- - - - - - - - 129
- - - - - - - -
141
- - - - - - - -
147
- - - - - - - - 159
~ilosltlv Pospíšil Příběby sftt))nýcb
oper
Od Mozarta k Janáčkovi
- - - - - - - -
167
Obrazová příloha archiv autora Obálka Michal Houba
- - - - - - - -
177
- - - - - - - -
187
- - - - - - - -
203
Vydalo Nakladatelství Brána, a. s., Nad Vinným potokem 4, 101 00 Praha 10, jako svou 1088. publikaci Odpovědná redaktorka Dana Bryndová Technická redakce Vlasta Machová Zlom Kamila Schullerová Tisk a vazba Pb tisk, Příbram Stran 280 + 24 str. barevná příloha Vydání první Praha 2017
- - - - - - - - 219
- - - - - - - -
227
- - - - - - - -
237
IJ
info@brana-knihy.cz www.hrana-knihy.cz Najdete nás na Facebooku
- - - - - - - - 253
- - - - - - - -
261
Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením
(9bsab
nás přesvědčují jednot-
ky i Jenůfy) a zejména
výrazu odvádí dokonce elnost libreta by překá
I.
ní melodickému, což by
Wolfgang Amadeus Mozart
Von (;irtvanni (1787) - - - - - - - - - - - - - - - - - - 5
ta je proto první česká
dramatu. 10mofonní. Polyfonická a stejně tak i jeho lido-
rému stylu velkou a pře
II. Wolfgang Amadeus Mozart Cosi Jan t11tte (1790) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 13 III. Wolfgang Amadeus Mozart "/(rltt'{f/ndjlétna(l791) - - - - - - - - - - - - - - - - - - 19
:ho osobnost i tvořivost.
IV. Giuseppe Verdi Ni!!JttffO
V.
(1842)- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 31
Giuseppe Verdi
~oletto(l851)- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 41 VI. Giuseppe Verdi
~o 'lrd'Piota (Violetta) (1853-54) - - - - - - - - - - - - - 49 VII. Giuseppe Verdi
cJicilsl{fnefpory(l855)- - - - - - - - - - - - - - - - - - 61 VIII.
Giuseppe Verdi
Von(ados(1867) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 73 IX. Giuseppe Verdi Jlida (1871) -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - 89
X. Amifcare Ponchielli ~a (;ioronda (1876) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 97
XI. Pietra Mascagni cJedldf(f(ďPalír(l890)
XII.
- - - - - - - - - - - - - - - - - 113
Giacomo Puccini
13obéma (1896) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 121
XIII. Giacomo Puccini %sca (1900) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 129 XIV. Giacomo Puccini J'r(adama 'l311tte1fly (1904) - - - - - - - - - - - - - - - 141 XV. Giacomo Puccini 1Ítťfltulot (1926) - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
147
XVI. Umberto Giordano u11ulre11 (bénier(l896) - - - - - - - - - - - - - - - - 159 XVII. Umberto Giordano yedo,n(l898) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 167 XVIII. Francesco Cilea ufdria11a ,,Ceco1/vre11r (1902) - - - - - - - - - - - - - - 177 XIX. lvlodest Petrovič Musorgskij "Boris <;odtmd'/J (1874 /1896/) - - - - - - - - - - - - - 187 XX. Charles Gounod
Přít
C
C
Vy NadVi
Odpo
Tec
y;'t111st a J'J[arJtrJ& (1859) - - - - - - - - - - - - - - - 203
XXI. Georges Bizet Cannen (1875)- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 219
Str
XXII.Jacques Ojfenbach
:J--/'ojfmannovy pd'/Jídl:y (1881 )- - - - - - - - - - - - - - 22 7
XXIII. Richard Wagner ,,Cobeng1i11(l850)- - - - - - - - - - - - - - - - - - - 237 XXIV. Richard Wagner Vrtlfdra (1870)- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 253 XXV. Leoš Janáček Její pastorl:ytía (1904) - - - - - - - - - - - - - - - - - 261
I
Knihy z Nal nel
po C
I. 'Wolfgang ~madeus c5t[ozgrt
Von <;;io')Janni (1787)
\ .Yolfgang Amadeus :V1ozart
·Wo/jgn11g Jlmnrlms 0'J(ozrp1 OBSAH OPERY:
Za noční tmy se Don Giovanni vplíží do komturova domu k jeho dcefi, doně Anně, snoubence dona Ottavia, zatímco jeho sluha Leporello hlídá v zahradě pod okny. Křik a volání o pomoc probudí Annina otce, komtura, který přibíhá, ale je v nastalém souboji Giovannim zabit. Ten i s Leporellem mizí ve tmě. Don Ottavio uklidňuje zděšenou donu Annu a přísahá s ní oběma pomstu. - Don Giovanni se pouští do další akce: chce získat neznámou dámu, o které ale netuší, že je to sama jeho zhrzená milenka dona Elvíra. Když je pak poznán, nastrčí Don Giovanni místo sebe sluhu Leporella a uprchne. Leporello předloží doně Elvíře skandální výčet pánových záletů. Zakrátko se objevuje svatebníprůvod - Masetto si bere něžnou Zerlinku, která se ovšem zalíbí Giovannimu a ten se pokouší ženicha odstranit a zlákat dívčinu k sobě. Ke svatebčanům se připojují dona Anna s Ottaviem a donou Elvírou, kterou však don Giovanni líčí svatebčanům jako pomatenou. Dona Anna však v něm poznává vraha svého otce a sděluje vše Ottaviovi i Elvíře. Mezitím Leporello odvádí hosty do paláce, kam vchází také zmíněná trojice, krytá maskami. Při tanečním veselí zaměstnává Leporello Masetta, aby jeho pán mohl Zerlinu nerušeně svést. Posléze zazní dívčino volání o pomoc, avšak v nastalém zmatku tasí Don Giovanni kord,jímž ohrožuje Leporella tak, jako by se pokoušel Zerlinu svést on. Pak si oba vymění oděv a Leporello se nyní věnuje doně Elvíře, zatímco Giovanni laškuje s komornou. Přepaden svatebčany však Giovanni zbije naivního Masetta a uprchne. K Elvíře se připojují dona Anna s Ottaviem a odhalují Leporella, který je stále v převleku svého pána. Poznání, že Giovanni je komturovým vrahem, všechny spojí. - Zatím Leporello sděluje Giovannimu, ukrytému na hřbitově u komturovy sochy, co se dálo po jeho útěku. Giovanni mu je vše k smíchu, ale náhle do jeho výsměšných slov zazní z náhrobku komturův hlas. Leporello zděšen varuje rouhajícího se pána, ale ten komtura zpupně pozve na večeři. Komtur pozvánípřijímá. Dona Anna odkládá svatbu s donem Ottaviem, až bude její otec pomstěn. Mezitím se dona Elvíra, tušící milencovu zkázu, snaží Giovanniho přimět, aby zanechal svých hanebností - je však odmrštěna.
Náhle se ozvou dunivé krc se i komtur pokoušípřivés1 marné, Giovanniho osud;
D
on Giovanni, jemu:
ník", byl poprvé pn byla opředena řadou legen ší mozartovská literatura. by si činily nárok na určer
do oblasti legend. Ovšem teratury, zachránil před z nělského mnicha Tirsa de zarta a cla Ponteho čerpaj a Lenau a ještě později i ~
postava DonaJuana byla'. turách téměř všech evror pro mnohé světové literát Ze Španělska přechází de
cie, kde je zpracován geni doby Ludvíka XIV., psyc tery jednotlivých osob jsa Tirsy de Molina. Na kor gličtí
a němečtí, až se v 1 nim a řadě menších dran
Goldoniho soupeře, který ta pro nevýznamného itah až 1818). V témže roce, v něm)
také donjuanovský text L zartovu. Pokud se týče o· Bertatiho,je třeba říci, že ním Bertatiho libreta, al<: jednajících postav a prohlc
711
,mturova domu k jeho mco jeho sluha Leporello 'C probudí Annina otce, i Giovannim zabit. Ten iuje zděšenou donu Annu
epouští do další akce: chce to sama jeho zhrzená
réí Don Giovanni místo ~í doně Elvíře skandální
'Don (iio'v111111i Náhle se ozvou dunivé kroky a do sálu vstupuje komturova socha. Marné se i komtur pokoušípřivést Giovanniho na lepší cestu: když i jeho úsilíje marné, Giovanniho osudje zpečetěn. Za dunéní hromu propadá peklu.
on Giovanni, jemuž autoři určili podtitul „Potrestaný prostopášník", byl poprvé proveden 29. října 1787 v Praze a tato premiéra byla opředena řadou legend, které zmiňuje jednak dobová,jednak pozděj ší mozartovská literatura. Účelem této práce nejsou historické sondy, jež by si činily nárok na určení toho, co se skutečně stalo, nebo toho, co patří
D
lebníprůvod - Masetto si vannimu a ten se pokouší itebčanům se připojují však don Giovanni líčí v ném poznává vraha itím Leporello odvádí i, krytá maskami. Při aby jeho pán mohl 1lání o pomoc, avšak
do oblasti legend. Ovšem jisté je, že námět opery, převzatý ze světové literatury, zachránil před zapomenutím donjuanovské divadelní hry španělského mnicha Tirsa de Moliny, podobně jako i hry Molierovy. Z Mozarta a da Ponteho čerpají pak zase Byron, němečtí romantikové, Grabbe a Lenau a ještě později i Shaw ve svém „Člověku a nadčlověku". Ostatně postava Dona Juana byla zpracována již téměř před třemi sty lety v literaturách téměř všech evropských zemí. Zdá se, že Juanova démonie byla pro mnohé světové literáty stejným lákadlem jako démoničnost Faustova. Ze Španělska přechází donjuanovský námět do Itálie a posléze do Francie, kde je zpracován geniálním satirikem l\!Iolierem v duchu racionalismu
tž ohrožuje Leporella tak, yméní odév a Leporello rškuje s komornou.
doby Ludvíka XIV., psychologicky je dramatikem prohlouben a charaktery jednotlivých osob jsou vykresleny daleko ostřeji než v původním díle Tirsy de Molina. Na konci 17. století se pak námětu ujímají autoři an-
iího Masetta a uprchne. ihalují Leporella, který je mi je komturovým Giovannimu, ukrytému útéku. Giovanni mu je azní z náhrobku komtu1ána, ale ten komtura á.
gličtí a němečtí, až se v 18. století dostává tento sujet v Itálii po Goldo-
m, až bude její otec vu zkázu, snaží Gioje však odmrštěna.
nim a řadě menších dramatických autorů do rukou Giuseppa Bertatiho, Goldoniho soupeře, který jej roku 1787 zpracoval v podobě operního libreta pro nevýznamného italského komponistu Giovanniho Gazzanigu (1743 až 1818). V témže roce, v němž Bertati napsal své donjuanovské libreto, vzniká také donjuanovský text Lorenza da Ponte pro stejnojmennou operu Mozartovu. Pokud se týče otázky umělecké závislosti da Ponteho na libretu Bertatiho,je třeba říci, že se da Ponte v podstatě ztotožnil s vnitřním členě ním Bertatiho libreta, ale text pozměnil v jednotlivostech, zmenšil počet jednajících postav a prohloubil jejich charaktery.Jde zvláště o postavu Dony
"Wolfgang Ámorle11s Jl[ozgrt
Anny, již posunul do popředí celého dramatu. Starší mozartovští badatelé uvádějí, že Mozart sám si přál větší aktivitu této postavy a její zásahy v ději. Da Ponte sice vykreslil její portrét, avšak pravý, jemnější obraz jejího charakteru provedl teprve Mozart svou hudbou, která ji vyzvedá do středu ústředních
postav celého dramatu. Totéž lze říci o postavě clona Ottavia, který je u Bertatiho zcela pasivní, kdežto u da Ponteho je jeho partie vykreslena mnohem bohatěji. Žánrový podtitul díla, určený opeře oběma autory, zní „dramma giocoso" - tedy veselé, žertovné drama. To je první z jinotajů, které je nutno u tohoto díla ozřejmit. Dějová osnova da Ponteho textu ukazuje ve skuteč nosti, že se libretista ještě zcela nevymanil z okruhu konvenčních manýr, typických pro italské operní texty první poloviny 18. století. Celkové pojetí tohoto libreta je sice podáváno v rokokovém duchu, ale nechybí zde ani určité rysy ještě barokního patosu. Rysy hedonismu jako životního stylu se tu slučují s prvky lidskosti i s jakousi romantickou mystikou a to vše dává libretu rys zdánlivě rokokové povahy. Libreto šťastným způsobem akcentuje bakchický i dionýský donjuanovský živel, ale při jeho detailním rozboru docházíme ke zjištění, že se pohybuje mezi realitou a fantaskně démonickou nadskutečností, střídající obrazy drásavé tragiky, pochmurné baladičnosti, ironické sžíravosti a nespoutaného veselí s rozverností a lišáckou prohnaností, lyrickou naivitou i pastorální idylikou venkovských scén. Mozart však hledal v díle hlubší smysl, nikoliv jenom buffoneskní dramma giocoso, nýbrž mnohem více prvky propastných problémů lidského osudu, zápasu dobra se zlem a korespondenci lyrismu s dramatickou démoničností. Proto neustálá oscilace ironického živlu s démonickým tragismem vytváří z této Mozartovy opery mnohem spíše osobitý typ hudební tragikomedie, která nepostrádá téměř shakespearovských rysů a v tom také spočívá monumentální nadčasovost tohoto díla. Nespornou předností da Ponteho libreta je fakt, že při veškeré dějové různorodosti, jež vytváří pestrou směs jednotlivých scén, je jeho náladové jádro ve své tragigrotesknosti důsledné a povahové rysy jednajících postav jsou přesně a ostře vykresleny. Komický živel zde má ironicko-sarkastické ladění a od sarkasmu a ironie není již daleko k dramatickému, tragickému
šklebu. Slohové hodnoty t bil Mozart svojí hudbou. l\
kdy stál na vrcholu své tv1 po Figarově svatbě. Protc Mozartových děl, v němž : kavě a k nadčasovosti vyl úžasné lidské opravdovos1 tragiku. Proto by bylo velk ní drama, nebo dokonce z V tomto díle je ulože
i lidského génia. Bylo by 1 plně už jeho doba. Teprve ková odvážnost, velkolepc tektonická svrchovanost < nenapodobitelná. Každá f
gicky probíhající duchovn Jedním z důkazů je, 'Ž
rámce opery. Beethoven, zkomponoval variace na po něm později i Chopin virtuózní variace pro kla 19. století Franz Liszt vě svých nejefektnějších ko1 mínky na Dona Giovann přitahovalo a stalo se ve od E. T. A. Hoffmanna, k vannimu transplantoval v jeho opeře nevyjádřený. Nerad bych opomem: vanni a Praha". V průběh
mil s provozem i kvalitarr zde představení Figaro") akademii, kde řídil premi pianista, který předvedl
111
'Do11 (iiova1111i
;tarší mozartovští badatelé
šklebu. Slohové hodnoty tohoto libreta umělecky zmocnil a zmnohonáso-
postavy a její zásahy v ději.
bil Mozart svojí hudbou. Navíc nezapomeňme, že tato opera vznikla v době,
jemnější
kdy stál na vrcholu své
obraz jejího cha-
cterá ji vyzvedá do
:i o
postavě
středu
clona Ottavia,
Ponteho je jeho partie vy-
po
Figarově svatbě.
tvůrčí
invence - v
době
dalšího
tvůrčího
vzestupu
Proto je Don Giovanni také jedním z nejzralejších
Mozartových děl, v němž se nepohybují pouhé jevištní figury, nýbrž pronikavě
a k nadčasovosti vykreslené lidské typy. Mozart zde rozezněl tóny
úžasné lidské opravdovosti, které v jádru dramatu nepostrádají osudovou autory, zní „dramma gio-
tragiku. Proto by bylo velkým omylem označovat toto dílo za pouhé bufóz-
í z jinotajů, které je nutno
ní drama, nebo dokonce za jakousi odrůdu komické opery.
LO
textu ukazuje ve skuteč
:ruhu
konvenčních
manýr,
V tomto díle je uložena největší koncentrace Mozartova uměleckého i lidského génia. Bylo by nadsazené tvrdit, že tomu všemu mohla
rozumět
'18. století. Celkové pojetí
plně
uchu, ale nechybí zde ani
ková odvážnost, velkolepost hudební invence, technická virtuozita i archi-
mu jako životního stylu se
tektonická svrchovanost díla. Co do objektivity je řeč Mozartovy hudby
ou mystikou a to vše dává
nenapodobitelná. Každá fráze je přímo nabitá energií a zrcadlí i psycholo-
:hický i dionýský donjua-
gicky probíhající duchovně-dialektické dění. Jedním z důkazů je, že melodie tohoto díla jsou schopny života i bez
cházíme ke zjištění, že se
rámce opery. Beethoven, který dvakrát použil Mozartovy operní motivy,
L nadskutečností,
zkomponoval variace na téma duetu „La ci darem la mano",
střídající
už jeho doba. Teprve mnohem později začala být obdivována myšlen-
stejně
jako
, ironické sžíravosti a ne-
po něm později i Chopin, který jako sedmnáctiletý vytvořil na toto téma
naností, lyrickou naivitou
virtuózní variace pro klavír a orchestr B-dur, opus 2. I největší pianista 19. století Franz Liszt věnoval motivům tohoto Mozartova díla jednu ze
iv jenom buffoneskní dra-
svých nejefektnějších koncertních parafrází, příznačně nazvanou „Vzpo-
;tných problémů lidského
mínky na Dona Giovanniho". Romantiky toto operní drama vůbec velmi
srnu s dramatickou démo-
přitahovalo
s démonickým tragismem
od E. TA. Hoffmanna, který svým pojetím lásky Dony Anny k Donu Gio-
1sobitý typ hudební tragi-
vannimu transplantoval do dramatu romantický motiv, Mozartem však
ých rysů a v tom také spo-
v jeho opeře nevyjádřený. Tolik k objasnění jinotajů v podtitulu díla.
a stalo se ve své době velmi podnětným i vylíčení této opery
Nerad bych opomenul několik údajů, týkajících se kapitoly „Don Gio-
~kt, že při veškeré dějové rch scén, je jeho náladové
vanni a Praha". V průběhu svého prvního pobytu v Praze se Mozart sezná-
vé rysy jednajících postav
zde
e má ironicko-sarkastické
akademii, kde řídil premiéru Simfonie in D (K. s. 504) a vystoupil také jako
ramatickému, tragickému
pianista, který
mil s provozem i kvalitami pražské operní scény. Několikrát ji navštívil, řídil představení
Figarovy svatby a 19. ledna 1787 tu předvedl oslňující
ukázku svého
uspořádal
koncertní
improvizačního umění.
Od impresária Bondiniho obdržel objednávku na novou operu, kterou z velké části komponoval sice ve Vídni, ale když přijel 4. října do Prahy, nebyla partitura ještě hotova. Proto nás ovšem zajímá její rozsah k tomuto 4. říjnu. Archivní dokumenty dokládají, že přijel do Prahy se značně nehotovou kompozicí, což byl asi hlavní důvod několikerého odkladu premiéry. Teprve v Praze totiž vznikla řada částí druhého dílu opery- a to více, než dosavadní literatura uvádí. Svědčí o tom i pražský notový papír, na kterém jsou v Mozartově autografní partituře zapsány: jde o Massetovu árii z 1. aktu, dueto ze začátku 2. aktu, obě árie Giovanniho z 2. aktu, celou hřbitovní scénu, celé finále opery, řadu recitativů a samozřejmě i předehru psanou ve francouzské formě (věta pomalá a rychlá). Budiž připomenuto, že před pokladem nadšeného přijetí v Praze byla i dlouholetá tradice zdejší italské opery v Praze, která započala v roce 1724. Pokud jde o vazbu titulu k pražskému publiku, uvádějí historické prameny, že opera o Donu Giovannim se v Praze objevila v roce 1730. Uvedl ji impresário Antonio Denzio jako „nabádavou moralitu" a dochované dokumenty označují za autora většiny hudby k této opeře Antonia Caldaru. Druhý donjuanovský projev uvedlo městské divadlo v Kotcích a Mozartův vrstevník Vincenzo Righini nazval své dílo v roce 1776 „drama tragicomico". Bylo již řečeno, že námětem této opery je zápas nespoutaného člověka a vyšší spravedlnosti, řídící cesty lidstva, která svou božskou mocí vnáší řád do lidského konání, aby nezkřížilo zlovolně a násilnicky i život jiných lidí a aby akceptovalo příkaz vyššího řádu, jež hlásá rovnost lidí a jejich stejné právo na život i na spásu.Je zajímavé, že po Figarově svatbě, v níž bylo veseloherní formou vyjádřeno stejné stanovisko, přináší Don Giovanni zvýšený důraz k proklamaci poznané pravdy o nutnosti omezení zvůle těch, kdo mají moc. Grotesknost a buffonesknost vyjádření byla tehdy jediná forma, kterou se před vypuknutím francouzské revoluce směly tyto myšlenky hlásat světu. Uvědomíme-li si, jak musel da Ponte zasáhnout ve Figarově svatbě
do struktury původní Beaumarchaisovy hry, aby vůbec dosáhl jejího při puštění na jeviště, je jasné, že podobný proces mohl probíhat i při Donu Giovannim. Tedy, ,,dramma giocoso" byl Don Giovanni proto, že autoři z něj nechtěli mít běžnou operu seria a jestliže pominuly později dobové
důvody,
které diktovaly f tím dílo zbaveno v dalšícl díla je z velké míry v tom. neboť v něm nalézáme vžc Proto mu také už ranný rc ,,opera oper".
<Don <;;io'v{lf111i
1rt
1
na novou operu, kterou
důvody,
které diktovaly původní tvářnost této Mozartovy opery, nebylo
yž přijel 4. října do Prahy,
tím dílo zbaveno v dalších dobách svého vzezření a obsahu. Nadčasovost
:ajímá její rozsah k tomuto
díla je z velké míry v tom, že je ho možno interpretovat různými způsoby,
do Prahy se značně neho-
~kerého odkladu premiéry. dílu opery - a to více, než
<ý notový papír, na kterém ~ o Massetovu árii z 1. aktu, z 2. aktu, celou hřbitovní zřejmě i předehru psanou diž připomenuto, že před1oletá tradice zdejší italské l jde o vazbu titulu k praž>era o Donu Giovannim se Antonio Denzio jako „naznačují za autora většiny >njuanovský projev uvedlo : Vincenzo Righini nazval pas nespoutaného
člověka
m božskou mocí vnáší řád
tsilnicky i život jiných lidí
rovnost lidí a jejich stejné rově svatbě, v
níž bylo ve-
náší Don Giovanni zvýše-
:i omezení zvůle těch, kdo í byla tehdy jediná forma, směly tyto myšlenky hlá-
mout ve
Figarově svatbě
'vůbec
dosáhl jejího při r10hl probíhat i při Donu
:;iovanni proto, že autoři
Jominuly později dobové
neboť v něm
nalézáme vždy aktualitu i odstíny, které v něm nalézt chceme.
Proto mu také už ranný romantik E. T. A. Hoffmann přiřknu! čestný titul ,,opera oper ".