18 Max a kouzelník
K
dyž se Max vrátil odpoledne domů, na zahrádce před domem spal na lehátku Velký Zabbatini. Měl havajskou košili a hlasitě chrápal. Vedle něj stál kufr. Maxovi to mírně řečeno vyrazilo dech. Po škole šel za mámou do obchodu a tam strávil dvě nudné hodiny nad úkoly. V Om Sweet Om se necítil dvakrát dobře, nebylo tam nic, co by ho zajímalo, jenom nábytek, hadry a všelijaké krámy z Dálného východu. Máma musela obsluhovat zákazníky, takže na něj neměla čas. To už znal. Když dodělal úkoly, odjel na kole domů. A teď tohle. Přistoupil ke starému kouzelníkovi. „Haló?“ Odpověď nedostal. Opatrně mu zatřásl ramenem. Nic. Že by byl zase mrtvý? Zatřásl silněji a Zabbatini sebou trhl, zavzdychal a otevřel oči. „Co je?“ zeptal se popuzeně. „Spal jste.“ „No a? To jeden nemůže v klidu spát?“ „Co děláte na našem trávníku?“ „Spím.“ Elegantními pohyby si smetal imaginární prach z košile. „Odkud víte, kde bydlím?“ zeptal se Max. 151
Trik_CZ.indd 151
23.01.17 11:28
Zabbatini se na něj usmál. Byl to úsměv, který si piloval po všechna ta léta na jevišti, až dosáhl dokonalé kombinace šarmu a šibalství. „Jsem kouzelník, nebo nejsem kouzelník?“ Nasadil k úkloně – a zasténal. „Je vám něco?“ zeptal se Max. „Krk,“ procedil Zabbatini mezi sevřenými zuby. „Křeč. Nemůžu se hnout.“ Max starce podepřel a opatrně dovedl do domu. Pomohl mu na gauč. Zabbatini si úlevně vydechl a třel si šíji. „Skvělý,“ řekl. „Parádní gauč. Kde máš ovladač?“ Max mu ho přinesl. „Potřebuju víc polštářů,“ prohlásil Zabbatini. „Na ten krk.“ Max zaběhl do máminy ložnice pro polštáře. Když se vrátil, viděl, jak Zabbatini třesoucími se prsty nervózně mačká tlačítka ovladače. „Jak se to pouští? Chci Playboye!“ domáhal se. „Chci se koukat na nahatý holky.“ Rozhlédl se, jako by doufal, že ty vytoužené holky hned vejdou do obývacího pokoje. Místo toho mu pohled padl na vybraně odporný obraz, který si Deborah na truc protestům rodiny pověsila vedle vstupních dveří. Na černém sametovém podkladu bylo vidět obličej klauna. Na tváři měl slzu. Kolem rudě našminkovaných rtů mu hrál ztrápený úsměv. Bílý obličej jako by z toho tmavého sametu na diváka přímo vystupoval. Na Maxe působil nepříjemně, ale pro mámu měl nějaký nevysvětlitelný význam. Neobhajovala ani tolik uměleckou jako spíš emocionální hodnotu díla. Měla ho už od dětství. 152
Trik_CZ.indd 152
23.01.17 11:28
Zabbatini se na něj zhnuseně díval. Pak ho zřejmě něco napadlo. „Byl jsi někdy v Jumbo’s Clown Room?“ zeptal se. Max zavrtěl hlavou. „Na Hollywood Boulevardu, na rohu s Winonou. Je to ještě lepší než Playboy.“ „Jsou tam klauni?“ „Klauni!“ vyprskl Zabbatini. „Jsou tam nahatý baby s velkejma kozama.“ Max zrudl. „Hotový ráj,“ pokračoval Zabbatini. „Ženský a whisky.“ Zarazil se. „Proč nemám nic k pití?“ Max doběhl do kuchyně a natočil sklenici vody. To Zabbatiniho rozhořčilo. „Vypadám snad jako nějaká ryba? Chci se něčeho napít! Whisky!“ „My... my whisky nemáme...,“ odpověděl Max opatrně. „Vy nemáte whisky?“ Zabbatini se na něj zahleděl jako muž, který se zrovna dozvěděl, že se jeho životní láska vdala za jiného. Max zavrtěl hlavou. „Do hajzlu,“ zavrčel Zabbatini. Pak se mu obličej rozjasnil. „Viděl jsem tady jeden krám na rohu, mají tam šnaps a tak. V portmonce jsou peníze. Skoč mi pro whisky nebo pro pivo.“ „Nic mi neprodají,“ namítl Max. „Jak prosím?“ „Jsem nezletilý.“ „To vidím,“ řekl Zabbatini. „Však to taky nebudeš pít ty, ale já.“ „Máme ledový čaj,“ nabídl Max. „Kašlu na ledový čaj,“ vykřikl Zabbatini. „A proč ta bedna nejde?“ 153
Trik_CZ.indd 153
23.01.17 11:28
Max vzal ovladač a televizor zapnul. Na Zabbatiniho tváři se rozhostil úsměv. „Konečně,“ vydechl. Chvíli se díval na nějaký kviz, pak dostal hlad a požadoval něco k jídlu. Max šel do kuchyně. V ledničce byly ještě krabice s panýrovou masalou. Max a máma zašli před pár dny do indického supermarketu na rohu, kde měli teplý bufet a plochou obrazovku, na níž po celý den běžela úchvatná taneční čísla s takovými hvězdami, jako jsou Aishwarya Rai nebo Shahrukh Khan. Max naložil masalu na talíř a nakrátko ho strčil do mikrovlnky. Pak talíř ladně položil před Zabbatiniho na konferenční stolek. Starý kouzelník se do jídla s chutí pustil, přičemž si stěžoval, že se mu dávají zbytky. Max konečně sebral odvahu položit otázku, která ho zaměstnávala už hodinu: „Co tady vlastně děláte?“ Zabbatini spustil vidličku a předstíral překvapení. „Přece jsi mě pozval.“ „Já?“ „Ano, ty. Nebo tu snad vidíš ještě někoho jiného?“ „Ne.“ „Tak vidíš!“ prohlásil Zabbatini vítězoslavně a strčil si do úst další vidličku masaly. Pár zrnek rýže mu spadlo na havajskou košili a přilepilo se na ni. „Já vás ale nepozval.“ „Teď by bodlo to pivo,“ prohodil Zabbatini vyčítavě. Max si vzdychl. Ten dědek ho ještě dožene k šílenství. Co tady pohledává? Ale mnohem důležitější bylo, jak se ho zbavit, než se vrátí máma. Zabbatini odsunul talíř a krkl si. Pak řekl: „Chtěl jsi snad, abych udělal to svoje milostné kouzlo, ne?“ 154
Trik_CZ.indd 154
23.01.17 11:28
Max na něj užasle pohlédl. „Co?“ „Věčnou lásku. Jako na té mojí desce.“ „To proto jste tady?“ Zabbatini přikývl, jak mu to jen krk dovolil. „Proto jsem tady. Vjéčnáá láskááá!“ Opět připomínal Drákulu. „Ta deska, ne? Nefunguje, co?“ „Ano,“ řekl Max. „Teda ne. Nefunguje.“ „No tak vidíš.“ Zabbatini se usmál. „Proto jsem tady.“ Max by radostí nejradši poskakoval. „Vážně?“ „Vážně. Aby se tví rodiče do sebe zase zamilovali.“ Max se na Zabbatiniho vrhl a objal ho. Kouzelník, který to s dětmi nikdy moc neuměl, se zatvářil, jako by šlápl do psí hromádky. „To stačí,“ řekl. „Dost s tím dojákem.“ „Fakt mi chcete pomoct?“ „Fakt. Jako že se Zabbatini jmenuju.“ Teď se Max zarazil. „A skutečně je to vaše jméno? Ten člověk ve starobinci říkal, že tam nikdo, kdo se tak...“ „Zaprvé,“ přerušil ho Zabbatini, „není to žádný starobinec. Je to společenství aktivních seniorů.“ „Dobře.“ „A zadruhé, ten člověk je vůl. Blbec. Nudnik.“ „Proč?“ zeptal se Max. „Co udělal?“ Stařec se teď tvářil velice nenuceně. Jedno Maxovi neřekl. Velkého Zabbatiniho alias Mošeho Goldenhirsche dnes vyrazili z Domova seniorů krále Davida. Ronnie ho vyhodil. Jednoduše napochodoval do bungalovu číslo 112, kde Zabbatini stále ještě spal v křesle u televize. Probudil kouzelníka z dřímoty a podržel mu před nosem příkaz k vystěhování. „Ale kde teda mám bydlet?“ namítl Zabbatini žalostně. „Tady ne,“ odvětil Ronnie stručně. 155
Trik_CZ.indd 155
23.01.17 11:28
Většinu Zabbatiniho věcí zabavili, protože už delší dobu neplatil nájem. Záležitost s plynem byla tou poslední kapkou, jíž přetekl pohár. Ten alte kaker musel s konečnou platností pryč. A tak se stalo, že osmaosmdesátiletý Zabbatini byl od tohoto dne oficiálně bezdomovec. Když seděl pár hodin na zastávce autobusu a cvrnkal nedopalky po holubech, něco ho napadlo: A co ten blbeček ze včerejška? Ten, co se pídil po kouzlu lásky! Takový blbec má jistě i blbý rodiče. A ti přece někde musejí bydlet. Vrátil se ke Králi Davidovi a opatrně nakoukl do haly. Bohudík tam nebyla ani noha, Ronnie neseděl za pultem. Vklouzl dovnitř. Vskutku, ten hoch se řádně zapsal do návštěv. A tak se Zabbatini, který jinak už na světě neměl nikoho, rozhodl, že vykoná návštěvu u Maxe Cohna v Atwater Village. „Vážně si myslíte, že se vám podaří, aby se rodiče do sebe zase zamilovali?“ ptal se ho nyní ten chlapec pln naděje. „Ovšemže,“ odvětil lehce dotčeně. „Jsem Velký Zabbatini. Umím mocná kouzla. Velkou magii!“ „Ale vždyť jste povídal, že žádná magie neexistuje.“ Vážně jsem to řekl? To byla ode mě asi pěkná blbost! Nejdříve vyčaroval na rtech okouzlující úsměv. Pak prohlásil: „Když v to věříš, nemusí to zůstat pouhým snem.“
156
Trik_CZ.indd 156
23.01.17 11:28