0276624 by Knižní klub

Miloš Anděra

slovart

Původní

vydání Encyklopedie naší

přírody

Odborná revize prom. biol. Helena Kholová, CSc.

Jiří

Ilustrace Hajný, Jan Hošek, Pavel Procházka (dioramata), Jan Sovák

Fotografie Miloš Anděra (257), Kateřina Anděrová (1), Marek Audy (1), Jaroslav Bárta (1), Petr Burger (3), Jaroslav Červený (1), Jan Gloser (1), Josef Hlásek (5), Jan Holec (1), Petr Macháček (6), Zdeněk Martinovský (3), Přemysl Pavlík (7), Jan Petrů (1), Vlastík Rybka (28), Zdeněk Soldán (1), Aleš Soukup (2), Danuše Turoňová (10), Jan Vaněk (5); archiv Husitského muzea - pracoviště Soběslav (1), archiv zoologického oddělení Národního muzea - Praha (2), Knihovna Akademie věd ČR (106), Správa Koněpruských jeskyní (1). Grafická úprava Šimon Blabla Odpovědná

redaktorka Jana Steinerová

Korektorka Radka Svobodová Zlom a reprodukce Atelier Degas Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Všechna práva vyhrazena. Vydavatel vynaložil všechno úsilí, aby zjistil majitele autorských práv. Omlouvá se za případné neúmyslné vynechání jmen. Jména uveřejní v následujícím vydání této publikace. www.slovart.cz 10 9 8 7 6 5 ISBN 978-80-7529-346-6

OBSAH NAŠE PŘÍRODA - KŘIŽOVATKA UPROSTŘED EVROPY

20 SKÁLY A SUTĚ

126

21 JESKYNĚ A PROPASTI

130

LUŽNÍ LESY

22 ZAHRADY A SADY

136

TEPLOMILNÉ LESY

23 VESNICE A MĚSTA

140

BUČINY A JEDLOBUČINY

24 PARKY A OBORY

146

BOROVÉ LESY

25 PRŮMYSLOVÁ A DEVASTOVANÁ

HORSKÉ SMRČINY

KULTURNÍ LESY

26 OBNOVENÁ KRAJINA

156

NAD HORNÍ HRANICÍ LESA

JAK SE MĚNÍ PŘÍRODA

160

PASEKY

JAK SE CHRÁNÍ PŘÍRODA

166

STEPI A LESOSTEPI

NÁRODNÍ PARKY ČR

166

10 LOUKY A PASTVINY

NAUCNA STEZKA

168

11 MEZE, ÚHORY A VĚTROLAMY

CHRMĚNÉ KRAJINN É OBLASTI CR

168

12 POLE

ZVI.ÁŠTĚ CHRÁNĚKÉ DRUHY ROSTLIN V Č R

172

13 MOKŘADY A TŮNĚ

ZVLAšTĚ CHRÁNĚNÉ DRUHY ŽIVOČICHŮ V CR

175

14 ŘEKY

POUŽITA A DOPOIWČENÁ LITERATURA

177

15 POTOKY A POTOČNÍ LUHY

100

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

178

16 RYBNÍKY

106

17 JEZERA A PŘEHRADY

112

REJSTŘÍK ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ

180

18 RAŠELINIŠTĚ

116

MÍSTOPISNÝ REJSTŘÍK

182

19 PÍSČINY A VÁTÉ PÍSKY

122

VĚCNÝ REJSTŘÍK

183

KRAJINA

152

REJSTŘÍKY

180

POZNÁMKA

Seznamy

druhů

rostlin a živočichů u kreslených dioramat na

která znamenají

umístění druhů

na dioramatu, a čísla ve

druhu Jméno druhu rostliny nebo je Přehledy

lokalit s mapou či

(čísla

čtverci,

jednotlivých kapitol mají

čísla

v kroužku,

která odkazují na jiná stanoviště s výskytem

odpovídají kapitolám v této encyklopedii).

živočicha

znázorněný

umístěné

začátku

napsané v kapitolách celé velkými písmeny znamená, že druh na dioramatu na počátku dané kapitoly.

v jednotlivých kapitolách v dolním zeleném pruhu obsahují

jinak zajímavá maloplošná chráněná území v České republice.

nejvýznamnější

;'/AŠE PŘÍRODA - KŘIŽOVATKA UPROSTŘED EVROPY

NAŠE PŘÍRODA -

Geologická mapa České republiky

i=]

KŘIŽOVATKA UPROSTŘED EVROPY

Mladší třetihory

11111111

c:::=J Starší třetihory

c=J Mladší starohory

11111111 Třetihorní o čtvrtohorní

~ Moldonubikum, oblasr, kde se

vulkanické horniny

nacházejí nejstarší horniny u nás

c=J Druhohory

Horniny magmatického původu:

~ Mladší prvohory

Naše příroda je bohatá a rozmanitá. I když z ní člověk ukrajuje ke své potřebě stále víc a víc, zbývá ještě dost míst, kde můžete zapomenout na dnešní uspěchaný svět. V pestré mozaice našich přírodních krás najdete zbytky pralesů i stepí, chladná údolí i sluncem prohřáté stráně, pestrobarevné louky i pochmurná rašeliniště, hory a ploché nížiny, bystřiny, majestátní vele- ' ~'I toky i ponorné řeky, jezera a rybníky, rozsáhlé jeskyně a říční kaňony, balvanité sutě i ukázky tundry či opravdových písečných dun. Ačkoli se rozlohou řadíme k menším zemím, s výjimkou moře a velehor u nás z přírody mírného pásma Evropy nechybí nic podstatného. K velké mnohotvárnosti naší přírody významně přispívá poloha v srdci evropské pevniny - ta ovlivnila jak geologický vývoj území v dávné minulosti, tak současnou podobu květeny a zvířeny. Jsme doslova evropskou křižovatkou, na níž se setkává chladné severské podnebí s vlivy teplého Stře dozemí, kde vzduch prosycený vlhkostí ze západu naráží na suché větry z vnitrozemí Eurasie a kde se západoevropské rostliny a zvířata setkávají se stepními druhy z východu, stejně jako seveřané se zástupci flóry a fauny z jihu. Paradoxně se na větší rozmanitosti naší přírody posléze podepsal člověk, neboť svou činností narušil původní - jednolitější - uspořádání přírodních poměrů. Ale začněme raději od začátku.

Starší prvohory

11111111

Žuly o jim příbuzné horniny nepřem ěněné

11111111

Žuly o jim příbuzné horniny přeměněné

[S;2J

Zlomy

E2:J Příkrovová nasunutí

Základ Českého masivu, který zabírá I. celé severozápad-ní Moravu a Slezsko, tvoří - ,/ převážně kyselé horniny starohorního a prvohorního stáří (žula, rula, svor, fylit, granulit, amfibolit apod.), souborně označo vané jako moldanubikum. Vznikly z hlubinných vyvřelin či ,

~~\ \ ·

Čechy,

přeměnou (metamorfózou) mořských břidlic působením

vysokých teplot a tlaků. Pevninou se Český masiv natrvalo stal během mohutného vrásnění na konci devonu a karbonu v prvohorách, a to jako východní součást hercynského pohoří (tzv. variská větev). Dlouhá geologická historie čes kého masivu se podepsala na jeho dnešní podobě - převa žují rozlehlé vrchoviny či pahorkatiny a široká říční údolí s malým spádem. Vyšší pohoří, soustředěná pouze po obvodu, se vyznačují zaoblenými vrcholy a hřebeny. Naproti tomu pro pestřejší reliéf mladších Západních Karpat, k nimž náležejí zbylé oblasti Moravy, jsou typická hluboká koryta řek, příkré svahy se značný mi výškovými rozdíly a strmé skalnaté vrcholy hor. Západní Karpaty jako jeden z produktů alpínského vrásnění totiž vznikly víc než o 100 milionů let později na přelomu starších a mladších třeti hor, a jejich snižování a obnažování (denudace) tudíž ještě nedosáhlo takového stupně jako u Českého masivu. Vnější oblouk Západních Karpat představuje geologicky nejpestřejší oblast na našem území. Jeho jádro tvoří flyše mocná souvrství mořských usazenin, v nichž se mnohonásobně střídají vrstvy úlomkových hornin, zejména břidlic, pískovců, jílovců či slepenců - a nesouvislý řetězec hradlových vápenců.

Přírodu kdekoli na světě tvoří dvě hlavní složky - neživá (abiotická) a živá (biotická). Neživá příroda se vyvíjela dávno před vznikem živých organismů a tvoří ji horniny (geosféra ), půda (pedosféra) , voda (hydrosféra) a ovzduší (atmosféra) . Jedinečnost každému území vtiskuje především geologický podklad a s ním související chemické a fyzikální vlastnosti hornin či půd i členitost reliéfu krajiny. Geologicky se naše území rozděluje na dva celky - Český masiv a Západní Karpaty odlišné jak dobou vzniku, tedy stářím, tak součas nou podobou.

Metamorfované horniny jsou kronikou geologické minulosti Země .

NAŠE PŘÍRODA- KŘIŽOVATKA UPROSTŘED E\1WPY

Spojovacím článkem mezi neživou a živou přírodou jsou Jejich vznik totiž ovlivňuje jak geologický podklad, reliéf a podnebí, tak i rostliny a zvířena . Nejvíc rozšířené jsou u nás různé typy hnědozemí, jedině ve vyšších polohách nebo na chudých propustných substrátech je nahrazují podzolové půdy a v nížinách velice úrodné černozemě. V menších ostrůvcích se vyskytují i další půdní typy, např. rendziny (dříve nazývané vápenatky) , lužní půdy (gleje a pseudogleje), půdy horských poloh či rašeliny.

Vegetační

pásy

Evropy

půdy.

•

Mapa půdních typů České republiky

Vydáte-li se na cestu Evropou od severu k jihu či naopak, uvidíte, jak s měnícím se podnebím - směrem k severu \~· ,_.,·' klesá teplota a ubývá srážek - získává jinou tvář i příroda. -·\ __,.s,~,., Přírodovědci tuto zákonitost vyjadřují vegetačními .,-.,\ pásy, kterých v evropských podmínkách rozlišují pět '·> - pás tundry, tajgy (severských jehličnatých lesů) , -, 1 ~-) opadavých listnatých a smíšených lesů, stepí ,-,/ a středozemních stálezelených lesů. Kdyby do příi rodních poměrů Evropy nezasáhl člověk, zůstal by náš ~ ~---· kontinent z velké části pokrytý opadavými listnatými ,·--..J.- ., a smíšenými lesy. Tyto lesy byly rozšířeny na územích s dostatečným množstvím srážek (750- 1500 mm za rok) ,~-~-,.__ _____Jj 1

1111

Černozemě

<. "

C=:J Hnědozemě

~ Lužnípůdy

CJ Podzolově půdy

c=I Horské půdy 1111 Rašeliny

1111 Rendziny

většinu

s-\~-.:-,_f~--.. , '

CJ Mírně teplá oblost

Klimat~cké oblasti Ceské republiky '

.!..

""-, . . . ,

1111 Chladná oblo st

·.....

naše-

ho území

Z hlediska klimatu lze Českou republiku rozdělit na tři hlavní oblasti - teplou, mírně teplou a chladnou. Převážná část území spadá do oblasti mírně teplé s průměrnou roční teplotou vzduchu 6-7 °Ca srážkami 600- 800 mm. Chladná oblast zahrnuje hlavně vyšší polohy hor s průměrnou roční teplotou 3- 5,5 °Ca srážkami 900- 1200 mm a teplá oblast zaujímá území s nejnižší nadmořskou výškou, kde se průměrná roční teplota pohybuje mezi 8-9 °C a srážky obvykle nepřesáhnou hranici 600 mm. __,,...,--,

Opodové listnoté a smíšené lesy původ ně pokrývaly

{přirozené bučiny

v NPR

Bře

hyně-Peco

poloDoksy u Máchovo iezero}.

a s mírnými teplotami (průměrná roční teplota vzduchu 8-12 °C) od britských ostrovů až po jižní cíp Uralu. Rostly na hnědozemích s mocnou vrstvou humusu a bohatým obsahem živin, což mělo příznivý vliv na bujný růst jejich keřového i bylinného patra a následně i na rozvoj zvířeny. Opadavé listnaté a smíšené lesy původně ovládly také vět-šinu našeho území, a to se dvěma výjimkami - kromě nej\ __,.s~,,,_-~---~ vyšších poloh hor jde o jihovýchodní cíp Moravy, kam \ zasahuje výběžek pásu evropských stepí. Stepní ..,\ enkláva pokrývá území do nadmořské výšky 200- 300 m a zahrnuje nejteplejší oblasti našeho ~ státu. Přestože zaujímá nanejvýš 5 % rozlohy území, ""~ její význam je značný - je jakousi vstupní bránou, kterou I ' zástupci teplomilné flóry a fauny pronikali odlesněnými místy hluboko do zóny lesů. Pro úplnost dodejme, že druhou cestu z ukrajinských stepí do nitra kontinentu si stepní prvky našly nížinami dnešního Polska a Německa, a k nám se tudíž dostávaly i ze severu. 9

~AŠE PŘÍRODA - KŘIŽOVATKA UPROSTŘED EVROPY Většina našich luk ie odkázána na zásahy člověka, bez nich by postupn ě zarostly lesem. Při šetrném obhospodařování si udržuii velkou pestrost rostlin včetně vzácných druhů, iako např. růžově kvetoucich mečiků (Nizký Jeseník) .

podhorský (submontánm1 , horský (montánn[) a klečový (subalpínský). Stupeň vysokohorský (alpínský) se u nás v typické podobě souvisle nevyskytuje, ostrůvkovitě se však alpínská společenstva objevují v klečovém , či dokonce v horském stupni. Nejvyšší stupeň věčného sněhu (niválm1 v našich horách zcela chybí.

Je ovšem mylné se domnívat, že přírodní prostředí naší vlasti původně tvořily jen hluboké lesy a vyprahlé stepi. Ve skutečnosti určuje podobu rostlinstva - a na něm závislé zvířeny - celá škála činitelů počínaje geologickým podkladem a členitostí terénu až po sklon svahů a přítomnost vodních ploch. V důsledku toho vznikala i v původní zalesněné krajině přirozenou cestou místa porostlá pouze keřovou či bylinnou vegetací (tzv. bezlesí). Nebyly to jen skalnaté srázy a vrcholky hor, ale i výslunné stráně, podmáčené terény, paseky či pobřežní ekosystémy vod. Životní podmínky se výrazně mění i podle nadmořské výšky - zatímco nížiny a podhůří kypí životem, drsné prostředí na hřebenech hor vydrží jen otužilci. Vše se odvíjí od teploty vzduchu, která na každých 100 m v ročním průměru klesá víc než o půl °C. Stoupáme-li k vrcholům hor, je to tedy jakási obdoba cesty z vnitrozemí k severnímu pólu. Údajně je každých 70 m nadmořské výšky navíc totéž jako rozdíl jednoho stupně v zeměpisné šířce, tedy něco přes 100 km. Výškové změny rostlinstva kopírující do jisté míry vegetační pásy se vyjadřují vegetačními (výškovými) stupni. V našich podmínkách jich rozlišujeme pět: nížinný (planám[), pahorkatinný (kolinn{), Vegetační stupně

o C

Přirozené horské smrčiny isou středoevropskou obdobou severské tojgy (Plechý - Šumava).

Naše příroda, tak jak ji známe dnes, ovšem nevznikla nahodile, nýbrž je - pokud si odmyslíme vše, co za pár tisíciletí dokázal změnit člověk - výsledkem dlouhého zákonitého vývoje. K pochopení její současné podoby se neobejdeme bez krátkého ohlédnutí do minulosti. Zatímco ale geologové a paleontologové se pohybují až na úrovni starohor a prvohor, tedy v době vzdálené mnoho set milionů let, nás bude zajímat období posledních zhruba dvou milionů let - od přelomu třetihor a čtvrtohor do současnosti. Při

horní hranici /eso prostupují lesní porosty horské louky (Krkonoše).

V třetihorách u nás panovalo velmi teplé klima, kterému odpovídala subtropická až tropická flóra (palmy, akácie, fíkovníky, s kořicovníky, korkovníky, šácholany aj.) a fauna (opice, tapíři, plameňáci aj.). I když se podnebí mírně ochlazovalo už od poloviny třetihor, výrazný klimatický zlom nastal až na jejich konci, kdy velkou část Evropy ovládl chlad. Na severu Evropy, ve Skandinávii, se vytvořil pevninský ledovec, který s pokračujícím ochlazováním podnebí postupoval k jihu. Tím začaly čtvrtohory a celá severní polokoule - včetně Evropy i našeho území - se ocitla na počátku tzv. doby ledové. Nebyla to však epocha stálé zimy, jak si většina lidí myslí. Ve skutečnosti se chladné periody s průměrnou roční teplotou -2 až -4 °C (tj. méně než nyní na vrcholu Sněžky), nízkými srážkami (100-2 00 mm za rok) a krátkým vegetačním obdobím (3-3,5 měsíce) střídaly s obdobími teplejšími

na našem území 1500 m n. m. Klečový

(subolpínský} 1200 m n. m.

Horský (montánní)

800m n. m. Podhorský (submontánní} 600m n. m. Pahorkatinný (kolinni) 300 m n. m.

Nížinný (planární)

KAŠE PŘÍRODA - KŘIŽOVATKA CPROSTŘED EVROPY

či

nánosy sutí, písku a zeminy usazené činností ledovce někde hradící i ledovcová jezera. Když zhruba před 11 000 lety ustoupil ledovec znovu k severu, skončily starší čtvrtohory (pleistocén) a začalo současné období neboli holocén. Ve střední Evropě zavládlo podnebí s menšími či většími výkyvy (zejména v množství srážek) podobné dnešnímu stavu. Zpočátku - v obdobích zvaných preboreál (před 10 500-9500 lety) a boreál (před 9500-8000 lety) - došlo k poměrně náhlému oteplování, které podpořilo rozvoj teplomilnější vegetace, nejprve s převahou borových lesů a později smíšených doubrav. Na mnoha místech je doprovázely ostrůvky stepí a lesostepí, zvláště na jižních úbočích pahorkatin a vrchovin, v chladných polohách hor naopak rostly smrčiny. Na konci boreálu bylo u nás podnebí už velmi teplé s průměrnou roční teplotou asi 13 °C (tedy o 4-5 °C vyšší, než je v současnosti na jižní Moravě) , avšak ještě suché (300-500 mm srážek za rok). Příchod dešťů na počátku atlantiku (před 8000-6000 lety) umožnil další rozšíření smíšených doubrav s lípou, jilmem, javorem, jasanem, lískou a bohatým bylinným patrem. Lesy v tomto období vystoupily o 200-400 m výš, než sahají dnes. Koncem atlantiku začal návrat k suššímu podnebí, který pokračoval přes celý klimaticky nijak nevyhraněný epiatlantik (před 6000 až 3250 lety) a vyvrcholil srážkovým minimem v subboreálu (před 3250-2700 lety). Ve vývoji přírody k žádným závratným změnám nedošlo - pokračoval přirozený rozvoj lesů (zvláště bučin a jedlobučin) a vytvářely se již vegetační stupně dnešního typu.

Naše rašeliniště jsou malou ukázkou severské tundry uprostřed Evro py (Slavkovský les/.

(morény) a

(průměrná

roční teplota 4-13 °C) a vlhčími (800 až 1000 mm srážek za rok), kdy ledovec zase ustupoval. Od konce třetihor se podobná změna podnebí opakovala několikrát, možná i 12-15krát, takže správné je hovořit o dobách ledových (glaciálech) a meziledových (interglaciálech). Často se však uvádí jen pět největších glaciálů nazývaných danub , giinz, mindel, riss a wiirm. Některé balvanité s utě čili ka menná m oře isou ukázkou tzv. periglaciálnich je vů, nebo( vznikala působením chladna v okolí ledovců (ldanid la - Šuma va).

Tak, jak se střídalo podnebí, se i příroda. V nejchladnějších obdobích u nás převládala vegetace tundry doplňovaná kamenitou tundrou na hřebe nech hor a studenou stepí v nížinách. Na našem území se „proháněli" mamuti , pižmoni, sobí, lišky polární, zajíci běláci i otužilí obyvatelé stepí (antilopy sajgy, svišti, pišťuchy aj.). S oteplením je střídala lesní vegetace a zvířena jako daňkové, jeleni či plši. Naše území nebylo ovšem nikdy souvisle pokryté ledem, nanejvýš se tvořily místní ledovce v horách - v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a na Šumavě. Dodnes je zde připo mínají jimi vyhloubená údolí s příkrými svahy (kotle, kary) měnila

Tep lomilná tařice skalní pocház í hlavn ě ze Středomoří a u nás os trů vkovitě přežívá jen na výslunných skalách.

V boreálu a zejména pak v atlantiku „do hry" začal výrazněj i zasahovat člověk, neboť

Severský ledovec

mnoha místech zabíral stále plochy pro své hospodaření. Tím, že na úkor lesů vytvářel pastviny a pole, tedy základy kulturní stepi, způsobil - zprvu v oblastech s příznivým podnebím, hlavně v nížinách a teplých pahorkatinách, později i jinde - zvrat v přirozeném vývoji přírodních poměrů. V opět vlhčím subatlantiku (před 2700-1400 lety) se vliv člověka na vývoj vegetačního krytu dále prohluboval. Nejmladší úsek subatlantiku - zhruba od 7. století - bývá někdy samostatně odlišován jako subrecent. větší

) A lpský ledovec

Severský ledovec v době n ejvětš ího rozšířeni zasahoval až do jižní Anglie, o ko lí Lipska o no severní úpatí Krko noš i Tate r.

NAŠE PŘfRODA - l{ŘIŽOVATK.A UPROSTŘED EVROPY

Vývoi naší přírody během holocénu (upraveno podle J. Kubikové o V. Ložka)

Průměrná roční teploto vzduchu

Průměrné roční množství srážek

o -10

Skleničko průhledná

~ Poleobiologové dnes dokážou popsal vývoi přírody ve vzdálené i blízké minulosti mnohdy s obdivuhodnou přesností. Pro pochopení vývoie přírodních poměrů během čtvrtohor moií vedle studia půdních profilů stěžeini význam výsledky rozborů pylu z rašelinných usazenin (sedimentů) o v ieskyních či skalnich dutinách nahromadě ných schránek fosilních měkkýšů i zubů drobných savců. Kosterní pozůstatky větších obratlovců se nacházeií především iako zbytky lidské kořisti, přípodně v mísrech výronu dusivých plynů (např. z minerálních pramenů). Rozdílné životní podmínky v jednotlivých obdobích se projevuií ;ak v odlišném zastoupení druhů, tok i změnami v jejich relativní početnosti. Základem paleoekologického výzkumu je správné časové zařazení nálezů (stratigrofie) podle posloupnosti vrstev na nalezištích či jinými metodami. Relativně přes né výsledky dává zeiméno rodiouhlíková {radiokarbonová) metoda, založená no době rozpadu izotopu uhlíku (l•C).

11 000 let př. n. I.

Borovice

10 Pleistocén

Změny podnebí samozřejmě ovlivňovaly květenu i zvíře nu. Choulostivější druhy při ochlazení vyhynuly, ustupovaly před ledovci k jihu anebo se udržely na chráněných místech, v jakýchsi útulcích, jimž se odborně říká refugia. Místo nich se ujaly vlády druhy severské tundry a drsných vnitrozemských stepí. Po oteplení nastalo opačné stěhování - chladnomilné druhy se buď vracely na sever, nebo ustupovaly do hor. Takovéto druhy, které jsou v dnešní přírodě živými svědky dob dávno minulých, nazýváme relikty. Čím je krajina členitější, tím nabízí větší různorodost stanovišť a stává se na relikty bohatší. Když srovnáte počet reliktních druhů rostlin z různých nadmořských výšek, zvítězí hory nad nížinami „na celé čáře". Příhodnými místy bývají zvláště slunná zákoutí na skalách a strmých svazích, neboť mají svérázné mikroklima a zároveň byly ve vlhčích obdobích holocénu nepřístupné rozpínavému lesu a jeho flóře.

Závornatko drsná

Lísko

Preboreál

Boreál

Nejpočetnější skupinou reliktů jsou glaciální relikty chladnomilné druhy, které po skončení ledové periody přeží vají v horách či na jiných místech připomínajících severskou tundru, např. na rašeliništích a slatinách. Všechny glaciální relikty ovšem nemusí být severského původu, jsou to někdy i původně středoevropské horské druhy, které se v glaciálech přesunuly do nižších poloh a po oteplení se vracely zpět do hor. Některé příklady glaciálních reliktů jsou dost známé, z rostlin např. ostružiník moruška, bříza trpasličí (zakrslá) či všivec krkonošský, k méně známým patří lepnice alpská, kohátka kalíškatá či zřejmě vymizelý zimozel severní. Z živočichů uveďme alespoň ploštěnku horskou, hrotnatku jezerní, plachetnatku suťovou, vrkoče severního, kulíka hnědého a myšivku horskou, hodně druhů je i mezi hmyzem, ale vět šinou nemají česká jména. Obecně najdeme víc reliktů nejen glaciálních - mezi rostlinami než u pohyblivých

živočichů.

Hořce potří k našim nejkrásnějšim a zároveň i nejvzácnějším rostlinám. Řada z nich jsou vzácné relikty. Hořec

Hořec tečkovaný

jarní

Hořec

rolitový

MŠE PŘÍRODA - KŘIŽOVATKA UPROSTŘED IMWPY

Habr 6

Atlantik

Subbareáf

Epiatfantik

Relikty ovšem nemusí představovat jen památky na stří dání ledových a meziledových dob, zvláště květena nabízí i pestrou škálu postglaciálních reliktů z různých období holocénu od preboreálu (popelivka sibiřská) a boreálu (kavyly, hlaváček jarní, kozinec bezlodyžný, ovsíř stepní, dub pýřitý - šipák aj.) po atlantik (např. blánatec kentský, podezřeň královská, zapalice žluťuchovitá). Musíme si jich vážit o to víc, že se často vyskytují na malém území a v nepatrném množství. V důsledku zeměpisné polohy uprostřed kontinentu a častého střídání klimatu ve čtvrtohorách tak u nás nalezla domov rozmanitá směsice rostlin a živočichů nejrůznějšího původu. Největší podíl připadá na druhy široce rozšířené

v mírném pásmu

Výsledkem dlouhadabéha působení člověka přírodu

je mimo jiné

i zemědělská krajina; ekologové ií říkají kulturní step.

Subot/antik

1000 let n. I.

Subrecent

Slepýš křehký je typickým zástupcem naší původní lesní zvířeny. Přestože patří mezi ještěry, doplácí na svou podobu s hady často životem.

Eurasie (druhy eurosibiřské) či

celé severní polokoule (druhy holarktické), dále zde zastihnete zástupce flóry a fauny pocházející ze severských oblastí (druhy arktické) i z velehor (druhy alpínské či karpatské) , ze stepí východní Evropy a západní Asie (druhy sarmatské), od Atlantského oceánu (druhy atlantské), Středozemního moře (druhy mediteránní), Černého moře (druhy ponticko-panonské) i z Malé Asie a Střední Asie (druhy orientálně-turanské) a samozřejmě nechybějí ani druhy celosvětově rozšířené (kosmopolitml Podíváme-li se např. na naši zvířenu, pak zhruba tři čtvrti ny druhů jsou původu eurosibiřského, zatímco zástupci různé teplomilné fauny tvoří nanejvýš 13 %. Zbytek při padá na druhy severské (arktické), horské (alpínské či karpatské) a kosmopolitní. 13