.. 01>
.., ,f=t -
PRVNÍ DÍL
Loď Pilgrim
ne 2. února 1873 se loď Pilgrim 1l nacházela na 4 ní šířky a na 165°19' západní délky podle greem poledníku. Loď o nosnosti čtyři sta tun byla zkonstruov
D
5
•
,.
,.
PRVNIDIL
Lod'Pilgrim
D
ne 2. února 1873 se
loď
Pilgrim 1l nacházela na 43°57' již-
ní šířky a na I 65° 19 · západní délky podle greenwichského poledníku. Loď o nosnosti čtyři sta tun byla zkonstruována v San
s
Francisku, a to pro účely velkých lovů ryb v jižních mořích. Vlastníkem této lodi byl James W. Weldon, bohatý rejdař z Kalifornie, který velení této lodi již před několika lety svěřil kapitánu Hullovi. Pilgrim byla jedna z nejmenších, avšak nejlepší z flotily lodí, které James W. Weldon každý rok vysílal jak nahoru Beringovou úžinou až do Severního ledového oceánu, tak i do oblastí Tasmánie nebo k Homovu mysu. Loď plula znamenitě, plachty i lana byly lehce ovladatelné, proto si mohl kapitán Huli dovolit řídit loď jen s hrstkou lidí a odvážit se i do oblastí ledu na jižní polokouli. Kapitán loď mistrně ovládal, i když se ocitl třeba uprostřed ledových ker, které se v létě táhnou kolem Nového Zélandu anebo mysu Dobré naděje. Šlo ovšem jen o ledovce menších rozměrů, jejichž největší množství taje a rozpouští se buď v Tichém nebo Atlantickém oceánu. Kapitán Hull byl dobrý námořník a jeden z nejobratnějších vrhačů harpun při lovu velryb. Velel posádce, která se skládala z pěti námořníků a nováčka. To bylo ovšem poněkud málo pro lov velryb, který vyžaduje početnou posádku. Ta je zapotřebí jak pro řízení útočného člunu, tak pro rozbourání polapených vodních velikánů. Podle příkladu některých rejdařů však James W. Weldon považoval za mnohem hospodárnější nenajímat v San Francisku mnoho námořníků. Na Novém Zélandu nechybí harpunáři a námořníci, kteří nabízejí své služby v době lovecké sezóny, a především se v lovu opravdu vyznají. Když toto období skončí, zaplatí se jim jejich mzda a vysadí se na břehu. Čekají pak do příštího roku, až lovci velryb opět přijedou a vezmou je do svých služeb. Je to vhodnější způsob využití posádky, kterou není potřeba trvale zaměstnávat, a přitom zabezpečuje největší zisk z jejich spolupráce. Stejně tak tomu bylo na palubě lodi Pilgrim. Loď právě absolvovala období lovu na hranicích jižního polárního kruhu. Sudy na tuk a podpalubní prostory však nebyly 6
ještě naplněné kořistí.
V současné chvíli však 1 ný. Po obyčejné velrybě, která se v severním mc caper" a v jižním moři „Sulpher boltone", neb slechu. Rybáři se museli spokojit s lovem obrc savců „finbacků" čili jubartů, kteří jsou pro lov Také kapitán Hull tak činil během této VÝJ odhodlaný na příští cestě zamířit třeba až ke Kl území, za jejichž objevení je třeba děkovat sl Astrolabu a Zélée, Francouzi Dumontovi d'Urv svědčil Američan Wilkes. Období lovu nebylo pro Pilgrim příliš šťas ledna, i když doba návratu pro lovce velryb ješt kapitán Huli nucen opustit lovná území. Jeho pc ka různých pochybných existencí - ztratila káze kapitán pomýšlet na to, aby se jí zbavil. Pilgrim tedy zabočil na severozápad směrem k du, k němuž doplul 15. ledna. Zakotvil ve Waite ském přístavu, který leží v hloubi zálivu Choura~ pobřeží severního ostrova. Kapitán tady bezo na břeh rybáře, které najal pro období lovu. Posádka nebyla spokojená. Scházelo alespc tuku k doplnění nákladu Pilgrimu. Loď až de bídnou kořist z lovu. Kapitán Huli se vracel tť zklamáním, jaké pociťuje zkušený myslivec, vé z lovu vrací domů s prázdnou. Samolibý těm ničemům odpustit, protože nedostatek ká; o úspěšný lov. V Aucklandu se marně pokoušel najmout 1 Všechny námořníky, se kterými bylo možné poč velrybářské lodě. Když se kapitán vzdal naděje sádky, chtěl definitivně Auckland opustit, ale b) požádán, aby přijal na loď cestující. 7
;ku, a to pro účely velkých lovů ryb v jižních mořích. Vlasttéto lodi byl James W. Weldon, bohatý rejdař z Kalifornie, elení této lodi již před několika lety svěřil kapitánu Hullovi. rim byla jedna z nejmenších, avšak nejlepší z flotily lodí, ames W. Weldon každý rok vysílal jak nahoru Beringo:inou až do Severního ledového oceánu, tak i do oblastí 11ie nebo k Homovu mysu. Loď plula znamenitě, plachty ,yly lehce ovladatelné, proto si mohl kapitán Huli dovolit ď jen s hrstkou lidí a odvážit se i do oblastí ledu na jižní uli. Kapitán loď mistrně ovládal, i když se ocitl třeba upro:dových ker, které se v létě táhnou kolem Nového Zélandu mysu Dobré naděje. Šlo ovšem jen o ledovce menších rozejichž největší množství taje a rozpouští se buď v Tichém .tlantickém oceánu. itán Huli byl dobrý námořnik a jeden z nejobratnějších harpun při lovu velryb. Velel posádce, která se skládala 11ámořníků a nováčka. To bylo ovšem poněkud málo pro ryb, který vyžaduje početnou posádku. Ta je zapotřebí jak ení útočného člunu, tak pro rozbourání polapených vod!likánů. Podle příkladu některých rejdařů však James W. 11 považoval za mnohem hospodárnější nenajímat v San ;ku mnoho námořníků. Na Novém Zélandu nechybí áři a námořníci, kteří nabízejí své služby v době lovecké , a především se v lovu opravdu vyznají. Když toto období , zaplatí se jim jejich mzda a vysadí se na břehu. Čekají příštího roku, až lovci velryb opět přijedou a vezmou je ch služeb. Je to vhodnější způsob využití posádky, kterou :>třeba trvale zaměstnávat, a přitom zabezpečuje největší jejich spolupráce. ně tak tomu bylo na palubě lodi Pilgrim. ' právě absolvovala období lovu na hranicích jižního ího kruhu. Sudy na tuk a podpalubní prostory však nebyly 6
ještě naplněné kořistí.
současné
chvíli však byl lov už obtížný. Po obyčejné velrybě, která se v severním moři nazývá „Nord caper" a v jižním moři „Sulpher boltone", nebylo ani vidu ani slechu. Rybáři se museli spokojit s lovem obrovských vodních savců „finbacků" čili jubartů, kteří jsou pro lov nebezpeční. Také kapitán Hull tak činil během této výpravy, avšak byl odhodlaný na příští cestě zamířit třeba až ke Klařinu a Adeliinu území, za jejichž objevení je třeba děkovat slavnému veliteli Astrolabu a Zélée, Francouzi Dumontovi ďUrvillovi, jak to dosvědčil Američan Wilkes. Období lovu nebylo pro Pilgrim příliš šťastné. Na začátku ledna, i když doba návratu pro lovce velryb ještě nenadešla, byl kapitán Huli nucen opustit lovná území. Jeho posádka - sebranka různých pochybných existencí - ztratila kázeň, a proto musel kapitán pomýšlet na to, aby se jí zbavil. Pilgrim tedy zabočil na severozápad směrem k Novému Zélandu, k němuž doplul 15. ledna. Zakotvil ve Waitematu, aucklandském přístavu, který leží v hloubi zálivu Chouraki, na východním pobřeží severního ostrova. Kapitán tady bezodkladně vysadil na břeh rybáře, které najal pro období lovu. Posádka nebyla spokojená. Scházelo alespoň dvě stě sudů tuku k doplnění nákladu Pilgrimu. Loď až dosud neměla tak bídnou kořist z lovu. Kapitán Huli se vracel téměř se stejným zklamáním, jaké pociťuje zkušený myslivec, který se poprvé z lovu vrací domů s prázdnou. Samolibý kapitán nemohl těm ničemům odpustit, protože nedostatek kázně jej připravil o úspěšný lov. V Aucklandu se marně pokoušel najmout novou posádku. Všechny námořníky, se kterými bylo možné počítat, získaly jiné velrybářské lodě. Když se kapitán vzdal naděje na doplnění posádky, chtěl definitivně Auckland opustit, ale byl před vyplutím požádán, aby přijal na loď cestující. V
7
Žádost nemohl odmítnout, neboť se jednalo o paní Weldonovou, manželku majitele Pilgrimu, jeho pětiletého synáčka Jacka a jednoho z Weldonových příbuzných, bratrance Benedikta, kteří nyní pobývali v Aucklandu. James W. Weldon musel občas za obchodními účely navštívit Nový Zéland, proto vzal tyto tři osoby s sebou a chtěl je dopravit zpět do San Franciska. Ve chvíli, kdy celá rodina už měla odplout, vážně onemocněl
malý Jack a jeho otce odvolaly neodkladné a velice důležité obchodní záležitosti z Aucklandu, kde zanechal svou ženu, svého syna a bratrance Benedikta. Tři dlouhé měsíce odloučení, které byly pro paní Weldonovou nekonečné, uplynuly. Mezitím se její chlapec tak zotavil, že mohla pomýšlet na svůj odjezd, když jí ohlásili připlutí Pilgrimu. Aby se v této roční době mohla vrátit do San Franciska, musela by odcestovat do Austrálie a tam vyhledat zámořskou společnost Golden Age, která udržuje spojení od Melbourne k Panamské úžině. Po příjezdu do Panamy by musela vyčkat na odjezd amerického parníku, který zajišťuje pravidelné spojení mezi Panamou a Kalifornií. To by ovšem znamenalo přestupo vání z lodi na loď, což je pro ženu a dítě vždy nepříjemné. V době, kdy se rozhodla za každou cenu odjet, připlul Pilgrim do Aucklandu. Neváhala ani na okamžik a požádala kapitána Hulla, aby ji vzal na palubu a dopravil do San Franciska i s jejím synem, s bratrancem Benediktem a s Nanou, starou černoškou, která byla už od dětství v jejích službách. Tři tisíce námořních mil bylo potřeba urazit, loď kapitána Hulla byla ve velmi dobrém stavu a panovalo krásné počasí. Kapitán Huli ochotně vyhověl přání paní Weldonové a přenechal jí svou kajutu. Přál si, aby během plavby, která mohla trvat čtyřicet až padesát dní, byla ubytovaná tak pohodlně, jak to jen na velrybářské lodi bylo možné. Za těchto okolností poskytovala plavba pro paní Weldonovou jisté výhody. Jediná nevýhoda spočívala v tom, že se plavba 8
musela nutně prodloužit z toho důvodu, že mě zboží ve Valparaísu v Chile. Po vyložení zbo:
dál na sever za velmi příznivých povětmostníc Ostatně paní Weldonová byla statečná že nebála. Bylo jí nyní třicet let, měla pevné z1
lá na dlouhé cestování, protože už několila na jeho cestách doprovázela. Proto se nebála na palubě středně velké lodi. Kromě toho zn jako výborného námořníka, kterému její man: Pilgrim byl pevnou lodí, výborně plul a znali : velrybáři. Když se příležitost k plavbě naskytl
jí využila. Bratranec Benedikt je samozřejmě Jejímu příbuznému bylo kolem padesátk)'
lý, dlouhé končetiny mu všude překážely a • rámovanou hustými vlasy. Jeho osobnost sc no odhadnout, ale bylo na první pohled pa ze ctihodných učenců se zlatými brýlemi a „Bratránek Benedikt", jak se mu v rodině i to neschopný sám si poradit a pomoci, a to dušších situacích. Nepřekážel nikomu, měl pečoval o druhé jako sám o sebe. Snadno se zapomínal na jídlo i pití. Všichni ho měli rád ho považovala za své dítě , jako by byl staršír malého Jacka. Bratranec Benedikt
přesto
všechno nikdy
byl zdatný pracovník. Jeho jedinou náruži, věda, která plně zaměstnávala jeho srdce i r tato věda se skládá ze zoologie, botaniky, min On však nebyl ani botanik, ani mineralog, ar zoolog v plném rozsahu tohoto slova, který ~ čtyř typů,
na které moderní věda rozdělila všec obratlovce, měkkýše, členovce a hvězdýše? 9
ost nemohl odmítnout, neboť se jednalo o paní Weldono1anželku majitele Pilgrimu, jeho pětiletého synáčka Jacka
musela nutně prodloužit z toho důvodu, že měl Pilgrim složit své zboží ve Valparaísu v Chile. Po vyložení zboží mohla loď plout
1ho z Weldonových příbuzných, bratrance Benedikta, kteří >bývali v Aucklandu. James W. Weldon musel občas za ob-
dál na sever za velmi příznivých povětrnostních podmínek. Ostatně paní Weldonová byla statečná žena, která se moře nebála. Bylo jí nyní třicet let, měla pevné zdraví a byla zvyk-
mi účely navštívit Nový Zéland, proto vzal tyto tři osoby dopravit zpět do San Franciska. :hvíli, kdy celá rodina už měla odplout, vážně onemoclý Jack a jeho otce odvolaly neodkladné a velice důležité
1 a chtěl je
lní záležitosti z Aucklandu, kde zanechal svou ženu, svéa a bratrance Benedikta.
dlouhé
měsíce odloučení,
konečné,
které byly pro paní Weldono-
uplynuly. Mezitím se její chlapec tak zotavil,
1la pomýšlet na svůj odjezd, když jí ohlásili připlutí PilAby se v této roční době mohla vrátit do San Franciska, . by odcestovat do Austrálie a tam vyhledat zámořskou 1ost Golden Age, která udržuje spojení od Melbourne
mské úžině. Po příjezdu do Panamy by musela vyčkat na amerického parníku, který zajišťuje pravidelné spojení anamou a Kalifornií. To by ovšem znamenalo přestupo
lodi na
loď,
což je pro ženu a
dítě
vždy
nepřijemné.
>bě, kdy se rozhodla za každou cenu odjet, připlul Pilgrim ;klandu. Neváhala ani na okamžik a požádala kapitána
aby ji vzal na palubu a dopravil do San Franciska i s jejím s bratrancem Benediktem a s Nanou, starou
černoškou,
yla už od dětství v jejích službách. Tři tisíce námořních mil ,třeba
urazit, loď kapitána Hulla byla ve velmi dobrém sta-
lá na dlouhé cestování, protože už několikrát svého manžela na jeho cestách doprovázela. Proto se nebála různých příhod ani na palubě středně velké lodi. Kromě toho znala kapitána Hulla jako výborného námořníka, kterému její manžel plně důvěřoval. Pilgrim byl pevnou lodí, výborně plul a znali ho všichni američtí velrybáři. Když se příležitost k plavbě naskytla, paní Weldonová jí využila. Bratranec Benedikt je samozřejmě doprovázel. Jejímu příbuznému bylo kolem padesátky, byl vysoký, štíhlý, dlouhé
končetiny
mu všude
překážely
a
měl
kostnatou
tvář
rámovanou hustými vlasy. Jeho osobnost se nedala tak snadno odhadnout, ale bylo na první pohled patrné, že je jedním ze ctihodných učenců se zlatými brýlemi a mírnou povahou. ,,Bratránek Benedikt", jak se mu v rodině říkalo, byl naprosto neschopný sám si poradit a pomoci, a to i v těch nejjednodušších situacích. Nepřekážel nikomu, měl dobré srdce a rád pečoval o druhé jako sám o sebe. Snadno se spokoji l se vším, zapomínal na jídlo i pití. Všichni ho měli rádi a paní Weldonová ho považovala za své dítě, jako by byl starším malého Jacka.
bratříčkem jejího
Bratranec Benedikt přesto všechno nikdy nezahálel. Naopak, byl zdatný pracovník. Jeho jedinou náruživostí byla přírodní
novalo krásné počasí. Kapitán Huli ochotně vyhověl přání 'eldonové a přenechal jí svou kajutu. Přál si, aby během která mohla trvat čtyřicet až padesát dní, byla ubytovaná 1odlně, jak to jen na velrybářské lodi bylo možné.
která plně zaměstnávala jeho srdce i mysl. Je známo, že tato věda se skládá ze zoologie, botaniky, mineralogie a geologie. On však nebyl ani botanik, ani mineralog, ani geolog. Byl tedy zoolog v plném rozsahu tohoto slova, který se ponořil do studia
ěchto okolností poskytovala plavba pro paní Weldono:é výhody. Jediná nevýhoda spočívala v tom, že se plavba
čtyř typů,
8
věda,
na které moderní věda rozdělila všechny živočichy, tedy obratlovce, měkkýše, členovce a hvězdýše? Zabýval se naivní, 9
Jules Verne PATNÁCTILETÝ KAPITÁN Vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Květnového vítězství 332/31 , 149 00 Praha 4, v edici Knihy Omega v roce 2017. Přeložil: Václav Beneš-Šumavský Ilustroval: Henri Meyer Odpovědný redaktor: Lýdie Nevřelová Upravila: Lucie Kalousková Jazyková korektura: Daniela Schmiedtová Obálka: Jiří Miňovský - ARBE Předtisková příprava: Pavel Tůma - RITA Tisk: EUROPRINT a.s. ISBN 978-80-7390-531-6 Knihy z edice Knihy Omega můžete zakoupit na: www.knihydobrovsky.cz, www.knihyomega.cz e-mail: nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz tel.: +420 267 915 405
K olem třetí hodiny ranní způsobil jakýsi druh hypnotismu, že i starý Tom byl přemožený spánkem. Jeho oči, které dlouho byly upřené na osvětlený bod kompasové budky, ztratily zrakovou schopnost a starý černoch byl zachvácený spavostí, při které ztratil citlivost. Nejenže neviděl, ale ani by necítil, kdyby jej v té chvíli bodl. Nemohl tedy také vidět stín, který se tiše plížil po palubě. Byl to Negoro.
někdo
Když se připlížil ke kormě, lodní kuchař vsunul pod kompasovou budku těžký předmět, který držel v ruce. Potom chvíli pozoroval osvětlený ciferník kompasu a pak se vzdálil, aniž ho někdo spatřil...