprvé. !li Jeg hor set en hund pa gaden. Na ulici Jsem viděl (nějakého) psa. Per hor en bror og en s0ster. Fr oer nogen forretninger, byen 1
Per má bra_tra a s~stru 7 Jsou ve mesté neJake obchody.
Ve významu jeden z - jedná_~e o situaci, k?X ml_u_včí_ odkaz~je k je_dnomu . členu určité skupiny. Neurčity clen se zde bl121 sve 11ne funkci, kdy predstavuJe čísl ovku jedna. "11 ůžu si vzít ješt ě koJSeK ko l áče? (jeden !li Mel jeg tage et stykke koge t111 kousek z celého kolóčei Ve skř'.n chybí nrneK (jeden hrnek z řady Oer mangler en kop I skaber. Kon }eg roge er a>b/e1
hrnků) Můžu s1
vzít jablko1 (jedno z nromaoy
jablek)
Charakterizující funkce - pokud se podstatné jméno váže k podmětu a charakterizuje ho. !li Girre er en la?rer Mit bam er en engel. Han opf0rer sig som en d,rekt0r.
G1tte je jako učitelka (chovó se tak, poučuje) Mé dítě je and~I. (je hodné) " (nová se Jako red1tel. (ale nen1;
Pokud by však dané podstatné j~~no b~l_o identické s eodmětem a vyjadřovalo povolání, národnost nebo vyznani, pouz1lo by se bez clenu. ~ Gitreer /a>rer. Gitte ,e učite,ka
Rod s
olečn
· (utrum)
Přibližně tři čtvrtiny všech podstatných jmen jsou rodu společného. Především se jedná o tyto skupiny substantiv: Většina podstatných jmen označujících živou věc. lil en dreng, en dansker, en hund Většina podstatných jmen končících na -e.
lil en pige, en uge, en maskine
Pokud chce m l uvčí zdůraznit, zda se jedná o ženu či muže, použije přídavná jména mandlig (mužský) a kvindelig (ženský). lil en .mandlig politiber1ent policista en .~vmdelig lcerer uči telka en .mandlig sygep!ejerske ošetřovatel
2.2 Člen a určitost
Podstatná jména končící na -hed, -dom, -ing, -ning, -inde. lil en dumned, en sygdom, en ·,eninde
Dánské podstatné jméno se tvaru.
Většina podstatných jmén končících na -else.
1;t41ibldi'iii
lil en f0/else, en opfattelse, en ti/lade/se Rod střední (neutrum) Většina látkových podstatných jmen.
lil et glos. et vand, et salt Většina podstatných jmen odvozených od sloves.
lil et kast, et /0b, er kig Podstatná jména končící na -eri, -um. lil er bryggen. ei skyden, et museum
Z formální stránky není rod podstatných jmen patrný ze základního tvaru substantiva, ale až z přidaného členu, který se umístí před podstatné jméno (určitý člen, neurčitý člen) nebo za něj (určitý tvar). Gramaticky se jedná o významnou kategorii, protože ovlivňuje nejen formu samotného podstatného jména, ale i přídavného jména, které se k němu pojí jako p ř ívlastek. ženské varianty slov
Jednou ze zajímavostí dánštiny je, že netvoří ženské varianty slov u názvů povolání a národností. V jazyce sice existuje koncovka -inde, která tvoří ženskou obdobu u řady obecných podstatných jmen, tyto výrazy jsou však lexikalizovány (jsou tedy ustáleným slovem s vlastním významem). lil en ven/en venmde př'te l /př"telKyré en rival/en nvahnde rva,hvalka en ltNe/en l0v1nde lev/lvice V současné dánštině se ale u povolání a národností tato koncovka již nepoužívá a jazykově se nerozlišuje mezi mužskou a ženskou variantou. lil en lcErer Jčitel/učitelka en dansker Dán/Dánka en forfatter spisovatel/spisovateika
může
vyskytovat v
neurč itém
nebo
určité m
Podstatné jméno v jednotném čísle stojí v neurčitém tvaru, pokud '.11u pře_d chází neurčitý člen . Tvar neurčitého členu závisí na rodu podstatneho Jmena: en se používá pro společný rod, např. en blomst, et pro střední rod, např. et tref. Podstatnému jménu v množném čísle nepředchází v neurčitém tvaru člen, ale může se poj it s neurčitými zájmeny jako například nogle (nog/e kopper). Neurčitý tvar podstatného jména se používá: Pokud o něčem hovoříme poprvé. lil Jeg hor seten hund pó gaden Per hor en bror og en mster. Erder nogen forretn,nger, byen7
Na ulici jsem v'dél (něja,ého) psa. Per má bratra a sestru. Jsou ve městě nějaké obcr cdy 7
Ve významu jeden z - jedná se o situaci, kdy mluvčí odkazuje k jednomu člen u určité skupiny. Neurčitý člen se zde blíží své jiné funkci, kdy představuje číslovk u jedna. Můžu s1vz·t ješté kousek ~oláče7 (jeden lil Mó }eg rage et srykke kage ti!? kousek z celého koláče) Der mang!er en kop, skober. Ve skř'n chyb i hrnek (jeden hrnek z tady
Kan jeg tage er <Eb!e 7
hrnků) 11,'ůžu si
vzít jabl,o 7 (jedno z hromady
jablek)
Charakterizující funkce - pokud se podstatné jméno váže k podmětu a charakterizuje ho. lil G1tte er en !cerer. Gitte je jako učitelka . (chová se tak, poučujei Mit bam er en engel. Mé d'.tě Je anděl. [Je hOOnéJ Han opf0rer sig som en d1rekt0r. Chová se jako ředitel. (ale nen() Pokud by však dané podstatné jméno bylo identické s podmětem a vyjadřovalo povolání, národnost nebo vyznání, použilo by se bez členu . lil Gitte er lcErer. Gitte je učitelka.
ui
---.1-°' oo===== z
oo=
<D
o=---J ---.1=°' v,=CX>
-=o o -· 00
___ = - - , o, J
N=O - . , J ~ ~ a,
-o
"'
~iiiiiiiiiiiiiii "".J =
<D
.!.