Issuu

TODD ROSE

PRŮMĚRNOSTI JAK USPĚT VE SVĚTĚ, KTERÝ OCEŇUJE JEDNOTVÁRNOST

KNIHY OMEGA

L. Todd Rose

Stop

průměrnosti

Z originálu The End of Average přeložila Vendula Hlavová Vydal DOBROVSKÝ s. r.o. , Květnového vítězství 332/31 , 149 00 Praha 4, v edici Knihy Omega v roce 2017. Odpovědná redaktorka: Lýdie Nevřelová Jazyková korektura: Jiří Pešička Obálka: Jiří Miňovský - ARBE Předtisková příprava: Pavel Tůma - RITA Tisk: EUROPRTNT a.s. ISBN 978-80-7390-568-2 Knihy z edice Knihy Omega můžete zakoupit na: www.knihydobrovsky.cz, www.knihyomega.cz e-mai 1: nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz tel.: +420 267 915 405

od:

ÚVOD

SOUTĚŽ DVOJNÍKŮ

OBSAH

Soutěž dvojníků

,ST I: ČAS PRŮMĚRNOSTI nález průměru 24 K se náš svět standardizoval 44 3konání průměru 65

\ST li: PRINCIPY INDIVIDUALITY 1dání je vždy členité 82 sy jsou mýtem 104 ždý jdeme jedinečnou cestou 127

\ST Ill: ČAS JEDNOTLIVCŮ yž se podniky oddají individualitě 150 1hrazení průměru ve vyšším vzdělávání 168 :definování příležitosti 186

>děkování 195 autorovi 199 ,známky 200 ijstřík 242

a konci 40. let narazilo-americké letectvo na vážný problém: jeho piloti nedokázali udržet kontrolu nad svými letadly. Přestože šlo o úsvit proudového letectví a letadla byla rychlejší a řídila se složitěji, problémy byly tak časté a týkaly se tolika různých letadel, že se letectvo muselo vypořádat s povážlivě záhadnou otázkou života a smrti. ,,Pro létání to bylo těžké období," řekl mi jeden bývalý letec. ,,Nikdy jste nevěděli, zda neskončíte v hlíně." V tom nejhorším případě havarovalo za jediný den dokonce sedmnáct pilotů. 1 Dvěma úředními označeními těchto nebojových nehod byly havárie a poruchy a sahaly od neúmyslných pádů střemhlav a nepodařených přistání až k nehodám končících zničením letadla. Armádní velitelství zpočátku vinilo muže v kokpitech. Nejčastější příčinou uváděnou v reportech o havárii byla „chyba pilota". Tento posudek se rozhodně zdál smysluplný, protože samotná letadla selhala málokdy. Technici při testech mechaniky a elektroniky letadel nenacházeli žádné defekty, a tak tento závěr potvrzovali stále

STOP PRŮMÉRNOSTI

znovu. I piloti byli zmatení. Byli si jisti jen tím, že jejich pilotní dovednosti příčinou problému nebyly. Pokud nešlo o lidskou ani mechanickou chybu, o co tedy šlo? Po několika vyšetřováních, která skončila bez odpovědi, se pozornost úředníků obrátila na design samotného kokpitu. V roce 1926, kdy armáda navrhla svůj vůbec první kokpit, změřili technici fyzické rozměry stovek mužských pilotů (varianta žen v roli pilotek tehdy ještě vůbec nepřipa dala v úvahu) a tato data použili ke standardizování rozmě rů kokpitu. O tři dekády později se velikost a tvar sedadla, vzdálenost k pedálům a řídicí páce, výška čelního skla, dokonce i tvar letecké helmy prakticky nezměnily a vyráběly se v souladu s průměrnými rozměry pilota z roku 1926. 2 Teď začali vojenští technici přemýšlet, zda piloti od roku 1926 nezmohutněli. Aby získali aktualizovaný posudek jejich rozměrů, zadalo letectvo největší studii o pilotech, která kdy byla provedena. 3 V roce 1950 změřili výzkumníci na letecké základně Wright v Ohiu přes 4000 pilotů ve více než 140 velikostních parametrech, včetně délky palce, výšky rozkroku a vzdálenosti od ucha k oku, a pak vypočítali průměr každého z těchto rozměrů. Všichni byli přesvědčeni, že toto zdokonalené změření průměrné ho pilota povede k lépe „padnoucím" kokpitům a sníží tak počet havárií. Tedy skoro všichni ... Jeden čerstvě přijatý třiadvacetiletý vědec byl na pochybách. Poručík Gilbert S. Daniels nebyl typem člověka, které-

ho byste si obvykle spojovali s kulturou vzdušného boje, nasáklou testosteronem. Byl štíhlý a nosil brýle. Měl rád květiny a zahradničení a na střední škole byl předsedou Botanického zahradnického klubu. Když se hned po vysoké dostal do Aero Medical Laboratory na letecké základně Wright, nikdy předtím v letadle neseděl. Ale na tom nezáleželo. Protože působil jako mladší výzkumník, bylo jeho 8

Soutěž dvojníků

rolí ručně měřit končetiny pilotů pomocí krejčovskéh, tru. 4 Nebylo to poprvé, kdy Daniels měřil lidské tělo. Medical Laboratory Danielse najala, protože jeho vy: školským oborem na Harvardu byla fyzická antropol odvětví, které se specializuje na lidskou anatomii. B první poloviny 20. století se tento obor silně soustře1 klasifikaci skupin osobností podle jejich průměrný< lesných tvarů - praktiku, která je známa jako „typ1 Mnoho fyzických antropologů bylo například přesvěd že krátké a těžké tělo bylo typické pro veselou a zábr osobnost, kdežto ustupující vlasová linie a masité rt rážely „kriminální typ". 6 Daniels se však o typing nezajímal. Místo toho S( vysokoškolská práce týkala spíše zdlouhavého srovn tvaru rukou 250 mužů studujících na Harvardu. 7 Stu které Daniels prohlížel, pocházeli z velmi podobného kého a sociálně-kulturního prostředí Umenovitě šlo o t bělochy), ale jejich ruce se neočekávaně vůbec nepo ly. Překvapivější však bylo, že když Daniels zprůmť všechna svá data, průměrná ruka se vůbec nepodobal: nému jednotlivému měření. Nic jako průměrná ve ruky neexistovalo. ,,Když jsem z Harvardu odešel, b) jasné, že pokud chcete něco tvořit pro jednotlivou li, bytost, průměr je zcela k ničemu," řekl mi Daniels. 8 Takže když ho letectvo zaměstnalo měřením piloti niels se stále držel osobního přesvědčení o průměrech. popírala téměř jedno století vojenské koncepční filc Zatímco seděl v Aero Medical Laboratory a měřil nohy, pasy a čela, pořád sám sobě pokládal otázku: pilotů má ve skutečnosti průměrné rozměry? Rozhodl se, že to zjistí. Pomoci dat, která získal oc pilotů, Daniels vypočítal průměr deseti tělesných roz jež byly pro plánování nejpodstatnější, včetně výšky, 9

STOP PRŮMi;RNOSTI

. l piloti byli zmatení. Byli si jisti jen tím, že jejich i dovednosti příčinou problému nebyly. Pokud nešlo wu ani mechanickou chybu, o co tedy šlo? několika vyšetřováních, která skončila bez odpo;e pozornost úředníků obrátila na design samotného u. V roce 1926, kdy armáda navrhla svůj vůbec první , změřili technici fyzické rozměry stovek mužských (varianta žen v roli pilotek tehdy ještě vůbec nepřipa úvahu) a tato data použili ke standardizování rozmě :pitu. O tři dekády později se velikost a tvar sedadla, :nost k pedálům a řídicí páce, výška čelního skla, doi tvar letecké helmy prakticky nezměnily a vyráběly )uladu s průměrnými rozměry pilota z roku 1926.2 ď začali vojenští technici přemýšlet, zda piloti od 1926 nezmohutněli. Aby získali aktualizovaný posujich rozměrů, zadalo letectvo největší studii o pilokterá kdy byla provedena. 3 V roce l 950 změřili výníci na letecké základně Wright v Ohiu přes 4000 ve více než 140 velikostních parametrech, včetně palce, výšky rozkroku a vzdálenosti od ucha k oku, vypočítali průměr každého z těchto rozměrů. Všichni řesvědčeni, že toto zdokonalené změření průměrné ota povede k lépe „padnoucím" kokpitům a sníží tak havárií. Tedy skoro všichni ... Jeden čerstvě přijatý acetiletý vědec byl na pochybách. ,ručík Gilbert S. Daniels nebyl typem člověka, kteréste si obvykle spojovali s kulturou vzdušného boje, lou testosteronem. Byl štíhlý a nosil brýle. Měl rád 1y a zahradničení a na střední škole byl předsedou 1ického zahradnického klubu. Když se hned po vysostal do Aero Medical Laboratory na letecké základně 1t, nikdy předtím v letadle neseděl. Ale na tom nezá1. Protože působil jako mladší výzkumník, bylo jeho 8

Soutěž dvojníků

rolí ručně měřit končetiny pilotů pomocí krejčovského metru.4 Nebylo to poprvé, kdy Daniel s měřil lidské tělo. Aero Medical Laboratory Danielse najala, protože jeho vysokoškolským oborem na Harvardu byla fyzická antropologie, odvětví, které se specializuje na lidskou anatomii. Během první poloviny 20. století se tento obor silně soustředil na klasifikaci skupin osobností podle jejich průměrných tě lesných tvarů - praktiku, která je známa jako „typing". 5 Mnoho fyzických antropologů bylo například přesvědčeno, že krátké a těžké tělo bylo typické pro veselou a zábavnou osobnost, kdežto ustupující vlasová linie a masité rty odrážely „kriminální typ". 6 Daniels se však o typing nezajímal. Místo toho se jeho vysokoškolská práce týkala spíše zdlouhavého srovnávání tvaru rukou 250 mužů studujících na Harvardu. 7 Studenti, které Daniels prohlížel, pocházeli z velmi podobného etnického a sociálně-kulturního prostředí (jmenovitě šlo o bohaté bělochy), ale jejich ruce se neočekávaně vůbec nepodobaly. Překvapivější však bylo, že když Daniels zprůměroval všechna svá data, průměrná ruka se vůbec nepodobala žádném u jednotlivému měření. Nic jako průměrná velikost ruky neexistovalo. ,,Když jsem z Harvardu odešel, bylo mi jasné, že pokud chcete něco tvořit pro jednotlivou lidskou bytost, průměr je zcela k ničemu," řekl mi Daniels. 8 Takže když ho letectvo zaměstnalo měřením pilotů , Daniels se stále držel osobního přesvědčení o průměrech, která popírala téměř jedno století vojenské koncepční filozofie. Zatímco seděl v Aero Medical Laboratory a měřil ruce, nohy, pasy a čela, pořád sám sobě pokládal otázku: kolik pilotů má ve skutečnosti průměrné rozměry? Rozhodl se, že to zjistí. Pomocí dat, která získal od 4063 pilotů, Daniels vypočítal průměr deseti tělesných rozměrů, jež byly pro plánování nejpodstatnější, včetně výšky, obvo9

STOP PRŮMÉRNOSTI

du hrudi a délky paže. To vytvořilo rozměry „průměrného pilota", kterého Daniels velkoryse definoval jako někoho, jehož rozměry se nacházely ve středových třiceti procentech rozsahu hodnot všech rozměrů. Například tedy i přesto, že přesná průměrná výška z dat byla 1,75 metru, on výšku „průměrného pilota" definoval v rozsahu od I, 70 do 1,80 metru. Pak Daniels porovnal každého jednotlivého pilota, jednoho za druhým, s průměrným pilotem. 9 Než své výpočty překontroloval, panoval mezi jeho kolegy konsenzus, že se velká většina pilotů nachází v rámci průměrného rozsahu většiny rozměrů. Koneckonců byli tito piloti již předem vybráni právě proto, že měli průměr né rozměry. Pokud jste měli, řekněme, dva metry, nikdy by vás k letectvu ani nepovolali. Vědci také předpokládali, že se bude značný počet pilotů nacházet v rámci průměrného rozsahu všech deseti rozměrů. Ale dokonce i Daniels byl ohromen, když vypočítal skutečné číslo. Nula. Ze 4063 pilotů ani jeden nevyhovoval škále průměrného rozsahu všech deseti rozměrů. Jeden pilot mohl mít delší ruce, ale kratší nohy. Jiný pilot mohl mít velkou hruď, ale malé boky. Ještě překvapivěji Daniels objevil, že pokud vyberete jen tři z deseti rozměrů - řekněme obvod krku, obvod stehna a obvod zápěstí - méně než 3,5 procenta pilotů by mělo průměrnou velikost všech tří rozměrů. Danielsova zjištění byla jasná a nepopiratelná. Nic jako průměrný pilot neexistovalo. Pokud jste navrhovali kokpit pro průměrné ho pilota, ve skutečnosti jste ho navrhli tak, aby neseděl nikomu. 10 Danielsovo odhalení bylo přesně tím druhem myšlenky, která mohla ukončit jednu éru základních předpokladů o individualitě a spustit éru novou. Ale i ty největší myšlenky vyžadují správnou interpretaci. Rádi věříme, že fakta mluví 10

Soutěž dvojníků

za sebe, ale nesporně tomu tak není. Gilbert Daniels k konců nebyl prvním člověkem, který objevil, že průr člověk neexistuje.

MYLNÝ IDEÁL

O sedm let dříve inzerovaly noviny Cleveland Plain L na titulní straně soutěž, kterou noviny sponzoroval) lu s Clevelandským muzeem zdraví a Akademií m ny v Clevelandu, Zdravotnickou fakultou a Clevelan radou pro vzdělávání. Vítězům soutěže náleželo I C a 25 dolarů ve válečných dluhopisech a deset dalších livců získalo 1O dolarů v potravinových lístcích. \ soutěž spočívala? Prezentovat své tělesné rozměry, se měly co nejvíce blížit tzv. typické ženě, ,,Norm1 byla představována sochou vystavenou v Clevelanc muzeu zdraví. 11 Norma byla výtvorem známého gynekologa dr. R1 L. Dickinsona a jeho spolupracovníka Abrama Belsl který sochu vytvořil na základě dat od patnácti tisíc ml žen. 12 Dr. Dickinson byl ve své době vlivným člověker mářem porodnictví a gynekologie v Brooklynské nen ci, předsedou Americké gynekologické společnosti a sedou porodnictví v Americké zdravotnické asociaci. také umělcem - ,,Rodinem porodnictví", jak to form1 jeden kolega 14 - a svůj talent využíval i během kariéry. lil črty žen v rozličných velikostech a tvarech, aby stu souvztažnosti tělesných typů a chování. 15 Tak jako n vědců té doby byl i Dickinson přesvědčen, že pravda čem může být určena pomocí sběru a zprůměrování oi ného množství dat. ,,Norma" takovou pravdu představ Tisíce datových údajů, které Dickinson zprůměrov~ vytvořily typickou ženskou postavu - někoho normál li

STOP PRŮMÉRNOSTI

li a délky paže. To vytvořilo rozměry „průměrného , kterého Daniels velkoryse definoval jako někoho, ozměry se nacházely ve středových třiceti procen~sahu hodnot všech rozměrů. Například tedy i přesto, ná průměrná výška z dat byla 1,75 metru, on výšku :mého pilota" definoval v rozsahu od 1,70 do 1,80 Pak Daniels porovnal každého jednotlivého pilota, o za druhým, s průměrným pilotem.9 '. své výpočty překontroloval, panoval mezi jeho komsenzus, že se velká většina pilotů nachází v rámci mého rozsahu většiny rozměrů. Koneckonců byli oti již předem vybráni právě proto, že měli průměr něry. Pokud jste měli, řekněme, dva metry, nikdy by ~tectvu ani nepovolali. Vědci také předpokládali, že ~ značný počet pilotů nacházet v rámci průměrného u všech deseti rozměrů. Ale dokonce i Daniels byl ~n, když vypočítal skutečné číslo. la. 4063 pilotů ani jeden nevyhovoval škále průměrného u všech deseti rozměrů. Jeden pilot mohl mít delší Je kratší nohy. Jiný pilot mohl mít velkou hruď, ale oky. Ještě překvapivěji Daniels objevil, že pokud vyjen tři z deseti rozměrů - řekněme obvod krku, ob:hna a obvod zápěstí - méně než 3,5 procenta pilotů o průměrnou velikost všech tří rozměrů. Danielsova í byla jasná a nepopiratelná. Nic jako průměrný pilot rovalo. Pokud jste navrhovali kokpit pro průměrné )ta, ve skutečnosti jste ho navrhli tak, aby neseděl

u. o

nielsovo odhalení bylo přesně tím druhem myšlenky, nohla ukončit jednu éru základních předpokladů o inalitě a spustit éru novou. Ale i ty největší myšlenky 1jí správnou interpretaci. Rádi věříme, že fakta mluví 10

Soutěž dvojníků

za sebe, ale nesporně tomu tak není. Gilbert Daniels koneckonců nebyl prvním člověkem, který objevil, že průměrný člověk neexistuje.

MYLNÝ IDEÁL O sedm let dříve inzerovaly noviny Cleveland Plain Dealer na titulní straně soutěž, kterou noviny sponzorovaly spolu s Clevelandským muzeem zdraví a Akademií medicíny v Clevelandu, Zdravotnickou fakultou a Clevelandskou radou pro vzdělávání. Vítězům soutěže náleželo l 00, 50 a 25 dolarů ve válečných dluhopisech a deset dalších šťast livců získalo 1O dolarů v potravinových lístcích. V čem soutěž spočívala? Prezentovat své tělesné rozměry, které se měly co nejvíce blížit tzv. typické ženě, ,,Normě". Ta byla představována sochou vystavenou v Clevelandském muzeu zdraví. 11 Norma byla výtvorem známého gynekologa dr. Roberta L. Dickinsona a jeho spolupracovníka Abrama Belskieho, který sochu vytvořil na základě dat od patnácti tisíc mladých žen. 12 Dr. Dickinson byl ve své době vlivným člověkem: primářem porodnictví a gynekologie v Brooklynské nemocnici, předsedou Americké gynekologické společnosti a před sedou porodnictví v Americké zdravotnické asociaci. 13 Byl také umělcem - ,,Rodinem porodnictví", jak to formuloval jeden kolega 14 - a svůj talent využíval i během kariéry. Kreslil črty žen v rozličných velikostech a tvarech, aby studoval souvztažnosti tělesných typů a chování. 15 Tak jako mnoho vědců té doby byl i Dickinson přesvědčen, že pravda o ně čem může být určena pomocí sběru a zprůměrování ohromného množství dat. ,,Norma" takovou pravdu představovala. Tisíce datových údajů, které Dickinson zprůměroval, mu vytvořily typickt)U ženskou postavu - někoho normálního. ll

STOP PRŮMÉRNOSTI

NORMA

Soutěž dvojníků

Kromě vystavení sochy začalo Clevelandské r zdraví prodávat miniaturní reprodukce Normy a p vat ji jako „ideální dívku". 16 Spustilo tím „normánii významný antropolog tvrdil , že Normina stavba tělé konalostí tělesné fonny", a umělci prohlašovali je za „excelentní standard". Učitelé tělesné výchovy žívali jako model toho, jak by měly mladé dívky, a doporučovali cvičení podle toho, kde se žákyně o odlišovala. Jeden kazatel dokonce kázal o jejím pr: dobně normálním náboženském přesvědčení. V de mánie· dosáhla vrcholu, byla Norma uvedena v č TIME, objevila se v novinových komiksech a tak, zodě dokumentárního seriálu CBS „This American během kterého byly její rozměry prezentovány, ab: mohli zjistit, zda i jejich tělo je normální. 17 Dne 23. listopadu 1945 vyhlásily noviny svého štíhlou brunetku Marthu Skidmoreovou. Také uvc Skidmoreová ráda tančí, plave a hraje bowling- jin~ vy, že její vkus je příjemně normální, stejně jako její l která byla vyzvedávána jako zářný vzor ženských t1 Před soutěží porotci předpokládali, že většina r soutěžících se bude značně blížit průměru, a tudíž bu těž otázkou milimetrů. Ukázalo se, že skutečnost j jiná. Méně než 40 z 3864 soutěžících mělo průměr likost pouhých pěti z devíti rozměrů a žádná ze soul - dokonce ani Martha Skidmoreová - se nepřiblíži l devíti hodnotám. 19 Tak jako Danielsova studie odhé neexistuje průměrný pilot, soutěž o dvojnici Normy la, že neexistuje ani žena s průměrnými rozměry. Ale i když Daniels a organizátoři soutěže nan stejné odhalení, došli k výrazně rozdílnému závěru významu. Většina lékařů a vědců této éry z výsledl těže neusoudila, že by byla Norma mylným ideálem

STOP PRŮMÉRNOSTI

Soutěž dvojníků

NORMA

Kromě vystavení sochy začalo Clevelandské muzeum zdraví prodávat miniaturní reprodukce Normy a propagovat ji jako „ideální dívku". 16 Spustilo tím „normánii". Jeden významný antropolog tvrdil, že Normina stavba těla je „dokonalostí tělesné formy", a umělci prohlašovali její krásu za „excelentní standard". Učitelé tělesné výchovy ji používali jako model toho, jak by měly mladé dívky vypadat, a doporučovali cvičení podle toho, kde se žákyně od ideálu odlišovala. Jeden kazatel dokonce kázal o jejím pravděpo dobně normálním náboženském přesvědčení_. V době, kdy mánie dosáhla vrcholu, byla Norma uvedena v časopise TIME, objevila se v novinových komiksech a také v epizodě dokumentárního seriálu CBS „This American Look", během kterého byly její rozměry prezentovány, aby diváci mohli zjistit, zda i jejich tělo je normální. 17 Dne 23. listopadu 1945 vyhlásily noviny svého vítěze, štíhlou brunetku Marthu Skidmoreovou. Také uvedly, že Skidmoreová ráda tančí, plave a hraje bowling- jinými slovy, že její vkus je příjemně normální, stejně jako její postava, která byla vyzvedávána jako zářný vzor ženských tvarů. 1 8 Před soutěží porotci předpokládali, že většina rozměrů soutěžících se bude značně blížit průměru, a tudíž bude soutěž otázkou milimetrů. Ukázalo se, že skutečnost je úplně jiná. Méně než 40 z 3864 soutěžících mělo průměrnou velikost pouhých pěti z devíti rozměrů a žádná ze soutěžících - dokonce ani Martha Skidmoreová - se nepřiblížila všem devíti hodnotám. 19 Tak jako Danielsova studie odhalila, že neexistuje průměrný pilot, soutěž o dvojnici Normy ukázala, že neexistuje ani žena s průměrnými rozměry. Ale i když Daniels a organizátoři soutěže narazili na stejné odhalení, došli k výrazně rozdílnému závěru o jeho významu. Většina lékařů a vědců této éry z výsledků soutěže neusoudila:že by byla Norma mylným ideálem. Právě

STOP PRŮMĚRNOSTI

naopak: mnozí usoudili, že americké ženy jsou celkově nezdravé a „z formy". Jedním z těchto kritiků byl lékař Bruno Gebhard, vedoucí Clevelandského muzea zdraví, který bědoval, že poválečné ženy jsou z velké části nezpůsobilé slouž it v armádě, a plísnil je tvrzením, že „nezpůsobilí jsou jak špatní výrobci, tak špatní spotřebitelé". Jeho řešením byl větší důraz na fyzickou zdatnost. 20 Danielsův závěr byl pravým opakem. ,,Tendence pře mýšlet v rámci ,průměrného člověka' je léčkou, do které upadnou mnozí," napsal Daniels v roce 1952. ,,Je téměř nemožné najít průměrného letce, ne kvůli jedinečným rysům v této skupině, ale kvůli obrovské rozmanitosti tělesných rozměrů, která je charakteristická pro všechny muže." 21 Avšak nenavrhoval, že by se lidé měli více snažit, aby se podřídili umělému ideálu normálnosti, analýza vedla Danielse k nečekanému závěru, který je základním kamenem této knihy: Každý systém založený na průměrném jedinci je odsouzen k selhání. Daniels svá zjištění zveřejnil v roce 1952 pod nadpisem „ Průměrný muž"? 22 Tvrdil, že pokud chce armáda zlepšit výkony svých vojáků, včetně pilotů, musí změnit design každého prostředí, ve kterém mají vojáci výkony podávat. Doporučená změna byla radikální: prostředí musí vyhovovat jednotlivci, a ne průměru. Kupodivu - a ke své cti - letectvo Danielsovy argumenty přijalo. ,,Staré návrhy letectva byly založeny na hledání pilotů, kteří se podobali průměru," vysvětloval mi Daniels. ,,Ale jakmile jsme jim ukázali, že průměrný pilot je zbyteč ným konceptem, začali se zaměřovat na upravení kokpitu pro individuálního pilota. V tu chvíli začalo vše jít jako po másle."23 Odstraněním průměru jako referenčního standardu letectvo změnilo svou koncepční filozofii a začalo se 14

Soutěž dvojníků

koncentrovat na nový vůdčí princip: individuální na Místo aby přizpůsobovala jednotlivce systému, za máda přizpůsobovat systém jednotlivci. Zakrátko 1 vyžadovalo, aby všechny kokpity vyhovovaly pilo1 jichž velikost spadala do rozsahu od 5 do 95 procen dém rozměru. 24 Když výrobci letadel tento nový příkaz slyšeli zalekli se a trvali na tom, že to bude příliš náklad bude trvat roky, než vyřeší příslušné konstrukční my. Ale armáda odmítla ustoupit a k překvapení vš ronautičtí inženýři poměrně rychle přišli s řešením byla levná a snadno realizovatelná. Navrhli nastaviti dačky, tedy technologii, která je dnes standardem v, automobilech. Vytvořili nastavitelné nožní pedály. v nastavitelné popruhy u helmy a letecké kombinézy. l!! byla zavedena tato a další designová řešení, výkc tů vzrostl a americké letectvo se stalo nejdominan letectvem na planetě. Krátce poté každá složka an armády zveřejnila příručku, která nařizovala, že V) musí vyhovovat širokému rozsahu tělesných velikos to aby bylo standardizováno podle průměru. 25 Proč byla armáda ochotná provést tak radikální tak rychle? Protože změna systému pro ni nebyla i tuálním cvičením - šlo o praktické řešení urgentní] blému. Když byli piloti létající rychleji než rychlos1 nuceni provádět složité manévry pomocí kompliko· souboru ovládání, nemohli si dovolit mít výškomě mimo dohled nebo tlačítko trochu mimo dosah. V r dí, kde okamžité rozhodnutí znamená rozdíl mezi ž a smrtí, byli piloti nuceni pracovat v podmínkách byly již předem nastaveny proti nim.

STOP PRŮMĚRNOSTI

k: mnozí usoudili, že americké ženy jsou celkově ne~ a „z fonny". Jedním z těchto kritiků byl lékař Bru:bhard, vedoucí Clevelandského muzea zdraví, který ·al, že poválečné ženy jsou z velké části nezpůsobilé t v armádě, a plísnil je tvrzením, že „nezpůsobilí jsou 1atní výrobci, tak špatní spotřebitelé" . Jeho řešením :tší důraz na fyzickou zdatnost. 20 mielsův závěr byl pravým opakem. ,,Tendence pře :t v rámci ,průměrného člověka' je léčkou, do které 1ou mnozí," napsal Daniels v roce 1952. ,,Je téměř neé najít průměrného letce, ne kvůli jedinečným rysům skupině, ale kvůli obrovské rozmanitosti tělesných 21 ~rů, která je charakteristická pro všechny muže." , nenavrhoval, že by se lidé měli více snažit, aby se jili umělému ideálu nonnálnosti, analýza vedla Da: k nečekanému závěru, který je základním kamenem nihy: Každý systém založený na průměrném jedinci je

r::.en k selhání.

:miels svá zjištění zveřejnil v roce 1952 pod nadpisem 'rlěrný muž"?22 Tvrdil, že pokud chce armáda zlepšit 1y svých vojáků, včetně pilotů, musí změnit design :ho prostředí, ve kterém mají vojáci výkony podávat. ručená změna byla radikální: prostředí musí vyhovodnotlivci, a ne průměru. upodivu - a ke své cti - letectvo Danielsovy argumenjalo. ,,Staré návrhy letectva byly založeny na hledání ,, kteří se podobali průměru," vysvětloval mi Daniels. jakmile jsme jim ukázali, že průměrný pilot je zbyteč konceptem, začali se zaměřovat na upravení kokpitu 1dividuálního pilota. V tu chvíli začalo vše jít jako po

:1o

"23

Soutěž dvojníků

koncentrovat na nový vůdčí princip: individuální nastavení. Místo aby přizpůsobovala jednotlivce systému, začala armáda přizpůsobovat systém jednotlivci. Zakrátko letectvo vyžadovalo, aby všechny kokpity vyhovovaly pilotům, jejichž velikost spadala do rozsahu od 5 do 95 procent v každém rozměru. 24 Když výrobci letadel tento nový příkaz slyšeli poprvé, zalekli se a trvali na tom, že to bude příliš nákladné a že bude trvat roky, než vyřeší příslušné konstrukční problémy. Ale armáda odmítla ustoupit a k překvapen í všech aeronautičtí inženýři poměrně rychle přišli s řešeními, která byla levná a snadno realizovatelná. Navrhli nastavitelné sedačky, tedy technologii, která je dnes standardem ve všech automobilech. Vytvořili nastavitelné nožní pedály. Vyvinuli nastavitelné popruhy u helmy a letecké kombinézy. Jakmile byla zavedena tato a další designová řešení, výkon pilotů vzrostl a americké letectvo se stalo nejdominantnějším letectvem na planetě. Krátce poté každá složka americké armády zveřejnila příručku, která nařizovala, že vybavení musí vyhovovat širokému rozsahu tělesných velikostí, místo aby bylo standardizováno podle průměru. 25 Proč byla armáda ochotná provést tak radikální změnu tak rychle? Protože změna systému pro ni nebyla intelektuálním cvičením - šlo o praktické řešení urgentního problému. Když byli piloti létající rychleji než rychlost zvuku nuceni provádět složité manévry pomocí komplikovaného souboru ovládání, nemohli si dovolit mít výškoměr lehce mimo dohled nebo tlačítko trochu mimo dosah. V prostře dí, kde okamžité rozhodnutí znamená rozdíl mezi životem a smrtí, byli piloti nuceni pracovat v podmínkách, které byly již předem nastaveny proti nim.

dstraněním průměru jako referenčního standardu tvo změnilo svou koncepční filozofii a začalo se

NIKDO NENI PRUMERNY ,

..,

,.Todd Rose nepřestává ohromovat!" Dan Heath, spoluator bestse ll erů Rozhodni se! a Proměna ,,Todd Rose ukazuje, že vše, co víme o ,průměrném' výkonu, je špatně. Naše jednodimenzionální chápání úspěchu - honba za průměrným skóre, průměrnou známkou, průměrným nadáním - ve skutečnosti vážně podceňuje lidský potenciál. Kniha je čtivá, poučná a rozhodně nadprůměrná." Daniel H. Pink, autor knih Prodávat je lidské a Pohon ,,Fascinující, zajímavá a praktická kniha. Todd Rose vyvrací mýtus, že náš úspěch může být určen pouhým číslem či průměrem, ať už jde o známku, skóre ve standardizovaném testu nebo postavení v práci. Stop průměrnosti pomůže každému - a tím myslím opravdu každému - dostát svému potenciálu:· Arny Cuddy, profesorka na Harvradské obchodní škole a autorka kni hy Umění vystupovat ,,Todd Rose dosáhl vzácného výsledku: provokuje a zároveň se nemýlí. Převrací naše základní předpoklady o nadání a nabízí osvobozující způsob, jak přemýšlet o světě. Díky vzrušujícím příběhům, čerstvým datům a smělým myšlenkám je tato kniha značně nadprůměrná:' Adam Grant, profesor na Whartonu a autor bestselleru Originály