Issuu

JULES VER.

TR~

ze Přelo

26 původr

Nakl.

Kapitola I.

PŘÍTEL PANA MALARIA

Není v Evropě a snad ani na celém světě učence, jehož tvář by byla všeobecně známější

než ta doktora Schwaryencrony ze Stockholmu. Jeho por-

trét otiskovaný obchodníky pod jeho tovární známkou na milionech zeleně pečetěných

lahví s nimi totiž koluje snad po všech koutech světa.

Po pravdě řečeno tyto láhve obsahují pouze rybí tuk, hledaný a blahodárný lék, který obyvatelům Norska každoročně vynáší zisky, vyjadřované sedmi až osmiciferným počtem korun. Kdysi byla tato výroba v rukou rybářů. Dnes je způsob získávání výtažku vědečtější

a králem tohoto průmyslového odvětví je právě slavný doktor

Schwaryencrona. Není

člověka,

který by si nepovšiml jeho

zašpičatělé

bradky, brýlí, orlího

nosu a vydrovky. Rytina podobizny možná nebyla provedena

detailně,

JULES VERNE & ANDRÉ LAURIE

TROS

ale je jisté, že podoba byla podivuhodně věrná. Důkazem toho byla scéna,

obyčejné střední postavy n

která se odehrála jednoho dne ve škole městečka Noroě na západním nor-

se mohl tak slavný učenec :

ském pobřeží několik mil od Bergenu.

Jeho šedivá hlava sotva dos

Právě odbily dvě hodiny po poledni. Žáci ve velké školní místnosti,

rius byl již přece sehnutý i

jejíž zem byla vysypaná pískem - dívky vlevo a chlapci vpravo - sledovali

a to ho činilo dvakrát vyš~

na tabuli důkaz nějakého výkladu, který jim vysvětloval pan učitel Malarius,

vání dodalo zelenavých od1

když se náhle otevřely dveře a v nich se objevil kožich, kožešinové boty, kože-

na sobě krátké kalhoty, bot

šinové rukavice a vydrovka.

níž se dralo několik bílýd

Žáci ihned uctivě povstali, jak se sluší, když vstoupí do třídy návštěva.

neskonalou přívětivostí. Ta

Žádný z nich nově příchozího předtím neviděl. Ale všichni si šeptali, když

dávaly jako ty doktorovy; l

ho spatřili:

s nevyčerpatelnou vlídnosti

,,Pan doktor Schwaryencrona!"

Kam až sahala paměť

tě

Tak velká byla věrnost portrétu, otištěného na doktorových lahvích!

Malarius žádného ze svých

Je nutno dodat, že žáci pana Malaria měli tyto láhve téměř neustále před

valy. Byl to takový dobrák,·

očima, a to proto, že jedna z největších doktorových továren stála právě

ve svém mládí úspěšně slo:l

v Noroě. Je však pravdou, že tento učený muž už dlouhá léta do této kra-

nout učeného stupně, stát

jiny nepřijel a že ani jedno z dítek se nemohlo chlubit, že by jej kdy předtím

získat poctu a jmění. Měl

vidělo

nou a umírající. Protože n

na vlastní oči.

Jinak tomu bylo v myslích a představách. O doktoru Schwaryencronovi

města i toho, aby tam neze

se hodně mluvilo při večerních povídáních v Noroě. A často by mu znělo

a zůstal s ní. Přijal tvrdý a

v uších, kdyby na těchto pověrách bylo jen trochu pravdy.

pak asi po dvaceti letech Ke

Ať tomu bylo jakkoliv, toto jeho okamžité a jednomyslné poznání bylo

přivyklý svému bezvýznam

pravým triumfem pro neznámého rytce portrétu - triumfem, na který tento

na to, že by jej nyní nějak :

skromný umělec mohl být právem hrdý a nejeden věhlasný fotograf právem

které opomíjel šířit do svět

žárlivý.

učitelem,

Ano, byla to očividně ta zašpičatělá bradka, brýle, orlí nos a vydrovka

učiva

že měl nejlépe ve

na školách přecházet

proslulého učence. Nebyl možný omyl ani záměna. Všichni žáci pana Mala-

prohluboval vědomosti sv

ria by za to dali ruku do ohně.

do starověkých i novověkýc

Jenom je udivovalo a trochu i zaráželo, že nacházejí v doktorovi muže

učiva bohatých tříd a nikoli

TROSEČNÍK Z CYNTHIE

DRÉ LAURIE

:má. Důkazem toho byla scéna,

obyčejné střední postavy místo obra, jak si ho spíše představovali. Copak

,tečka Noroě na západním nor-

se mohl tak slavný učenec spokojit s postavou vysokou pět stop a tři palce? Jeho šedivá hlava sotva dosahovala panu Malariovi k ramenům a pan Mala-

Žáci ve velké školní místnosti,

rius byl již přece sehnutý stářím. Byl však mnohem hubeněj ší než doktor,

vo a chlapci vpravo - sledovali

a to ho činilo dvakrát vyšším. Jeho široký hnědý plášť, jemuž dlouhé uží-

vysvětloval pan učitel Malarius,

vání dodalo zelenavých odstínů, poletoval na něm jako vlajka na žerdi. Měl

il kožich, kožešinové boty, kože-

na sobě krátké kalhoty, boty s přezkami a černou hedvábnou čepičku, zpod níž se dralo několik bílých kadeří. Jeho růžový, usměvavý obličej dýchal

když vstoupí do třídy návštěva.

neskonalou přívětivostÍ. Také on nosil brýle, ale jeho oči vás tak neprobo-

iděl.

dávaly jako ty doktorovy; byly to modré oči, které se na všechny věci dívaly

Ale všichni si šeptali, když

s nevyčerpatelnou vlídností. Kam až sahala paměť těch, kteří znali tuto školu, nepotrestal nikdy pan

na doktorových lahvích!

Malarius žádného ze svých žáků. Přesto však ho děti milovaly a respekto-

i tyto láhve téměř neustále před

valy. Byl to takový dobrák, všichni to o něm věděli! V Noroě bylo známo, že

oktorových továren stála právě

ve svém mládí úspěšně složil významné zkoušky a že mohl jako jiní dosáh-

mž už dlouhá léta do této kra-

nout učeného stupně, stát se profesorem na některé významné univerzitě,

lo chlubit, že by jej kdy předtím

získat poctu a jmění. Měl však sestru, ubohou Kristinu, ustavičně nemocnou a umírající. Protože nechtěla za nic na světě opustit svou ves, bála se

. O doktoru Schwaryencronovi

města i toho, aby tam nezemřela, pan Malarius se zcela tiše pro ni obětoval

v Noroě. A

a zůstal s ní. Přijal tvrdý a nedoceňovaný úřad venkovského učitele. Když

často

by mu

znělo

·ochu pravdy.

pak asi po dvaceti letech Kristina zemřela, vděčně mu žehnala. Pan Malarius,

ité a jednomyslné poznání bylo

přivyklý svému bezvýznamnému a zapomenutému životu, ani nepomyslel

rétu - triumfem, na který tento

na to, že by jej nyní nějak změnil. Plně zaujat svými soukromými pracemi,

jeden věhlasný fotograf právem

které opomíjel šířit do světa, nalézal největší radost v tom, že byl vzorným učitelem, že měl nejlépe vedenou školu v celém kraji a že mohl z osnovy

dka, brýle, orlí nos a vydrovka

učiva na školách přecházet i do oblasti náročnějších výkladů. S horlivostí

íměna.

prohluboval vědomosti svých nejlepších žáků, rád je zasvěcoval do věd,

Všichni žáci pana Mala-

do starověkých i novověkých literatur a do všeho toho, co je obyčejně náplní že nacházejí v doktorovi muže

učiva bohatých tříd a nikoliv tříd rybářů a venkovanů.

TROS

JULES VERNE & ANDRÉ LAURIE

,,Proč by

co, co je dobré pro jednoho, nemohlo být dobré pro druhého?"

,,Jakže! ... Copak jsem s<

říkával. ,,Když už chudí lidé nepoznají všechny radosti tohoto světa, proč jim

dali sněhem a co jsme koui

odpírat i tu radost, aby poznali Homéra a Shakespeara, aby dovedli pojme-

jsi již na studentský byt u

novat hvězdu, která je vede na oceánech, nebo rostlinu, po které šlapou?

jméno tvého spolužáka a pi

Brzy je jejich vír života uchvátí a shrbí jim záda nad brázdou! Nechť se tedy

,,Schwaryencrona!. .. " z,

alespoň jejich mládí napije z těchto čistých zdrojů a vezme svůj podíl na spo-

ty? ... Jste to vy, pane dokto1

lečném dědictví

lidstva!"

„Oh! Jen žádné oficiaL

V nejedné zemi by tento postup považovali za nerozumný, neboť by mohl

budeš vždycky můj dobrý

nižším vrstvám jejich skromný osud znechutit a vehnat je do dobrodružství.

Ano! Vím!... Čas ucíká a rr

Ale v Norsku nikoho nenapadne, aby se nad takovými věcmi znepokojoval.

Ale srdce zůstalo mladé,

Zdá se, že díky patriarchální mírné povaze obyvatel, odlehlosti měst a pra-

jsme si zamilovali, když jsr

covitosti obyvatelstva, které je roztroušené po velmi řídce osídlených kra-

dvacet."

jích, nejsou tyto pokusy vůbec nebezpečné. Proto jsou také častější, než by se dalo předpokládat. Nikde nezacházejí v učivu tak daleko jako v Norsku, a co jak v nejchudších venkovských školách, cak i ve středních ústavech. Proto se

A doktor se smál a tiskl< slzami. „Můj

drahý

příteli, mů těmto

Skandinávský poloostrov může chlubit tím, že vychovává poměrně k počtu

neme. Dám volno

svého obyvatelstva více učenců a více lidí vynikajících ve všech oborech než

a půjdeme do mého domu ..

kterákoliv jiná země v Evropě. Cestovatel tam nevychází z údivu nad křik

„To rozhodně ne," pror

lavým rozdílem mezi polodivokou přírodou a průmyslovými i uměleckými

s živým zájmem podrobnc

výtvory, které předpokládají tu nejvyšší vzdělanost jejich autorů.

práce, ani rušit studium té1

Ale snad je již načase, abychom se vrátili k doktoru Schwaryencronovi, kterého jsme opustili na prahu školy v Noroě. Jestliže jej žáci okamžitě poznali, aniž ho kdy předtím viděli, neplatilo totéž o jejich učiteli, který jej přitom znal již velmi dlouho. „Dobrý den, můj drahý Malarie!" srdečně zvolal návštěvník a přistoupil k učiteli podávaje mu pravici. „Buďte vítán, pane," odvětil Malarius, trochu zaraženě a nesměle jako

radost, dovol mi, abych si t1

„Milerád," odvětil pan 1

už moc soustředit na geomc

příliš příjemné, že své slovc

A co tím způsobem, že by

zal mým žákům tu čest a k a potom bych jim dal pro d

všichni samotáři, překvapený návštěvou uprostřed svého výkladu ... ,,Prominete mi, když se vás zeptám, s kým mám tu čest? ... "

• Kristiánie - starý název města

TROSEČNÍK Z CYNTHIE

DRÉ LAURIE

mohlo být dobré pro druhého?"

,,Jakže!... Copak jsem se tolik změnil od té doby, co jsme se spolu brouz-

ny radosti tohoto světa, proč jim

dali sněhem a co jsme kouřili z dlouhých dýmek v Kristiánii*? ... Zapomněl

ihakespeara, aby dovedli pojme-

jsi již na studentský byt u Kraussových a musím ti opravdu připomenout

nebo rostlinu, po které šlapou?

jméno tvého spolužáka a přítele?"

:áda nad brázdou! Nechť se tedy :drojů a vezme svůj podíl na spo-

„Schwaryencrona!. .. " zvolal pan Malarius. ,,Je to možné? Jsi to vskutku

, Jste to vy, pane doktore.," ty.... „Oh! Jen žádné oficiality!... Nejsem snad tvůj starý Roff, tak jako ty

ali za nerozumný, neboť by mohl

budeš vždycky můj dobrý Olaf - nejlepší, nejdražší přítel z mého mládí?

tit a vehnat je do dobrodružství.

Ano! Vím!. .. Čas utíká a my oba jsme se za těch třicet let trochu změnili!. ..

d rakovými věcmi znepokojoval.

Ale srdce zůstalo mladé, ne? A vždycky se v něm najde místo pro ty, které

obyvatel, odlehlosti měst a pra-

jsme si zamilovali, když jsme společně jídávali suchý chléb, když nám bylo

po velmi řídce osídlených kra-

dvacet."

Proto jsou také častější, než by se

tak daleko jako v Norsku, a to

i ve středních ústavech. Proto se

A doktor se smál a tiskl obě ruce panu Malariovi, který měl zase oči zvlhlé slzami. ,,Můj

drahý příteli, můj dobrý, výtečný doktore!" řekl. ,,Tady nezůsta

, že vychovává poměrně k počtu

neme. Dám volno těmto nezbedům, kteří se proto jistě nebudou zlobit,

rnikajících ve všech oborech než

a půjdeme do mého domu ... "

am nevychází z údivu nad křik

„To rozhodně ne," prohlásil doktor a obrátil se k žákům, kteří sledovali

a průmyslovými i uměleckými

s živým zájmem podrobnosti tohoto výjevu. ,,Nesmím tě vytrhovat z tvé

:lanost jejich autorů.

práce, ani rušit studium této milé mládeže!... Chceš-li mně opravdu udělat

li k doktoru Schwaryencronovi,

radost, dovol mi, abych si tu sedl vedle tebe, a pokračuj ve výkladu ... "

„Milerád," odvětil pan Malarius, ,,ale po pravdě řečeno, nedokážu se teď kdy předtím viděli, neplatilo

už moc soustředit na geometrii a protože jsem již slíbil dětem volno, není mi

: velmi dlouho.

příliš příjemné,

že své slovo odvolám!. .. Ale mohli bychom to udělat jinak.

1ě zvolal návštěvník a přistoupil

A to tím způsobem, že by byl doktor Schwaryencrona tak laskav a prokázal mým žákům tu čest a kladl by jim různé otázky týkající se jejich studia

trochu zaraženě a nesměle jako

a potom bych jim dal pro dnešek volno!. .."

mcřed svého výkladu ... ,,Promi-

, :est .... "

• Kristiánie - starý název města Oslo.

JULES VERNE & ANDRÉ LAURIE

TROS

,,Výborná myšlenka!. .. Ujednáno! ... Tedy budu panem inspektorem!" Potom se obrátil k celé

třídě:

„Kdo z vás se učí nejlépe?" otázal se doktor a usedl do učitelova křesla.

,,Erik Hersebom !" odvětilo bez váhání padesát svěžích hlásků. „Tedy Erik Hersebom?... Inu, Eriku Hersebome, pojďte laskavě sem." Chlapec, asi dvanáctiletý, vystoupil z první lavice a předstoupil před katedru. Byl to vážný a vyrovnaný hoch, jehož oduševnělé vzezření a velké hluboké oči, které se nedaly přehlédnout, překvapovaly zvláště zde, mezi plavovlasými hlavami, které jej obklopovaly. Jeho spolužáci obojího pohlaví měli

všichni vlasy světlé jako len, pleť růžovou, oči zelené nebo modré,

kdežto hochovy vlasy byly temně kaštanové jako jeho oči a pleť snědá. Neměl ani vystouplé lícní kosti, krátký nos ani robustní vzhled skandinávských dětí. Zkrátka, tělesnými znaky se od typu, k jakému patřili jeho spolužáci, tak svérázného a tak výrazného svými rysy, podstatně odlišoval. Jako oni byl oděn do hrubého sukna, které bylo oblíbené u venkovanů bergenského kraje, ale jeho drobná hlava na útlém, ladném krku, přirozený půvab jeho pohybů a jeho chování - toto všechno nasvědčovalo, že je zřejmě

cizího původu. Nenašli byste fyziologa, kterého by tyto zvláštní rysy nepře kvapily, zrovna tak jako jimi byl překvapen i doktor Schwaryencrona. Zatím však neměl příčiny, aby se nad tím pozastavoval. Proto prostě přistoupil ke svým otázkám.

„Čím

,,Čím začneme? Mluvnicí?" zeptal se mladého školáka.

,,Jak si budete přát, pane doktore," odvětil skromně Erik. Doktor mu dal dvě velmi snadné otázky a s podivem od něho slyšel odpověď nejen ve

švédském jazyce, ale i ve francouzštině a angličtině.

Tomu je naučil pan Malarius. Tvrdil, že je téměř stejně snadné učit se třem jazykům

najednou, jako se učit jen jednomu.

,,Ty je učíš francouzs~ příteli. „Proč

ne? A k tomu ješ

by jim to mohlo škodit."

TROSEČNÍK Z CYNTHIE

DRÉ LAURIE

{ budu panem inspektorem!"

: doktor a usedl do učitelova

adesát svěžích hlásků.

Hersebome, pojďte laskavě

:>rvní lavice a předstoupil před

hož oduševnělé vzezření a velké překvapovaly zvláště

zde, mezi

. Jeho spolužáci obojího pohlaví

žovou,

oči

zelené nebo modré,

jako jeho oči a pleť snědá. Neměl

.smí vzhled skandinávských dětí.

nu patřili jeho spolužáci, tak své:ně odlišoval.

teré bylo oblíbené u venkovanů

útlém, ladném krku, přirozený

:chno nasvědčovalo, že je zřejmě

rého by tyto zvláštní rysy nepře doktor Schwaryencrona.

pozastavoval. Proto prostě při.,Čím za čn em e ?" zeptal se mladého školáka.

tdého školáka.

(str. 12)

:il skromně Erik.

1 s podivem od něho

uzštině

slyšel odpo-

a angličtině.

: je téměř stejně snadné učit se

1omu.

„Ty je učíš francouzsky a anglicky?" řekl doktor a obrátil se ke svému příteli. „Proč ne? A k tomu ještě základy řečtiny a latiny... Nevidím důvod, proč

by jim co mohlo škodit."

~B ..... .

{.,L"' ......

CESTA KOLEM SV

ZELENÝ PAPRSEK TAJEMNÝ HRAD ' VYNÁLEZ ZKÁZY

VES VE VZDUCHl

Nejbli

MILIONÁŘ NA CI

Jules Verne a André Laurie - Trosečník z Cynthie Vydalo nakladatelství Josef Vybíral, Žalkovice 27 Dle kritického knižního Hetzelova vydání z roku 1885 přeložila Mgr.Jitka Musilová. Kniha je doprovázena komplemím ilustračním doprovodem - původními rytinami. Editor a korektor textu František Prokop Technická redakce Josef Vybíral Návrh vazby Jiří Vaněk Grafická úprava a tisk Tigris, spol. s r. o., Zlín Náklad 300 ks v modré variantě přebalu a plácna a 300 ks v červené variantě přebalu a plátna

2012 ISBN 978-80-902587-7-8

~::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::