Obsah AIRSPEED AS. 5 COURIER/ AS.6 ENVOY
6
GRUMMAN MARTLET/\VILDCAT
13 l
AIRSPEED AS.10 OXFORD
6
HANDLEY PAGE H.P.50 HEYFORD
134
AIRSPEED AS.30 QUEEN WASP
7
HANDLEY PAGE H.P.52 HAMPDEN/H.P.53 HEREFORD
135
AIRSPEED AS.51 / AS.58 HORSA
8
HANDLEY PAGE H.P.54 HARROW
139
HANDL.EY PAGE H.P.57 HALIFAX
140
ARMSTRONG WHITWORTH A.\V.41 ALBEMARLE
9 12
HAWKER FURY/ NIMROD
147
AVRO 621 TUTOR/ 626 PREF.ECT
12
HAWKERHART
147
AVRO 652A ANSON
13
HAWK.ER HENLEY
149
ÁVRO 671 ROTA
16
HAWK.ER HURRICANE
150
ÁVRO 679 MANCHESTER
16
HAWK.ER SEA HURRICANE
159
ÁVRO 683 LANCASTER
18
HAWKER TEMPEST
161
ÁVRO 685 YORK
26
HAWKER TYPHOON
163
BEECH EXPEDITOR
27
lOCKH.EED HUDSON
169
BEECH TRAVELLER
27
lOCKHEED LODESTAR
171
BELL AIRACOBRA
28
LOCKHEED VENTURA
171
BLACKBURN B-6 SHARK
28
MARTIN 162 MARIN.ER
172
BLACKBURN B-24 SKUA
29
MARTIN 167 MARYLAND
173
BLACKBURN B-2; Roc
30
MARTIN 179 MARAUDER
174
BLACKBURN B-26 BOTHA
31
MARTIN 187 BALTIMORE
175
BOEING FORTRESS
31
MILES M.9/M.19/M.24/ M.27 MASTER
176
Bot:LTON PAUL P.75 Ov.ERSTRAND
34
M t LES M.14 MAGISTER
178
Bot:LTON PAUL P.82 DEFIANT
35
MILES M.16 MENTOR
178
BREWSTER BERMUDA
38
M I LES M.25 MARTINET
179
BREWSTER BUFFALO
38
M t LES M.38 MESSENGER
179
BRISTOL TYPE 130 BOMBAY
39
NORTH AMERICAN HARVARD
180
BRISTOL 142, 149 A160 BLENHEIM
40
NORTH AMERICAN MITCHELL
181
BRISTOL TYPE 152 BEAUFORT
48
NORTH AMERICAN MUSTANG
183
ARMSTRONG WHITWORTH A.W.38 WHITLEY
BRISTOL TYPE 156 BEAUFIGHTER
52
NORTHROP N-3PB
187
BRISTOL 163 BuCKINGHAM/166 BuCKMASTER
59
PERCI VAL PROCTOR
187
CONSOLIDATED CATALINA
59
PERCI VAL Q.6 PETREL
188
CONSOLIDATED CORONADO
63
REPUBLIC THUNDERBOLT
188
CONSOLIDATED lIBERATOR
63
SARO A.27 LONDON
191
Ct:RTISS CLEVELAND
67
SARO S.36 lERWICK
191
Ct:RTISS HELLDIVER
67
SHORT S.19 SINGAPORE
192
Ct:RTISS MOHAWK
68
SHORT S.25 SUNDERLAND
192
Ct:RTISS SEAMEW
68
SHORT S.29 STIRLING
199
Ct:RTISS TOMAHAWK/ KITTYHAWK
69
StKORSKY HOVERFLY
204
DE HAVILLAND DH.82 TIGER MOTH
74
STINSON RELIANT
205
DE HAVILLAND DH.89 DOMINIE
76
STINSON SENTINEL
205
DE HAVILLAND DH.93 DON
STINSON VIGILANT
206
DEHAVILLAND DH.95 FLAMINGO
77 77
SuPERMARINE SEA OTT.ER
206
DE HAVILLAND DH.98 MOSQUITO
78
SUPERMARINE SEAFIRE
207
DOUGLAS BOSTON/HAVOC
89
SUPERMARINE SPITFIRE
210
DOUGLAS DAKOTA
92
SUPERMARINE STRANRAER
223
DOUGLAS DAUNTLESS
95
SUPERMARINE \1/ALRUS
224
DOUGLAS SKYMASTER
95
TAYLORCRAFT AEROPLANES (ENGLAND) AUST.ER
225
fAIRCHILD ARG US
96
VICKERS 132/266 VILDEBEEST/VINCENT
226
fAIREY ALBACORE
96
VICKERS 246 WELLESLEY
226
VICKERS 264 VALENTIA
227
fAIREY BATTLE
99 103
VICKERS 271 \1/ELLINGTON
228
fAIREY fIREFLY
107
V t CKERS 284 WARWICK
235
fAIREY fULMAR
110
VouGHT CHESAPEAKE
236
fAIREY GORDON
112
VOUGHT CORSAIR
236
fAIREY SEAFOX
112
VOUGHT KING FISHER
240
fAIREY SEAL
113
VULT.EE VENGEANCE
240
fAIREY SWORDFISH
113
WACO HADRIAN
241
FOKKER T.VIIIW
120
WESTLAND LYSANDER
242
GEliERAL AIRCRAFT HAMILCAR
121
WESTLAND WALLACE
244
GEliERAL AIRCRAFT HOTSPUR
122
WESTLAND WAPITI
245
GLOSTER GLADIATOR
122
WESTLAND WHIRLWIND
245
GLOSTER METEOR
125
GRt:MMAN AVENGER/ TARPON
126
LETADLA ZABAVENÁ PRO VÁLEČNÉ ÚČELY
247
GRUMMAN GoosE
127
GRt:MMAN HELLCAT
128
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A POJMÓ
254
fAIREY BARRACUDA
5
Airspeed AS.S Courier/AS.6 Envoy Tento AS.6 Envoy je jeden ze tři vyzbrojených dodaných SAAF. Výzbroj pozůs távala z jednoho kulometu střilejíciho k.upředu a jednoho v horní kulometné věži. ttyří civilní AS.6, s nimiž létaly South African Airways, byly přizpůsobeny pro vojenské použiti
S
polečnost Airspeed, za lo žená na jaře 1931, postavila řadu neúspěšných prototypů předtím, než zkonstruovala AS.S Courier. Ten byl konstrukčně na-
vržen jako lehký dopravní letoun, a přinesl řadu nových prvků včetně zatahovacího ostruhového kolečka, které bylo v té době zavrhováno jako neúčelné, i když se později ukázalo, že značně zvyšuje výkony. AS.S byl dolnoplošník pohán ě ný buď motorem Armstrong Siddeley Lyru:, nebo Cheetah. Kromě přiblí žení na přistání a přistání samotné byl dobře ovladatelný. V roce 1934 převzalo RAF jeden AS.S a použilo jej jako spojovací letadlo a v roce 1935 vrátilo letadlo firmě Airspeed, aby vestavěla zařízení pro zvýšení vztlaku pro zlepšení ovládání v nízkých rychlostech. Toto letadlo, spolu s devíti letadly s civilní imatrikulací, pokračovalo ve s lužbě u RAF bě hem 2. světové války jako dopravní. V roce 1.933 za čal Airspeed vyvíjet větší dvoumotorový typ na základě Courieru. Letadlo bylo označené jako AS.6 Envoy a stejně jako AS.S m ělo celodřevěnou konstrukci s plátě ným potahem a bylo určeno hlavně pro civilní trh.
S.SB Courier Kategorie: pěti až šestimístný lehký dopravní
Do Envoye mohlo být zamontováno ne méně než sedm růz ných typú motorú od čtyř výrob c ů. Pozd ějš í Series JI a Series III měly vztlakové klapky, které probíhaly u kořenů křídla pod centroplánem. Envoy poprvé vzl étl v červnu 1934 a vstoupil do služeb RAF jako první typ ve stavu King's Flight (Královské
letky) poté, co byl civiln í AS.6 přizpůsob en pro tento úkol. V roce 1938 dos talo RAF sedm Envoyů Mk.111 pro kurýrní účely doma a v Indii. Jed en z nich byl předán FAA a sloužil po celo u vá lku. Jediným dalším vojenským uživatel em bylo South African Air Porce (Jih oafrické letectvo), které jich přev zalo v roce 1936 sedm.
letoun. Pohonná jednotka: j eden pístový hvězd icový motor Armstrong Siddeley Cheetah V o výkonu 227 kW (305 k). Výkony: maximální rychlost 266 km/h nad mořskou hladinou. cestovní rychlost 233 km/h
v 305 m, dostup 5180 m, dolet 1030 km. Hmotnost: prázdná 1056 kg. maximální vzletová 1814 kg. Rozměry: rozpětí 14,33 m, délka 8,69 m,
nosná plocha 23,23 m' .
Envoy Mk.111 Kategorie: sedmimístný lehký dopravní letoun. Pohonná jednotka: dva pístové hvězdicové motory Armstrong Siddeley Cheetah IX o výkonu 261 kW (350 k). Výkony: maximální rych lost 338 km/h v 2225m, dostup 6860m, dolet 1046km. Hmotnost: prázdná 1840kg, maximální vzletová 2858 kg.
G-ABXN, AS.5A Courier, byl zařazen do služby na jaře 1940 a sloužil u No. 3 Ferry Pilot's Pool RAF, při čemž si ponechal své civilní označení. Vyřazen byl v záři 1940
Rozměry : rozpětí 15,95m, délka 10,52m,
výška 2,90m, nosná plocha 31,49 m2 •
Airspeed AS.10 Oxford roce 1936 dostala společ nost Airspeed příležitost předlož it návrh letadla podle specifikace ministerstva letectví T. 23/36, které požadovalo cvičný dvoumotorový letoun. Základem konstrukce Airspeedu byl úspěšný AS.6 Envoy, kterých už bylo 24 u civilních uživatelů a který získal dobrou pověst pro svou spolehlivost, což pravděpodobn ě pomohlo k rozhodnutí, že ministerstvo letectví objednalo prvních 136 AS.IO. Prototyp AS. l O, který dostal jméno Oxford, vzlétl poprvé 19. června 1937 a dodávk'Y začaly v listopadu téhož roku, když čtyři z prvních šesti letadel šla do ústřední letecké školy ( Centra! Flying School) RAF, ostatní dva stroje k 11. škole pro letecký výcvik (Flying Training School No. 11). Oxford byl velmi podobný rozm ěry i koncepcí typu AS.6 Envoy, měl tedy dřevěnou konstrukci, zatažitelné ostruhové kolečko a stejný základní drak. Rozdíly byly v pohonu, uspořádání interiéru a v montáži střelecké věže Armstrong Whirworth s jed ním kulometem pro výcvik palubních s třekí1. Oxford byl s tavěn ve velkých počtech a když začala 2. světová válka, byl rozsáhle používán při leteckém
V
6
Tento Oxford Mk..l L9703 z 3. FTS byl od června 1938 na základně RAF South Cerney. V září 1939 byla jednotka přejmenována na 3. SFTS
výcviku v celém Commonwelthu. Z na čná péče o uspořádání interiéru Airspeedu měla nepochybně vliv na poptávku po tomto letadle. Základní uspořádání bylo pro tři členy osádky, ale kromě sedadel pro pilota-žáka a pilota-instruktora zde byla místa pro výcvik palubního střelce, bombometč íka , operátora kamery, navigátora a radisty. Zdvojené řízení bylo montováno standardně, a tím bylo možno Oxford použít při výcviku na dvoumotorových strojích. Druhý pilot se mohl posunout ze svého místa do ležící Letouny 4 FTS RAF v Habbaniyi, jako tento Oxford Mk.l letky B, byly narychlo po vypuknuti vá lky vybaveny pumovými závěsníky pod křídly
bombometčíka a svrhnou t cv i č nou kou řovo u bombu, která
pozice
byla nesena v pum ovnici v centroplánu. Nebo sedadlo mohlo být posunu to dozadu a mapový stolek, zavěše ný na boku trupu, se sklopil a byl využit pro výcvik navigátora.
Sedadlo proti směru letu za druhým pilotem sloužilo pro radistu. Pokl opy a kryty byly dobře pří stupné, proto mohly stroje sloužit k výcviku mechaníků. Poh onné jednotky byly rozdílné podle verze. Mk.I běžného
Airspeed AS.S Courier/AS.6 Envoy Tento AS.6 Envoyje jeden ze tři vyzbrojených dodaných SAAF. Výzbroj pozůs távala z jednoho kulometu střilejiciho kupfedu a j ednoho v h omí kulometné véži. Ctyři civilní AS. 6, s nimiž létaly South African Airways, byly přizpůsobeny pro voj enské pouliti
S
polečnost Airspeed, založená na jaře 1931, postavil a řadu neúspěšnýc h p rototypi'.1 předtím, než zkonstruovala AS.5 Coucier. Ten byl konstrukčně na-
vržen jako lehký dopravní letoun , a při nesl řad u nových prvků včetně zatahovacího ostruhového kolečka, které bylo v té době zavrhováno jako neúčel né, i když se později ukázalo, že značně zvyšuje výkony. AS.S byl dolnoplošn ík poháněný buď motorem Armstrong Siddeley Lyru:, nebo Cheetah. Kromě p řiblí žení na přistán í a přist án í samotné byl dobře ovladatel ný. V roce I 934 převzalo RAF jeden AS.5 a použilo jej jako spojovací letadlo a v roce 1935 vrátilo letadlo fi rmě Airspeed, aby ves tavěl a zařízení pro zvýšen í vztlaku pro zlepšen í ovládání v nízkých rychlostech. Toto letadlo, spolu s devíti letadly s civilní imatrikulací, pokračoval o ve slu žbě u RAF bě hem 2. světové války jako dopravní. V roce 1933 7,afal Airspeed vyvíjet větší dvoumotorový typ na základě Courieru. Letadlo bylo označe n é jako AS.6 Envoy a stej ně jako AS.S měl o ce l odřevěno u konstru kci s plátěným potahem a bylo u rče n o hlavn ě pro civiln í trh.
S.SB Couri er Kategorie: pět, až šestimístný lehký dopravní
Do Envoye moh lo být zamontováno n e mé n ě než sedm růz ných typů motorů od č tyř výro b ců. Pozdějš í Series II a Series III m ěly vzt la kové klapky, kte ré p robíha ly u ko ře n ú kř ídla po d centrop lánem. Envoy poprvé vzlétl v če r vn u 1934 a vsto upil do služeb RAF jako první typ ve stavu King's Flight (Královské
letky) po té, co byl c iviln í AS.6 při způsoben pro ten to úkol. V roce 1938 dostalo RAF sedm Envoyů Mk.111 pro kurýrní úče l y doma a v Ind ii. Jeden z n ich byl p ře d á n FAA a slou žil po celou válku. Jed iným dalším vojenským uživate lem bylo South African Air Porce (Jihoafrické letectvo), které jich převza l o v roce I 936 sedm.
letoun Pohonná jednotka: Jeden pístový hvězdicový motor Armstrong Slddeley Cheelah V o výkonu 227 kW (305 k). Výkony: maximální rychlost 266 kmih nad moiskou hladinou. cestovní rychlost 233 km/h v 305 m, dostup 5180 m, dolet 1030 km. Hmotn ost: prázdná 1056 kg, maximální vzletová 1814 kg. Rozměry: rozpětí
14,33 m, délka 8.69 m
nosná plocha 23,23 rn'
Envo y M k.111 Kategorie: sedm1místny lehký dopravní letoun Pohon ná jednotka: dva pístové hvězdicové motory Armstrong Siddeley Cheetah IX o výkonu 261 kW (350 k). Výkony: maximální rychlost 338 kmih v 2225m, dostup 6860m, dolet 1046km Hmotnost: prázdná 1840 kg, maximální vzletová 2858 kg
G-ABXN, AS.SA Courier, byl zafazen do služby na jaře 1940 a sl o užil u No. 3 Ferry Pool RAF, při čemž si ponechal své civilní označeni. Vyřazen byl v záři 1940
Pi/oťs
Rozměry : rozpě1í
15,95m, délka 10,52m,
výška 2.90m. nosná plocha 31.49 m'.
Airspeed AS.IO Oxford roce 1936 dostala společ nost Ai rspeed pří l eži t ost před l oži t návrh letadla pod le specifikace ministerstva letectví T. 23/36, které požadovalo cvičný dvoumotorový letou n . Základem konstrukce Airspeedu byl úspěšný AS.6 Envoy, kterých už bylo 24 u civilních u živatel ů a který získal dobrou pověst pro svou spolehl ivost, což pravděpodobn ě pomohlo k rozhodnutí, že m inisterstvo letectví objednalo p rvn ích 136 AS.IO. Prototyp AS. IO, který dostal jméno Oxford, vzlétl poprvé 19. června 1937 a dodávky začaly v listopadu téhož roku, když čtyř i z prvních šesti letadel šla do ú s třed ní letecké školy (Centra/ Flying School) RAF, ostatní dva stroje k 11. škole pro letecký výcvik (Flying Training School No. I I). Oxford byl velm i podobný rozměry i koncepcí typu AS.6 Envoy, měl tedy dřevěnou konstrukci, zatažitelné ostruhové kolečko a stejný základní drak. Rozdíly byly v pohonu, uspořádání interiéru a v montáži střelecké věže Armstrong Wh irworth s jedním kulometem pro výcvik palubních střelců. Oxford byl stavě n ve velkých počtech a když začala 2. světová válka,
V
Lu1 _____ .:;hl ... -.,.. ._ .;: .. ~~ n;:.i
lotprlr.&m
Tento Oxford Ml<./ L9703 z 3. FTS byl od června 1938 n a zá kladně RAF South Cemey. V záři 1939 by/a jednotka přejmenována na 3. SFTS
výcvi ku v celém Comm onwelthu. Značná péče o u spo řád án í interi éru Ai rspeedu m ěla n epoc hyb n ě vliv na poptávku po tom to letadle. Základ ní uspořádání bylo pro tři č l e ny osádky, ale kro m ě sedadel pro pilota-žáka a pilota-instruktora zde byla místa pro výcvik palubn íh o s t řelce, b ombome t číka, operátora kamery, navigátora a radisty. Zdvojené řízen í bylo montováno standa rd ně, a tím bylo možno Oxford použít při výcviku na dvoumotorových stroj ích. Druhý pilot se mohl posunout ze svého místa do ležící Letouny 4 FTS RAF v Habbaniyi, jako tento Oxford Mk.l letky B, byly narychlo po vypuknuti války vybaveny pumovými , 6vóc:nílirv nnrl kříd/v
pozice
bombometčíka
a svrhnout bombu, která byla nesena v pumovnici v centroplánu. Nebo sedadlo mohlo být posunuto dozadu a mapový stolek, zavěšený na boku trupu, se sklopil a byl využit pro výcvik navigátora. cvi č n o u kouřovou
..
Sedadlo proti směru letu za druhým pilotem sloužilo pro radistu. Poklopy a kryty byly dobře pří stupné, proto mohly stroje sloužit k výcviku mechaniků. Pohonné jednotky byly rozdílné pod le verze. Mk.I běžného
Oxford, nazývaný svými osádkami jako „Ox-box", byl prvním školním dvoumotorovým dolnoplošníkem RAF pro pokračovací výcvik. Na počátku války jích bylo ve službě 400, do roku 1945 jich bylo vyrobeno 8586
Jediný Oxford Mk.111 poprvé vz létl v březnu 1940 a byl vybaven motory Armstr ong Sidde/ey Cheetah XV a vrtulemi Roto/ s konstantními otáčkami. Typ nepřišel nikdy do výroby
provedení a stroje pro výcvik bombardování a palubních střelců a Mk.II pro výcvik pilotů, radistů a navigátorů byly poháněny dvěma hvěz dicovými motory Armstrong Siddeley Cheetah X o výkonu 280 kW (375 k) s nestavitelnou vrtulí. Mk.V, vybavený pro stejné úkoly jako MkJI, měl dva hvězdicové motory Pratt & \'\lhitney R-985-AN6 o výkonu 336 kW (450 k) s vrtulemi s konstantními otáčkami. Oxford Mk.III, vyrobený pouze v jednom exempláři, měl dva hvězdicové motory Cheetah XV o výkonu 317 kW (425 k) a stavitelné vrtule Rotol
s konstantními otáčkami. Něheré verze, včetně původního Oxfordu Mk.I, byly vybaveny speciálním podvozkem McLaren, hlavní kola mohla být vychýlena pro zvládnutí určitého úhlu bočního větru při vzletu a přistání. Jak již bylo uvedeno, vypuknutí 2. světové války vyvolalo enormní poptávku po těchto cvičných letadlech nejen pro RAF, ale i u těch národů, které byly sdruženy Commonwelth Air Training Scheme. Stroje šly také k letectvu Svobodných Francouzů a podle obráceného vztahu smlouvy o půjč ce
a pronájmu jich určitý počet používaly i jednotky USAAF v Evropě. Navíc kromě jako cvičných byla jich řada zařazena do služby jako ambulance, pro testování radarů a jako spojovací letadla. Mnoho jich sloužilo u perutí pro spolupráci s protivzdušnou obranou čísel: 285, 286,289,290,567,577,598,631,667 a 691. Jednu cvičnou jednotku měla i FAA, a to 758. peruť pro výcvik létání podle přístrojů, vybavenou Oxfordy od června 1942. Poptávka po Oxfordech převýšila výrobní možnosti Airspeedu, společnost jich postavila celkem 4411 v Portsmouth, Hants a 550 v Christchurch, Hants. Ostatní byly vyrobeny u de Havillandu v Hatfieldu (1515), Percival Aircraft v Lutonu (1360) a Standard Motors v Coventry (750), což dává celkovou výrobu 8586 kusů.
Airspeed postavil svůj poslední exemplář v červenci 1945 a Oxford zůs tal ve službě RAF u 10. Advanced Flying Training School (škola pro pokračovací letecký výcvik) v Pershore do roku 1954. Technická data Oxford Mk.V Kategorie: dvoumistný univerzální
cvičný
letoun. Pohonná jednotka: dva pistové hvězdicové motory Pratt & Whitney R-985-AN6 Wasp Junior o výkonu 336 kW (450 k). Výkony: maximální rychlost 325 km/h
v 1250m, dostup 6400m, dolet 1127km. Hmotnost: prázdná 2572 kg, maximální vzletová 3629 kg. Rozměry: rozpěti
16,26m, délka 10,52m,
výška 3,38 m, nosná plocha 32,33 m'. Výzbroj: (Oxford Mk.11): jeden kulomet ráže
7,7 mm ve věži na hřbetě trupu.
Airspeed AS.30 Queen Wasp roce 1935 byl zařazen do služby de Havilland Queen Bee jako první bezpilotní letadlo RAF. Ale jeho výkony byly roku 1936 považovány vzhledem k současným letadlům ve službě za neodpovídající a ministerstvo letectví vypsalo specifikace Q.32/35 na rychlejšího a lépe ovladatelného nástupce. Airspeed předložil svou konstrukci AS.30 a byly postaveny dva prototypy, jeden stroj s kolovým podvozkem pro RAF a druhý jako
V
verze vybavená plováky pro Royal Navy. Queen Wasp, jak byl tento letoun pojmenován, měl celodřevě nou konstrukci potaženou plátnem a v červnu 1937 poprvé vzlétla jeho pozemní verze. Queen Wasp měl uzavřenou kabinu s jedním sedadlem pro pilota, který mohl letadlo řídit nezávisle na jeho rádiovém systému řízení. I když měl AS.30 š t ěr binové klapky po celém rozpětí na odtokové hraně horního křídla a sloty na spodním křídle, které se sklápěly
součas ně se vztlakovými
klapkami, letové zkoušky ukázaly, že řízení v nízkých rychlostech a způsob ovládání byly špatné. Přes úspěšné zko ušky vzletů námořní verze z katapultu nebyl letoun nikdy dán do výroby. První dvě vyrobená letadla létala v březnu a v květnu 1940, ale z objednávky 65 kusů pro RAF byly dodány pouze tři, než byla objednávka zrušena. Dalších pět kusů, které již společnost Airspeed částečně zkompletovala, zůstalo nedokončených.
Technická data AS.30 Queen Wasp Kategorie: bezpilotni cílový letoun. Pohonná jednotka: jeden hvězdicový
pistový motor Armstrong Siddeley Cheetah IX o výkonu 261 kW (360 k). Výkony: maximálni rychlost (pozemní
verze) 277 km/h v 2440m, cestovni rychlost (pozemní verze) 243 km/h v 350 m, dostup 6100m. Hmotnost: maximálni vzletová hmotnost
(pozemni verze) 1588 kg,
(námořni
verze)
1724kg. Rozměry: rozpětí
9,45 m, délka (pozemni
verze) 7,42m, (námořní verze) 8,86m, výška (pozemní verze) 3,07m, (námořní verze) 3,96m.
Druhý prototyp Queen Wasp opatřený plováky byl během vývoje s úspěchem katapultován z letadlové lodé HMS Pegasus. Na obrázku vzlétá během testů ovládacího systému poblíž Gosportu
7
Airspeed AS.Sl/AS.SS Horsa ěmci záhy začali používat kluzáky nesoucí letecké výsadkáře a přísun, a Britové zjistili, že je to takticky výhodné. Bylo rozhodnuto, že v Británii mají být armádní jednotky podobně vybaveny. V prosinci 1940 dostal Airspeed specifikace ministerstva letectví, které požadovaly kluzák pro vo jáky, který by měl přibližně dvoj násobnou nosnost než Waco CG-4A Hadrian, který byl vyvíjen pro US Army během roku 1941. Ministerstvo letectví přijalo nabídku Airspeedu a objednalo sedm prototypů. Dva z nich byly sestaveny v dílnách Fairey a po dokončení byly podrobeny letovým testům. Zbylých pět bylo zkompletováno v továrně Airspeed v Portsmouthu, a ty využila britská armáda ke zkouškám nakládání a vyklá dání typického vybavení, o kterém se předpokládalo, že ho kluzáky ponesou. Očekávalo se, že konstrukce Airspeedu AS.Sl bude jednoduchá. Proto padla otázka, zda je oprávněný základní požadavek, aby byl kluzák složen z několika dílů, které lze snadno vzájemně složit dohromady, místo aby byl stavěn konvenčním způsobem na výrobním pásu. Kluzák totiž sestával z 30 samostatných dílů vyráběných hlavně u dřevozpracujících subdodavateh°I jako jsou továrny na nábytek. Díly byly pak následovně smontovány a zalétány servisními jednotkami RAF, a tímto způsobem bylo vyrobeno asi 3000 těchto kluzáků. Jen kolem 700 ze všech AS.Sl bylo ale vyrobeno v továrně a sestaveno
N
a zalétáno na jednom místě, a to v původním závodě Airspeedu v Christchurch, Hants. Současně s typem AS.Sl, který dostal jméno Horsa Mk.I, byl vyráběn AS.58 s odklopnou přídí pro přímé nakládání vozidel a kanonů, a ten byl označen jako Horsa Mk.11. Kluzák byl z větší části ze dřeva, nosná část vysoko položeného kří dla byla rozdělena na tři díly, měla křidélka, sklopné klapky na odtokové hraně křídel a pod křídly aerodynam ické brzdy. Trup měl rovněž tři část i a byl určen pro dva piloty a 25 vojáků. Pevný podvozek měl tři kola a měl zařízení pro odhození hlavních kol podvozku při přistání na velmi nerovném terénu, pro které postačilo přední kolo pod přídí a výsuvná přistá vací lišta pod středem trupu. První prototyp, tažený jedním bombardérem Armstrong Whitworth Whitley, vzlétl z letiště Great West Aerodrome továrny Fairey 12. září 1941, a brzy po tomto datu začaly Harsy přichá zet k RAF. Při bojových akcích byly ve vleku za letadly Transport Command RAF. Horsy byly používány pro dopravu mužů a vybavení výsadkových brigád 1. a 6. výsadkové divize, pilotované většinou muži z pluku pilotů britských armádních kluzáků, ale pokud to bylo nutné, také piloty RAF. První významné operační nasazení Hors se uskutečnilo 10. čer vence 1943, kdy 27 z 30 letadel tažených z Británie dolétlo do severní Afriky, a bylo nasazeno během invaze na Sicílii. Horsy následně sehrály důležitou roli v červnu 1944
s -,. _ Tyto tři Harsy Mk.l, tažené letadly ze své základny RAF Brize Norton, jsou z jednotky pro výcvik pilotů vlečných letadel těžkých kluzáků, která byla vybavena 30 Horsami. V říjnu 1944 dostala jednotka číslo 21
při invazi do Normandie, kdy je použilo RAF i USAAF, při invazi do jižní Francie v srpnu 1944, u Arnhemu v září 1944 a při pře kročení Rýna v březnu 1945. Není možné přesně určit počet vyrobených kusů Horsy. Čísla u ně kolika zdrojů se celkem shodují, příliš se neliší a jsou pravděpo dobně blízko k pravdivým počtům. Ty vykazuj í 470 Mk.I a 225 Mk.II u Airspeedu, a navíc sedm púvodních prototypů, 300 Mk.J a 65 Mk.II u společnosti Austin Motor a 1461 Mk.I a 1271 Mk.JI u subdodavatelú z dřevozpracujícího prúmyslu, z nichž většinu vyrobila továrna na nábytek Harris Lebuis.
Technická data Horsa Mk.l Kategorie: kluzák pro přepravu osob
a nákladu. Pohonnájednotka:žádná. Výkony: maximální rychlost ve vleku
241 km/h, cestovní rychlost při klouzavém letu 161 km/h. Hmotnost: prázdná 3797 kg. maximální
vzletová (Horsa Mk.I) 7031 kg. (Horsa Mk.1I) 7144kg. Rozměry: rozpětí
26.82 m, délka (Horsa
Mk.l) 20,42m, (Horsa Mk.11) 20.70m, výška (Horsa Mk.l) 5,94m, (Horsa Mk.1I) 6,20m, nosná plocha 102,56 m'.
Dole: Normandská pole byla po spojeneckém leteckém výsadku posetá Horsami. Zadní část trupu byla snadno oddělitelná, aby umožnila rychlý výstup vojáků
Nahoře: Kormidla pozdějších Hors byla zpevněna vzpěrami ve tvaru V. které dovolovaly strmý sestup na malé přistávací plochy, jak to představuje tento obrázek. Přídavnou přistávací kluznou lištu je možno vidět pod trupem
8
Armstrong Whitworth A.\v.38 Whitley
Nahoře: Osádky 4. skupiny Velitelství bombardovacího letectva, létající s Whítley ze základny v Yorkshire, nalétaly v první váleč né zimě mnoho mrazivých misi. Nálety byly omezené, nad celým Německem ale bylo vykonáno mnoho letů, pří kterých se shazovaly letáky
Vlevo. 907kg protipancéřová bomba je připravována pro naloženi do Whitleye Mk. V. Mk. V mohl nést 3115 kg bomb, což bylo mnohem více, než unesly v té dobé ostatnl těžké bombardéry RAF Hampden a Wellington
rmstrong Whitworth A.W.38 Whitley byl navržen podle specifi kací ministerstva letectví B.3/34, 1.'1eré byly vydány v červe n ci 1934. Byl typem této firmy vyrábě ným v největším počtu, celková výroba dosáhla 1814 kusů . Ta také znamenala odklon od dosavadní tradiční fi remní konstrukce z ocelových trubek a W hitley měl trup skořep in ové konstrukce z lehkých slitin. O výrobě bylo rozhodnuto už v době, kdy bylo letadlo ještě ve stadiu ,1,·oje, a v srpnu 1935 přišla objed návka na 80 letadel. S prvním prototypem vzlétl z Whitley Abbey 17. března 1936 Alan Campbell-Orde, dva
A
motory Armstrong Siddeley Tiger X tohoto stroje otáčely úplně novými stavitelným i tříli stým i vrtulemi de Havilland. Druhý prototyp postavený podle specifika ce B.21/35 měl výkonnější motory Tiger XI a 4. února 1937 se s ním poprvé vznesl Charles Turner Hughes. Testy provedl Aircraft & Armament Experimental Establishment v Martlesham Heath na podzim 1936, a první Whitleye Mk.I dodal výrobní závod na p očátku roku 1937, včetně druhého letadla, které bylo přel é t nuto na základnu RAF Dish forth 9. března pro 10. pe ruť. Předtím než byl dán do výroby Whitley Mk.11, byly postaveny 34 Mk. I. Následný Mk.II měl motory Tiger VIII s dvoustupi'lovým kompresorem, které byly poprvé zamontovány do letadel RAF. Původní objednávku na 80 kusú dokončilo 46 Mk.II. Whitleye Mk.I a Mk.IJ měly ručně ovládanou před n í a zadní věž Armstrong Whitworth, každou z nich s kulometem Vickers ráže 7,7 mm, ale přední věž u Whitleye Mk.III byla nah razena motoricky ovládanou věží Nash and Thompson a byla př idá n a zatažitelná věž na spodku tru pu se d věma kulomety Browning ráže 7,7 mm. Whitley Mk.lll měl také upravenou pumovnici pro umí stění větších bomb, bylo jich vyrobeno 80 ku sů . Tento Whítley Mk. V s denní kamufláž/ byl opatřen zařlzenlm pro tažení kluzáků na zadnl části trupu pod zadní střeleckou věží
9
Letadla zabavená p ro
válečné účely
Boeing 247
nakrátko používán u staniční letky v Hucknallu, poté byl předán 27. MU. Pak ho získala Dowty Equipment Ltd. na náhradní díly, aby udržela v letuschopném stavu vlastní C-34 (G-AFBY) .
Comper CLA. 7 Swift
Jediný er:emplář Boeingu 247, který sloužil ve Spojeném království a púvodně patřil National Air Transport, následně United Airlines a lnland Airlines, byl zakoupen Britskou nákupní komisí v roce 1941. Byl opatřen sér iovým číslem DZ203, přežil válku a pokračo val ve službě u RAF až do počátku roku 1946.
Jediný exemplář Boeingu 247, který sloužil ve Spojeném království a původně National Air Transport, následn ě United Airlines a lnland Airlines, byl zakoupen Britskou nákupní komisí v roce 1941. Byl opatřen sériovým číslem DZ203, přežil válku a pokračoval ve službě u RAF až do počátku roku 1946.
Nejméně čtyři CLA.7 Swifty sloužily během války. G-ABPE používal velitel 25. perutě a letadlo mělo černé zbarvení nočních stíhaček s kulatými výsostnými znaky a kódovými písmeny „ZK". Další stroj používala 247. peruť jako staniční „taxík" v letech 1940 až 1941. G-ABUU používala kadetní škola protivzdušné obrany a ATC.
de Havilland DH.60 Moth
patřil
V britském civilním registru bylo po vypuknutí 2. světové války zapsáno mnoho strojů DH.60 Moth, jednoho z nejúspěšnějších meziválečných lehktch letadel. Bylo zabaveno okolo 150 kusů pro RAF nebo Roya! Navy, sloužily v řadě rozličných rolí: jako spojovací letadla, draky pro instruktáž a klamné cíle.
British Aircraft Company Drone de Luxe Drone de Luxe byl odvozen od kluzáku BAC VII a byl poháněn maličkým motorem Carden Ford. Během války létaly dva exempláře. Jeden používala 609. peruť pro spojení, a navíc s brokovnicí s vrtáním hlavně 12 pro lov divokých husí! Druhý stroj, G-AEKM, používala Vývojová a experimentální jednotka výsadkových vojsk v Ringway.
British Klemm/BA Eagle/Eagle 2/Double Eagle V roce 1941 bylo zabaveno pro válečnou službu sedm Eaglů a Eag l ů 2. Dolnoplošník Eagle s krytým prostorem pro pilota a dva cestující měl zatahovací podvozek, což bylo u letadel této kategorie v 30. letech neobvyklé. Byly zabaveny dva Double Eagle: jeden pro spojovací službu (ES949) a jeden pro pozemní instruktáž.
British Klemm/BA Swallow Klemm L-25 se poprvé objevil na britském civilním trhu v roce 1929 a od roku 1933 bylo letadlo licenčně vyráběno v Hanworthu u British Klemm. Pro službu u RAF byly zabaveny čtyři, jeden byl použit pro výcvik a ostatní jako instruktážní draky. Swallow byla modifikovaná verze L-25C. Čtyři byly upraveny na pokusné kluzáky a další byly použity pro výcvik nebo pro pozemní instruktáž.
G-AAAA byl jeden z nejméně 40 DH.60, které byly předány Sound City Films jako klamný cíl. Mnohé j i né používaly rúzné spojovací a servisní jednotky, hlavně v letech 1940 až 1942
de Havilland DH.SOA Puss Moth/DH.85 Leopard Moth Pro RAF a Roya! Navy bylo zabaveno přes 50 Puss Mothů. S prostorem pro tříčlennou osádku byly používány pro širokou řadu úkolů, jako staniční „ko ně pro všechno", spojovací u ATA a TFPP a u různých jednotek údržby a technických škol. Všech 45 zabavených Leopard Mothů bylo používáno pro spolupráci s armádou a pro spojovací účely. Většina byla přidělena především jednotkám pro spolupráci s protivzdušnou obranou. Rada z nich přežila válku a vrátila se do civilního provozu.
G-ACL L (AW165) byl zabaven v červenci 1940 a jeho válečná kariéra byla rúznorodá. Sloužil u letky v Ringway, u 6. a 7. AACU a AFEE, než byl stažen a v září 1945 předán 5. MU Swallow 2 G-AFGE dostal v únoro 1941 přidělené sériové označení BK894 a byl v Hanworthu na kluzák pro er:per imenty u RAE
přestavěn
Cesna C-34 Airmaster Jediný čtyřmístný C-34 Airmaster byl zabaven v říjnu I 941. Původně byl zaregistrován jako G-AEAI a po přidělení sériového čísla HM502 byl
248
de Havilland DH.83 Fox Moth Jako lehký dopravní letoun pro čtyři osoby byl Fox Moth zabaven pro RAF jako spojovací. Z 15 Fox Mothů, zapsaných na počátku války v britském registru , bylo zabaveno 11 a sloužily u různých jednotek pro údržbu a pomocné letecké dopravy. Jedno letadlo (G-ACIY) bylo přiděleno na námořní základnu v Lee-on-Soleni jako DZ213.
Letadla zabavená pro válečné účely de Havilland DH.84 Dragon Dvoumotorové dopravní letadlo Dragon bylo prvním z řady úspěšných typů pro místní dopravu de Havillandovy společnosti. Patnáct z 20 zabavených letadel sloužilo u jednotek AACU a létaly na noční mise, aby pomáhaly zlepšit protivzdušnou obranu. Ze zbylých pěti čtyři sloužily u 24. perutě jako spojovací a jeden používala 3. průzkumná škola.
Bylo jich postaveno celkem sed m, pět z nich před válkou sloužilo na lin kách Imperial Airways a dvě létala s poštou přes Atlantik. Pět dopravních letadel zabaveno nebylo. Ta během války používala BOAC k letům mezi Bristolem a Shannonem. Dvě poštovní letadla (G-AEVV a G-AEVW) byla zabavena v září 1940 a byla přidělena 2 71. peruti pro dopravu osob a pošty na Island. Obě byla odepsána po nehodách při přistání.
de Havilland DH.94 Moth Minor de Havilland DH.86 DH.86 byl navržen pro australskou vládu jako rychlý letoun pro dopravu pošty a cestujících na leteckých linkách, mohl nést deset cestujících a dvoučlennou osádku. Během války používaly zabavené DH.86 jak FAA, tak RAF. 782. peruť FAA operovala se třemi stroji z Donibristle a 24. peruť RAF létala se dvěma stroji upravenými pro významné osoby.
de Havilland DH.87 Hornet Moth Hornet Moth byl navržen pro civilní trh jako náhrada Moth Minoru a na počátku války jich byl v civilním registru zapsán velký počet. Bylo zabaveno přibližně 65 letadel, a ta byla používána u řady různých jednotek včetně leteckých škol, fotografických jednotek, spojovacích letek a letek pro pobřežní hlídkovou službu.
Zpočátku s troj s označením G-AFTH sloužil jako zkušební v Boscombe Down, poté jej používala do října 1942 firma de Havilland jako spojovací, kdy byl zabaven jako HM585
pro letku ve Woodley
Z 34 DH.94, zabavených v době války, sloužilo 26 u 22. skupiny pro spolupráci s armádou při výcviku pilotů kluzáků. Ostatní stroje sloužily jako spojovací u různých jednotek, včetně 24. perutě, a u škol pro základní a pokračovací výcvik. Mnoho z nich skončilo svou leteckou kariéru v letech 1943 a 1944 u servisních jednotek.
Desoutter Mk.I a Mk.11 Deso utter byl v podstatě licenčně vyráběný Koolhoven FK.41 , tří místný jednoplošník s uzavřenou kabinou, který se vyráběl na přelomu 20. a 30. let. Bylo zabave no pět letadel, která byla využívána jako spojovací. G-AAPS (ES946) používalo letiště RAF v Turnhouse jako taxík a poté spolu s G-AAZI (HMS07) sloužilo u velitelství na základně RAF v Tempsfordu. G-AFDT poutivala 6. CPF pro hlídky Scarecrow, než přesel k Lundy & Atlantic Coast Airlines, a pak k 73. křídlu a 529. peruti. Po válce jej koupil letecký klub v Cardiffu
de Havilland DH.90 Dragonfly Dragonfly byl menší a aerodynamičtější verzí DH Rapide, byl drahý a bylo jich postaveno pouze 67. Z nich bylo mezi lednem 1940 a lednem 1941 zabaveno 14. Typ přednostně používaly AACU a ATA, i když řadu strojů později používaly spojovací letky. G-AANB byl zabaven v prosinci 1941 jako HM508. Sloužil u 81. OTU ve Whitchirch Heath, potom u 27. OTU na základně RAF Lichfield, pak byl stažen z leteckéh o provozu a v srpnu 1943 přidělen 5. MU
de Havilland DH.91 Albatross Dornier Do 17/22 Po německé invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 řada jugoslávských vojenských letadel un ikla do Recka. Mezi těmito letadly byly dva bombardéry Do 17 a osm námořních Do 22. Tato letadla dostala sér iová čísla RAF a operovala pod 230. perutí, než byla vytvořena 2. (jugoslávská) peruť, působící jako nezávislá jednotka z Aboukiru.
Douglas DC-2 AX904 „ Franklin" nesl původně imatrikula ci G-AEVW a v říjnu 1940 jej dostala 271. peruť. Sloužil na trase na Island, dokud závada brzdy při přistávání v Reykjavíku v dubnu 1942 nezpůsobila zhrouceni podvozku
Britská nákupní komise získala v Americe 22 DC-2 od American Ai rlines, Delta Air Lines, Pan Am a TWA a předala je RAF. Prvních I 2 dostalo sériová čísla DG468 -479 a sloužilo u 31. perutě na Dálném východě. Dvěma dalšími uživateli čtyř a šesti letadel byly 267. a 117. peruť na Blízkém východ ě.
249
BRITSKÁ VOJENSKÁ LETADLA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY Z anglického originálu British Warplanes of World War li přeložil Jaroslav Schmid. Jazyková redakce PaedDr. Jitka Gruntová. Vydalo nakladatelství NAŠE VOJSKO, s.r.o., Nad Vinným potokem 1148/4, 101 00 Praha 1O, e-mail: info@nasevojsko.eu, www.nasevojsko.eu, tel.: +420 224 313 071, v roce 2017 jako svou 7579. publikaci. Tisk a vazba EUROPRINT a.s. První vydání. ISBN 978-80-206-1647-0 Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo kopírována v podobě mechanické, elektron ické nebo šířena jakýmkoliv jiným informačním systémem bez předcházejícího souhlas u držitelů autorských práv.