NAĎA HORÁKOVÁ
v
Naďa Horáková ŽENY ALŽI
Zeny alži
Odpovědná redaktorka Ivana Fabišiková Grafická úprava Michal Palán Obálka Zdenka Gelnarová Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín
Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz © Naďa Horáková, 2005, 2017 Obálka © Zdenka Gelnarová, 201 7 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 Vydání druhé, doplněné a přepracované, v nakladatelství MOBA vydání první Vychází jako 261. svazek v edici PČD ISBN 978-80-243-7475-8
MOBA
Vilma hleděla na knoflík Evy Houzové, který už visel jen na jediné nitce. Určitě jí upadne, letělo jí hlavou. Její pozornost od knoflíku odvedl ředitel Beroušek. I ostatní učitelé zbystřili.
Detektivce koneckonců nezáleží na násilném smilstvu, žhářství, otcovraždě a já nevím jakýchkoliv ohavnostech: nýbrž na strašně zamotaných a záhadných situacích, kde normální rozum zůstane hloupě stát s celou svou hrstí hrubých pravděpodobností, úsudků, zkušeností a před pokladů. Musí se vytvořit situace stejně paradoxní, nemožná, absurdní a nepředstavitelná,jako v hádankách ...
Karel Čapek, Holmesiana čili o detektivkách
,,Ana závěr porady bych vám chtěl sdělit dvě věci," Beroušek. ,,To, že nás opustí kolega Nývlt, asi pro vás nebude překvapení. Ale v příštím školním roce odejde i zástupkyně Kotenová do důchodu, takže budu muset jmenovat nového zástupce. Místo jsem už nabídl kolegyni Kalužové a ona souhlasila. Ještě bych vás rád požádal, pokud máte v úmyslu odejít ze školy, řekněte to do konce dubna. Víte, jak je nesnadné dnes sehnat aprobovaného učitele. Děkuji. Končím poradu." Všechny oči se mimoděk podívaly na Helenu Šímovou, která zrudla. Sborovna se rozšuměla hlasitým hovorem. Skončila čtvrtletní pedagogická rada. Dvacet učitelů druhého stupně se vzápětí rozcházelo do svých kabinetů a tříd. Bylo 11. dubna, jaro v plném proudu, a za čtvrt hodiny začínaly třídní schůzky. Po chodbách se trousili první rodičové v naději, že odchytnou učitele ještě před začátkem, aby pak nemuseli stát frontu. Ti však měli své instrukce. Nejdřív všeobecné informace od třídních učitelů ve tří dách, až pak pohovory s jednotlivými vyučujícími. Vilma zůstala ve sborovně mezi posledními. Svařova la si vodu na Coldrex. Zapisovala poradu a bolela ji hlava. Měla za sebou šest vyučovacích hodin, dozor a další tři hodiny pozorného sledování porady, aby nic nezapomněla zapsat. Teď ji ještě čekaly dvě hodiny konzultací; naštěstí věděla, že o ni velký zájem nebude.
řekl ředitel
5
Hana Kalužová mluvila s ředitelem a něco mu spokojeně sdělovala. Helena Šímová ještě seděla schlíple na svém místě a vrhala na Kalužovou nenávistné pohledy. Ani se nesnažila skrýt své zklamání. Na místo zástupkyně po Kotenové si myslela sama. Že dal ředitel přednost Kalužové,ji ranilo. Ředitel odešel a Kalužová se vrátila ke svému místu u stolu, aby si vzala své věci. Najednou Šímová vstala, a když přecházela kolem Kalužové, plácla ji po zádech: ,,Přeju ti to." Kalužová se za ní překvapeně podívala. ,,Dík," odpověděla nedůvěřivě.
Šímová vyšla ze sborovny se škodolibým výrazem. Po jejím plácnutí zůstala Kalužové na zádech modrá skvrna od inkoustu. ,,Vzala to sportovně," řekla Kalužová Vilmě, aby pře klenula ticho, které ve sborovně nastalo. Zůstaly v ní jen samy. ,,Doufám, že to taky tak bereš!" dodala Kalužová vítězoslavně a zpytavě se na Vilmu podívala. ,,Mně je to víceméně jedno," řekla Vilma bez zájmu. ,,Někdo zástupcovat musí." ,,To jsem ráda," odpověděla Kalužová. Odcházela a Vilma upřela pohled na inkoustovou skvrnu, o které zatím Kalužová nevěděla. Byla to však jen otázka času. Někdo z rodičů ji na ni jistě upozorní. Vilma vyšla ze sborovny a mrkla na hodiny. Za pět minut pět. Většina rodičů již seděla ve třídách. Zamířila do pavilonu, kde měla kabinet. Zahlédla ještě akademické6
ho malíře Sušila, přítele její kolegyně Dany Pavlovcové, jak vychází bočními dveřmi pavilonu ven. Rozhlédla se po chodbě. Její úvaha byla správná. Sušil opět věnoval škole obraz, už třetí. Vždy to byly kopie obrazů význačných českých malířů. Sušil tvrdil, že se tak odreagovává, když právě nemá inspiraci pro svá vlastní díla. Vilma však měla podezření, že tím ovlivňuje ředi tele, který byl v městské radě, aby Sušilovi povolili uspořádat výstavu, samozřejmě s tím, že seženou i sponzory na vernisáž. Mluvilo se o tom už měsíc, že začátkem příš tího školního roku bude mít Sušil v městě výstavu. Sušilův obraz visel na stěně mezi ostatními obrazy. Podívala se kolem sebe,jestli ji někdo nevidí, a sundala obraz ze zdi. Vzala ho do kabinetu, aby si ho prohlédla a zabila čas, který jí zbýval do příchodu eventuálních zájemců z řad rodičovstva.
V kabinetu položila hrnek s Coldrexem a sešit s poznámkami na stůl. Posadila se na židli, postavila obraz před sebe a prohlížela si ho. Ještě má dvacet minut čas, než třídní učitelé propustí rodiče. Zvedla hrnek, že se napije. Vtom zadrnčel školní zvonek. Vilma pohroužená do zkoumání obrazu se lekla a vylila trochu tekutiny na sešity před sebou. Ve snaze zabránit tomu, aby je potřísni la ještě víc, odtáhla ruku s hrnkem mimo stůl. V tom okamžiku ale také pustila obraz, který spadl čelem na stůl, sklo prasklo a vysypalo se. ,,Sakra," zaklela. ,,To je dnes den." Rych Ie začala utírat sešity. Naštěstí ty vrchní byly obalené, takže voda na nich nenapáchala žádnou škodu. Pak 7
Hana Kalužová mluvila s ředitelem a něco mu spokojeně sdělovala. Helena Šímová ještě seděla schlíple na svém místě a vrhala na Kalužovou nenávistné pohledy. Ani se nesnažila skrýt své zklamání. Na místo zástupkyně po Kotenové si myslela sama. Že dal ředitel přednost Kalužové, ji ranilo. Ředitel odešel a Kalužová se vrátila ke svému místu u stolu, aby si vzala své věci. Najednou Šímová vstala, akdyžpřecházelakolemKa lužové, plácla ji po zádech: ,,Přeju ti to." Kalužová se za ní překvapeně podívala. ,,Dík," odpověděla nedůvěřivě.
Šímová vyšla ze sborovny se škodolibým výrazem. Po jejím plácnutí zůstala Kalužové na zádech modrá skvrna od inkoustu. ,, Vzala to sportovně," řekla Kalužová Vilmě, aby pře klenula ticho, které ve sborovně nastalo. Zůstaly v ní jen samy. ,,Doufám, že to taky tak bereš!" dodala Kalužová vítězoslavně a zpytavě se na Vilmu podívala. ,,Mně je to víceméně jedno," řekla Vilma bez zájmu. ,,Někdo zástupcovat musí." ,,To jsem ráda," odpověděla Kalužová. Odcházela a Vilma upřela pohled na inkoustovou skvrnu, o které zatím Kalužová nevěděla. Byla to však jen otázka času. Někdo z rodičů ji na ni jistě upozorní. Vilma vyšla ze sborovny a mrkla na hodiny. Za pět minut pět. Většina rodičů již seděla ve třídách. Zamířila do pavilonu, kde měla kabinet. Zahlédla ještě akademické6
ho malíře Sušila, přítele její kolegyně Dany Pavlovcové, jak vychází bočními dveřmi pavilonu ven. Rozhlédla se po chodbě. Její úvaha byla správná. Sušil opět věnoval škole obraz, už třetí. Vždy to byly kopie obrazů význačných českých malířů. Sušil tvrdil, že se tak odreagovává, když právě nemá inspiraci pro svá vlastní díla. Vilma však měla podezření, že tím ovlivňuje ředi tele, který byl v městské radě, aby Sušilovi povolili uspořádat výstavu, samozřejmě s tím, že seženou i sponzory na vernisáž. Mluvilo se o tom už měsíc, že začátkem příš tího školního roku bude mít Sušil v městě výstavu. Sušilův obraz visel na stěně mezi ostatními obrazy. Podívala se kolem sebe,jestli ji někdo nevidí, a sundala obraz ze zdi. Vzala ho do kabinetu, aby si ho prohlédla a zabila čas, který jí zbýval do příchodu eventuálních zájemců z řad rodičovstva.
V kabinetu položila hrnek s Coldrexem a sešit s poznámkami na stůl. Posadila se na židli, postavila obraz před sebe a prohlížela si ho. Ještě má dvacet minut čas, než třídní učitelé propustí rodiče. Zvedla hrnek, že se napije. Vtom zadrnčel školní zvonek. Vilma pohroužená do zkoumání obrazu se lekla a vylila trochu tekutiny na sešity před sebou. Ve snaze zabránit tomu, aby je potřísni la ještě víc, odtáhla ruku s hrnkem mimo stůl. V tom okamžiku ale také pustila obraz, který spadl čelem na stůl, sklo prasklo a vysypalo se. ,,Sakra," zaklela. ,,To je dnes den." Rychle začala utírat sešity. Naštěstí ty vrchní byly obalené, takže voda na nich nenapáchala žádnou škodu. Pak 7
posbírala sklo a hodila ho do koše. Obraz strčila za skříň. Po rodičáku to řekne řediteli, že je obraz u ní a že ho dá zasklít. Hlava jí třeštila. V stala a vyšla z kabinetu. Chodba pavilonu byla prázdná. Rodiče stále ještě byli ve třídách a Vilma slyšela zvučné hlasy Nývlta a čerstvě povýšené Kalužové, třídních učitelů dvou tříd , které se v příze mí pavilonu nacházely. Zbytek místností v pavilonu byl určen provozním zaměstnancům. Podívala se na hodinky. Pět deset. Ještě má aspoň čtvrt hodiny. Zamířila tedy do kuřárny. Prošla chodbou pavilonu až k únikovým dveřím, které dnes byly odemčené, aby rodiče nemuseli procházet celou školou, a otevřela jediné dveře, které s těmi únikovými sousedily. Ocitla se v dlouhé úzké chodbičce, z níž vedlo několik dveří do nejrůznějších místností. Do nosu ji praštila pronikavá vůně. Věděla, že tu před ní byla Hana Kalužová. Měla v oblibě „savětskije dúchy", jak kolegyně s oblibou říkaly jejím razantním parfémům. Vilma nechápala, kam na ty smrady chodí. Poté přešla dveře do archivu, skladu, umývárny, toalety, místnosti pro uklízečky a otevřela poslední, které vedly do místnosti s velkým oknem. Bylo otevřené, přes to místnost čpěla kouřem. Posadila se do jednoho z kře sílek. Na stole vedle popelníku leželo několik krabiček s nejrůznějšími druhy cigaret, od marsek, spart až po exotické speciální vanilkové cigarety. Z jednoho balíčku vytáhla lehkou spartu a zapálila si. Jednu v pohodě stihne. Lačně vtáhla do plic kouř, až se jí zatočila hlava. Neby8
la zvyklá kouřit. Dnes však bylo jedenáctého a ona nesměla přerušit tradici. Před rokem přestala kouřit, ve stejný den jako Nývlt. Domluvili se však, že každého jedenáctého v měsíci mohou kouřit. Ukázalo se to celkem výhodné. První měsíce se oba na jedenáctého těšili jako malé děti a oba ten den vytáhli čtyřicítku. Pak jim bylo špatně a dávali se týden do pořád ku. Dnes po více než roce je už kouření spíše obtěžovalo, nicméně v tom nesmyslném počínání stále pokračovali. Dokouřila cigaretu a vrátila se do kabinetu. Sedla si do křesla a čekala na rodiče. Věděla, že se u ní moc netrhnou. Učila převážně deváťáky, jichž většina už byla přijatá na školy, rodičovstvo tedy nevěnovalo známkám tolik pozornosti. Během následujících minut se to potvrdilo. V pět dvacet se chodba rozezněla hlasy rodičů, kteří spěchali najít ty své učitele. K Vilmě jich však přišlo jen pět, a to ještě od těch nejlepších žáků. Od půl sedmé se u ní už nikdo neobjevil. Ve tři čtvrtě na sedm si sbalila věci a šla na záchod. Chodba byla úplně prázdná, ani ze tříd neslyšela žádné hlasy. Jen dveře bočního vchodu se právě zavíraly a Vilma v nich zahlédla bílou bundu a blond cop paní Markovičové. Že se za mnou nezastavila, zakroutila Vilma hlavou. Vždyť jsem jí vzkazovala po Petrovi, že mu hrozí propadnutí z češtiny. A má upozornění i v žákovské knížce. Ale tušila, co se odehrává v hlavě paní Markovičové. Na konci devítky mu pětku snad nikdo nedá. Otevřela dveře do chodbičky. Znovu ostrý parfém Hany Kalužové. 9
posbírala sklo a hodila ho do koše. Obraz strčila za skříň. Po rodičáku to řekne řediteli, že je obraz u ní a že ho dá zasklít. Hlava jí třeštila. Vstala a vyšla z kabinetu. Chodba pavilonu byla prázdná. Rodiče stále ještě byli ve třídách a Vilma slyšela zvučné hlasy Nývlta a čerstvě povýšené Kalužové, třídních učitelů dvou tříd, které se v příze mí pavilonu nacházely. Zbytek místností v pavilonu byl určen provozním zaměstnancům. Podívala se na hodinky. Pět deset. Ještě má aspoň čtvrt hodiny. Zamířila tedy do kuřárny. Prošla chodbou pavilonu až k únikovým dveřím, které dnes byly odemčené, aby rodiče nemuseli procházet celou školou, a otevřela jediné dveře, které s těmi únikovými sousedily. Ocitla se v dlouhé úzké chodbičce, z níž vedlo několik dveří do nejrůznějších místností. Do nosu ji praštila pronikavá vůně. Věděla, že tu před ní byla Hana Kalužová. Měla v oblibě „savětskije dúchy", jak kolegyně s oblibou říkaly jejím razantním parfémům. Vilma nechápala, kam na ty smrady chodí. Poté přešla dveře do archivu, skladu, umývárny, toalety, místnosti pro uklízečky a otevřela poslední, které vedly do místnosti s velkým oknem. Bylo otevřené, přes to místnost čpěla kouřem. Posadila se do jednoho z kře sílek. Na stole vedle popelníku leželo několik krabiček s nejrůznějšími druhy cigaret, od marsek, spartaž po exotické speciální vanilkové cigarety. Z jednoho balíčku vytáhla lehkou spartu a zapálila si. Jednu v pohodě stihne. Lačně vtáhla do plic kouř, až se jí zatočila hlava. Neby8
la zvyklá kouřit. Dnes však bylo jedenáctého a ona nesměla přerušit tradici. Před rokem přestala kouřit, ve stejný den jako Nývlt. Domluvili se však, že každého jedenáctého v měsíci mohou kouřit. Ukázalo se to celkem výhodné. První měsíce se oba na jedenáctého těšili jako malé děti a oba ten den vytáhli čtyřicítku. Pakjim bylo špatně a dávali se týden do pořád ku. Dnes po více než roce je už kouření spíše obtěžovalo, nicméně v tom nesmyslném počínání stále pokračovali. Dokouřila cigaretu a vrátila se do kabinetu. Sedla si do křesla a čekala na rodiče. Věděla, že se u ní moc netrhnou. Učila převážně deváťáky,jichž většina už byla přijatá na školy, rodičovstvo tedy nevěnovalo známkám tolik pozornosti. Během následujících minut se to potvrdilo. V pět dvacet se chodba rozezněla hlasy rodičů, kteří spěchali najít ty své učitele. K Vilmě jich však přišlo jen pět, a to ještě od těch nejlepších žáků. Od půl sedmé se u ní už nikdo neobjevil. Ve tři čtvrtě na sedm si sbalila věci a šla na záchod. Chodba byla úplně prázdná, ani ze tříd neslyšela žádné hlasy. Jen dveře bočního vchodu se právě zavíraly a Vilma v nich zahlédla bílou bundu a blond cop paní Markovičové. Že se za mnou nezastavila, zakroutila Vilma hlavou. Vždyť jsem jí vzkazovala po Petrovi, že mu hrozí propadnutí z češtiny. Amá upozornění i v žákovské knížce. Ale tušila, co se odehrává v hlavě paní Markovičové. Na konci devítky mu pětku snad nikdo nedá. Otevřela dveře do chodbičky. Znovu ostrý parfém Hany Kalužové. 9
V sedm deset Vilma zakotvila ve sborovně. Učitelé se pomalu začali scházet. Ve čtvrt na osm houfně opustili budovu školy. Někteří zamířili do blízké restaurace. Obvykle tak zakončili rodičáky, stejně jako část rodičů. V restauraci obsadili poslední volný stůl, který tam Pepa Nývlt odpoledne rezervoval, a rozproudila se uvolněná zábava, samozřejmě o práci. ,,Kde je Hana?" zeptala se Iveta Palečková. ,,Říkala, že půjde." „Možná zůstala ještě s ředitelem," usoudila Jindra Rychlá. ,,A Šimčena dnes určitě nepřijde, je uražená." ,,Chybí i Nývlt," počítala dál Iveta. „Řeší nějaký problém s Houskovými," řekla Dana Pavlovcová. ,,Dal malé Houskové trojku z tělocviku, a jim se to nelíbí." ,,Taky se mu divím, že se na to nevybodne," řekla Iveta. ,,Holka má samé jedničky. A trojka z těláku. Vždyť ta holka se tím nikdy živit nebude. Ta má IQ aspoň 150. To se holt někde musí projevit. Je levá jako šavle. Divím se mu, že ji s tím tělocvikem tak trápí." ,,Ale ty jsi dala taky trojku ze zpěvu Petřvaldovi," šťouchla ji Vilma, zapálila si cigaretu a nabídla z krabič ky i Ivetě. „No jo, ale Petřvald je prase," řekla Iveta a zamítavým pohybem ukázala na cigarety. ,,Brká, prdí a schválně zpívá falešně, aby rozhodil hodinu." „Petřvald je spíš případ pro psychiatra," řekla Jana Motyčková. ,,Jen rodiče si to nechtějí připustit. Stáníček je prý doma vzorné dítě a my jsme si na něho zasedli." 10
U stolu se objevil Pepa Nývlt. ,,Zdržel jsem se s Houskovými," omlouval se. ,,A co?" zeptala se Vilma. ,,Ále," mávl Nývlt otráveně rukou. ,,Ta by měla z tě locviku propadnout, a ne se handrkovat o dvojku. Něko ho tak levého jsem v životě neviděl. A navíc se ani nesnaží, je líná jak veš." Sedl si a objednal si pivo. Podíval se na Vilmu a dodal: „Jo, dnes je jedenáctého." Zvedl ruku a znovu kývl na obsluhu: ,,Tak ještě jedny sparty prosím!" Za chvíli dorazil i ředitel se zástupkyní Kotenovou. Rozešli se v jedenáct.
V pátek v půl osmé ráno odemkla Vilma kabinet, pře zula se, nachystala si věci na první hodinu a ve tři čtvrtě na osm odešla do sborovny. Právě v tom okamžiku vpustil školník žáky do školy. Učitelé nasadili obranný výraz a pomyslné klapky na uši, protože hluk, který se nesl školou ze šaten, byl první předzvěstí stresujících okamžiků, kdy budou o přestávkách vystaveni nejrůznějším skře kům a dalším nekontrolovatelným zvukovým projevům, které jejich svěřencům připadají normální. Vilma měla také v plánu informovat ředitele o obraze. Včera večer si na to už nevzpomněla. Ve dveřích se srazila s Evou Houzovou. Společně se sklonily nad stolem a bok po boku kontrolovaly suplovací sešit. 9. A jede na exkurzi. První hodinu mám volnou. Pavla Chytrová, která jede s nimi, první hodinu neučí. Aspoň můžu opravit zbytek diktátů, zajásala v duchu Vilma. li
V sedm deset Vilma zakotvila ve sborovně. Učitelé se pomalu začali scházet. Ve čtvrt na osm houfně opustili budovu školy. Někteří zamířili do blízké restaurace. Obvykle tak zakončili rodičáky, stejně jako část rodičů. V restauraci obsadili poslední volný stůl, který tam Pepa Nývlt odpoledne rezervoval, a rozproudila se uvolněná zábava, samozřejmě o práci. ,,Kde je Hana?" zeptala se Iveta Palečková. ,,Říkala, že půjde." „Možná zůstala ještě s ředitelem," usoudila Jindra Rychlá. ,,A Šimčena dnes určitě nepřijde, je uražená." ,,Chybí i Nývlt," počítala dál Iveta. „Řeší nějaký problém s Houskovými," řekla Dana Pavlovcová. ,,Dal malé Houskové trojku z tělocviku, a jim se to nelíbí." ,,Taky se mu divím, že se na to nevybodne," řekla Iveta. ,,Holka má samé jedničky. A trojka z těláku. Vždyť ta holka se tím nikdy živit nebude. Ta má IQ aspoň 150. To se holt někde musí projevit. Je levá jako šavle. Divím se mu, že ji s tím tělocvikem tak trápí." ,,Ale ty jsi dala taky trojku ze zpěvu Petřvaldovi," šťouchla ji Vilma, zapálila si cigaretu a nabídla z krabič ky i Ivetě. „No jo, ale Petřvald je prase," řekla Iveta a zamítavým pohybem ukázala na cigarety. ,,Brká, prdí a schválně zpívá falešně, aby rozhodil hodinu." „Petřvald je spíš případ pro psychiatra," řekla Jana Motyčková. ,,Jen rodiče si to nechtějí připustit. Stáníček je prý doma vzorné dítě a my jsme si na něho zasedli." IO
U stolu se objevil Pepa Nývlt. ,,Zdržel jsem se s Houskovými," omlouval se. ,,A co?" zeptala se Vilma. ,,Ále," mávl Nývlt otráveně rukou. ,,Ta by měla z tě locviku propadnout, a ne se handrkovat o dvojku. Něko ho tak levého jsem v životě neviděl. A navíc se ani nesnaží, je líná jak veš." Sedl si a objednal si pivo. Podíval se na Vilmu a dodal: ,,Jo, dnes je jedenáctého." Zvedl ruku aznovukývlnaobsluhu: ,,Tak ještě jedny sparty prosím!" Za chvíli dorazil i ředitel se zástupkyní Kotenovou. Rozešli se v jedenáct.
V pátek v půl osmé ráno odemkla Vilma kabinet, pře zula se, nachystala si věci na první hodinu a ve tři čtvrtě na osm odešla do sborovny. Právě v tom okamžiku vpustil školník žáky do školy. Učitelé nasadili obranný výraz a pomyslné klapky na uši, protože hluk, který se nesl školou ze šaten, byl první předzvěstí stresujících okamžiků, kdy budou o přestávkách vystaveni nejrůznějším skře kům a dalším nekontrolovatelným zvukovým projevům, které jejich svěřencům připadají normální. Vilma měla také v plánu informovat ředitele o obraze. Včera večer si na to už nevzpomněla. Ve dveřích se srazila s Evou Bouzovou. Společně se sklonily nad stolem a bok po boku kontrolovaly suplovací sešit. 9. A jede na exkurzi. První hodinu mám volnou. Pavla Chytrová, která jede s nimi, první hodinu neučí. Aspoň můžu opravit zbytek diktátů, zajásala v duchu Vilma. 11